sb157-05 0..8296

1035

Ten ho vyplatil! Us. Dch. — co, koho, se
odkud: z vojny, ze zajetí. Ros. Zastavené
věci ze zastavárny do určité doby v. Us.
Jenž vyplacuje ze ztráty život svůj. Ž. wit.
102. 4. Vyplať ňa (mne) z tej vojny. Čes
mor. ps. 143. Jemu z milánské náhrady
válečné 1000 hř. stříbra v-til. Ddk. III. 237.
Kerý je bohatý, z vojny se vyplatí. Brt.
Ps. 18. V. někoho z vojny. Er. P. 207. Ob-
žalovaný praví, když jest ten dluh platil, i
že jemu žid přiřkl, že jej z rajistr káže v.
NB. Tč. 34. Že bychom chtěli ty své lidi
z toho platu v. a vysvoboditi. List z r. 1520.
Tč. Židé se z posměchu raději v-li. Dač. I.
200. — co jak. Tudy byl Kristus v chrámě
obětován a dle zákona vyplacen (vykou-
pen). Sš. II. 45. Knihy v-li ve třech kopách.
Tč. 29. Tehdy žalobník móž ten lán k svému
dvoru v., als zu seinem Hof gehörig bezah-
len; Aby to fojtství zase osmnácti zlatými
k sobě v. mohl. NB. Tč. 165., 289. Aby
tu Novú ves od jmenovaného Wolfganga
k svému držení vyplatiti mohl; Když jsou
se k ruce Jeho milosti císařské vyplacovali.
Listy z 1. 1514., 1581. A dali sme těm lidem
v. v rovenství náš diel. Arch I. 232. Mój
list dali v. hotovými penězi; V-til tu věnnú
zástavu ve dvúmecítma hř. gr. Půh. II. 250.,
254. — co čím. Jmieše v. jeho beránkem,
ač jmieše zbožie (jmění). Hr. rk. 199. V-til
jej hotovými. Brt. S. 18. A ten dvuor, ježto
Jeníkovi stojí v zástavě, ten mám v. svými
penězi. Arch. II. 315. Nevyplatímy to jed-
niem vlasem. Dal. 9. V-la ho dvěma holu-
bičkami. Hus II. 27. A já se (= si) tě ne-
vezmo, já tě radš zaplatím, saméma tola-
rama tobě se v-tím. Sš. P. 379. Aby král
měl čím v. zástavy. Pal. Děj. IV. 1. 129.
A budú chtíti berně ukládati, abychom jich
takové zmatky, což sú proti právu svévolně
učinili, vyplacovali svými statky. Arch. IV.
450. (Šd. ). — co kdy. Umluveno, že my
kněží svrchupsanie ani naši budúci vsí jme-
novaných nemáme a slibujeme v. od věři-
teluov našich od listu tohoto dánie do dva-
cíti let přišlých; To předměstí od opata až
do desíti let pořád zběhlých od dotčených
Hradišťan vyplacováno nebylo. Listy z let
1467., 1545. (Tč). Bůh nevyplácí každou
sobotu, avšak nikomu dlužen nezůstává.
Prov. Šd. — co kde. Vyplacuje věnné
právo na Chorynici. Půh. II. 541. — co
zač. Vratislav vyplácel zase známý obrok
100 kř. stř. za právo mitry. Ddk. II. 314.
— proč. My pro zašlosť prvních dluhuov
vsí v. nemuožem. List hrad. 1528. Tč. —
se. To zboží se dobře vyplácí, dle něm.
zahlt sich gut aus m.: je z něho užitek, pro-
dává se s užitkem, dobře s ním pochodil.
Brs. 262. Mám já mnoho peněz, vyplatím
se ešče. Sš. P. 10. Toho ale dětem a přá-
telům k hanbě že učiniti nechce, aby se
měl vyplacovati. Pal. Děj. V. 1. 155. Aby
zboží ta, když se dluhy vyplatí, úplně na-
vrátili. Arch. IV. 48. — se nač. V-til se
na svobodu. Pal. Děj. II. 1. 439.

Vyplátka, y, f., die Auszahlung. Us.

