sb157-05 0..8296

1019

Tč. — co kdy. Což předpokládá, že ve-
škerých Israelitů při svém z Aegypta vy-
jití přes tři miliony vynášelo. Sš. II. 38.
A po bedlivém všeho toho povážení na to
výpověď vynésti ráčil. List z r. 1671. Tč.

— co proti čemu. Kvido vynesl prý klatbu
nad Polskem proti vůli duchovenstva ta-
mního. Ddk. II. 178. Proti vší spravedlnosti
v jednostejné při rozdílný soud vynášíte.
BŘ. II., 54. a. — co, koho, se čím (ne:
s čím). Ústy vynášeti med, v srdci skrývati
jed. V. Jest to věc nejbláznovější, když se
kto sám chválami vynáší. Jel. Enc. m. 8.
To by mělo před právem a ne válkami
vynešeno býti (austragen). Arch. I. 6. Knihou
škodlivá učení v. Jel. Někoho velikou poctou
v. Let. V. se svými penězi, v. se svou silou
(chlubiti). D. Divy a zázraky se v. Br. —
co komu. Zahrady mnoho jim vynesly. Us.
Mosí tak dělat, jak mu vynášá. Mor. Brt.
To mu špatný zisk vyneslo. Us. Nic více
mu jeho úřadeček asi nevynášel (než na
žejdlíček vína v neděli). Šml. Chcete nám
vynést spaní (říkáme, když někdo navštiviv
nás posaditi se nechce). Us. — co nad kým:
soud. Ml. — jak. Rozsudkové mají se ve
slovech patrných a prostých vynášeti. Kol.
32. V Řezně vynešena jest nepochybně tato
věc na dobro. Ddk. I. 203. Okázale, až do
nebe se v. Us. Dch., Šd. V. něco právem,
ämtlich austragen. NB. Tč. 89. Nebudeš má,
nedají naši, že se tvá rodina hrozně vynáší.
Čes. mor. bs. 148. Ja by tebe chtěla, nědaju
mi naši, že se tva rodina vysoko vynáší.
Sš. P. 386. Kozma jme se zásluhy Jaromí-
rovy i veršem vynášeti; Kníže Vratislav při
položeni základního kamene chrámu vlastní
rukou vynesl 12 košů země. Ddk. II. 338.,
IV. 260. V. něco svými ústy. Lpř. J. Soud
boží podlé svěřených darů vynesen bude;
Že snad nějakým ukvapením nebo přená-
hlením slova ona pronesl. Sš. I. 33., II. 11.
Obec skrze starší snesení svá vynáší. Kom.

— za co. Valerius Publikola první za právo
vynesl, aby... V. Jak mu páni za právo
vynesú. Arch. II. 84. — co s kým. Po-
hnaný nic víc nemá činiti v té při s jistcem,
ale jistec vynášej to s zástupcemi. Gl. 372.

— co s sebou: mnoho peněz. Klat. — adv.
Hrubě, přílišně se vynášeti (chváliti). V. —
se = zhůru se nésti, vychvalovati se, hrděti,
pyšněti, chlubiti se. Proč by se vynášel a
vypínal? V. Řídký kámen (mlýnský) se rád
vynáší (trolí se; vylupuje se tam, kde jest
měkčí). Vys. Slepice se už vynesla (přestala
nésti). Us. Šd.

Vynešení, vynášení, vynesení, n. Vz Vy-
nésti. V. mrtvého z domu. V. Vynášení sebe
samého. V. V. práv, Jel., rozsudku, výpovědi,
soudu. Us. V. klatby, die Achterklärung.
Dch. Vynesením sněmu řezenského odděleny
jsou zpupné statky rodu Zalského od man-
ských. Ddk. III. 21. Vz Vynésti. Vynesení
z 1. ledna atd. jest prý šp. m.: nařízení;
ale máme: vynešení, vynáška ministerstva,
od ministerstva, výroku, J. tr., tedy tohoto
slova můžeme dobře užívati.

