sb157-05 0..8296

1039

Vypluji, vz Vyplouti.

Vypluhaviti se = vysrati se, seine Noth-
durft verrichten. Na Slov.

Vyplukati = vypláchati, ausspülen, aus-
schweifen. — co kde: prádlo na potoce.
Na Ostrav. Tč.

Vyplundrovati, z něm. ausplündern =
vybrati, vyloupiti, vydrancovati. V.

Vypluskati = vypleskati. Na Ostrav. Tč.
— V., nass, kothig machen. — co: déšť
cestu vypluskal. Ib. Tč. — se = vypršeti
se, sich ausregnen. Už se v-lo. Ib. Tč.

Vypluštiti = vypleštiti, herausspritzen.
Na Ostrav. Tč.

Vypľuti = vypliti. — kam. Vypľul na
zem. Na již. Mor. Šd. Kdybys mi dušu na
dlaň vyplul, tož ti nevěřím. Na mor. Val.
Vck.

Vyplutý; -ut, a, o = vyplitý, ausgespuckt.
Na již. Mor. Šd.

Výpluvek, vku, m. = výplivek. Na Slov.
Bern.

Vypluvnúť = vyplivnouti. U Opav. Klš.
Na Ostrav. Tč.

Vyplúzniti, il, ěn, ění = vypleskati, aus-
plaudern. Na Slov. Bern.

Vyplužiti, il, en, ení, vyplužovati, mit
dem Pflug ziehen. —co kde: brázdu okolo
role v., aby voda odtékala. Na Ostrav. Tč.

Vyplvati = vyplyvati. Bern.

Výplyn, u, m. = výron, emanace, výsledek,
das Resultat, der Ausfluss. Česká hudba
jest výplynem bohatosti původního hudeb-
ního nadání, jemné... Pcht. Vz Vyplynutí.
Výron.

Výplynek, nku, m. = výplyn. Um. les.
Veškera vaše horlivosť náboženská jest v.
sobectví a pýchy; Nevěra jejich jest přiro-
zený v. povahy jejich zlé a převráceného
jejich směru; Soud je v. mysli; Hněvem se
rozumí metonymicky či přejmenovaně v.
hněvu: pokuta, trest. Sš. J. 95., I. 163., II.
242. (Hý. ).

Vyplynouti, vz Vyplouti.

Vyplynutí, n. = výplyn. V. z jasnosti
všemohúcieho (emanatio). BO. — V., der
Verlauf. Nová osada po v. umluvené doby
připadla zase původnímu majiteli půdy. Ddk.
IV. 139.

Vyplysknouti, vz Vypleskati.

Vyplyti. — se komu. Sochor se jim
vyplyl (= vysmekl). U Rychn.

Výplyv, u, m. = vyplynutí, der Ausfluss.
Hlas.

Vyplývání, n., der Ausfluss. V. (tok) se-
mene. BO.

Vyplývati, vz Vyplouti.

Vyplývavý, ausfliessend. V. símě. Bhm.
Lev. 15.

Výplyvek, vku, m. = vyplynutí. V. z moci.
Bdl.

Vyplznouti, znul a zl, utí = vyklouznouti,
herausschlüpfen. — komu odkud. Had tobě
z ruky vyplzl. Jel. — od koho jak. Milo-
vánie nemóž býti vymučeno, než v. móže
ot milujícího slzami. Sen. ms. — V, na
Slov. = vypelíchati, oblyseti, aushaaren. Plk.

