sb157-05 0..8296

1008

počítala, když se před Bohem vymlúvala.
Hus I. 415., II. 433. — skrze co. Aby
skrze to nemohl se žádný člověk v., který..
Hus III. 305. Ač obviněný nestál by v čas
uložený, aniž by hodně vymluven (omluven)
byl skrze někoho. CJB. 383. — koho
v čem. Také mistra Václava v tom sú vy-
mlúvali. List z r. 1532. (Mus. 1880. 499. ). —
se na koho (= vinu na něho sváděti). Us.
Na žádného se nevymlouvej. Šd. — koho
ke komu. Polský Boleslav vymluviv ho
k sobě dal ho oslepiti. Bs. — s adv.: To
se tvrdě, měkce, krátce, dlouze vymlouvá
(vyslovuje). L. Pořádně v. Jel.

Vymluvitý = vyvaditelný, entschuldig-
bar.

Výmluvka, y, f. = výmluva. L.

Výmluvně, beredt. Aqu. Velmi v. líčil
bezpraví to. Ddk. IV. 61. Ta věc výmluv-
něji hovoří než... Dch.

Výmluvné, ého, n. = výmínka, die Aus-
nahme, das Ausgeding. Puchm.

Výmluvník, a, m. = řečník. Rad. zv.
150. Vz Výmluvce.

Výmluvnosť, i, f. = vyslovování, die
Aussprache. V-stí jest obdařen (nabyl opět
řeči). Br. — V. = umění dobrého, krásného
mluvení, krasomluvnosť, eloquentia, die Be-
redsamkeit, Wohlredenheit, Redekunst. V.
= způsobnosť o každé věci dobře t. záko-
nům výmluvnosti přiměřeně mluviti nebo
psáti. Blř. V-nosť jest vlastnosť řečníka buď
přirozená aneb uměle nabytá, která mocí a
důrazem slova dovede posluchače přesvěd-
čiti a pohnouti. S. N. Bohyně v-i; K v-sti
někoho vycvičiti. V. Muž jasné a opatrné
v-i. Troj. V-stí dštil. Kom. V. ohnivá, Br.,
ušlechtilá, Háj., plná a dokonalá, Jel., svo-
bodná, krásná, Háj., kazatelská. Mus. 1880.
468. Kolikrát se v. tvá s poctivostí potkala?
Jir. Ves. čt. 382. V. jest nebezpečnější zbraň
než dýka. Arbes. Tak v-stí a neumořitelnou
klidností mysli nade všecky vynikal; Různé
tyto zájmy vnukly s dostatek v-sti přáte-
lům Soběslavovým. Ddk. II. 390., IV. 16.
V-stí něčí srdce obměkčiti. Ib. II. 466. V.
činí řečníka. Jel. Rečník k v-sti řeč cvičí.
Kom. Kde celý svět mužů vší v-stí nesveď
ničeho, tam ženská zvítězila laskavosť. Sha-
kesp. Tč. Přidajme jim v. písma svatého.
Hus III. 99. Kdo má mnoho v-sti, ten je
bez múdrosti; V. obyčejně od pravdy se
dálí. Na Mor. Tč. Hlad v-sti učí. Hkš. V.
v nešlechetném člověku jest rovně jako jed
v zlatém koflíku. Pr., Rb. V. bez rozšafnosti
a upřímnosti nic jinač není než jako oheň
v rukou dítěte aneb meč dobytý v ruce
člověka nesmyslného. Rb. — V. = výpovědi,
der Ausspruch. V-sti Hospodinovy jsou čisté.
BR. II. 147. a

Výmluvný = kdo o něčem dobře, pěkně
a ozdobně mluviti umí, beredt, wohlredend,
beredsam. Výmluvná řeč, výmluvný muž,
Troj., žena. Brikc. Častokrát svú pravdu
jedna strana řečí podobnou a výmluvnou
přede pány vyvede. O. z D. Paní moudrá
a výmluvná; Pilný náš a v. zpravodaj, kro-
nikář Kozma; V-nými slovy od podniknutí
jejich je odvrátil; V-ný to obraz činnosti
s pravé cesty zbloudilé. Ddk. II. 328., 468.,

