sb157-05 0..8296

1011

Vymřelosť, i, f. Dáti někoho na v. (na
vymření), auf den Sterbeetat setzen. Us.
Dch. Vz Výmor, Vymření.

Vymřelý, ausgestorben. — komu. Každá
láska jest už suchá v tomto životě mi v-lém.
Koll. I. 203. V. národ. Us.

Vymření, n., das Aussterben, die Erlö-
schung. Po v. mužského pohlaví. Jest tam
jako po v. Pk. Až do v. toho rodu. Šm.
V tom klášteře jsou na v. Vz Vymřelosť.
Ulice jsou prázdny jako po v. Us. Šd. V pří-
padě v. jeho rodu po meči celý jeho ro-
dinný majetek měl klášteru připadnouti.
Ddk. IV. 204.

Vymřený; -en, a, o. Býti na v-né; dáti
někoho na vymřenou, auf den Sterbeetat
setzen. Vz Vymření, Vymřelosť. Dch.

Vymřetí, n. V. rodu, lepe: vymření. Jg.

Vymřetý = vymřelý. Jde po izbách,
všetko v-to. Na Slov. Dbš. Pov. IV. 66.

Vymřežkovati = mřežkami vyšívati. Us.
Šd.

Vymřežovati = mřížemi opatřiti, ver-
gittern. — co: chodbu. Us.

Vymrgati = vymrkati, auszwinkern. —
co. Máš-li mušku v očích, mrgej očima, až
ju vymrgáš. Na Ostrav. Tč.

Vymrholiti se, sich ausnieseln, sich aus-
siefern. Mrholí ze mhly, jak se vymrholí,
bude všecko jako porošené. Us. Tč. Už se
v-lo, bude zase pěkný čas. Us. Šd., Msk.

Vymřihlad, a, m. To je celý v. Mt. S.
I. 96.

Vymříti (u Opavy vymřeť), mru, mři, el,
ení; vymírati = vyprázněnu býti, ausster-
ben; mřením se skončiti, aussterben, erlö-
schen; zhubeněti, vor Hunger mager werden,
ausgehungert werden. — abs. Město v-elo.
Us. Ten rod vymřel. Všichni vymřeli (po-
mřeli); oheň nechám v. D. — čím: hladem
(vymříti a vymříti se). V. — kým. Tímto
potomkem vymře už celý rod. Us. Tč. Jím
co posledním mužským potomkem rod kní-
žat českých vymřel; Děpoltúv rod vymřel
teprve 1241. Boleslavem. Ddk. II. 179., IV.
115. (Tč. ). — čemu: plesu i hoři; Dávno
jsem hoři vymřel. Us. Dch. — jak. Rodové
saští byli jsou po meči vymřeli. Ddk. II.
392. — kdy. Rod Batorův v 17. století
vymřel; Jeho rod počátkem 13. věku v-řel.
Ddk. II. 220., 431., 432. (Tč. ).

Vymrkati, vymrknouti, ausblinzeln. Vz
Vymrgati. — na koho. Vymrkl naň. —
kde. Oheň v kamnech vymrkl = vyhasl.
Us. — se. Puchm.

Vymrniti, il, ěn, ění. — komu (metlou
ho trestati, mit Ruthen strafen). Rk.

Výmrsk, u, m. = vymrsknutí, vyhození,
das Aus-. Aufschnellen; vymrskání, das Aus-
peitschen. Zlob. V. dostati. Us. Dch.

Vymrskání, n., die Aus, Durchpeitschung.
— V. půdy, země, die Aussaugung, Boden-
müdigkeit. Šp.

Vymrskaný; -án, a, o, aus-, durchge-
peitscht, abgeprügelt. — čím: metlou. — V.
půda, země, erschöpft, ausgenützt.

