sb157-05 0..8296

1027

shořely. Arch. 1. 173. A tak praví, že se
stalo v postě toho léta, když Hora vypá-
lena. Arch. I. 164. — co, koho: dříví (spá-
liti), les, dům, ves, město (ohněm zničiti);
cihly, pec, vápno, hrnce, ručnici (do vyči-
štěné ručnice něco prachu nabiti a jej vy-
střeliti, aby hlaveň vlhkosti pozbyla), Us.,
strom (uvnitř spáliti), Jg., vodu (destillo-
vati), milíř (pálení dokončiti). Vys. V. hrn-
čířské nádobí, ohněstroj. Us. Dch. V. koho.
Tč. 19. V. sudy. Us. Žižka kláštery vy-
pálil. Dač. I. 33. Jisté jest, že v-li biskup-
ské sídlo Lubus. Pal. Děj. III. 3. 50. V.
stavení. Arch. II. 26. Malá jiskra velkú horu
i město vypálí. Mor. Tč. Hledí, jakoby byl
tři vesnice (29 vesnic) vypálil. V. — co
komu. Chcel si ma sklamať, ale ti nevy-
pálilo. Dbš. Sl. pov. V. 6. V-li mu devět
vesnic. Pal. Děj. IV. 2. 413. V-lil si mozek
(zastřelil se). Zr. Tomu jsem vypálil vole
(= toho jsem napálil). U Přer. Kd. Vypálíš
mi rybníky (neuškodíš mi). Komínek ně-
komu v. (ošiditi ho; uklouznouti mu). Hleď,
aby mu močidla nevypálil. Prov. Znamení
komu v. Us. — co jak. To město z kořen
v-li. Dač. I. 20. Poviedal jeho žene, že to
nebude tak, ako muž povieda. Ale že jim
to ešte na dobré vypáli, keď ten muž pravdu
povie. Dbš. Sl. pov. IV. 92. Stříbro na
bílo, D., hrnec na červeno, na černo (na
záduch). Us. Koflík jedním douškem v. (vy-
piti). L. — co odkud: olej z květu. V.
Vypálil mu peníze z kapsy (ukradl). Us.
Sd. V. náboj z ručnice, z děla. Us. Čsk. —
komu co kde (čím): šibenici na čele.
Us. V-lil si jiskrou díru do kabátu, v ka-
bátě. Us. — odkud kam: z děla na ne-
přítele, Us., z ručnice. Rk. Vypáliti z děla
k městu, na věž, na loď. — co čím:
město ohněm. Har. I. 164. Nevypal mě očima
(nedívej se na mne tak upiatě). U Luka-,
vice. Dhn. — za kým. Husár nelenivý
ztrhnul eště karabín z pleca a vypálil za
ním. Dbš. Sl. pov. V. 27. — proč. Město
ze msty vypálil. Us. Tč. V-li tou krato-
chvilí šest domů. Dač. I. 215 — kdy. Lid
jeho během r. 1157. v-lil ovšem moravský
hrad Podivín. Ddk. III. 216. To léto Uhři
Horu v-li. Arch. I. 164. — se. Abychom
se jako hrnci nečistí v-li. Hus I. 351. —
adv. Zle mu vypálilo (nepoštěstilo se mu).
Bern.

Výpalka, y, f., der Brandel. V. tření,
der Friktionsbrandel. NA. III 94.

Výpalkový, Schlemp-. V. popel, die
Schlempasche. Šp.

Výpalky, ův, pl., m. = pomyje ve vino-
palně, Schlempe, Verbrennungsprodukte, das
Spülicht aus der Brennerei, Brantweinspü-
licht. Mor. Šd., Jg., KP. V. 144. Dělati si
z někoho v-ky (spotten, höhnen). U Olom.
Sd.

Výpalné, ého, n. = plat dávaný, aby
nepřítel nevypálil, die Brandschatzung. Jg.

Výpalniště, ě, f. = suchoparné místo, ein
trockener, von der Sonne ausgebrannter Ort.
Us.

Výpalný = k vypálení náležitý, Brand-,
Abbrand-, Abfeuerungs-, V. deska, Abfeu-
erungsplatte, f. Čsk.

Výpalok, lku, m. = výpalek. Slov.

Vypalovací, Zünd-, Brand-. V. dírka,
přístroj. Jg.

Vypalovač, e, m., der Ausbrenner. V.
sadry, der Gypsbrenner. Šm.

Vypalování, n., die Aus-, Einbrennung,
Abfeuerung.

Vypalovati, vz Vypáliti.

Vypáněti, ěl, ění, aufhören einen Herrn
zu spielen. Však on brzo v-ní. Slez. Šd.

Vypanování, n., die Ausherrschung.

Vypanovati, durch Herrschen gewinnen.
si co: česť a chválu. Jg. — abs. Již vy-
panoval = dopanoval, ausherrschen. Jg.

Vypapaný; -án, a, o, ausgetreten, fett,
dick. Us. Má papulu hodně v-nú. V již. Mor.
Šd.

Vypapati, auspappen, ausessen = vyjísti,
v dětské řeči. — co: kaši. — co odkud. Už
jsi z misky všecko vypapalo, už možeš zase
nynať. Na Ostrav. Tč.

