sb157-05 0..8296

1004

Výminně, bedingungsweise. Na Slov.

Výminník = výminík.

Výmiňný, bedingt. Na Slov.

Vyminouti, ul, ut, utí; vymíjeti, el, en,
ení, vymínati, vyminávati = vyhnouti se,
ausweichen. Mor. — abs. Vymiň, počta
jede, lesti nevymineš, do arestu přijdeš.
Brt. P. 46. Kdekoliv's mia potkati měl,
dyckys vyminúti hleděl. Sš. P. 251. Nevy-
mínaj, nevymineš, trestu božího neujdeš.
Sš. P. 251. — komu s čím: vymíňal mu
s vozem. V již. Mor. Šd. — (se) komu,
čemu: vozu. Us. Vymíňal blatu, aby se
nezamazal. Mor. Tč. Jeli a nevyminuli nám;
Vymínej se mu zdaleka. Mor. Vck. Umínila
si, že tomu musí v. Kld. 82. — kde. Na
úzké lávce se nemohli v. (vyhnouti se). Mor.
Šd. — V. = vymíniti. Kořen pak vymíná
se (= vymiňuje se, excipitur). Bdž. 117.
si co. U Kdyně Rgl.

Vymiňovací věta, vz Věta vymiňovací.

Vymiňovati, vz Vymíniti.

Vyminutě, ausnahmsweise, Ukazuje list
dobrý, jenž svědčí na duom i na vešken
statek a v. na to městiště. Arch. IV. 369.

Vyminutý; -ut, a, o = vymíněný, aus-
genommen, except. Ani škola ani fara není
v-ta. Šd.

Vymírající rod, aussterbendes Geschlecht.
Dch.

Vymírání, n., das Aussterben. Býti na
v. (vymření),.. auf dem Sterbeetat sein. Dch.

Vymírati = vyměřovati, ausmessen. Na
Ostrav. Tč.

Vymířiti se z čeho = vysvoboditi, oči-
stiti, sich rechtfertigen. NB. Tč. 237. Chce
se z toho všeho v. a očistiti. Háj. Žalobníci
k němu práva žádají, poněvadž jest člověk
zlé pověsti, jakož dotčeno jest, a z toho se
v. nemohl, jakož se byl podvolil; A my
nadějíce sě podlé jich řeči, že on se z toho
vymieří (vyvede), dali jsme jej na rukojmě
pod základem 50 hřiven peněz drobných;
Aby se opatřil a z toho sě vymieřil. NB.
Tč. 76., 99., 237.

Vymísení, n. = vyloučení, die Ausschei-
dung. Šp.

Vymísený; -en, a, o, ausgemischt, V.
těsto. Šp.

Vymísiti, měs, míse (íc), il, šen, ení;
vyměšovati = odděliti, odloučiti, sondern,
absondern; vyobcovati, aussehliessen, aus-
märzen; vymíniti, ausbedingen; promísiti,
völlig auskneten o. umrühren. — co: plevy
(odděliti), D., chléb (dosti promísiti). Us. —
co odkud: zlé od dobrých v. Kom. V.
někoho z tovaryšstva. Zlob. Ledviny vy-
měšují z krve moč. Ssav. Lenivé vojáky
z vojska v. Abr. Aby nedali se v. z počtu.
kollegů svých. Pal. Děj. V. 2. 253. — co
komu = zachovati, vymíniti. V. — co
kudy: sliz nosem. Mus. 1880. 181. co
čím kde: těsto v díži kopisti dobře v.,
durchkneten. Us. Tč.

Vymistati, einen Ort auffinden, ausfindig
machen. co komu. Ještě sem si nic ne-
vymistal, kde bych mohl spáť; Dobré místo
si v-stal. Na Ostrav. Tč.

Vymistrovati, ausmeistern, auskünsteln.
—- si co čím. Us. Tč.

Vymíšení, n., die Absonderung, Aus-
schliessung, Ausknetung, Ausbediugung.

Vymíšenina, y, f., das Abgesonderte.
Rostl.

Vymiškovanec, nce, m., der Entmannte,
Kastrirte. Slov.

Vymiškování, n., die Kastrirung.

Vymiškovaný; -án, a, o, kastrirt. Jsi
jako v. Slez. Šd.

Vymiškovati = míšek vybrati, vyklestiti,
vyřezati, kastriren. — co: prase. D. V. koně.
Vck., Tč., Šd. Počkej, šelmo, hned tě vy-
miškuju (vyhrůžka klukům). Us. Tč.

Vymítání, n., die Ausstossung. V. ďáblů,
der Exorcismus.

Vymítati, vz Vymésti.

Vymítka, y, f. = výhoz, prak, der Aus-
wurf, die Wurfmaschine. Reš. — V. = zá-
mlčka, die Ausstossung, Elision. Nz.

Vymítnutí, n., die Ausstossung.

Vymítnutý; -ut, a, o, ausgeschieden. V.
železo, das Ausschusseisen. Bc.