Vymrskati, vymrsknouti, skl, ut, utí;
vymrskávati, vymrštiti, il, ěn, ění; vymršťo-
vati = vyšlehati, auspeitschen, ausstauben;
vybiti, vyhoditi, ausschlagen, ausschmeissen,

ausschnellen; vzhůru vyhazovati, in die Höhe
werfen, sprengen, aufschnellen. — koho n.
komu = metlami n. bičem vyšlehati. V. —
co: nohu. Hora vymršťuje oheň. D. V. před-
loktí, armschnellen, kolena, knieschnellen.
Čsk. Vymrštiti lišku. Vz Vymršťování. Mocně
vymrskal kněží lakomú řka jim. Hus I. 300.
V. pole (vysíliti). Us. — odkud: někoho
z města, D., ze sedla (vyhoditi), Us., z dě-
dictví. Šm. V. jezero z břehů. Nrd. Bed. 16. Pán
Ježiš lichevníky z chrámu vymrskal; Vymr-
skávaje z chrámu svatokupce. Hus I. 214.,

II. 259. (Tč. ). V. koho z cesty. Dch. Otěži
z rukou se mu vymrskly. Lpř. J. Děj. I. 20.

— co (komu) čím: si oko větví. Pulk.
Sobě žílu náhlým skokem, D., sobě ruku.
Šm. Vymrštila se mu žíla. Mor. Šd. V. ně-
komu bičem. Us. Tč. Brzo-li mně ven ne-
půjdeš, vymrskána prutem budeš. Sš. P. 14.
Byl tam, co by kočce vymrskal (= krátce).
U Příbramě. Šmk. — se. Zpruha se vymr-
štila. Us. Ryba se vymršťuje z vody. Us.
Ten se vymrskl (vyfintil). Us. Víčko u pou-
zdra se vymrštilo. Us. Šp. — co, se kam.
Vymrštil sa hore do povetria. Dbš. Sl. pov.

III. 37. Na koňa se vymrštíš a hajda. Lipa
III. 55. Vymrštil sem ho za dvéře. Us. Tč.
Vymršťují-li se ryby často nad vodu, bude
déšť. Us. Tč. Vymrštil se přes plot. Kká.
Td. 84. Vymrskán byl v témdni Prušák za
hranice. Ib. 200. Had do výšky se vymrštil.
Západka vymrští se do výšky. NA. IV. 120.
Losos vymrští se přes mříž. NA. IV. 121.

— kým. Vymrskl sebou vysoko. Us. —
kde. Vymrskal mu na dvoře, v kuchyni
atd. Us. Mléko v té kávě bylo až příliš vy-
mrskáno. U Rychn. Ntk.

Vymršení, n., die Entkräftung, Aussau-
gung. V. pole. Us.

Vymršený; -ěn, a, o, entkräftet, ausge-
sogen. V. pole častým sázením cukrovky.

Vymršiti, il, en, ení, vymršovati = jako
mrchu vyhublým učiniti, zkaziti, wie ein
Schindluder mager machen, entkräften, aus-
saugen. — co čím: pole nehnojením, špatným
hospodařením, častým pěstováním téhož dru-
hu obilí atd. U Dobrušky a j. Vk.

Vymrštění, n., das Hinauf-, Hinaus-
werfen.

Vymrštěný; -en, a, o, hinaus-, hinaufge-
worfen, emporgeschnellt, herausgeschnellt.
Má v-nou žílu. Us. Šd. V. jedle (= vyrostlá,
aufgeschossen). Kom. — odkud: ze saní.
Us. Dch. — kam: do výšky. Us. Dch.

Vymrštilka, y, f., elaterium, die Schnell-
gurke, rostl. V. srdčitá, e. carthaginiense.
Vz Rstp. 623.

Vymrštitelný, aus-, aufschwingbar. Krok.
I. b. 76. V. jazyk.

Vymrštiti, vz Vymrskati.

Vymrštivý = který vymršťuje, aufschwin-
gend.

Vymršťování, n. V. lišky = vyhazování
jí na úzkých plachtách do výšky, das Fuchs-
prellen. Šp.

Vymrtviti, il, en, ení, vymrtvovati =
vyslabiti, aussaugen (im Felde). — co čím:
S pole jetelem. Us. Dch.
Vymru, vz Vymříti.