Vypnouti, ul, ut, utí; vypíti, vypiati,
vypjati, pial, piat, pětí; vypínati = vytá-
hnouti, vymrštiti, herausspannen, herausrek-

ken, ausdehnen, ausspannen, aussprechen;
vyvýšiti, erhöhen, stolz machen; rozpnouti,
vyníti ze zapěti, losmachen, aufschnallen,
aufgürten, aufthun, losknöpten; se = vystá-
vati, strměti, hervorstehen; natáhnouti se do
výše, sich ausstrecken, sich aufbäumen, sich
auf-, überheben; pyšniti se, grossthun, stol-
ziren, sich spreizen, pochen, sich blähen;
rozvázati, rozepnouti se, aufgehen, sich auf-
knöpfen. Jg. — co: prsty, lodní plachty,
krk (vytáhnouti), Us., koně (vypřáhnouti),
Bern., plech (plech pily z rámu vyníti). Vys.
Bradu vypínati, den Bart hoch tragen. Us.
Dch. V. pilku, die Säge ausspannen. Šp. V.
spojku, das Band. ZČ. 1. 29. Byla panenka
čistá, měla lokniček tři sta, vyšla na půdu,
vypla holú ďúru. (Hádanka: Slepice). Ve
Slez. Šd. Přelož mne, kam ruky vypínám;
Strom zelený široké ne hned ratolesti vy-
píná. Koll. I. 136., 406. Potom hlavu vypjav
obraz luzný zočil; On naslouchaje vypjal
čelo. Kká. Td. 78., 156. Vypni prsa! Us.
Šd. — co odkud: ze zbroje (rozpíti). Háj.
Vypni z jarma šíji. Čch. Mch. 108. Z okna
vypjav hlavu. Kká. Td. 122. V. z přezky,
ausschnallen. Šp. — se kam (nad co, nač,
do čeho, k čemu, proti čemu proč). V.
se na zeď, die Mauer erglimmen. Dch. Věže
do výše závratné se vypnou. SP. II. 19.
Duch pravdy nad oheň a hrůzu čelo vypjal
k nebesům. Čch. Bs. 34. V. na někoho řiť.
Us. Tč. Zlý a pyšný bude vždy proti tobě
pysky své vypínat. Mor. Tč. Nevypínej srdce
tvého nad jiných. Mor. Tč. Jenom ruce k nebi
vypínala. Koll. I. 395. Z pýchy nad nikoho
nevypínaj hlavy. Mor. Tč. Len vysoko nad
zemi se vypial. Koubl. hosp. V. se nad jiné;
nad poddané pýchou se v. V. Nad rovné síla
jej vypnula. Ráj. Měšcem musí notně hnouti,
kdo žádá na důstojnosť se v. Prov. — co,
se kde (kdy). Jež (budova) v té zemi po
válečných šumech vypjala se na kacířství
rumech. Čch. Mch. 12. Tak v-ná svůj zobec
jeřáb na číhání. Kká. Td. 62. Na nejvyšších
vrchoch vypínajú sa pekné kostoly. Lipa
259. Dům letní na výšině krásně se vypína.
Tč. exc. My se nestavili, až kdy v rudém
stínu z lesů vypnula se věž v Králově Týnu.
Tč. exc. Když r. 1055. Němci při dvoře
Spytihněva II. v Praze příliš se vypínali,
byli ze země vypuzeni. Ddk. IV. 191. —
co, se jak. Vypni důmysl svůj na nej-
výše. Čch. Bs. 139. Něco výše vypnouti.
Us. Vypněte se rychle (v tělocviku)! Us. Na
špičky se vypni. Hdk. C. 106. Vypnouti
se pyšně a nadutě. Vod. Hrdě se v-ná, er
hat einen Ladstock o. ein Lineal im Leibe.
Dch. Srdce do pýchy v-ti žádnému nesluší.
Mor. Tč. Nad slušnosž se v. Pal. Děj. IV.
1. 359. Dlouhá sakovina vypne se z předu
obloukem a ku chobotu obloučkem. NA. IV.
121. — se čím (kam). Štěstím, bohactvím,
penězi, přátely se v. D. Touto vítěznou
bitvou vypjali se Maďaři na chlum nejvyšší
moci. MP. Zrůstem těla příliš časně vypnul
se byl do výše. Pal. V. 2. 351. — se, sich
strecken o. dehnen, sich emporstrecken, sich
auf die Fusspitzen stellen, sich steifen, gross
thun, sieh patzig machen, sich in die Brust
schlagen, Dch., chváliti se, sich loben. Mtl.



