sb157-05 0..8296

1045

právo. V. — koho odkud (vyhnati):
z vlasti, ze země, z města, V., z domu, D.,
ze škol, Br., z bytu, Th., z učení (za vy-
učenou dáti). Zlob. Proto vypověděl Štěpán
biskupa ze země; Protivné mnichy z klá-
stera sázavského v-děl; Vojtěch v-děn jsa
z říše, žil v Apulii. Ddk. II. 96., 199., IV.
91. Odbojný má z obce království českého
býti vypovědín jako zhoubce a rušitel práva
Zř. F. I. C. XXIX. V-děl mistra Jana Paška
z Prahy. Dač. I. 115. — proč. Aby z země
všem klevetnicím pro paměť vypověděna
byla. Půh. Týž kronikář z přílišné odda-
nosti ke kapitole vypovídá mnoho o tom,
co svědčí ve prospěch Jaromíra. Ddk. II.
220. V. něco z hněvu. Anth. Jir. I. 106. —
se z čeho kdy. Stavil se po ranní v ho-
spodě, aby do oběda se ze všeho v-dal.
Us. Šd. — co na koho. A bědu na sebe
v-dá. Sš. I. 8. — co k čemu. Někdy blázen
k užitku pravdu v-děl. Na Slov. Tč. —
koho kam: do vyhnanství. Šb. — aby.
Vedlé toho páni dávají Purkartovi za právo
a vypovědají, aby Jan jen mu toho hradu
postúpil. Arch. 168. Najprve takto vypovie-
dámy, aby.... List z r. 1449. Mus. 1880.
404. — s adv.: dobře, hlásky ostře, dlouze
vypovídati (vyslovovati), Klat., něco stručně,
Kom., mocně (mocnou výpovědí vynésti).
D. — co proti komu, tato vazba není
posud doložena, lépe: seznati co na koho.
Rk., Jv.

Vypověditelný, ausdrückbar, aussprech-
bar.

Výpovědné, ého, m. = plat za výpo-
vědi. Sl. let. IV. 136.

Výpovědník, a, m. = ztracenec, vypo-
věděnec, bannitus. Dokudžby toho v-ka jim
nevydali. Arch. II. 100.

Výpovědný = k výpovědi se vztahující,
Kündigungs-. V. čas, lhůta, die Kündigungs-
frist, Šp., Zlob., list. Us. — St. skl. Listy
v-dné nám dali; Druhý list v. mezi týmiž
stranami. Arch. IV. 331., II. 469. V. člověk.
Alx. V. v. 2106. (HP. 51. ).

Vypovězenec, nce, m., lépe: vypovědě-
nec, der Verbannte. D., Ddk. III. 6., J. tr.,
Ml., Šb., Pal. Děj. V. 2. 465. 7498.

Vypovězení, n., lépe: vypovědění, vy-
hnání. Jg. Vz Vypověděti, Vypovědění. V.
z nájmu. Dch. V. Němců z Čech. Ddk. II.
196.

Vypovězenství, n., das Verbanntsein,
die Verbannung als Zustand. Šm.

Vypovězený; -en, a, o, lépe: vypověděný,
vz Vypověděti, Vypověděný. D. Za vypo-
vězenou peníze dáti (Lehrgeld, vz Vypo-
věděti z učeni). Zlob., Šm. Dokud Soběslav
na živu, na změnění osudu uvězených neb
v-ných kněžiců ani pomýšlení není. Ddk.
III. 30.

Vypovídací, Aufkündigungs-. V. list,
čas. J. tr.

Vypovídatel, e, m., der Aussager. V.
pravdy. Sš. J. 174. — V., der Aufkündiger.
Kom. J. 693.

Vypovídati, vz Vypověděti.

Vypozčať, vypozčávať = vypůjčiti, -ovati.
U Opavy. Klš. Vz Vypožčati.

Vypozdvíhati, nach und nach alles auf-
heben. — co. Zdvíhal sera snopky, aby ne-
porůstly, až sem je vypozdvíhal, trvalo to
hodinu. Na Ostrav. Tč.

Vypozlatiti, il, cen, ení, vypozlacovati,
vergolden. — co. Us.

Vypozorovaný; -án, a, o, durch Beo-
bachtung, erforscht, festgestellt. Důmyslně
v-né podrobnosti. Mus. 1880. 157.

Vypozorovati, gehörig durchforschen, be-
trachten. — co kde: na cestě, cestou. Us.

Vypožádavka, y, f., die Forderung. Jeho
v-ky mě už zamrzely. Na Ostrav. Tč.

Vypožadovati, fordern. — čeho na kom.
Ta robota (práce) vypožaduje pozoru. Us. Tč.

Vypožáhnouti, žáhl, hnutí; vypožíci,
žehu, žžeš, žehl, žžen, žžení = smolou vy-
páliti, auspichen. Us. Dch.

Vypožáhnutý; ut, a, o, vz Vypožáhnouti.
Ten má žaludek vypožáhnutý (umí dobře
piti, ochlasta). U Plzně. Prk.

Vypožčati, vypožčávati = vypůjčovati.
Vz Vypožčati. — co (kde). Peníze u ně-
koho v. U Uher. Hrad. Tč. Veru to len neni
chleba vypozčávať (vdavky)! Keď chleba
vypožčá, kedy tedy vráti. Sl. ps. 18. Vydať
sa je vydať, ale odvydávať, není to, můj
Bože, chleba vypožčjávať; chleba sa vy-
požčjá, chlebíček sa vrátí, a mojej slobody,
žáden něnavráti. Sš. P. 426. Vz Vypožičati

Vypožčavka, y, f. = výpůjčka. Vz Vy-
poščavka. Ono slovo lepší.

Vypožíci, vz Vypožáhnouti.

Vypožičati = vypožčati = vypůjčiti. Na
Slov. — co. Úpis na 100 zl., ktoré si bol
vypožičal. Sl. let. 1. 180. — co od koho.
Si nevinná ako ten kalich laliový, čo svoje
vnady od neba vypožičal. Lipa III. 301.

Vypožiti, vz Žíti; vypožívati = využiti.
durch den Genuss verbrauchen, den Nutz-
genuss endigen. Jg.

Vypracování, n., die Ausarbeitung. Us.
Dch. V. úkolu. Us. Čsk.

Vypracovanosť, i, f, das Ausgearbeitet-
sein. Šm.

Vypracovaný: -án, a, o, ausgearbeitet.
V. úloha.

Vypracovati = vyhotoviti prací, aus-,
bearbeiten, verfertigen; prací získati, er-
arbeiten, durch Arbeit verdienen; prací
umdliti, abarbeiten, durch Arbeit ermüden,
zu Schanden arbeiten. — co, koho: knihu,
V., nějakou věc. Ros. Kommisse ma v. ná-
vrh, šp. prý m: kommisse má zdělati n.
sepsati návrh, Šb., Š. a Ž., ale není to
špatné, vz nahoře: vypracovati knihu. V. —
co komu čím. Co si rukama vypracuje,
na to jest živ. Ros. — adv. Pracně a kr-
vavě něco si v. Br. — se, sich durch Arbeit
ermüden. Kdo se vypracoval, tomu jídlo
chutná. Us.

Vypřádati, vz Vypřísti.

Vypradený = vypředený. Slov.

Výpradok, vz Výpředek. Na Slov.

Výprah, u, m. = výpar, výpar, der Brand-
acker. Na poli ležícím na v-hu sotva oves
se daří. Us. Dch.

Výpřah, u, m. = vypřáhnutí, das Aus-
spannen. K večeru, když byly výpřahy
(když vypřahovali). Us.