III. 96., V. 282. (Tč. ). Důmyslné a v-né ve-
lebení nejvyšší autority církve svaté. Pal.
Děj. III. 3. 71. Strany přísloví vz: Čert,
Efeta, Kámen, Mluviti, Plach, Uměti (s inft. ).
Vozka, Vyhádati (co na kom), Vymluviti
(co na kom). — kde: při pivě. Jv. V.
v kázání. Hus III. 45. — proti čemu. Tito
jsú v-ní proti pravdě, učení ku křivdě. Hus

I. 256. — čím: jazykem. Martim. — V. = vy-
mluvený, omluvený, entschuldigt. Výmluvna
učiniti sebe n. jiného. V. Lečby jej zašla
která příčina, kteráž podlé práva výmluvna
činí (rechtfertigt). Z. D. opav. Ktož pohnán
jsa a za nemocna nebo ven z země jest po-
ložen a k póhonu nebo k žalobe nestojí a
po malé chvíli se při svědčení nebo před
soudem okáže, ten v zmatek ničímž nevý-
mluvný upadá. Vš. Jir. 428. — V. pokrm,
rationalis esca, acroc Xoyuóq = manna, která
svědčila o dobrotě a lásce boží. Desolda. —
V. = vyslovitelný, aussprechbar, ausdrückbar.

Vymlzati, aussaugen. — co: mlzek. Vz
Mlzati. Mor. Šd.

Vymňačkati = vymačkati. Mor. Šd.

Vymňadliti = vymědliti, zum zweiten-
male brechen, ausriffeln. — co: konopě, len.
Mor. Šd.

Vymňágati = vymačkati. Mor. Šd.

Vymnati, vymnám a vymnu = nalévati,
výmě plné mléka dostávati, Euter bekommen,
eutern. Us. Tč. Kráva vymne. Puchm. — V.
(se), sich mit weissem Nebel überziehen.
Jak hory vymnajú, bude pršeť. Sr. Vymnati.
Na Ostrav. Tč. Háj vymná. U Poděbr. Fr.

Vymnišiti, il, en, ení, entmönchen. Jg.

Vymňoukati, vymňouknouti, kl, utí =
mňoukáním něčeho dosíci, ausmiauen. — Vy-
mňouknouti něco = špatně provésti, zkaziti,
schlecht durchführen, dumm anstellen. Ten
to vymňoukl! Us. Dch., Kšť.

Vymnouti, ul, ut, utí: vymínati = mna vy-
mačkati, aus-, herausreiben; vyčistiti, durchs
Reiben reinigen. — co: zrna, své ruce. D.
Počechu vymínati klasy. ZN. V. šev, aus-
rippeln. — co odkud. Uschlé bláto ze šat-
stva v. V. zrna z klasů, bláto ze šatů. —
si co. Vstanu, jak jen si oči vymnu. Us.
— co čím: šat rukou. — co kdy. Učedl-
níci klasy v sobotu vytrhali a vymínali. BR.

II. 52 b.

Vymnožiti, il, en, ení, vymnožovati, aus-
säen. — co kam kdy. Letos jsem víc obilí
do role vymnožil, než jsem dostal (= skli-
dil). Na Ostrav. Tč.

Vymný = mající veliké výmě (o krávě,
když se má oteliti), grosseuterig. Kráva je
vymná. Mor. Šd.

Vymoci, v obec. mluvě: vymocti, mohu
atd., vz Moci, vymoz, moha (ouc), mohl, žen,
ení, vymáhati = svou mocí dobyti, způsobiti,
be-, er-, auswirken, požadovati, zu Wege
bringen, erzwingen, erpressen; se = vysvo-
boditi se, sich befreien. Jg. — co: dluhy
(na kom) vymáhati. Zlob. Žilina ma (= mne)
vymohla (přemohla) a Uherská nemohla. Sl.
ps. Tč. Podniknutí takové vymáhalo na-
pnutí všelikých sil; Vymohli papežské vyše-
třování proti němu. Ddk. II. 156., III. 48.
(Tč. ). Poslušnosť netoliko podrobení rozumu,
nébrž i podrobení vůle vymáhá. Sš. Sk. 71.