	1039

	Vypluji, vz Vyplouti. Vypluhaviti se = vysrati se, seine Noth- durft verrichten. Na Slov. Vyplukati = vypláchati, ausspülen, aus- schweifen. — co kde: prádlo na potoce. Na Ostrav. Tč. Vyplundrovati, z něm. ausplündern = vybrati, vyloupiti, vydrancovati. V. Vypluskati = vypleskati. Na Ostrav. Tč. — V., nass, kothig machen. — co: déšť cestu vypluskal. Ib. Tč. — se = vypršeti se, sich ausregnen. Už se v-lo. Ib. Tč. Vypluštiti = vypleštiti, herausspritzen. Na Ostrav. Tč. Vypľuti = vypliti. — kam. Vypľul na zem. Na již. Mor. Šd. Kdybys mi dušu na dlaň vyplul, tož ti nevěřím. Na mor. Val. Vck. Vyplutý; -ut, a, o = vyplitý, ausgespuckt. Na již. Mor. Šd. Výpluvek, vku, m. = výplivek. Na Slov. Bern. Vypluvnúť = vyplivnouti. U Opav. Klš. Na Ostrav. Tč. Vyplúzniti, il, ěn, ění = vypleskati, aus- plaudern. Na Slov. Bern. Vyplužiti, il, en, ení, vyplužovati, mit dem Pflug ziehen. —co kde: brázdu okolo role v., aby voda odtékala. Na Ostrav. Tč. Vyplvati = vyplyvati. Bern. Výplyn, u, m. = výron, emanace, výsledek, das Resultat, der Ausfluss. Česká hudba jest výplynem bohatosti původního hudeb- ního nadání, jemné... Pcht. Vz Vyplynutí. Výron. Výplynek, nku, m. = výplyn. Um. les. Veškera vaše horlivosť náboženská jest v. sobectví a pýchy; Nevěra jejich jest přiro- zený v. povahy jejich zlé a převráceného jejich směru; Soud je v. mysli; Hněvem se rozumí metonymicky či přejmenovaně v. hněvu: pokuta, trest. Sš. J. 95., I. 163., II. 242. (Hý. ). Vyplynouti, vz Vyplouti. Vyplynutí, n. = výplyn. V. z jasnosti všemohúcieho (emanatio). BO. — V., der Verlauf. Nová osada po v. umluvené doby připadla zase původnímu majiteli půdy. Ddk. IV. 139. Vyplysknouti, vz Vypleskati. Vyplyti. — se komu. Sochor se jim vyplyl (= vysmekl). U Rychn. Výplyv, u, m. = vyplynutí, der Ausfluss. Hlas. Vyplývání, n., der Ausfluss. V. (tok) se- mene. BO. Vyplývati, vz Vyplouti. Vyplývavý, ausfliessend. V. símě. Bhm. Lev. 15. Výplyvek, vku, m. = vyplynutí. V. z moci. Bdl. Vyplznouti, znul a zl, utí = vyklouznouti, herausschlüpfen. — komu odkud. Had tobě z ruky vyplzl. Jel. — od koho jak. Milo- vánie nemóž býti vymučeno, než v. móže ot milujícího slzami. Sen. ms. — V, na Slov. = vypelíchati, oblyseti, aushaaren. Plk. Vypnouti, ul, ut, utí; vypíti, vypiati, vypjati, pial, piat, pětí; vypínati = vytá- hnouti, vymrštiti, herausspannen, herausrek-	ken, ausdehnen, ausspannen, aussprechen; vyvýšiti, erhöhen, stolz machen; rozpnouti, vyníti ze zapěti, losmachen, aufschnallen, aufgürten, aufthun, losknöpten; se = vystá- vati, strměti, hervorstehen; natáhnouti se do výše, sich ausstrecken, sich aufbäumen, sich auf-, überheben; pyšniti se, grossthun, stol- ziren, sich spreizen, pochen, sich blähen; rozvázati, rozepnouti se, aufgehen, sich auf- knöpfen. Jg. — co: prsty, lodní plachty, krk (vytáhnouti), Us., koně (vypřáhnouti), Bern., plech (plech pily z rámu vyníti). Vys. Bradu vypínati, den Bart hoch tragen. Us. Dch. V. pilku, die Säge ausspannen. Šp. V. spojku, das Band. ZČ. 1. 