sb157-05 0..8296

1021

vynořuji slova; Evangelium všady působivou
moc svou vynořuje. Sš. I. 52., II. 195 (Hý. ).
— se odkud z hříchů. L. — se odkud
kam. Z mračen vynořil se na měsíc. Vrch.
V. se z vody. Us. Ze rtů povzdech vynořil
se. Čch. Br. 88. Z hlavy sedmé (listu k Ří-
manům) přerozličné nauky vynořovány; Apo-
štol vynořuje spolu z vlastní zkušenosti
oblaživou moc víry; Člověk dobrý z po-
kladu útroby svojí věci dobré vynořuje. Sš.

I. 82., 186., L. 75. (Hý. ). — co kde. V san-
skritě kořen smi radosť a smělosť vynořuje.
Sš. J. 60. Vynořuje a vyjadřuje radosť tu
svou před nimi. Šš. II. 203. (Hý. ). — co,
se čím. Hlavitá myšlénka listu našeho těmi
slovy se vynořuje; Slovy těmi následek ne-
vědomí lidí o Bohu vynořuje; Předmět a
způsob modlitby se dvojím řečením v-řuje;
Myšlénka ona v-řuje se dalšími slovy. Sš. I
25., 28., 92., L. 12. Vynoř vyspou sklad
těch skvostných květů. Sš. Snt. 49. — co,
se jak. Leč s takovou bohatostí věčné
pravdy ty vynořuje, že...; Apoštol oškli-
vosť svou nad takovým lidstva počínáním
v-řil slavoslovím či doxologií; Mysl dětenčí
se modlitbami v-řuje; Čímž právě tužbu
svou a hledání své v-řují; Neočekávanosť
svou, podivení se a překvapenosť svou vy-
nořují slovem: hle, aj; Cit uznání toho
vněšně v.; Jiným protikladem panna v-řuje
myšlénku podobnou; Avšak materštinou co
mluvou srdce v-li hluboké podivení svoje
mimovolně. Sš. I. 16., 31., II. 46., J. 33,
J. 59., L. 22., 24., Sk. 169. (Hý. ). Na novo
se v. Dch.

Vynořující se, auftauchend. Bublinatky
za čas květení v jistém čase na hladinu
vodní se podnášející, se vynořující. Rst. 518

Výnos, u, m. = vynesení, das Heraus-
tragen, die Austragung. — V. = vynesení
potazu, nálezu, vůle, soudu, výpověď, nález,
der Ausspruch, die Sentenz, das Urtheil. V.
právní, sněmovní. D. S rozmyslem v. na něco
učiniti. Ms. pr. kut. Což se osazení soudu
zemského dotýče a výnosů panských a vlá-
dyckých nálezuov. Zř. F. I. A. X., Vl. zř.
12. Výnosem, laut Erlass. Dch. Výroky roz-
umí řeči a výnosy svoje t. j. věci, o nichž
mluvil. Sš. Sk. 63., 185. V. o něčem učiniti.
Brikc. Někomu něco výnosem dáti věděti.
J. tr. — V., der Ertrag, Nutzen, das Er-
tragniss. Vz Užitek. Živiti se z v-su zahrady.
Us. Čistý v., der Reinertrag, Nettoertrag.
Nz., Šp., Sd. V. cukru, der Zuckerertrag, v.
dle váhy, der Gewichtsertrag, v. řepy, die
Rübenfechsung. Šp. Hrubý v., der Brutto-
ertrag; V-su schopný, extragsfähig; V. z ná-
jemného. Dch. Desátý díl výnosu země-
panské mince činil první jeho nadání. Ddk.

II. 280. Z výnosu země této zaopatří děti
svoje. Lipa, 192. Druh či způsob v-su, der
Ertragszweig. Nz. Pramen výnosů (důchodů),
die Ertragsquelle; výnos (užitek) z daně
z příjmů, der Einkommensteuerertrag; účet
z výnosů, die Ertragsrechnung; rejstřík
v-su (užitku), Ertragsregister; vycenění v-nu
(užitku), die Ertragsschätzung. Šp. — V. =
úhrnek, summa, der Betrag, Inhalt, Belauf,
die Summe. D. — V., das Produkt (v ma-
them. ). Sedl.

