sb157-05 0..8296

1022

Vynutitelný, erzwinglich, erzwingbar.

Vynutiti, il, cen, ení, vynucovati = do-
byti násilím něčeho na někom, er-, abzwin-
gen, abnöthigen, er-, auspressen, abdringen.
J. tr. — abs. Dar milosti nedá se v., za-
krápá jen jak nebes vlažný déšť v pozem-
ská údolí. Shakesp. Tč. — co: svědectví.
Th. Zbraně české v-ly mocně provedení
řádu základního; Dne ^J5/5. vynutil Přemysl
Otakar přechod. Ddk. III. 10, VI. 61. —
co jak: mocí, V., skřipcem, násilím. Sych.
— co od koho. Kos. — co na kom. Plk.,
Sych. — co komu. Berg., Vlč. — co, se
odkud. Peníze z Někoho v. Berg. V. ze
sebe hlas, křik. Us. Sotva jsem se z lůžka
nemoci vynutil (= stěží jsem povstal). Us.
Dch. — co kde. Teprve později uznání
jeho na sněmu dílem prosbami, dílem po-
hrůžkami vynutil. Ddk. III. 88. — co čím:
dar darem. Č. Vz V. co jak, co kde.

Vynutkati, vynutkávati = vynutiti. —
co z koho: slovo. Ráj. Vynutkán bude
z divadla múdrý Cato. Jel. Enc. m. 26.
Vynuzený; -en, a, o, ausgehungert, aus-
gemergelt. V. děti. Mor. Tč.

Vynuzovati = nuzováním vymoci, vy-
klopotiti, kümmerlich erringen. — co čím:
skoupostí. Reš.

Vynynati se, sich ausschlafen, o dětech.
Vynynej se! Us. Tč.
Vynzřieti, scatere. Ž. Gloss Hab. 16.
Vyobaliti = rozbaliti, auf-, auswickeln.
V. — co.
Vyobcenec, nce, m. = vyobcovanec. Bern.
Vyobcovanec, nce, m., der Verbannte,
Exkommunicirte. Sš. Sk. 213. (Hý. ).

Vyobcování, n., die Verbannung, Ex-
kommunikation. J. tr. Veliké v. čili klatba
církevní, nejstrašlivější trest, který zemi po-
stihnouti mohl. Ddk. III. 97. (Tč. ). Vyob-
cování ze synagogy (u židů) či odzbornění
bylo trojího stupně: 1. nidduj, jenž odlučo-
valo ode schůzek do sbornicea od stýkání-se
v obyčejných společnostech; 2. chérem, jímž
se člověk na vždy odlučoval z církve s klet-
bou; 3. šammatha, která člověka i z národ-
nosti židovské vynímala. Sš. J. 164. A tak
sú již to v. rozšířili, že věrnému křesťanu
již druhdy jest lépe obcovati s vyobcova-
nými od nich, nežli s těmi, kteříž jiné vy-
obcovávají. Hus II. 198.

Vyobcovaný; -án, u, o, verbannt, ex-
kommunicirt. Zpyšněv vítězstvím svým a
poddávaje se radě lidí z církve v-ných vy-
pověděl král papeži veřejně poslušenství;
Jižtě šly řeči o svržení v-ného z církve
krále. Ddk. II. 274., 277.

Vyobcovati, vyobcovávati = z obce vy-
loučiti, ausweisen, ausstossen, ausschliessen.
Aby takový člověk ode všech lidí byl vy-
obcován a jeho aby se všichni dobří lidé
varovali. Zř. F. I. U. XXVI. A z toho vzeli
su světí, že nemá nižádný býti vyobcován
a jako zlý jmenován, jedné když také troje
napomenutie a tresktánie zavrže a hriechu
nechce ostati; Když sám jsa v hřieše smr-
telném klne, zlořečí, vyobcovává. Hus II.
202., III. 226. — koho. Smilníci, lakomci
a zjevní boží protivníci vyobcovávají ty,
jenž slovo božie káží a jich hřiechy treskcí.

