Předchozí (1021)  Strana:1022  Další (1023) |
|
|||
1022
|
|||
|
|||
Vynutitelný, erzwinglich, erzwingbar.
Vynutiti, il, cen, ení, vynucovati = do-
byti násilím něčeho na někom, er-, abzwin- gen, abnöthigen, er-, auspressen, abdringen. J. tr. — abs. Dar milosti nedá se v., za- krápá jen jak nebes vlažný déšť v pozem- ská údolí. Shakesp. Tč. — co: svědectví. Th. Zbraně české v-ly mocně provedení řádu základního; Dne J5/5. vynutil Přemysl Otakar přechod. Ddk. III. 10, VI. 61. — co jak: mocí, V., skřipcem, násilím. Sych. — co od koho. Kos. — co na kom. Plk., Sych. — co komu. Berg., Vlč. — co, se odkud. Peníze z Někoho v. Berg. V. ze sebe hlas, křik. Us. Sotva jsem se z lůžka nemoci vynutil (= stěží jsem povstal). Us. Dch. — co kde. Teprve později uznání jeho na sněmu dílem prosbami, dílem po- hrůžkami vynutil. Ddk. III. 88. — co čím: dar darem. Č. Vz V. co jak, co kde. Vynutkati, vynutkávati = vynutiti. —
co z koho: slovo. Ráj. Vynutkán bude z divadla múdrý Cato. Jel. Enc. m. 26. Vynuzený; -en, a, o, ausgehungert, aus- gemergelt. V. děti. Mor. Tč. Vynuzovati = nuzováním vymoci, vy-
klopotiti, kümmerlich erringen. — co čím: skoupostí. Reš. Vynynati se, sich ausschlafen, o dětech.
Vynynej se! Us. Tč. Vynzřieti, scatere. Ž. Gloss Hab. 16. Vyobaliti = rozbaliti, auf-, auswickeln. V. — co. Vyobcenec, nce, m. = vyobcovanec. Bern. Vyobcovanec, nce, m., der Verbannte, Exkommunicirte. Sš. Sk. 213. (Hý. ). Vyobcování, n., die Verbannung, Ex-
kommunikation. J. tr. Veliké v. čili klatba církevní, nejstrašlivější trest, který zemi po- stihnouti mohl. Ddk. III. 97. (Tč. ). Vyob- cování ze synagogy (u židů) či odzbornění bylo trojího stupně: 1. nidduj, jenž odlučo- valo ode schůzek do sbornicea od stýkání-se v obyčejných společnostech; 2. chérem, jímž se člověk na vždy odlučoval z církve s klet- bou; 3. šammatha, která člověka i z národ- nosti židovské vynímala. Sš. J. 164. A tak sú již to v. rozšířili, že věrnému křesťanu již druhdy jest lépe obcovati s vyobcova- nými od nich, nežli s těmi, kteříž jiné vy- obcovávají. Hus II. 198. Vyobcovaný; -án, u, o, verbannt, ex-
kommunicirt. Zpyšněv vítězstvím svým a poddávaje se radě lidí z církve v-ných vy- pověděl král papeži veřejně poslušenství; Jižtě šly řeči o svržení v-ného z církve krále. Ddk. II. 274., 277. Vyobcovati, vyobcovávati = z obce vy-
loučiti, ausweisen, ausstossen, ausschliessen. Aby takový člověk ode všech lidí byl vy- obcován a jeho aby se všichni dobří lidé varovali. Zř. F. I. U. XXVI. A z toho vzeli su světí, že nemá nižádný býti vyobcován a jako zlý jmenován, jedné když také troje napomenutie a tresktánie zavrže a hriechu nechce ostati; Když sám jsa v hřieše smr- telném klne, zlořečí, vyobcovává. Hus II. 202., III. 226. — koho. Smilníci, lakomci a zjevní boží protivníci vyobcovávají ty, jenž slovo božie káží a jich hřiechy treskcí. |
Hus II. 174. (II. 183., 198., 230). — odkud:
z církve. Sych., Ráj., Krok., Ddk. II. 231., 246., 448., VI. 203. Schultes z Vídně vy- obcován s tichostí v Landshutě byl profes- sorem. Koll. I. 348. Pakli to učiní, buď vy- obcován ze země. Pal. Děj. V. 1. 397. Aby žádný nebral od cizozemců; pakli by kdo bral, aby z nás vyobcován byl. Arch. V. 470. — jak: nálezem, mocí. Us. A to činie bludně, jakož i vyobcovávají bludně. Hus II. 203 — koho proč (odkud kde kdy).
