sb157-05 0..8296

1001

Vymetati stoly (vyklízeti, vynášeti o svatbě,
aby se mohlo tancovati). Slez. Šd. Vymec
(= vyvrz) nesvobodnú i syna jejího s ní. Vš.
Jir. 175. Vymeťte starý kvas. Hus I. 443.
Něstrkaj se mezi chamroď, aby tě něvymetli.
Slez. Šd. Kdož poklad naleznouti chce, zemi
vymítá. Ctib. Hád. V ten čas vymietáše Je-
žíš ďábla a ten bieše němý; A tak mnohé
kněžie vymietají a Kristus je přijímá. Hus II.
100., 203. Všecky trumfy vymetl (vyhodil).
Na Ostrav. Tč. — co komu. Ktožby koli-
věk komu mezníky vymetal, quicunque ali-
cui limites ejiceret. Arch. V. 179. Ješče jednu
ti povím, abys mně vymet komín. Sš. P. 617.
Vymetl jí komínek (spráskl ji, zprznil, brachte
sie zum Falle). Mor. Šd — co odkud (kdy).
Pták mnoho peří z křídel vymetl; Nepřítele
z města v. Jel. Přijde duben, zbytky vy-
metem z humen; přijde máj, přec dobytku
daj! Pranos. Tč. Vymetla saze z kamen. Us.
Šd. Některé obrazóv modliče uzřev ty obrazy
si zlámal a z kostelóv vymetal. Hus I. 76.
V. se od něčeho = odloučiti se od čeho.
Mor. Před hostinou z domu vymést prach
a smetí. Kká. Td. 122. Šestinedělky z loží
vymietají. Arch. IV. 142. Ty, jichž hřiechové
zjevní jsú, ze sboru vymietáme. Hus III.
228. Z jich břich střeva vymítají. Pass. 827.
Protož jest Pán všecky věci odporné domu
jeho modlitebnému z něho vymietal. Chč.
P. — odkud jak. Víno šlem z sebe srkze
kysání vymítá. Ler. Kůň vymítá ze sebe
chřípěcí ve hrubých kusech. Db. Synové
vaši z vašeho pokolenie vymietají ďábly ve
jméno mé. Hus II. 102. Vyobcovánie je zlé,
když člověka bez viny z obce vymietají.
Ib. II. 200. — kde. Vymetaj před svojím
prahem (před svojum síňum) = nestarej se
o cizí věci. Slez. Šd. O by dřív byl vlastní
ve chyši, v sousedově potom vymetával.
Kol. 1. 291. Ona po všech smetiskách vy-
mětá Mor. Tč. — komu jak. Metlu drže
sedlákovi podlé vší potřebnosti vymetl jest.
BN. — co kam. Mílek láskostřelý všecku
zbroj svou na mne vymetal. Koll. I. 208. V.
koho = vyhoditi. Us. — co čím: prach
chvoštištěm, V., pometlem, Br., kamna štět-
kou. Us. Všudy námi zadní kouty vymítají.
Mus. Něco kašlem vymítati. Lk. Tím člo-
věkem všechno všudy vymetou. Us. Jednú
metlú dve izby v. Phld. I. 2. 7. Jistě vy-
mietám-li prstem božím ďábly, tehdy přišlo
jest mezi vy královstvie božie; Belzebubem
vymietá ďábly; Mú mocí ďábly sú vymietali;
Řekli, že ďáblem ďábly vymietá. Hus II.
100., 102., 197. Ach keby ja znala, kdze
budzem nevestú, vymítala bym já rozmarijú
cestu. Sl. ps. 352. — (se) koho (s kým)
z čeho v. (oba). Vš. Kůň brzo vymece (vy-
čistí) se ze chřípěcího. Db. — se. Žito se
již vymetalo (dostalo klasy). Us. Otok se
mu vymítá (dělá, naskakuje). V.

Vyměstiti, vymístiti, il, štěn, ění; vymě-
šťovati = z místa vypraviti, von der Stelle
bewegen. — co. Krok, Ssav. 23.