Hus II. 174. (II. 183., 198., 230). — odkud:
z církve. Sych., Ráj., Krok., Ddk. II. 231.,
246., 448., VI. 203. Schultes z Vídně vy-
obcován s tichostí v Landshutě byl profes-
sorem. Koll. I. 348. Pakli to učiní, buď vy-
obcován ze země. Pal. Děj. V. 1. 397. Aby
žádný nebral od cizozemců; pakli by kdo
bral, aby z nás vyobcován byl. Arch. V.
470. — jak: nálezem, mocí. Us. A to činie
bludně, jakož i vyobcovávají bludně. Hus

II. 203 — koho proč (odkud kde kdy).
Zák. sv. Ben. Je to týž Řehoř, jehož r. 1051.
papež Leo IX. na jedné synodě římské pro
cizoložstvie z cirkve vyobcoval. Ddk. II.
246. Pro viny z církve jest vyobcován. Ib.

III. 179. (Tč. ). Ktožkolivěk jest v hřieše
smrtedlném, ten jest vyobcován v ten čas
z obce svaté; K vóli ďáblově je v-li. Hus I.
253., II. 174.

Vyobčiti = vyobcovati. Na Slov. Bern.

Vyobímati, oft umhalsen, umarmen, um

den Hals fallen. — koho. Vyobímala, vy-

boskávala svojho muža. Er. Sl. čít. 71. Vz

Vyobjímati.

Vyobírati, vyzobírati, ganz abklauben. —
co. Obírala, až všecko vyobírala (obrala).
Mor. Tč.

Vyobjímati = vyobímati. — koho. Sko-
čil z postele a tu potom svoje krásne děti
vyobjímal, vyboskával. Dbš. Sl. pov. I. 207.
(VII. 18. ). Šd.

Vyobkládati, ganz zum Umschlag ver-
wenden. — co kde. Všecko prutí okolo
přísady vyobkládal, by jí kury nevyhrabaly.
Na Ostrav. Tč.

Vyoblesknouti, knul a kl, utí, umschim-
mern. Ros.

Vyobliekaný; -án, a, o = vyoblíkaný,
gekleidet. Ozve sa na zadku stojáci a v sa-
mom zlate a sriebre v-ný Ondrej. Mt. S. I.
61.

Vyobliekati, vyoblíkati, vyoblékati, klei-
den, ankleiden; vyšňořiti (ua Slov. ), aufput-
zen. — si co. Neplač, mati, neplač, ani ne-
nariekaj, len si svoju dceru pekne vyoblie-
kaj. Sl. ps. 379. — se (kdy, do čeho).
A ti lidé tu snad ani nepracují, jsou vy-
oblékáni akoby ve svátek. Nitra VI. 221.
Princ poslal zo samého zlata a sriebra krásne
šaty Ondrejovi, aby sa aj on vyobliekal a
za nimi prišiel; Vyobliekala sa do najkraj-
sich, jaké len mala, šiat. Ib. I. 61., 69. (Šd. ).
Vyoblinkovati, vz Linkovati. — V. =
vybiti. U Místka. Mtl.

Vyobliti, vyoblívati, vyoblévati, begies-
sen, befeuchten. — co čím. Neborka matka
plakala den i noc a všetky kúty vyoblie-
vala sľzami. Dbá. Sl. pov. I. 1., Mt. S. I.
98. Kde dostrehnú parobka, vyoblievajú ho
tiež. Mt. S. I. 193.

Vyobmýšleti, ersinnen. — co proti
komu. Kom.

Vyoboskati = zulíbati, abküssen. Mor.
a Slov. Šd. Vz Vyobímati.
Vyobraceti, el, en, ení, vyobracovati,
ganz umkehren. — co, koho. Ba tak ma
vyobracal, že som sa až vyparil. Mt. S. I.
104. — co, koho čím kde. Všecku kunčinu
(jetel) sme hrablemi na záhonách vyobra-
cali, aby uschla. Na Ostrav. Tč. Hej, a boli