sb157-05 0..8296

1005

einer Sache entziehen. Zvon se vymknul,
die Glocke kam aus der Lage. Dch. — co,
se komu. Vymyká se mu (chce utéci).
Us. Dbv. On nám dycky vymyká (se vy-
hýbá). Na Ostrav. Tč. V. se robotě (práci).
Tč. Natírali se olejem, aby tím snáze pro-
tivníku v. se mohli. Cimrhnz. To se vy-
myká všemu úsudku, dies entzieht sich
jeder Beurtheilung. Dch. Podňali se nového,
zoufalého pokusu vymknouti se jejich svr-
chovanosti. Ddk. II. 409. V. se zákonu. Osv.
1879. 271. Nad to zdálo se Filippovi, že bez-
prostřednému vlivu božství v Kristu přítom-
ného duše Nathanaelova se nevymkne. Sš.
J. 35. — co komu. Vymknul si hák (tak
říká lid o bolesti v krajině bederních obratlů,
která povstává někdy náhle bez zřejmé pří-
činy, často však shybáním, zdviháním břemen
a namáháním vůbec). Úpl. dom. lék. 33. Dr.
Šel. Druzí opět lomcovali úšky, že mu obě
téměř vymknuli (utrhli). Koll. I. 316. — se
kam. Úhoř hladký vymyká se na palouk.
U Žamb. Dbv. — koho = zavříti před
ním, nepustiti ho v dům. Na Slov. On nás
vymknul (= zamkl dům dříve, než jsme
přišli, aussperren). Na Ostrav. Tč. Vz Vy-
tknouti.

Vymknutí, n. = výtka, vytknutí, vyvi-
nutí, vyrašení, vystoupení, vyhnutí, die Ver-
renkung, Auslenkung; podvrtnutí, strhnutí
spěnačky (u koní), vytknutí zánožních kostí,
die Verstauchung. V. ruky, čéšky (Knie-
scheibe), kotníku. Šp. V. čelisti dolejší,
kostí prstních. Ja. V. kloubu, vz S. N. V.
čečele, Čs. lk. I. 95., ramene, II. 74., kosti
pažní, I. 159., kloubu kyčelního, I. 15., víčka
očního, III. 380., kosti hradní, VII. 224.,
saně, VII. 97., čelisti, X. 123. atd. V. Čočky,
laxatio lentis. Schb.

Vymknutina, y, f., die Verrenkung, Ver-
stauchung. Dch. V. = vymknutí údu. Po-
krok 1883. č. 82. str. 4.

Vymknutý; -ut, a, o, verrenkt, verstaucht.
V. trám, ausgekegelter Balken. Dch.

Vymlácení, n., die Ausdreschung.

Vymlácený; -en, a, o. V. obilí, ausge-
droschenes Getreide, der Ausdrusch.

Výmladek, dku, m. = výstřelek, výrostek
(co vedlé stromu z kořene vyrostlo), der
Schössling. Sš. I. 140., Tč.

Vymladiti, vz Odmladiti.

Vymladnouti, vymladněti, jung wer-
den, sich verjüngen. Na Ostrav.

Vymladnutí, n., die Verjüngung. Na
Slov.

Vymladnutý; -ut, a, o. Panstvo hrnie
sa do dvora, aj švagor Ryba so svojou
v-tou žienkou. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VII.
55. Vz Vymladnouti.

Vymlaskati, ausschnappern. — co od-
kud jak. Svině všecky pomyje z koryta
až na dno v-ly. Na Ostrav. Tč.

Výmlat, u, m. = co vymláceno, der Aus-
drusch, Erdrusch. Jg., Šp. Častá zdviž, v.
blíž. Šd. Po žních sedlák zpívá, po výmlatu
zívá. Pr. Výmlatek.

Výmlatek, tku, m. = co vymláceno, der
Er-, Ausdrusch. Jg. Seznam výmlatku (mla-
tební), das Abdruschregister. J. tr. Vz Vý-

mlat. — V. = co se mlatcům od mlácení na
zrně dává, der Drescherlohn, wenn er in
einem Quantum des Ausgedroschenen be-
steht, mlatebné, měřičné. J. tr. Nuž a cože
budeš žiadať na výmlatek? Dbš. Sl. pov.

