sb157-05 0..8296

1002

Menschheit. Dch. — Výmětek, výmět = malá
ryba, kleiner Fisch, der Spross, der Fisch-
satz. V. Ryba nejmenší slove plod, něco
větší výmět, pak kapr atd. Jest pěkná vý-
měť, budou pěkné kapry Us. Plod (ryb) na
výtah n. na výrost výmětky n. kapry tří-
cími na tralo se nasadí. V. Lovci po lovení
dostali výmětek. Us.

Vymetení, n., das Auskehren. Us.

Vymetený; -en, a, o, ausgekehrt. V. svět-
nice.

Vymětiny, pl., f. = smeti, der Kehricht.

Vymětliti, auswickeln. L.

Vymětlivý, vývodný, auswickelbar. Reš.

Vymetlovatii mit Besen abprügeln. Na
Slov.

Výmetné, ého, n. V. dává se mlatcům.
Rgl.

Výmetný = výbytný. A od sv. Jeronýma
co výbytná a v-ná vložka se zavrhuje. Sš.

Výmětný, Auswurfs-. V. látky, Ausschuss.
Dch.

Vymětovati, auswirren, auswickeln. Reš.

Výmez, u, m. = vymezení, výměr, vysvě-
tlení, die Erklärung. Kom.

Vymezení, n., vz Vymeziti, die Entfer-
nung. Jednalo se o v. pikhartství z Čech.
Pal, Děj. V. 2. 481. — V., die Begränzung,
Bestimmung. — V. = výměr, definice. Sedl.,
Měst. bož. V. = úhrnek znaků třídy, řádu,
pokolení, rodu atd., die Diagnose. Přesné
v. pojmu. SP. II. 45. Vz Výměr.

Vymezenosť, i, f. = vymezení, die Ein-
schränkung, Begränzung. Nz. — V., die Be-
stimmtheit.

Vymezený; -en, a, o, eingeschränkt, be-
gränzt, bestimmt. Nz.

Vymeziti, il, en, ení, vymezovati, aus-
schliessen, abgränzen, bestimmen. — co: dě-
dictví, Br., pochybnosť, Dch., něčí moc,
práva. Us. V. pojem, Stč. Zmp. 8., výměr.
Mus. 1880. 431. On svoju rolu kolkolem vy-
mezil. Us. Tč. — co čím: důl pravou mě-
rou, mezemi. Vys. Vymezuje-li se souvislostí
možnosť nedorozumění. Kos. —co kde. V.
hranice na poli, na louce. Us. Šd. Jakož ta
ves ve svých mezách a hraniciech od sta-
rodávna vymezena a vymieřena jest. List
z r. 1467., 1477., 1482. (Tč. ). — co odkud:
zboží z obchodu (vyloučiti). Trest. zák. —
co k čemu: místo ku klášteru. V.

Výmeznosť, i, f., das Extrem. Šm.

Výmezný, ausschliessend. V. pravidlo.
ZČ. I. 82.

Vymezování, n., das Ausschliessen. V.
jazyka ze škol. Kos. Ol. I. 124.

Vymhleti se. Už se v-lo, der Nebel hat
sich verzogen. Mor. Šd. — kde. Až se na
horách vymhlí. Ib. Tč.

Vymhourati, blinzelnd finden. Šm.

Vymignouti, vz Vymihati.

Vymihati se, vymihnouti se, hnul a hl,
utí, schnell erscheinen. L. — komu. Vy-
migla mu myšlénka, že... Mor. Tč. — kam.
Hvězda vymigla na nebe a hned zamigla.
Ib. Tč. — čím kam. Vymignul metlou do
vrchu. Ib. Tč.

Vymíchati, vz Vymísiti.

Vymíjeti, el, ení, ausweichen. — komu
odkud: z cesty. Us. Tč.

Vymikati někomu = vybiti. Dbš. Obyč.
45.

Vymílání, n. V-ní břehů, die Unterwa-
schung. ZČ. I. 177.

Vymílati, vz Vymleti.

Vymilovati, erlieben, durch Liebe er-
langen. — co. L.

Výmin, u, m. = výminka. Na Slov. Ssk.

Vyminač, e, m., der Ausreiber (der Aeh-
ren usw. ). Jg.

Vymínání, n., die Ausreibung. V. klasů.
BR. II. 52

Vymínati, vz Vymnouti.

Vymincovati, ausmünzen. Zlob. — co:
stříbro.

Výminčář, e, m. = výměnkář, der Aus-
gedinger. Přídomek pro v-ře. Na Ostrav.
Tč.

Výminčářče = výminčořče.

Výminčářka, y, f., die Ausgedingerin.
Ostrav. Tč.

Výminčářský, Ausgedinger-. V. statek.
Na Ostrav. Tč.

Výminčoř, e, m. = výminčář. Na Ostrav.
Tě.

Výminčořče, ete, n., das Kind eines
Ausgedingers. Na Ostrav. Tč.

Vyminčořka, y, f., die Ausgedingerin.
Na Ostrav. Tč.

Výminec, nce, m. = výměnkář. Slov.

Výminečně, ausnahmsweise. Tentokráte
podniknuta v. výprava zimní. Ddk. V. 310.

Výminečnosť, i, f., der Ausnahmszustand.
Dch.

Výminečný, ausnahmsweise. V. posta-
vení. Ddk. VI. 165., Dch. Vyjádření opata
činí z této události pouhý v. případ beze
vší další důslednosti; K takovému v-mu
stavu odvolává se kníže Bedřich. Ddk. IV.
266., IV. 313. — V., bedingt, konditional.
V. rovnice, die Bedingungsgleichheit, spojka.
Nz. V. věta, vz Věta vymiňovací.

Výmínek, nku, m. = výmínka, das Aus-
gedinge. Us. Na v-ku býti, seděti. Us. Má
u nich sedničku výmínkem. Us. Vz Vý-
měnek.

Vymínění, n., die Bedingung, Ausnahme.
Dch.

Vymíněný; -en, a, o, ausgenommen, be-
dingt, ausbedungen. Nz. V. proměna. Us. Ht.
Vymíněná (smluvená) pokuta. Šp. — čím.
Při té moci zápisem vymíněné jest ještě
jedna pochybnosť. Vš. 316.

Výminice, e, f. = výměnkářka. Na Slov.

Výminík, a, m. = výměnkář. Na Slov.
Bern.

Vyminitel, e, m., der Ausbedinger. Na
Slov.

Vymíniti, vymiň (m. vyměň, Bž. 195. ),
vymíně (íc), il, ěn, ění; vymiňovati, vymě-
ňovati = vyjmouti, ausnehmen; něco si za-
chovati, vymísiti, vyníti, sich etwas aus-
bedingen. — co, koho. Toliko že on pět
hřiven sirotčích vymienil. NB. Tč. 192.
Zvlášče toto vymínějíc, že... List z r. 1423.
Tč. Vymíníc tebe (kromě tebe); žádného ne-
vymiňujíc. V. — co, koho odkud: z pra-
vidla (vyjmouti). Br. — koho, co při čem.
Však při tom toto jest znamenité vymie-
nieno, aby vodu na altéře našie púščel.