Vymizeti, vymizeti, el, ení; vymizívati =
ztratiti se, verschwinden. — abs. Dobrý
řád vymizel. Plác. Modly docela vymizejí.
Br. Chvála Bohu, že už vymizeli oni pře-
nešťastní časové. Koll. I. 139. — komu.
Štěstí jim vymizí. Br. — jak: voda parou
vymizí. Us. — kde: v nepříjemné samot-
nosti. Kartig. Ač v církvi boží zázračné
působení ducha sv. docela nikdá nevymi-
zelo. Sš. Sk. 20. Aby v součtu jedna ne-
známá vymizela. Šim. 100. — odkud. Při
řešení rovnic návodem vylučovacím na-
kládá se s danými rovnicemi tak, by jedna
neznámá z nich vymizela. Šim. 100. Z ní
duch slovanský pořád víc a více vymizívá.
Ht. Brs. 27.

Vymizhovati co komu = vyčítati, vor-
werfen. Us. u Petrovic.

Vymiznutý; -ut, a, o, verschwunden.
Hvl. 432.

Vymjaknouti =vymoknouti, nass (weich)
werden. U Uher. Hrad. Tč.

Vymknouti, knul a kl, ut, utí; vymy-
kati = snadně vysunouti, leicht o. schnell
aus-, hervor-, herausschieben, aus-, heraus,
hervorrücken; vysmeknouti se, ujíti, vyklouz-
nouti, entkommen, entgehen, ausreissen, ent-
fahren, entschlüpfen. — abs. Nepatrně ušel
a jako vymkl. Br. Úhoř plzký, jejž lapáš-li,
vymkneť (vymkneť se). Kom. Musím jít
domů, sic bych byl vymknut. Na Ostrav.
Tč. — co: paty = utéci, ent-, fortlaufen.
Na Hané. Bkř. V. závory, die Riegel auf-
sperren. Dch. — co, se odkud. V. měšec
z kapsy. Vymkne se to z ruky (vysmekne
se). D. Vymkl se mu meč z ruky. Us. V.
se z hovoru. Šm. Sotva vymkne paty z domu,
už někdo přichází. Mor. Šd. Čechové vy-
mknuli se ze jha franského. Šb. Z objetí ně-
čího se v. Us. Vymykujíce se z úkolu svého.
Kos. Ol. I. 289. — jak. Anglický ten husita
jako had plzký čím oužeji sevřen a sklíčen
býti se zdál, tím hbitěji prý po každé zase
vymykal se. Pal. Děj. III. 3. 69. Tuto (moc)
dal sobě král Václav až do roku 1250. jen
s tíží vymknouti. Ddk V. 277. — co čím.
Jimiž vymyká máť ta veliká svoje rozboly
(jeví). Sš. Bs. 16. — se, sich ausrenken; sich



