Předchozí (1019)  Strana:1020  Další (1021) |
|
|||
1020
|
|||
|
|||
schlüpfen, entrinnen; strměti, přesahati, vy-
stávati, hervorragen, vorschiessen, hervor- stechen, sich erheben; předčiti, převýšiti jiné, über andere vorragen, sich hervorthun, die Oberhand gewinnen, aufkommen. Jg. Vy- nikati, ne: vynikati. Cf. Vysychati, Usy- chati, Odmykati, Přestydati, Pronikati, Při- čichati, Unižiti, Unížiti, Přestíhati, Přestří- hati, Bž. 29. — abs. Záře vyniká (vybles- kuje). Us. Aby důraz lépe vynikal. Sš. II. 6. Obzvlášť vyniká její péče o vyproštění křesťanů z otroctví židovského. Ddk. IV. 155. — odkud: Voda vyniká ze skály. Us. Slunce z hory vyniká. V. Z osidel smrti v., Kom., z vazby, Plác, z nebezpečenství, Bibl., nepřátelům z ruky v. V. Vynikli z jes- kyní (vyřítili se). V. Játra vynikla z rány. Lk. Nemohlby on tobě ani žádnému z práva a z řádu vyniknouti. Ps. o záští. V. z úmluv (od nich upustiti). Arch. I. 20. Požehnané účinky, jenž ze spásy té vynikají. Sš L. 27. Kterak z nesnáze té v. ? Sš. Sk. 48. (Hý. ). — odkud jak. Mohl-li s tíží v. z vazeb předsudku onoho hlavitého; Jonáš nadpři- rozeně z břicha žralokova třetího dne vy- nikl; Nebudou moci snadno v-nouti z těch svízelů. Sš. Sk. 133., L. 116., 193. (Hý. ). Z rukou nepřátel sotva s celou kůží vynikl. Us. — čím: krásou. Us. Jeho osudové ne- vynikají ani rozmanitostí ani zajímavostí; Muž duchem vynikající. Mus. 1880. 9., 488. Od jakživa jen mužové čelní v národu, vy- nikající jak rozumem a zkušeností tak i jmě- ním svým, dostávali se na ouřad kmetovství zemského; Vynikaje duchem a chováním svým získal sobě záhy vážnosť a důvěru. Pal. Děj. III. 3. 229., IV. 1. 104. (Šd. ). Jinak vynikal rod hrabat Berkských také pobož- ností svou. Ddk. II. 426. (IV. 69., 210. ). Tím sebráním drobtů vyniklo také veličí zázraku našeho. Sš. J. 100. — nad co. Mince kní- žete Vladislava I. všelikým cizozemským toho věku se vyrovnají, anobrž nad ně vy- nikají. Šb. Lit. I. 37. Tak tu nad sousedky vyniká tato krásná Srbů potomkyně. Koll. I. 53. Nade hřích Adamův přehojně vyniká milosť Kristova. Sš. I. 58. — kudy. Slunce skrze mračno vyniklo. Sych. — komu. Zuby dětem vynikají (rostou). Us. V. ne- přátelům (utéci). Dvě kron. — s čím na koho. Což jim braně vzteklosť naskytne, s touť každý na ctného muže vynikne. V. — nad co čím (předčiti). Svou učeností, udatností nad jiné v. Us. Veliká skála z je- zera nad vodu vyniká. V. Vynikal nad ostatní učeností svou. Ddk. II. 235. Horlivostí nad jiné v.; Nad jiné duchem svým neskonale vynikal. Mus. 1880. 472., 487. Svým roz- umem nad jiné v. Pulk. V. pilností nad jiné. Hlavy schopnostmi nad obyčejnosť vynika- jící. KB. III. V. dokonalostí. Sš. Mat. 73. Muž ten nadobyčejný nad vrstevníky vzdě- láním vynikal; Lidé ti nad jiné židy uče- ností vynikli; Poznáním syna božího, druhé v božsví osoby, v-ká křesťanství nad ži- dovství. Sš. J. 47., Sk. 72., II. 29. (Hý. ). — kde (jak). Zdi města nad vodou ještě vy- nikají. Zlob. V básni té v-ká ráz didaktický. Nz. V-kli na zlatotepce v cestě loupežní zloději. Dač. I. 265. Pavel vynikal mezi |
