sb157-05 0..8296

1020

schlüpfen, entrinnen; strměti, přesahati, vy-
stávati, hervorragen, vorschiessen, hervor-
stechen, sich erheben; předčiti, převýšiti
jiné, über andere vorragen, sich hervorthun,
die Oberhand gewinnen, aufkommen. Jg. Vy-
nikati, ne: vynikati. Cf. Vysychati, Usy-
chati, Odmykati, Přestydati, Pronikati, Při-
čichati, Unižiti, Unížiti, Přestíhati, Přestří-
hati, Bž. 29. — abs. Záře vyniká (vybles-
kuje). Us. Aby důraz lépe vynikal. Sš. II.
6. Obzvlášť vyniká její péče o vyproštění
křesťanů z otroctví židovského. Ddk. IV.
155. — odkud: Voda vyniká ze skály. Us.
Slunce z hory vyniká. V. Z osidel smrti v.,
Kom., z vazby, Plác, z nebezpečenství,
Bibl., nepřátelům z ruky v. V. Vynikli z jes-
kyní (vyřítili se). V. Játra vynikla z rány.
Lk. Nemohlby on tobě ani žádnému z práva
a z řádu vyniknouti. Ps. o záští. V. z úmluv
(od nich upustiti). Arch. I. 20. Požehnané
účinky, jenž ze spásy té vynikají. Sš L.
27. Kterak z nesnáze té v. ? Sš. Sk. 48. (Hý. ).
— odkud jak. Mohl-li s tíží v. z vazeb
předsudku onoho hlavitého; Jonáš nadpři-
rozeně z břicha žralokova třetího dne vy-
nikl; Nebudou moci snadno v-nouti z těch
svízelů. Sš. Sk. 133., L. 116., 193. (Hý. ).
Z rukou nepřátel sotva s celou kůží vynikl.
Us. — čím: krásou. Us. Jeho osudové ne-
vynikají ani rozmanitostí ani zajímavostí;
Muž duchem vynikající. Mus. 1880. 9., 488.
Od jakživa jen mužové čelní v národu, vy-
nikající jak rozumem a zkušeností tak i jmě-
ním svým, dostávali se na ouřad kmetovství
zemského; Vynikaje duchem a chováním
svým získal sobě záhy vážnosť a důvěru.
Pal. Děj. III. 3. 229., IV. 1. 104. (Šd. ). Jinak
vynikal rod hrabat Berkských také pobož-
ností svou. Ddk. II. 426. (IV. 69., 210. ). Tím
sebráním drobtů vyniklo také veličí zázraku
našeho. Sš. J. 100. — nad co. Mince kní-
žete Vladislava I. všelikým cizozemským
toho věku se vyrovnají, anobrž nad ně vy-
nikají. Šb. Lit. I. 37. Tak tu nad sousedky
vyniká tato krásná Srbů potomkyně. Koll.
I. 53. Nade hřích Adamův přehojně vyniká
milosť Kristova. Sš. I. 58. — kudy. Slunce
skrze mračno vyniklo. Sych. — komu.
Zuby dětem vynikají (rostou). Us. V. ne-
přátelům (utéci). Dvě kron. — s čím na
koho. Což jim braně vzteklosť naskytne,
s touť každý na ctného muže vynikne. V.
— nad co čím (předčiti). Svou učeností,
udatností nad jiné v. Us. Veliká skála z je-
zera nad vodu vyniká. V. Vynikal nad ostatní
učeností svou. Ddk. II. 235. Horlivostí nad
jiné v.; Nad jiné duchem svým neskonale
vynikal. Mus. 1880. 472., 487. Svým roz-
umem nad jiné v. Pulk. V. pilností nad jiné.
Hlavy schopnostmi nad obyčejnosť vynika-
jící. KB. III. V. dokonalostí. Sš. Mat. 73.
Muž ten nadobyčejný nad vrstevníky vzdě-
láním vynikal; Lidé ti nad jiné židy uče-
ností vynikli; Poznáním syna božího, druhé
v božsví osoby, v-ká křesťanství nad ži-
dovství. Sš. J. 47., Sk. 72., II. 29. (Hý. ). —
kde (jak). Zdi města nad vodou ještě vy-
nikají. Zlob. V básni té v-ká ráz didaktický.
Nz. V-kli na zlatotepce v cestě loupežní
zloději. Dač. I. 265. Pavel vynikal mezi