Výměšek, šku, m. = odměšenina, die
Ausscheidung, Aussonderung, das Exsudat.
V. pohrudnice, pleuritisches Exsudat. Dch.

Vyměšenina, y, f. = výkal. NA. IV. 77.

Výměšně, ausschliesslich. Dostavěčně a

v. se vrací k některým příkazům všeobecným.
Sš. II. 228.

Vyměšovací, Absonderungs-. V. ústroje,
organa excretoria, Ausführungsorgane. Vz
Vyměšovadlo. Nz. V. úkon.

Vyměšovadlo, a, n. = vyměšovací ústroj,
Exkretionsorgan, vz Vyměšovací. Nz.

Vyměšování, n., die Ausscheidung, Ab-
sonderung. Nz. V. slin. Us.

Vyměšovaný; -án, a, o, ausgeschieden,
abgesondert. V-né látky, Ausscheidungs-
stoffe. Nz. lk.

Vyměšovati, vz Vymísiti.

Vyměštění, n., die Fortbewegung. Vz
Vyměstiti.

Vyměštěný, von der Stelle bewegt.

Výmet, u, m. = co se vymete, vymetení,
der Auswurf. Plk. — V. = poslední tanec,
der Kehraus. Us.

Výmět, u, m. = výmětek. V-ty tuhé, te-
kuté, kravské. Zpr. arch. IX. 10. Výmět =
chrchel. V. krví prokvetalý, blutig tangirt.
Nz. lk. — V. = brak, výhoz, der Ausschuss.
V. papíru. Mus. V. luzy. Us. Dch. — V.,
výmětek, der Ballast. Šp. — V. = mouční
díra v moučníku, kudy padá mouka do py-
tlíku, das Mehlloch. Prm. IV. 236.

Výměť, i, f. = veliká boule na těle, eine
Art Beule. — V. = malá ryba, der Fisch-
satz. Vz Výmětek.

Vymetač, vymětač, e, m., der Auskehrer.
V. ďáblů, der Vertreiber. V. V. masopustu,
der Kehraus des Faschings. Dch. Cf. Výmet.
— V. = hoblík, který hobliny po straně vy-
mítá, der Grathobel. D.

Vymetáček, čka (čku), m., vz Vymetač,
Vymeták.

Vymetačka, y, f., die Auskehrerin. V.
vymetá kostel atd. Us. Šd.

Vymetačský, vymetacký, Auskehrer-.

Vymetačství, vymetactví, n., die Aus-
fegerei.

Vymeták, u, vymetáček, čka, m., der
Wischer. V. — štětec n. kartáček, jímž se
saze z trub, z cylindrů atd. vymetají. Šd.

Vymětal, a, m., osob. jm. Šd., Vck.

Vymetalý = co naskočilo neb se vyvrhlo,
ausgebrochen, aufgesprungen. — kde. Proti
nežitům na kolenou v-lým. O vod. — V.
obilí = z něhož klasy již se vyvinuly.

Vymetání, n., das Auskehren usw. Vz
Vymésti.

Vymetaný; -án, a, o, ausgekehrt atd. Vz
Vymésti. —V. = prohnaný, durchgetrieben.
Slm.

Vymetati. Obilí už vymetá (= dostalo
klasy, schiesst). BR. 11. 60. a. Když se to žítko
v poli vymetalo. Er. P. 200. Až se ta pše-
nička vymetá. Ib. 104. Když záhy trn roz-
kvetá, záhy se žito vymetá. Pranos. Tč. Roz-
kvétá-li záhy trn, vymetá brzy žito. Tč. Čím
spíše trn vykvetá, tím spíše žito vymetá.
Šd. Vz Vymésti.

Výmětek, výmětek, tku, m., výmětky, vý-
metky, pl. = co se vymítá, der Kehricht,
Auswurf. V. = směť. V. V-ky ze zlata, ze
stříbra, ze železa, der Abgang. D. V. z polí.
Vaň. V. = výkal, vyloučenina, lejno, trus,
exerementa. Nz. lk. — V. = brak, der Aus-
schuss. Šp. V. člověčenstva, Auswüchse der

274