Výnosek, sku, m. = výnos, vynesení, das
Hinaustragen. — V., der Schluss. Pavel ze
předešlé myšlénky úmrtí s Kristem vyvodí
výnosek. Sš. I. 69. — V. = vynášení mrt-
vého, das Leichentragen. Us. — V. = užitek,
der Ertrag. Kram.

Vynositel, e, m., der Herausträger. V.
práv, der Gesetzgeber. 4 stěž. ctn.

Vynositi, vz Vynésti.

Výnoska, y, f; lépe: výnosek. Jg.

Výnosné, ého, n. = plat z výnosu. Zlob.

— Jg.

Výnosník, a, m. = který vynáší. V. práva,
legislator. Kor.

Výnosnosť, i, f., die Ertragsfähigkeit,
Rentabilität. Nz V. obchodu. Tč. V. teh-
dejšího řemesla vojenského. Ddk. IV. 214.
Plodnosť a v. pole. Koubl.

Výnosný = vynášející, ertragsfähig, ren-
tabel, ertragreich, lukrativ, einträglich, ge-
winnbringend, vortheilhaft. V. úřad, Us.,
práce, žně. Kram. V. pospoj, lukrativer Ver-
kehr. Dch. Věrné své přívržence v-mi úřady
odměnil; Císař mu velmi v. brad podal
v leno; V. obchod, praebenda. Ddk. III.
30., 173., IV. 177., IV., 171. (Tč. ). V. ře-
meslo. Tč. V. hodnosť. Mus. 1880. 471.
Služba ta byla výnosna. Sš. L. 179. — V. =
úrodný, plodný, fruchtbar. V. úlehle. Kom.

— nač. Ta role jest v-na na žito, méně na
kobzole. Tč.

Vynošati = vynášeti. Na Ostrav.

Vynotiti, il, ěn, ění, anstimmen, anheben,
aufsingen. — co: pěsničku. Na Ostrav. Tč. —
V., schildern, zeichnen. — co čím. Mnohé
věci já tu pérem v. nemožem. Na Slov. Tč.

Vyňouchati = aufspüren. U Místka. Mtl.

Vyňsť = vyjíti. Na Ostrav. Tč. Na Slov.
Ssk.

Vynucení, n., die Erzwingung.

Vynucený; -en, a, o, erzwungen. V. pří-
saha, slib, Us., láska, Dch., zvolení (za
kníže), svolení. Ddk. II. 227., 445. (Tč. ). V.
příspěvek.

Vynucovati, vz Vynutiti.

Vynuditi, il, ěn, ění, vz Nuditi. — koho.
S Bohem, všední světe! vynudil mě dosti
copatý tvůj rozum. Čch. Petrkl. 3.

Vyňuchati, ausspüren, herausschnüffeln.
Vck. — abs. Kto vyňuchal, ten vyštuchal. Mt.
S. I. 122. — co. Hľadali, hľadali ako ihlu,
ale tu veru nič v. nemohli. Er. Sl. čít. 70.
On to předce vyňuchal. Mor. Šd., Vck.
Musíš to skrýť, bo děcka všecko vyňuchajú.
Mor. Tč. Psi sa rozbehli po hore, ale za
dlho nič nemohli v. Dbš. Sl. pov. I. 51. —
co kde. Prase pomyje ve chlívě v-lo. Us.
Tč. — co čím: svým dlouhým nosem. Us.
Tč.

Vyňuchňati = vyňuchati. Mor. Tč.

Vynúkati, anreizen, verleiten. — koho
čím k čemu: pěknými slovy. Na Mor. Tč.

Vynunati = nunaje vyloučiti, herauslok-
ken. — co na kom. Us.

Vynunviti, il, en, ení; vynunvovati, aus-
schneiden. — co: svini. D.

Vyňúrati = najíti (s příhanou), vyčeni-
chati, ausspüren, ausschnüffeln. — co. Ten
poňura všecko vyňúrá. Mor. Vck., Šd. Cf.
Vyňuchati.