vrstevníky svými horlivostí pro ustanovení
zákona a ústní jeho výklady. Sš. I. 1. Dia-
lektika v obou listech stejnou měrou v-ká;
Dva, kteří ve víře nad jiné spolusvědky
dotčených věcí v-kali. Sš II. 4., Sk. 15.
(Hý). V tom v-klo, co pravého a dobrého
jest. Kmp. Č. 116. — nad koho v čem,
lépe: nad koho čím. Jv. — jak. Někteří
národové v-kli přes stav divokého přiro-
zení. Hlas. Podlé toho také světleji v-ká
podobnosť poměrů Galatů s poměry Abra-
hamovými. Sš. II. 33. (Hý. ) Jonáš tři dni a
tři noci v rybě pobyv bez škody zdraví
svého odtud v-kl BR. II. 71. a. — nač.
Obojí na totéž vyniká, geht auf eins hinaus;
Na taková předeslaná slova tím více vyniká
protiva. Sš. L. 202., Sk. 39. (Hý. ). — kam:
v svobodu. Kat. Vaň. Pohané k rázné a
plné osobnosti jediného Boha nevynikli. Sš.
Sk. 208. Těžce se prý zažívají ryby, nerády
ven v-kají. Jir. Ves. čt. 378. Otázka ta vy-
nikla v popředí. Osv. I. 46. Člověk vysoko
vynikl nad ostatní tvorstvo. Vlč. — kdy.
Prvý den vynikú vrchové hor. BO. Při čemž
zvláště v-kl jakýs hrabě moravský Vilém.
Ddk. IV. 17.
Vynímací věta, vz Věta výlučná.

Vynímač, vynimač, e, m., der Heraus-
nehmer. Veleš.

Vynímání, n., die Ausnahme.

Vynímati, vz Vyjmouti.

Výnimečný, privilegirt. Chrám v seznamě
far vzpomíná sa medzi farami starými a
v-mi. Sl. let. I. 154.

Výnimka, y, f., vz Výmínka, Smlouva.
Beze vsí výnimky. Bart. Žádného pravidla
bez v-ky. Us. Tč. Nieje pravidla bez vý-
nimky Mt. S. I. 119.

Vynišťati, vyništiti = vyničiti, ausrotten.
— co kde, odkud. Ty továrny všecky raky
a ryby v řekách, z řek v-ly. Na Ostrav.
Tč.

Vyništěti, ěl, ění, ausgerottet werden,
sich verlieren. Mláťa cepami, aby krtice dalej
neryly, lež vyništěly. Mt. S. I. 191.

Vyništiti, vz Vynišťati.

Vyníti, vz Vyjmouti.

Vyniurati = vystopovati. Na Slov. Ssk.

Výnizda, vyjízda, výjezda, y, f., die Aus-
fahrt der Gerichtsbeamten zur Besichtigung
der strittigen Gränzen, Feldschadens, der
Besitzstörung usw. Gl. 372.

Vyňmeta-li = vyjmeta-li = jestliže vyjmou
(dual). Výb. I. 133. Kn. rož. 287.

Vyňmu = vyjmu.

Výnocka, y, f., vippa, zastr. Rozk.

Vynocovati, übernachten. — kde: u ně-
koho, na hůře. Na Ostrav. Tč.

Výnor, u, m. = vynoření. Nz.

Vynoření, n. = výnor, die Emersion,
der Austritt. Nz. Pro v. svého nad hříchy
se rozjaření. Sš. II. 27.

Vynořilý = vytonulý, na hladinu vody
podneslý, aufgetaucht. Rst. 518.

Vynořiti, vynuřiti, il, en, ení; vynořovati,
vynuřovati = z hloubi, z tůně vydobyti, aus
der Tiefe herausbringen. — co odkud. Bůh
vynořil zemi z mořských hlubokostí. L. —
se = vybřednouti, vyplývati s hloubi, auf-
tauchen, herauskommen. — co. Týž smysl