Zák. sv. Ben. Je to týž Řehoř, jehož r. 1051. papež Leo IX. na jedné synodě římské pro cizoložstvie z cirkve vyobcoval. Ddk. II. 246. Pro viny z církve jest vyobcován. Ib. III. 179. (Tč. ). Ktožkolivěk jest v hřieše
smrtedlném, ten jest vyobcován v ten čas z obce svaté; K vóli ďáblově je v-li. Hus I. 253., II. 174. Vyobčiti = vyobcovati. Na Slov. Bern.
Vyobímati, oft umhalsen, umarmen, um
den Hals fallen. — koho. Vyobímala, vy-
boskávala svojho muža. Er. Sl. čít. 71. Vz
Vyobjímati.
Vyobírati, vyzobírati, ganz abklauben. —
co. Obírala, až všecko vyobírala (obrala). Mor. Tč. Vyobjímati = vyobímati. — koho. Sko-
čil z postele a tu potom svoje krásne děti vyobjímal, vyboskával. Dbš. Sl. pov. I. 207. (VII. 18. ). Šd. Vyobkládati, ganz zum Umschlag ver-
wenden. — co kde. Všecko prutí okolo přísady vyobkládal, by jí kury nevyhrabaly. Na Ostrav. Tč. Vyoblesknouti, knul a kl, utí, umschim-
mern. Ros. Vyobliekaný; -án, a, o = vyoblíkaný,
gekleidet. Ozve sa na zadku stojáci a v sa- mom zlate a sriebre v-ný Ondrej. Mt. S. I. 61. Vyobliekati, vyoblíkati, vyoblékati, klei-
den, ankleiden; vyšňořiti (ua Slov. ), aufput- zen. — si co. Neplač, mati, neplač, ani ne- nariekaj, len si svoju dceru pekne vyoblie- kaj. Sl. ps. 379. — se (kdy, do čeho). A ti lidé tu snad ani nepracují, jsou vy- oblékáni akoby ve svátek. Nitra VI. 221. Princ poslal zo samého zlata a sriebra krásne šaty Ondrejovi, aby sa aj on vyobliekal a za nimi prišiel; Vyobliekala sa do najkraj- sich, jaké len mala, šiat. Ib. I. 61., 69. (Šd. ). Vyoblinkovati, vz Linkovati. — V. = vybiti. U Místka. Mtl. Vyobliti, vyoblívati, vyoblévati, begies-
sen, befeuchten. — co čím. Neborka matka plakala den i noc a všetky kúty vyoblie- vala sľzami. Dbá. Sl. pov. I. 1., Mt. S. I. 98. Kde dostrehnú parobka, vyoblievajú ho tiež. Mt. S. I. 193. Vyobmýšleti, ersinnen. — co proti
komu. Kom. Vyoboskati = zulíbati, abküssen. Mor.
a Slov. Šd. Vz Vyobímati. Vyobraceti, el, en, ení, vyobracovati, ganz umkehren. — co, koho. Ba tak ma vyobracal, že som sa až vyparil. Mt. S. I. 104. — co, koho čím kde. Všecku kunčinu (jetel) sme hrablemi na záhonách vyobra- cali, aby uschla. Na Ostrav. Tč. Hej, a boli |
||
|
|||
Předchozí (1021)  Strana:1022  Další (1023) |