vrstevníky svými horlivostí pro ustanovení
zákona a ústní jeho výklady. Sš. I. 1. Dia- lektika v obou listech stejnou měrou v-ká; Dva, kteří ve víře nad jiné spolusvědky dotčených věcí v-kali. Sš II. 4., Sk. 15. (Hý). V tom v-klo, co pravého a dobrého jest. Kmp. Č. 116. — nad koho v čem, lépe: nad koho čím. Jv. — jak. Někteří národové v-kli přes stav divokého přiro- zení. Hlas. Podlé toho také světleji v-ká podobnosť poměrů Galatů s poměry Abra- hamovými. Sš. II. 33. (Hý. ) Jonáš tři dni a tři noci v rybě pobyv bez škody zdraví svého odtud v-kl BR. II. 71. a. — nač. Obojí na totéž vyniká, geht auf eins hinaus; Na taková předeslaná slova tím více vyniká protiva. Sš. L. 202., Sk. 39. (Hý. ). — kam: v svobodu. Kat. Vaň. Pohané k rázné a plné osobnosti jediného Boha nevynikli. Sš. Sk. 208. Těžce se prý zažívají ryby, nerády ven v-kají. Jir. Ves. čt. 378. Otázka ta vy- nikla v popředí. Osv. I. 46. Člověk vysoko vynikl nad ostatní tvorstvo. Vlč. — kdy. Prvý den vynikú vrchové hor. BO. Při čemž zvláště v-kl jakýs hrabě moravský Vilém. Ddk. IV. 17. Vynímací věta, vz Věta výlučná. Vynímač, vynimač, e, m., der Heraus-
nehmer. Veleš. Vynímání, n., die Ausnahme.
Vynímati, vz Vyjmouti.
Výnimečný, privilegirt. Chrám v seznamě
far vzpomíná sa medzi farami starými a v-mi. Sl. let. I. 154. Výnimka, y, f., vz Výmínka, Smlouva.
Beze vsí výnimky. Bart. Žádného pravidla bez v-ky. Us. Tč. Nieje pravidla bez vý- nimky Mt. S. I. 119. Vynišťati, vyništiti = vyničiti, ausrotten.
— co kde, odkud. Ty továrny všecky raky a ryby v řekách, z řek v-ly. Na Ostrav. Tč. Vyništěti, ěl, ění, ausgerottet werden,
sich verlieren. Mláťa cepami, aby krtice dalej neryly, lež vyništěly. Mt. S. I. 191. Vyništiti, vz Vynišťati.
Vyníti, vz Vyjmouti.
Vyniurati = vystopovati. Na Slov. Ssk.
Výnizda, vyjízda, výjezda, y, f., die Aus-
fahrt der Gerichtsbeamten zur Besichtigung der strittigen Gränzen, Feldschadens, der Besitzstörung usw. Gl. 372. Vyňmeta-li = vyjmeta-li = jestliže vyjmou
(dual). Výb. I. 133. Kn. rož. 287. Vyňmu = vyjmu.
Výnocka, y, f., vippa, zastr. Rozk.
Vynocovati, übernachten. — kde: u ně-
koho, na hůře. Na Ostrav. Tč. Výnor, u, m. = vynoření. Nz.
Vynoření, n. = výnor, die Emersion,
der Austritt. Nz. Pro v. svého nad hříchy se rozjaření. Sš. II. 27. Vynořilý = vytonulý, na hladinu vody
podneslý, aufgetaucht. Rst. 518. Vynořiti, vynuřiti, il, en, ení; vynořovati,
vynuřovati = z hloubi, z tůně vydobyti, aus der Tiefe herausbringen. — co odkud. Bůh vynořil zemi z mořských hlubokostí. L. — se = vybřednouti, vyplývati s hloubi, auf- tauchen, herauskommen. — co. Týž smysl |
||
|
|||
Předchozí (1019)  Strana:1020  Další (1021) |