sb157-05 0..8296

1026

dobře, zle vypadlo (se stalo; vyhlíží, zdá
se). Us. To vypadlo nám ku škodě. Dch.
Dobře vypadá. Us. Šď. Věc špatně vypadne.
Posp. V-dám já podlé toho, abych... ?;
Dle postavy vypadáš veliký; Nevypadá mi
po chuti, er steht mir nicht zu Gesichte;
Nevypadá to nejlíp, es ist damit nicht zum
Besten bestellt; Věc teď vypadá jinak. Us
Dch. Výsledek o něco málo menší vypadne
(bude), než jej tento počet udává. Šim. 174.
Krásně to vypadá, kde je chasa mladá,
v ruce šabla holá. Sl. ps. Napovídal dosti
srozumitelně, že potom nález papežův v jeho
prospěch vypadne. Ddk. II. 265. Výprava
tato vypadla velmi nešťastně. Ddk. V. 323.
Výdělek vypadal chudé, lépe: byl skrovný.
Km. Okoličnosti moje raděj k úspěchu vy-
padly evangelia; Věc na jedno vypadá,
geht auf Eins hinaus. Leč to téměř na
jedno vypadá. Sš. II. 156., L. 28., Sk. 82.
Přihodilo se mu časem nočním, že mu jeden
zub stranovní skutečně vypadl bez bolesti.
Háj. 1362. Vypadl po měsíci (= zpronevě-
řilý uprchl. V z Uprchlý). Lb., Kom. II. 329.

Vypadnutí, n., der Ausfall. V.

Výpadný, Ausfalls-. V. schůdky, NA. III.
162., brána. Dch. Vz Výpadní.

Výpach, u, m. = pára, der Ausdunst,
Dunst, Dampf. Rostl. Kúty milými budú ti
kvetinkami dýchať a sladkej výpachy vóně
nosiť. Hol. 421.

Vypáchati, vz Vypáchnouti. — V. se =
vydováděti se, sich satt herumtummeln. Mor.
Šd.

Vypáchlý, verduftet, verflüchtigt. V. ocet.
Us.

Výpachník, u, m., der Dunstschlauch.
Šm.

Vypáchnouti, chnul a chl, utí; vypá-
chati = přestati páchnouti, aus-, verriechen,
verduften, ausdampfen, ausrauchen, auslüf-
ten, verflüchtigen. — abs. Víno vypáchlo
(vyvětralo). Reš. Sůl vypáchne-li. BR. II.
258. Moudrosť vypáchla. Dl. — čím: parou.
V. — odkud. Vůně z květiny v-la. Us. —
Kem., Ros. To z nich vypáchne. Abr. Duch
starotáborský cele z ní vypáchnul. Pal. Děj.
IV. 2. 356. — kde. Utržená kvítka na
slunci brzo vypáchnou. Us. Tč.

Vypachtěný; -en, a, o, erschöpft. Ako
tak raz tu von sedela a vlásky si prečesá-
vala, pribehol v-ný jelenčok. Dbš. Sl. pov.
I. 233.

Vypachtiti, il, ěn, ění, erschöpfen.

Vypájeti, el, ení, tränken. — koho:
dobytek. Us. Bkř.

Vypajznouti, vypajzovati = pajzákem
urobiti. Mor. Šd. — V. = upajznouti.

Vypacholčiti, il, en, ení, aufhören ein
Knecht zu sein; als Knecht erwerben. Bern.

Vypachořiti se, aufhören sich aufzubla-
sen. Bern.

Vypakovati, z něm. auspacken = vylo-
žiti, vyndati. — co odkud kam: knihy
z bedny na stůl.