Vypápeřiti, il, en, ení, na Slov. = peřím
vycpati, mit Flaumfedern ausstopfen, an-
füllen. — co: duchnu. Bern.

Vypapinkati, vz Vypapati.

Vypapkati = vypapati.

Vypaprati, vypiprati, vypaprávati = vy-
babrati, vypiplati. Na Ostrav. Tč. — co.
Často som videl deti mrkvičky tejto rost-
liny vypaprávati a jést. Let. Mt. sl. X. 1.
48.

Vypaprikovati, auspapriciren. — si co
čím: žaludek gulašem. Mor. Tč.

Výpar, u, m. = vypařování, pára, der
Dunst, die Ausdünstung, Verdünstung. V.
kožní, die Hautausdünstung. Nz. lk. Silný
výpar třísla. Šp. V. shniliny. Ja. V. z je-
zera vystupuje. Us. Otravy vdýcháním v-rů
měďnatých a utrýchových. Čs. lk. X. 333.
Zlé výpary. Dch — V. = díra, kudy pára
z chléva vychází, das Luftloch. Us. — V. =
suchopar. Ja. — V. = bledé bulky na tváři
dětí, když se jim zuby řezají, der Zahnaus-
schlag der Kinder.

Výpara, y, f. = vypaření, die Ausdün-
stung, das Dunstgas. Šd.

Vyparáditi, il, ěn, ění, ausparadiren,
aufputzen. — koho čím: novými šaty. Jg.
Tč., Mtl.

Vypárání, n., die Auftrennung.

Vypáraný; -án, a, o, aufgetrennt, ausge-
stochert.

Vypárati, vyparovati = páráním vyníti,
austrennen, auftrennen; vyčistiti, ausstochern.
— co: zuby, Ros., nos a chlípe. Kom. V.
něco někde (ausstöbern, vyprášiti, vyburco-
vati, vyšťárati, vyšukati, vyslíditi). V. Šev
v. (co sešito jest). Ros. — co čím komu.
Čímž sobě zuby struží a vyparují. Rozm.
Fil. s Prvd. Kabát nůžkami. — co odkud:
hlinu z prachovnic. St. let. Podšívku z ka-
bátu. V-rej mi trn z nohy. Mor. a Slov. Šd.
V-rej mi z nohy pcháč. Mor. Šd. — se =
zdlouha se vypraviti, Ros.; 2) rozpárati se.
Us.

Výparek, rka, n. = nedochůdče z krávy
vypárané. U Místka. Škd.

Vypařelisko, a, n. = místo na poli vodou
a sluncem vypařené, der Brandfleck. Cf. Vy-
páleniště. Na Ostrav. Tč.



