Předchozí (1003)  Strana:1004  Další (1005) |
|
|||
1004
|
|||
|
|||
Výminně, bedingungsweise. Na Slov.
Výminník = výminík.
Výmiňný, bedingt. Na Slov.
Vyminouti, ul, ut, utí; vymíjeti, el, en,
ení, vymínati, vyminávati = vyhnouti se, ausweichen. Mor. — abs. Vymiň, počta jede, lesti nevymineš, do arestu přijdeš. Brt. P. 46. Kdekoliv's mia potkati měl, dyckys vyminúti hleděl. Sš. P. 251. Nevy- mínaj, nevymineš, trestu božího neujdeš. Sš. P. 251. — komu s čím: vymíňal mu s vozem. V již. Mor. Šd. — (se) komu, čemu: vozu. Us. Vymíňal blatu, aby se nezamazal. Mor. Tč. Jeli a nevyminuli nám; Vymínej se mu zdaleka. Mor. Vck. Umínila si, že tomu musí v. Kld. 82. — kde. Na úzké lávce se nemohli v. (vyhnouti se). Mor. Šd. — V. = vymíniti. Kořen pak vymíná se (= vymiňuje se, excipitur). Bdž. 117. si co. U Kdyně Rgl. Vymiňovací věta, vz Věta vymiňovací.
Vymiňovati, vz Vymíniti.
Vyminutě, ausnahmsweise, Ukazuje list
dobrý, jenž svědčí na duom i na vešken statek a v. na to městiště. Arch. IV. 369. Vyminutý; -ut, a, o = vymíněný, aus-
genommen, except. Ani škola ani fara není v-ta. Šd. Vymírající rod, aussterbendes Geschlecht.
Dch. Vymírání, n., das Aussterben. Býti na
v. (vymření),.. auf dem Sterbeetat sein. Dch. Vymírati = vyměřovati, ausmessen. Na
Ostrav. Tč. Vymířiti se z čeho = vysvoboditi, oči-
stiti, sich rechtfertigen. NB. Tč. 237. Chce se z toho všeho v. a očistiti. Háj. Žalobníci k němu práva žádají, poněvadž jest člověk zlé pověsti, jakož dotčeno jest, a z toho se v. nemohl, jakož se byl podvolil; A my nadějíce sě podlé jich řeči, že on se z toho vymieří (vyvede), dali jsme jej na rukojmě pod základem 50 hřiven peněz drobných; Aby se opatřil a z toho sě vymieřil. NB. Tč. 76., 99., 237. Vymísení, n. = vyloučení, die Ausschei-
dung. Šp. Vymísený; -en, a, o, ausgemischt, V.
těsto. Šp. Vymísiti, měs, míse (íc), il, šen, ení;
vyměšovati = odděliti, odloučiti, sondern, absondern; vyobcovati, aussehliessen, aus- märzen; vymíniti, ausbedingen; promísiti, völlig auskneten o. umrühren. — co: plevy (odděliti), D., chléb (dosti promísiti). Us. — co odkud: zlé od dobrých v. Kom. V. někoho z tovaryšstva. Zlob. Ledviny vy- měšují z krve moč. Ssav. Lenivé vojáky z vojska v. Abr. Aby nedali se v. z počtu. kollegů svých. Pal. Děj. V. 2. 253. — co komu = zachovati, vymíniti. V. — co kudy: sliz nosem. Mus. 1880. 181. co čím kde: těsto v díži kopisti dobře v., durchkneten. Us. Tč. Vymistati, einen Ort auffinden, ausfindig
machen. co komu. Ještě sem si nic ne- vymistal, kde bych mohl spáť; Dobré místo si v-stal. Na Ostrav. Tč. Vymistrovati, ausmeistern, auskünsteln.
—- si co čím. Us. Tč. |
Vymíšení, n., die Absonderung, Aus-
schliessung, Ausknetung, Ausbediugung. Vymíšenina, y, f., das Abgesonderte.
Rostl. Vymiškovanec, nce, m., der Entmannte,
Kastrirte. Slov. Vymiškování, n., die Kastrirung.
Vymiškovaný; -án, a, o, kastrirt. Jsi
jako v. Slez. Šd. Vymiškovati = míšek vybrati, vyklestiti,
vyřezati, kastriren. — co: prase. D. V. koně. Vck., Tč., Šd. Počkej, šelmo, hned tě vy- miškuju (vyhrůžka klukům). Us. Tč. Vymítání, n., die Ausstossung. V. ďáblů,
der Exorcismus. Vymítati, vz Vymésti.
Vymítka, y, f. = výhoz, prak, der Aus-
wurf, die Wurfmaschine. Reš. — V. = zá- mlčka, die Ausstossung, Elision. Nz. Vymítnutí, n., die Ausstossung.
Vymítnutý; -ut, a, o, ausgeschieden. V.
železo, das Ausschusseisen. Bc. Vymizeti, vymizeti, el, ení; vymizívati =
ztratiti se, verschwinden. — abs. Dobrý řád vymizel. Plác. Modly docela vymizejí. Br. Chvála Bohu, že už vymizeli oni pře- nešťastní časové. Koll. I. 139. — komu. Štěstí jim vymizí. Br. — jak: voda parou vymizí. Us. — kde: v nepříjemné samot- nosti. Kartig. Ač v církvi boží zázračné působení ducha sv. docela nikdá nevymi- zelo. Sš. Sk. 20. Aby v součtu jedna ne- známá vymizela. Šim. 100. — odkud. Při řešení rovnic návodem vylučovacím na- kládá se s danými rovnicemi tak, by jedna neznámá z nich vymizela. Šim. 100. Z ní duch slovanský pořád víc a více vymizívá. Ht. Brs. 27. Vymizhovati co komu = vyčítati, vor-
werfen. Us. u Petrovic. Vymiznutý; -ut, a, o, verschwunden.
Hvl. 432. Vymjaknouti =vymoknouti, nass (weich)
werden. U Uher. Hrad. Tč. Vymknouti, knul a kl, ut, utí; vymy-
kati = snadně vysunouti, leicht o. schnell aus-, hervor-, herausschieben, aus-, heraus, hervorrücken; vysmeknouti se, ujíti, vyklouz- nouti, entkommen, entgehen, ausreissen, ent- fahren, entschlüpfen. — abs. Nepatrně ušel a jako vymkl. Br. Úhoř plzký, jejž lapáš-li, vymkneť (vymkneť se). Kom. Musím jít domů, sic bych byl vymknut. Na Ostrav. Tč. — co: paty = utéci, ent-, fortlaufen. Na Hané. Bkř. V. závory, die Riegel auf- sperren. Dch. — co, se odkud. V. měšec z kapsy. Vymkne se to z ruky (vysmekne se). D. Vymkl se mu meč z ruky. Us. V. se z hovoru. Šm. Sotva vymkne paty z domu, už někdo přichází. Mor. Šd. Čechové vy- mknuli se ze jha franského. Šb. Z objetí ně- čího se v. Us. Vymykujíce se z úkolu svého. Kos. Ol. I. 289. — jak. Anglický ten husita jako had plzký čím oužeji sevřen a sklíčen býti se zdál, tím hbitěji prý po každé zase vymykal se. Pal. Děj. III. 3. 69. Tuto (moc) dal sobě král Václav až do roku 1250. jen s tíží vymknouti. Ddk V. 277. — co čím. Jimiž vymyká máť ta veliká svoje rozboly (jeví). Sš. Bs. 16. — se, sich ausrenken; sich |
||
|
|||
Předchozí (1003)  Strana:1004  Další (1005) |