Vynešený, vynesený; -en, a, o, hinaus-
getragen, -gegeben. V. nábytek. Us. — mezi
kým. Od nálezu krále mezi námi a městy

vynešeného. Vl. zř. 536 — jak. (Vzbuzen)
rozkazem božím skrze anděla v-ným; Svě-
dectví ústy v-né; Starým vínem míní se
staré učení boží skrze Mojžíše a proroky
v-né. BR. II. 10., 92. a., 218. a. (Šd. ).

Vynešvařiti, il, en, ení; vynešvařovati
= vyčistiti nešvaru, ausputzen, reinigen; dáti
vyčichnouti, ausdampfen, verwittern lassen;
co. — se = vyneřáditi se, sich ausleeren.
Ros.

Vynětí, n., vz Vyjmouti = vyndání, die
Ausnahme, Herausnahme. Vynětí pístu. Khl.
V. z obecných břemen a povinností, z tre-
stání, V.; od pravidla. Jel. V. očí. Kn. rož.
V. zákalu čočky lalokem, die Lappenex-
traktion; v. zmrtvělé kosti, die Nekrotomie;
v. mozíku, die Enthirnung. Nz. lk. V. vody
vás v. BR. II. 682. a. Zvolení nabývali re-
galií prostředkem žezla, s v-tím takových,
která bez odporu sluší církvi římské. Ddk.
II. 456. V. kosti, die Knochenexstirpation.
Nz. lk.

Vynevrliti se, il, en, ení, aufhören ver-
driesslich zu sein. Šm.

Vyní, n. = vytí, das Heulen. Vz Výti.

Vyničiti, il, en, ení = zničiti, snížiti,
vernichten, ausrotten. — koho. Scip. —
koho čím odkud: ryby z řeky nečistou
vodou. Us. Tč.

Vynidu, zastr. = vyjdu.

Výnik, u, m. = vznik, das Emporkommen.
Kaubl. V-ku jiného leč v Krista nemajíce.
Sš. I. 30. — V. = místo, kde některý úd, na
bylině vyniká (vyrostá). Čl Kv. XXX. Cf.
Rst. 518.

Vynikající, hervorragend, sich auszeich-
nend, hervorstechend. V. osobnosť, notable
Persönlichkeit; v-jící přednosti. Dch., Mus.
1880. 432. Nezůstaloť ve středověku zata-
jeno, psal-li v. muž dějiny své doby. Ddk.
IV. 121. Vz Vyniknouti.

Vynikání, n., das Hervorkeimen, Her-
vorragen, Sichauszeichnen. Vz Vyniknouti.
Život přírody se skládá se střídavého v. a
zanikání rozmanitých tvorů. Stč. Zmp. 740.

Vynikati, vz Vyniknouti.

Vyniklina, y, f. = vypuklina, das Relief.
Květy 1842.

Vyniklosť, i, f, das Hervorragen, die
Erhabenheit. Jg.

Vyniklý, aufgeschossen, hervorgekeimt,
hervorragend. Nz. lk. Bouře vyniklá, odkudž
se jí nejméně bylo nadíti, vyvrátila nadějné
stavení. Pal. Děj. IV. 1. 4. Muž vysoce v-lý.
Mus. 1880. 478. V-lé tahy povahy. — odkud.
Hrozen z révy v-lý. Sš. J. 173. Přední dva
úřadové zemští byli v moci mužů z nízka
v-klých. Pal. Děj. V. 2. 503. — V. = ve-
tkutý, eingefügt. V. list na lodyze, tam
vyrostlý. Cf. Rst. 518.

Vyniknouti, knul a kl, utí; vynikati, vy-
nikávati = prudce odněkud se vyskytnouti,
povstati, počátek vzíti, vyjíti, vyraziti se,
plötzlich zum Vorschein kommen, entstehen,
entspringen, Hervorbrechen, empor-, hervor-
steigen, sich erheben, hervorschiessen, her-
aus-, entfahren, aufschnellen, sich empor-
schwingen; vypadnouti, vyřítiti se, Ausfall
thun, ausbrechen; utéci, vymknouti se, vy-
jíti, zniknouti, zprostiti se, entwischen, ent-

275*