Předchozí (1004)  Strana:1005  Další (1006) |
|
|||
1005
|
|||
|
|||
einer Sache entziehen. Zvon se vymknul,
die Glocke kam aus der Lage. Dch. — co, se komu. Vymyká se mu (chce utéci). Us. Dbv. On nám dycky vymyká (se vy- hýbá). Na Ostrav. Tč. V. se robotě (práci). Tč. Natírali se olejem, aby tím snáze pro- tivníku v. se mohli. Cimrhnz. To se vy- myká všemu úsudku, dies entzieht sich jeder Beurtheilung. Dch. Podňali se nového, zoufalého pokusu vymknouti se jejich svr- chovanosti. Ddk. II. 409. V. se zákonu. Osv. 1879. 271. Nad to zdálo se Filippovi, že bez- prostřednému vlivu božství v Kristu přítom- ného duše Nathanaelova se nevymkne. Sš. J. 35. — co komu. Vymknul si hák (tak říká lid o bolesti v krajině bederních obratlů, která povstává někdy náhle bez zřejmé pří- činy, často však shybáním, zdviháním břemen a namáháním vůbec). Úpl. dom. lék. 33. Dr. Šel. Druzí opět lomcovali úšky, že mu obě téměř vymknuli (utrhli). Koll. I. 316. — se kam. Úhoř hladký vymyká se na palouk. U Žamb. Dbv. — koho = zavříti před ním, nepustiti ho v dům. Na Slov. On nás vymknul (= zamkl dům dříve, než jsme přišli, aussperren). Na Ostrav. Tč. Vz Vy- tknouti. Vymknutí, n. = výtka, vytknutí, vyvi-
nutí, vyrašení, vystoupení, vyhnutí, die Ver- renkung, Auslenkung; podvrtnutí, strhnutí spěnačky (u koní), vytknutí zánožních kostí, die Verstauchung. V. ruky, čéšky (Knie- scheibe), kotníku. Šp. V. čelisti dolejší, kostí prstních. Ja. V. kloubu, vz S. N. V. čečele, Čs. lk. I. 95., ramene, II. 74., kosti pažní, I. 159., kloubu kyčelního, I. 15., víčka očního, III. 380., kosti hradní, VII. 224., saně, VII. 97., čelisti, X. 123. atd. V. Čočky, laxatio lentis. Schb. Vymknutina, y, f., die Verrenkung, Ver-
stauchung. Dch. V. = vymknutí údu. Po- krok 1883. č. 82. str. 4. Vymknutý; -ut, a, o, verrenkt, verstaucht.
V. trám, ausgekegelter Balken. Dch. Vymlácení, n., die Ausdreschung.
Vymlácený; -en, a, o. V. obilí, ausge-
droschenes Getreide, der Ausdrusch. Výmladek, dku, m. = výstřelek, výrostek
(co vedlé stromu z kořene vyrostlo), der Schössling. Sš. I. 140., Tč. Vymladiti, vz Odmladiti.
Vymladnouti, vymladněti, jung wer-
den, sich verjüngen. Na Ostrav. Vymladnutí, n., die Verjüngung. Na
Slov. Vymladnutý; -ut, a, o. Panstvo hrnie
sa do dvora, aj švagor Ryba so svojou v-tou žienkou. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 55. Vz Vymladnouti. Vymlaskati, ausschnappern. — co od-
kud jak. Svině všecky pomyje z koryta až na dno v-ly. Na Ostrav. Tč. Výmlat, u, m. = co vymláceno, der Aus-
drusch, Erdrusch. Jg., Šp. Častá zdviž, v. blíž. Šd. Po žních sedlák zpívá, po výmlatu zívá. Pr. Výmlatek. Výmlatek, tku, m. = co vymláceno, der
Er-, Ausdrusch. Jg. Seznam výmlatku (mla- tební), das Abdruschregister. J. tr. Vz Vý- |
mlat. — V. = co se mlatcům od mlácení na
zrně dává, der Drescherlohn, wenn er in einem Quantum des Ausgedroschenen be- steht, mlatebné, měřičné. J. tr. Nuž a cože budeš žiadať na výmlatek? Dbš. Sl. pov. II. 90.