Výpal, u, m. = vypálení, das Abbrennen,
der Abbrand. die Decharche, Ablösung (der
Kanone). D. V. z děla (= výstřel). V. táhlý,
das Lauffeuer; výpal na počesť, General-
decharche. Čsk. V. doutnákem, die Lunten-

abfeuerung; v. třením, Friktions-; v. nára-
zem, Perkussions-. Čsk. Chmat při v-lu, der
Chargirgriff. Čsk. — V. zla = vypálení, das
Ausbrennen. Msn. Or. 33. — V. sluneční
(vyhořelosť). Jg. — V. = místo výpalčivé,
ein Ort, wo das Getreide durch die Sonne
ausbrennt, brandiger Ort. Na v-lích nic ne-
roste. Us.

1. Vypálati, vyopálati = vyčistiti, vy-
mítiti, vymísiti, ausreinigen (auf der Futter-
schwinge). — co odkud: řezanku od prachu.
Puchm. Aby vše, co chybného, z mluvy se
vypálalo, jak otruby z mouky. Brt.

2. Vypálati = vyhořeti, ausbrennen, aus-
flammen, zu flammen aufhören. Pec vypálala.
Jg.

Vypalečkovati. Prokázána milosť od-
souzeným taková, aby metali o to kostky,
kteří by z nich měli zavisnouti (pověšeni
býti); a tak naposledy prohráli krky tři,
dvanácte pak jich v-li se (chytrácky vypro-
stili se) z provazů. Skl. V. 219.

Výpalek, lku, m., der Glühspan (v lučbě).
Nz. V., spalek, das Verbrennungsprodukt.
Vz Výpalky. Na Slov. výpalok. Ssk.

Vypálení, n., das Aus-, Abbrennen. Daň
za v., die Brandschatzung. D. Vyhrožoval
v-ním. Sych. Dáno jest vápeníkovi na v.
první peci vápna; Na v. jedné peci tihel.
Sl. let. IV. 141. Po tom v. hnala má hospo-
dyň krávy na pole. NB. Tč. 81.

Vypáleník, u, m. = hra míčem, také:
kdo nevybije do kola zvaná. Dva hráči stojí
na metách, házejí si míč a trefují třetího,
který je ve středu a hledí se ráně vyhnouti;
vyhne-li se, musí ten, jenž netrefil, posta-
viti se do středu, a hra se opakuje. U No-
vého Bydž. Kšť.

Vypálenina, y, f., die Brandstätte; ein
ausgebrannter Ort. Úhory n. v-ny na poli,
kde dříve bylo chrastí. Us. Tč. Vz Vypá-
leniště.

Vypálenisko, a, n. = vypálenina. Na
Ostrav. Tč.

Vypáleniště, ě, n., die Brandstätte. Rk.
Vz Vypálenisko, Vypálenina.

Vypálený, -en, a, o, ausgebrannt. V.
kámen, vápno, cihly. Us. V. znamení to-
várny, eingebranntes Fabrikszeichen. Šp.
Vypuď je s vypálenými známkami na rukou
i na těle. Ddk. IV. 222. — V., niederge-
brannt. V-né tvrze a zámky. Arch. III.
243. — V. = chytrý, chytrácký, prohnaný,
durchgetrieben, pfiffig. Us. Němc, Vrů.

Vypalicovati = palicí, kyjem vytlouci,
ab-, durchprügeln. — komu jak: po řiti,
po kýtách. Na Mor. a Slov. Tč., Phld. II.
2. 51.

Vypáliti, pal, pále (íc), il, en, ení; vy-
palovati = spáliti, popáliti, ganz aufbren-
nen, alles ausbrennen; ohněm zničiti, mit
Feuer vernichten, verbrennen; uvnitř spá-
liti, inwendig verbrennen, ausbrennen; vy-
sušiti, verbrennen, austrocknen: vytopiti,
ausheizen; ohněm vyčistiti, weiss brennen,
durchs Brennen reinigen; vystřeliti, oheň
dáti, Feuer geben, abfeuern, abschiessen,
losschiessen. Jg. — abs. Dnes slunce vy-
paluje. Us. Vypal odsud (= utec). Us. Sd.
Když Táboři vypálili, tedy jemu ty listy