	1004

	Výminně, bedingungsweise. Na Slov. Výminník = výminík. Výmiňný, bedingt. Na Slov. Vyminouti, ul, ut, utí; vymíjeti, el, en, ení, vymínati, vyminávati = vyhnouti se, ausweichen. Mor. — abs. Vymiň, počta jede, lesti nevymineš, do arestu přijdeš. Brt. P. 46. Kdekoliv's mia potkati měl, dyckys vyminúti hleděl. Sš. P. 251. Nevy- mínaj, nevymineš, trestu božího neujdeš. Sš. P. 251. — komu s čím: vymíňal mu s vozem. V již. Mor. Šd. — (se) komu, čemu: vozu. Us. Vymíňal blatu, aby se nezamazal. Mor. Tč. Jeli a nevyminuli nám; Vymínej se mu zdaleka. Mor. Vck. Umínila si, že tomu musí v. Kld. 82. — kde. Na úzké lávce se nemohli v. (vyhnouti se). Mor. Šd. — V. = vymíniti. Kořen pak vymíná se (= vymiňuje se, excipitur). Bdž. 117. si co. U Kdyně Rgl. Vymiňovací věta, vz Věta vymiňovací. Vymiňovati, vz Vymíniti. Vyminutě, ausnahmsweise, Ukazuje list dobrý, jenž svědčí na duom i na vešken statek a v. na to městiště. Arch. IV. 369. Vyminutý; -ut, a, o = vymíněný, aus- genommen, except. Ani škola ani fara není v-ta. Šd. Vymírající rod, aussterbendes Geschlecht. Dch. Vymírání, n., das Aussterben. Býti na v. (vymření),.. auf dem Sterbeetat sein. Dch. Vymírati = vyměřovati, ausmessen. Na Ostrav. Tč. Vymířiti se z čeho = vysvoboditi, oči- stiti, sich rechtfertigen. NB. Tč. 237. Chce se z toho všeho v. a očistiti. Háj. Žalobníci k němu práva žádají, poněvadž jest člověk zlé pověsti, jakož dotčeno jest, a z toho se v. nemohl, jakož se byl podvolil; A my nadějíce sě podlé jich řeči, že on se z toho vymieří (vyvede), dali jsme jej na rukojmě pod základem 50 hřiven peněz drobných; Aby se opatřil a z toho sě vymieřil. NB. Tč. 76., 99., 237. Vymísení, n. = vyloučení, die Ausschei- dung. Šp. Vymísený; -en, a, o, ausgemischt, V. těsto. Šp. Vymísiti, měs, míse (íc), il, šen, ení; vyměšovati = odděliti, odloučiti, sondern, absondern; vyobcovati, aussehliessen, aus- märzen; vymíniti, ausbedingen; promísiti, völlig auskneten o. umrühren. — co: plevy (odděliti), D., chléb (dosti promísiti). Us. — co odkud: zlé od dobrých v. Kom. V. někoho z tovaryšstva. Zlob. Ledviny vy- měšují z krve moč. Ssav. Lenivé vojáky z vojska v. Abr. Aby nedali se v. z počtu. kollegů svých. Pal. Děj. V. 2. 253. — co komu = zachovati, vymíniti. V. — co kudy: sliz nosem. Mus. 1880. 181. co čím kde: těsto v díži kopisti dobře v., durchkneten. Us. Tč. Vymistati, einen Ort auffinden, ausfindig machen. co komu. Ještě sem si nic ne- vymistal, kde bych mohl spáť; Dobré místo si v-stal. Na Ostrav. Tč. Vymistrovati, ausmeistern, auskünsteln. —- si co čím. Us. Tč.	Vymíšení, n., die Absonderung, Aus- schliessung, Ausknetung, Ausbediugung. Vymíšenina, y, f., das Abgesonderte. Rostl. Vymiškovanec, nce, m., der Entmannte, Kastrirte. Slov. Vymiškování, n., die Kastrirung. Vymiškovaný; -án, a, o, kastrirt. Jsi jako v. Slez. Šd. Vymiškovati = míšek vybrati, vyklestiti, vyřezati, kastriren. — co: prase. D. V. koně. Vck., Tč., Šd. Počkej, šelmo, hned tě vy- miškuju (vyhrůžka klukům). Us. Tč. Vymítání, n., die Ausstossung. V. ďáblů, der Exorcismus. Vymítati, vz Vymésti. Vymítka, y, f. = výhoz, prak, der Aus- wurf, die Wurfmaschine. Reš. — V. = zá- mlčka, die Ausstossung, Elision. Nz. Vymítnutí, n., die Ausstossung. Vymítnutý; -ut, a, o, ausgeschieden. V. železo, das Ausschusseisen. Bc. Vymizeti, vymizeti, el, ení; vymizívati = ztratiti se, verschwinden. — abs. Dobrý řád vymizel. Plác. Modly docela vymizejí. Br. Chvála Bohu, že už vymizeli oni pře- nešťastní časové. Koll. I. 139. — komu. Štěstí jim vymizí. Br. — jak: voda parou vymizí. Us. — kde: v nepříjemné samot- nosti. Kartig. Ač v církvi boží zázračné působení ducha sv. docela nikdá nevymi- zelo. Sš. Sk. 20. Aby v součtu jedna ne- známá vymizela. Šim. 100. — odkud. Při řešení rovnic návodem vylučovacím na- kládá se s danými rovnicemi tak, by jedna neznámá z nich vymizela. Šim. 100. Z ní duch slovanský pořád víc a více vymizívá. Ht. Brs. 27. Vymizhovati co komu = vyčítati, vor- werfen. Us. u Petrovic. Vymiznutý; -ut, a, o, verschwunden. Hvl. 432. Vymjaknouti =vymoknouti, nass (weich) werden. U Uher. Hrad. Tč. Vymknouti, knul a kl, ut, utí; vymy- kati = snadně vysunouti, leicht o. schnell aus-, hervor-, herausschieben, aus-, heraus, hervorrücken; vysmeknouti se, ujíti, vyklouz- nouti, entkommen, entgehen, ausreissen, ent- fahren, entschlüpfen. — abs. Nepatrně ušel a jako vymkl. Br. Úhoř plzký, jejž lapáš-li, vymkneť (vymkneť se). Kom. Musím jít domů, sic bych byl vymknut. Na Ostrav. Tč. — co: paty = utéci, ent-, fortlaufen. Na Hané. Bkř. V. závory, die Riegel auf- sperren. Dch. — co, se odkud. V. měšec z kapsy. Vymkne se to z ruky (vysmekne se). D. Vymkl se mu meč z ruky. Us. V. se z hovoru. Šm. Sotva vymkne paty z domu, už někdo přichází. Mor. Šd. Čechové vy- mknuli se ze jha franského. Šb. Z objetí ně- čího se v. Us. Vymykujíce se z úkolu svého. Kos. Ol. I. 289. — jak. Anglický ten husita jako had plzký čím oužeji sevřen a sklíčen býti se zdál, tím hbitěji prý po každé zase vymykal se. Pal. Děj. III. 3. 69. Tuto (moc) dal sobě král Václav až do roku 1250. jen s tíží vymknouti. Ddk V. 277. — co čím. Jimiž vymyká máť ta veliká svoje rozboly (jeví). Sš. Bs. 16. — se, sich ausrenken; sich