	1027

	shořely. Arch. 1. 173. A tak praví, že se stalo v postě toho léta, když Hora vypá- lena. Arch. I. 164. — co, koho: dříví (spá- liti), les, dům, ves, město (ohněm zničiti); cihly, pec, vápno, hrnce, ručnici (do vyči- štěné ručnice něco prachu nabiti a jej vy- střeliti, aby hlaveň vlhkosti pozbyla), Us., strom (uvnitř spáliti), Jg., vodu (destillo- vati), milíř (pálení dokončiti). Vys. V. hrn- čířské nádobí, ohněstroj. Us. Dch. V. koho. Tč. 19. V. sudy. Us. Žižka kláštery vy- pálil. Dač. I. 33. Jisté jest, že v-li biskup- ské sídlo Lubus. Pal. Děj. III. 3. 50. V. stavení. Arch. II. 26. Malá jiskra velkú horu i město vypálí. Mor. Tč. Hledí, jakoby byl tři vesnice (29 vesnic) vypálil. V. — co komu. Chcel si ma sklamať, ale ti nevy- pálilo. Dbš. Sl. pov. V. 6. V-li mu devět vesnic. Pal. Děj. IV. 2. 413. V-lil si mozek (zastřelil se). Zr. Tomu jsem vypálil vole (= toho jsem napálil). U Přer. Kd. Vypálíš mi rybníky (neuškodíš mi). Komínek ně- komu v. (ošiditi ho; uklouznouti mu). Hleď, aby mu močidla nevypálil. Prov. Znamení komu v. Us. — co jak. To město z kořen v-li. Dač. I. 20. Poviedal jeho žene, že to nebude tak, ako muž povieda. Ale že jim to ešte na dobré vypáli, keď ten muž pravdu povie. Dbš. Sl. pov. IV. 92. Stříbro na bílo, D., hrnec na červeno, na černo (na záduch). Us. Koflík jedním douškem v. (vy- piti). L. — co odkud: olej z květu. V. Vypálil mu peníze z kapsy (ukradl). Us. Sd. V. náboj z ručnice, z děla. Us. Čsk. — komu co kde (čím): šibenici na čele. Us. V-lil si jiskrou díru do kabátu, v ka- bátě. Us. — odkud kam: z děla na ne- přítele, Us., z ručnice. Rk. Vypáliti z děla k městu, na věž, na loď. — co čím: město ohněm. Har. I. 164. Nevypal mě očima (nedívej se na mne tak upiatě). U Luka-, vice. Dhn. — za kým. Husár nelenivý ztrhnul eště karabín z pleca a vypálil za ním. Dbš. Sl. pov. V. 27. — proč. Město ze msty vypálil. Us. Tč. V-li tou krato- chvilí šest domů. Dač. I. 215 — kdy. Lid jeho během r. 1157. v-lil ovšem moravský hrad Podivín. Ddk. III. 216. To léto Uhři Horu v-li. Arch. I. 164. — se. Abychom se jako hrnci nečistí v-li. Hus I. 351. — adv. Zle mu vypálilo (nepoštěstilo se mu). Bern. Výpalka, y, f., der Brandel. V. tření, der Friktionsbrandel. NA. III 94. Výpalkový, Schlemp-. V. popel, die Schlempasche. Šp. Výpalky, ův, pl., m. = pomyje ve vino- palně, Schlempe, Verbrennungsprodukte, das Spülicht aus der Brennerei, Brantweinspü- licht. Mor. Šd., Jg., KP. V. 144. Dělati si z někoho v-ky (spotten, höhnen). U Olom. Sd. Výpalné, ého, n. = plat dávaný, aby nepřítel nevypálil, die Brandschatzung. Jg. Výpalniště, ě, f. = suchoparné místo, ein trockener, von der Sonne ausgebrannter Ort. Us. Výpalný = k vypálení náležitý, Brand-, Abbrand-, Abfeuerungs-, V. deska, Abfeu- erungsplatte, f. Čsk.	Výpalok, lku, m. = výpalek. Slov. Vypalovací, Zünd-, Brand-. V. dírka, přístroj. Jg. Vypalovač, e, m., der Ausbrenner. V. sadry, der Gypsbrenner. Šm. Vypalování, n., die Aus-, Einbrennung, Abfeuerung. Vypalovati, vz Vypáliti. Vypáněti, ěl, ění, aufhören einen Herrn zu spielen. Však on brzo v-ní. Slez. Šd. Vypanování, n., die Ausherrschung. Vypanovati, durch Herrschen gewinnen. si co: česť a chválu. Jg. — abs. Již vy- panoval = dopanoval, ausherrschen. Jg. Vypapaný; -án, a, o, ausgetreten, fett, dick. Us. Má papulu hodně v-nú. V již. Mor. Šd. Vypapati, auspappen, ausessen = vyjísti, v dětské řeči. — co: kaši. — co odkud. Už jsi z misky všecko vypapalo, už možeš zase nynať. Na Ostrav. Tč. Vypápeřiti, il, en, ení, na Slov. = peřím vycpati, mit Flaumfedern ausstopfen, an- füllen. — co: duchnu. Bern. Vypapinkati, vz Vypapati. Vypapkati = vypapati. Vypaprati, vypiprati, vypaprávati = vy- babrati, vypiplati. Na Ostrav. Tč. — co. Často som videl deti mrkvičky tejto rost- liny vypaprávati a jést. Let. Mt. sl. X. 1. 48. Vypaprikovati, auspapriciren. — si co čím: žaludek gulašem. Mor. Tč. Výpar, u, m. = vypařování, pára, der Dunst, die Ausdünstung, Verdünstung. V. kožní, die Hautausdünstung. Nz. lk. Silný výpar třísla. Šp. V. shniliny. Ja. V. z je- zera vystupuje. Us. Otravy vdýcháním v-rů měďnatých a utrýchových. Čs. lk. X. 333. Zlé výpary. Dch — V. = díra, kudy pára z chléva vychází, das Luftloch. Us. — V. = suchopar. Ja. — V. = bledé bulky na tváři dětí, když se jim zuby řezají, der Zahnaus- schlag der Kinder. Výpara, y, f. = vypaření, die Ausdün- stung, das Dunstgas. Šd. Vyparáditi, il, ěn, ění, ausparadiren, aufputzen. — koho čím: novými šaty. Jg. Tč., Mtl. Vypárání, n., die Auftrennung. Vypáraný; -án, a, o, aufgetrennt, ausge- stochert. Vypárati, vyparovati = páráním vyníti, austrennen, auftrennen; vyčistiti, ausstochern. — co: zuby, Ros., nos a chlípe. Kom. V. něco někde (ausstöbern, vyprášiti, vyburco- vati, vyšťárati, vyšukati, vyslíditi). V. Šev v. (co sešito jest). Ros. — co čím komu. Čímž sobě zuby struží a vyparují. Rozm. Fil. s Prvd. Kabát nůžkami. — co odkud: hlinu z prachovnic. St. let. Podšívku z ka- bátu. V-rej mi trn z nohy. Mor. a Slov. Šd. V-rej mi z nohy pcháč. Mor. Šd. — se = zdlouha se vypraviti, Ros.; 2) rozpárati se. Us. Výparek, rka, n. = nedochůdče z krávy vypárané. U Místka. Škd. Vypařelisko, a, n. = místo na poli vodou a sluncem vypařené, der Brandfleck. Cf. Vy- páleniště. Na Ostrav. Tč.