Výplatna, y, f., das Zahlamt. V. vojen-
ská, komorní, Kameral-. J. tr. V. zemská,
Landeszahlamt. Šp.

Výplatné, ého, n., das Entlass- o. Löse-
geld. Vz Gl. 372. V z Právo.

Výplatní = k výplatě náležitý, Löse-,
Zahl-. V. peníze (výplata), Us., den, týden,
D., stůl, Stč. Alg. 94., list, Zahlungsbogen.
Dch. Pakliby ve v-tním zápisu neb listu
stálo: do jmenovaného času. Arch. V. 116.

Výplatník, a, m., der Zahlmeister. Dch.,
Šp.

Výplatnosť, i, f. = výnosnosť, die Ren-
tabilität, Zahlbarkeit, Auszahlbarkeit. Nz.,
Jg.

Výplatný = od výplaty; též mající vy-
platiti, mající vyplacen býti; mohoucí vy-
placen býti, Zahl-, Auszahlungs-, auszuzahlen,
zu zahlen verpflichtet, auszahlbar, flüssig,
zahlbar, rentabel. Nz. V. směnka. Šp. Na
nich panstvie mieti mají, dotud a tak dlúho,
dokudžby svrchupsaná summa hlavnie, totiž
400000 zl. v-tných úplně a docela zaplacena
nebyla. Arch. IV. 490. V. jistina. Omyl.
Ves v. Zlob. V. úřad, das Zahlamt. Šp. —
v čem: v dukátech, ve skutečných rakou-
ských dukátech, v ražené minci. Šp., J. tr.
— kdy. Směnka posledního dne v měsíci
v. Nz., Šp. — V., ého, m. = pokladník, der
Zahlmeister. Dch.

Výplatový, Zahlungs-. V. arch. Šd.

Výplav, u, výplavek, vku, m., der Aus-
fluss. V. řeky, die Mündung. L. — V., das
Ausschwemmen.

Výplava, y, f., die Ausfahrt. V. lodi.
Dch.

Vyplavati, vz Vyplouti.

Výplavba, y, f., die Ausfahrt. Smerv-vy,
die Ausfahrtsrichtung. Dch.

Vyplavělý = vybledlý, verblichen. D.

Vyplavení, n., das Ausschiffen; Aus-
schwemmen.

Vyplavený, ausgeschwemmt, ausgeschifft.
Dch. V. prach. Šp.

Vyplavěti, ěl, ění = vyblednouti, ver-
bleichen. Inkoust vyplavěl. D.

Vyplaviti, il, en, ení; vyplavovati, vy-
broditi, ausschwemmen. — co, koho: koně
(vybroditi), Ros., dříví, loď (učiniti, aby vy-
ploula, ausschiffen, flott machen). Jg. Déšť
pole vyplavil (prsť strhl, ausschwemmen). —
koho kde: v řece. — co odkud (jak).
Dříví z hor po řece v., herausschwemmen.
Us. Tč. Voda ze země kamení v-la. Us.
Dch.

Výplavný = mohoucí vyplaven býti, aus-
schwemmbar, ausschiffbar. Jg. — V., Aus-
falls-. V. přístav. Dch.

Výplaz, u, m., v horn. Věc má výplazy
(objevuje se na dni). Šm.

Vyplazení, n., die Ausstreckung. V. ja-
zyka, die Vorstreckung, Ausstreckung der
Zunge; der Zungenvorfall (nemoc). Ja.

Vyplazený; -en, a, o, vor-, ausgestreckt,
hinausgestreckt, hevorgereckt. V. jazyk. Us.
Má pořád jazyk v-ný jako trdlo (o volu
táhnoucím). Us. Šd. Lev s v-ným jazykem.
I). Má krk v-ný, entblösst. Na Ostrav. Tč.

Vyplaziti, il, en, ení; vypláznouti, znul
a zl, ut, utí; vyplazovati, vyplazovávati =
vystrčiti, vor-, ausstrecken, vorschlagen,
blecken, hervorrecken; se = vylézti, aus-
kriechen. — co: jazyk. V., Flav., BO. Ten

276*