II. 90.

Vymlatěný = vymlácený. Na Slov.

Vymlátiti, vymlať, mlátě (íc), il, cen,
ení; vymláceti, el, en, ení; vymlacovati =
cepem vytlouci, ausdreschen; vybiti, vyhnati.
hinausprügeln; zbíti, ab-, aus-, durchprü-
geln, abdreschen. — abs. Požaté obilí sklá-
dáno bylo ve stohy, pak vyšlapáno nebo
také vymláceno. Ddk. IV. 139. Děvečka
vyšije (šitím vydělá), šohajek vymlátí, ach
Bože rozbože, ti budú bohatí. Sš. P. 471. —
co: posledy zboží (obilí). Mor. Tč. V. plný
nadbyt. Půh. II. 599. V. zrno. Dbš. Sl. pov.

III. 38. V. obilí. D., V. — kde čím: na
poli mašinou (strojem), ve stodole cepy.
Us. — co, koho čím odkud: Žižka římské
kněžstvo cepy z Čech vymlátil. Pal. Cepy
z něho duši vymlátil. Kn. — jak. Snopy
na čisto v. Kn. poh. 610. Všecko obilí po-
svážeti a do čista v. Us. Šd. — komu =
vybiti mu, abprügeln, durchprügeln, abbläuen.
D., Brt. V. někomu (kůži). Tč. Jak ťa chytnu,
tak ti vymlátím. Brt. Já ti vyplatím a ti
vymlátím, až ti tvoje tvrdé kosti na prach
rozmlátím. Čes. mor. ps. 226. — co komu.
Švábům kůži vymlátil. Kká. Td. 122. —
komu jak čím: po hřbetě pěstí. Us. Tč.

Výmlatný, ausgiebig beim Dreschen. V.
obilí. Jg.

Vymlčeti, el, ení, bis zu Ende schwei-
gen, durch Schweigen erlangen. — abs.
Mlčel a vymlčel (mlče získal). Č. M. 78. —
co. Nemoha ji (výmluvu) v. Skl. II. 73. —
jak dlouho. Celý den v. Us. Tři hodiny
vymlčel, ale potom pleskal jako voda, když
ju zadrží. Na Ostrav. Tč. — odkud. Každé
přísloví tajné věci k věci přirovnání a po-
dobenství s sebou nese, toliko že se jedna
z nich vymlčuje. Kom.

Vymleti, vymlíti, meli, mlel, en a et,
ení a etí; vymílati, vymlívati = mletím
všecku mouku ze zrna vydobyti, ausmahlen;
mletí skončiti, ausmahlen, zu Ende o. fertig
mahlen; vybiti, durchprügeln; vymyti, aus-
waschen, auswühlen. Jg. — abs. Již vy-
mleli. — co: obilí. Us. Déšť vymlel cesty.
D. Voda zem vymlela, Háj., břeh. Rk. Vy-
mleti mouku, zu Ende mahlen. Tč. — se.
A panstvo ako bolo prihrmelo, tak vymlelo
sa to všetko (= tak odjeli, se vytratili).
Na Slov. Dbš. VII. 43. — se odkud. Roh
se od ouška vymlel. Vys. — co čím. Ty
bys všecko rád hubou vymlel, durch das
Mundwerk zu Wege bringen. Dch. — co
kde. Čas vymílá mezery mezi vámi a cho-
vancem. Kos. Ol. I. 176. — komu = vy-
biti, ab-, durchprügeln, durchbläuen. Hned
každému vymlel. Us. Šd., Vck. — komu,
co jak. V. obili na hrubo, na tenko, gro-
bes, feines Mehl mahlen. Us. Tč. V. ně-
komu na hrubo, ne na tenko, aby na to
pamatoval. Na Ostrav. Tč. Vymelu (vybiji)
ti po své chuti. Er. P. 272.

Vymletí, n., das Ausmahlen; die Aus-
waschung. Us. Dch.