29. Byla panenka čistá, měla lokniček tři sta, vyšla na půdu, vypla holú ďúru. (Hádanka: Slepice). Ve Slez. Šd. Přelož mne, kam ruky vypínám; Strom zelený široké ne hned ratolesti vy- píná. Koll. I. 136., 406. Potom hlavu vypjav obraz luzný zočil; On naslouchaje vypjal čelo. Kká. Td. 78., 156. Vypni prsa! Us. Šd. — co odkud: ze zbroje (rozpíti). Háj. Vypni z jarma šíji. Čch. Mch. 108. Z okna vypjav hlavu. Kká. Td. 122. V. z přezky, ausschnallen. Šp. — se kam (nad co, nač, do čeho, k čemu, proti čemu proč). V. se na zeď, die Mauer erglimmen. Dch. Věže do výše závratné se vypnou. SP. II. 19. Duch pravdy nad oheň a hrůzu čelo vypjal k nebesům. Čch. Bs. 34. V. na někoho řiť. Us. Tč. Zlý a pyšný bude vždy proti tobě pysky své vypínat. Mor. Tč. Nevypínej srdce tvého nad jiných. Mor. Tč. Jenom ruce k nebi vypínala. Koll. I. 395. Z pýchy nad nikoho nevypínaj hlavy. Mor. Tč. Len vysoko nad zemi se vypial. Koubl. hosp. V. se nad jiné; nad poddané pýchou se v. V. Nad rovné síla jej vypnula. Ráj. Měšcem musí notně hnouti, kdo žádá na důstojnosť se v. Prov. — co, se kde (kdy). Jež (budova) v té zemi po válečných šumech vypjala se na kacířství rumech. Čch. Mch. 12. Tak v-ná svůj zobec jeřáb na číhání. Kká. Td. 62. Na nejvyšších vrchoch vypínajú sa pekné kostoly. Lipa 259. Dům letní na výšině krásně se vypína. Tč. exc. My se nestavili, až kdy v rudém stínu z lesů vypnula se věž v Králově Týnu. Tč. exc. Když r. 1055. Němci při dvoře Spytihněva II. v Praze příliš se vypínali, byli ze země vypuzeni. Ddk. IV. 191. — co, se jak. Vypni důmysl svůj na nej- výše. Čch. Bs. 139. Něco výše vypnouti. Us. Vypněte se rychle (v tělocviku)! Us. Na špičky se vypni. Hdk. C. 106. Vypnouti se pyšně a nadutě. Vod. Hrdě se v-ná, er hat einen Ladstock o. ein Lineal im Leibe. Dch. Srdce do pýchy v-ti žádnému nesluší. Mor. Tč. Nad slušnosž se v. Pal. Děj. IV. 1. 359. Dlouhá sakovina vypne se z předu obloukem a ku chobotu obloučkem. NA. IV. 121. — se čím (kam). Štěstím, bohactvím, penězi, přátely se v. D. Touto vítěznou bitvou vypjali se Maďaři na chlum nejvyšší moci. MP. Zrůstem těla příliš časně vypnul se byl do výše. Pal. V. 2. 351. — se, sich strecken o. dehnen, sich emporstrecken, sich auf die Fusspitzen stellen, sich steifen, gross thun, sieh patzig machen, sich in die Brust schlagen, Dch., chváliti se, sich loben. Mtl.