Vymlatěný = vymlácený. Na Slov.
Vymlátiti, vymlať, mlátě (íc), il, cen,
ení; vymláceti, el, en, ení; vymlacovati = cepem vytlouci, ausdreschen; vybiti, vyhnati. hinausprügeln; zbíti, ab-, aus-, durchprü- geln, abdreschen. — abs. Požaté obilí sklá- dáno bylo ve stohy, pak vyšlapáno nebo také vymláceno. Ddk. IV. 139. Děvečka vyšije (šitím vydělá), šohajek vymlátí, ach Bože rozbože, ti budú bohatí. Sš. P. 471. — co: posledy zboží (obilí). Mor. Tč. V. plný nadbyt. Půh. II. 599. V. zrno. Dbš. Sl. pov. III. 38. V. obilí. D., V. — kde čím: na
poli mašinou (strojem), ve stodole cepy. Us. — co, koho čím odkud: Žižka římské kněžstvo cepy z Čech vymlátil. Pal. Cepy z něho duši vymlátil. Kn. — jak. Snopy na čisto v. Kn. poh. 610. Všecko obilí po- svážeti a do čista v. Us. Šd. — komu = vybiti mu, abprügeln, durchprügeln, abbläuen. D., Brt. V. někomu (kůži). Tč. Jak ťa chytnu, tak ti vymlátím. Brt. Já ti vyplatím a ti vymlátím, až ti tvoje tvrdé kosti na prach rozmlátím. Čes. mor. ps. 226. — co komu. Švábům kůži vymlátil. Kká. Td. 122. — komu jak čím: po hřbetě pěstí. Us. Tč. Výmlatný, ausgiebig beim Dreschen. V.
obilí. Jg. Vymlčeti, el, ení, bis zu Ende schwei-
gen, durch Schweigen erlangen. — abs. Mlčel a vymlčel (mlče získal). Č. M. 78. — co. Nemoha ji (výmluvu) v. Skl. II. 73. — jak dlouho. Celý den v. Us. Tři hodiny vymlčel, ale potom pleskal jako voda, když ju zadrží. Na Ostrav. Tč. — odkud. Každé přísloví tajné věci k věci přirovnání a po- dobenství s sebou nese, toliko že se jedna z nich vymlčuje. Kom. Vymleti, vymlíti, meli, mlel, en a et,
ení a etí; vymílati, vymlívati = mletím všecku mouku ze zrna vydobyti, ausmahlen; mletí skončiti, ausmahlen, zu Ende o. fertig mahlen; vybiti, durchprügeln; vymyti, aus- waschen, auswühlen. Jg. — abs. Již vy- mleli. — co: obilí. Us. Déšť vymlel cesty. D. Voda zem vymlela, Háj., břeh. Rk. Vy- mleti mouku, zu Ende mahlen. Tč. — se. A panstvo ako bolo prihrmelo, tak vymlelo sa to všetko (= tak odjeli, se vytratili). Na Slov. Dbš. VII. 43. — se odkud. Roh se od ouška vymlel. Vys. — co čím. Ty bys všecko rád hubou vymlel, durch das Mundwerk zu Wege bringen. Dch. — co kde. Čas vymílá mezery mezi vámi a cho- vancem. Kos. Ol. I. 176. — komu = vy- biti, ab-, durchprügeln, durchbläuen. Hned každému vymlel. Us. Šd., Vck. — komu, co jak. V. obili na hrubo, na tenko, gro- bes, feines Mehl mahlen. Us. Tč. V. ně- komu na hrubo, ne na tenko, aby na to pamatoval. Na Ostrav. Tč. Vymelu (vybiji) ti po své chuti. Er. P. 272. Vymletí, n., das Ausmahlen; die Aus-
waschung. Us. Dch. |
||
|
|||
Předchozí (1004)  Strana:1005  Další (1006) |