sb157-05 0..8296

1056

Vyptaný; -án, a, o, ausgefragt, ausge-
forscht. Přišli sem na v-nou. Us. Vk. — V.

= vyžebraný, erbettelt. Kda.

Vyptati, obyčejně: vyptati se, vyptávati,
vyptávati se = ptáním vyzvídati, skoumati,
sich erkundigen, ausfragen, ausforschen, be-
fragen, nachforschen; vyprositi, erbitten. —
abs. Vyptávej se, kudy máš jíti. Sych. Šel
pán s paňú na hůru a pítal ju o ďúru; ne-
pítaj, nevyptáš, máš malý, nevycpáš (prsten).
Mor. Šd. — co. Aby vyptal a zvěděl daně
a užitky vévodství toho. Let. 171., Pal. Děj.
IV. 2. 182. V. někomu kus chleba (vypro-
siti). Mor. — se koho: vojákův. ML, Jg.
Vyptavše se těch, kteří... Abr. Když sa
lenivce vyptáváš, co dnes robil, ništ odpoví.
Na Slov. Tč. Jak jí travěnky navázal, hned
sa Andulky vyptával; Začal se ho un (on)
vyptovać, skoro se budže vydovać (vdá-
vati). Sš. P. 137., 462. A pakliby se JM.
nemohl toho konečně vyptati, ale aby ty
penieze těm lidem zase navráceny byly. Arch.
IV. 303. —čeho na kom. Bart. II. 25.,
Záv. — se kde. Vyptejte se mezi pohany,
slýchal-li kdo. Br. Po městě se vyptávejte.
Jg. Byli-liby kteří Pikharti v těchto krajích
vyptáni. Arch. IV. 478. — se na kom,
Pilně se na poslech vyptávali. Er. Na každém
na všecko se vyptávej. Er., J. tr. Aby v-je
se toho na něm, i to před pány pověděl.
Arch. V. 506. Na nich se vyptavše. Bl. Vy-
ptávali se na něm. Bart. 193. 15. Má se nej-
prve v. na tom, ktož chce koho pohnati,
jak se oba píší, i póvod i pohnaný. Vš. 117.
— Kram., Pref., Ben. V., Záv. — se na
co, na koho. Na tajné věci se v. Br. Na
každého člověka se vyptává. Kom. Vyptejte
se na to lépe. Sych. — Háj. Počal jsem se
jí vyptávať na nějakou hospodu. Čes. mor.
ps. 69. Při čemž se jmenovitě na přání obce
biskupské v. měl. Ddk. III. 60. V. se ně-
koho nač. Arch. I. 78. Obadva na jedno-
stejné věci byli vyptáváni. Bl. Aug. 41. Na
něco důtklivě se v. Har. II. 48. Podlé toho,
jakž se byl na čas ukázání se té hvězdy
vyptal. BR. II. 10. b. — se o čem. Bibl.
Potom pak páni čeští v-li se o tělu krále
Václava. Let. 26. Pilně se na nich vyptával
o řádu. Háj. — si co, čeho od koho. V-la
sem si od svej maměnky svobodu, abych
chodila do studenečky pro vodu. Sš. P.
226. Spíš od jalové krávy tele by vyptal
(vyprosil). Us. Vck. Vyptati si mouky (vy-
žebrati). Mor. Hrb.. Vck. — jak. Starostlivě,
Kom., pilně se v. Háj. V-vej se jí zhurta,
přísně hledě. Shakesp. Tč. A potom vy-
ptávali se s obvyklou zvědavostí malých
dětí, co... Bes. ml. (Tč. ). — se čeho =
ptáním o něčem se dověděti. Jg., Šm. V tom
pohonu mají se páni velmi opatrně míti a
všech věcí slušně se v. Tov. 38. — se kde:
ve městě. Ml.

Vyptávací = katechetický, katechetisch.

Vyptávač, vyptavač, e, m., der Ausfor-
scher, Frager, Examinator. Us. V.

Vyptávačka, vyptavačka, y, f., die Aus-
fragerin, Ausforscherin. Jg.

Vyptávání, n., die Ausfragung, Ausfor-
schung, Befragung, Nachforschung, Erkun-
digung. V. Vz Vyptati.

Vyptávaný; -án, a, o, öfters ausgefragt.

Us.

Vyptavárna, y, f., die Nachfragekanzelei.

Vyptávati se, vz Vyptati.

Vyptávka, y, f., die Aus-, Nachfrage,
Ausholung. Us. Dch., Šp.

Výptavný = vyptávajícím způsobem zří-
zený, katechetisch. Návod v. Mark. L. 127.

Vyptýliti, il, en, ení, vyptylovati = vy-
puditi, verscheuchen, austreiben. Zlob.

Vypucovati, z něm., šp. m.: vyčistiti,
vycíditi. Jg. — co komu: žaludek = vy-
peskovati koho. Us. Kšť. Ten mu vypucoval
dršku, až smrděl (vyhuboval mu). Us. Msk.

— koho. Tak ho v-li a zčesali. Ler.
Výpuček, čka, m., nilio, hmyz. Krok II.

255. Vz Výpučky.

Vypučelý, aufgekeimt. V. růže, Kos. Ol.
I. 289., květy. Kká. Td. 196. Byla poslední
ženskou větví ze starožitného kmene rožm-
berského v-lou. Mus. 1880. 97.

Vypučení, n., die Herausbeugung, Hin-
austreibung, das Aufkeimen. V. vody, das
Aussprudeln des Wassers. Na Slov. Ssk.

Vypučený; -en, a, o = vypuklý. V. malba.
Bj. — V. = vydutý, nadmutý, tlustý, auf-
gebläht. V. břicho, huba. Mor. Vck. Má
v-nou řiť. Mor. Šd. A tu stretly velikú žábu,
ktorá dívala sa na ne velikýma vypučenýma
okáľma. Dbš. Sl. Pov. III. 3. Vz Vypučiti.

Vypučeti, el, ení, aufknospen, aufkeimen.

— odkud. Vše, co vypučelo z duše básní-
kovy. Mus. 1880. 366. — kdy. Jarem vy-
pučí nové kvítky. Us.

Vypučilý = který se vypučil, hervorge-
sprossen, aufgekeimt. V. ovoce. D.

Vypučiti, vypyčiti, il, en, ení; vypučo-
vati, vypyčovati = vypuklým učiniti, vyn-
dati, ven tlačiti, herausbeugen, herauskrüm-
men, hervorrecken, hinaustreiben; se = vy-
stoupiti ve způsobu vypuklém, vypnouti se,
sich herausbeugen, heraustreten, heraushän-
gen; vyraziti, rozvinouti se, aufkeimen, auf-
spriessen, ausschlagen. Jg. — co: prsy (vy-
saditi, vystrčiti), Ros., břicho. Rk. Země
v-la bylinu. Bib. V-ti řiť. Mor. Šd. — co
odkud: šťávu z melounu (vytlačiti). Na
Ostrav. Tč. — se. Vypyčují se telata (kočičí
hrb dělají). Puch. Stromoví se již všechno
v-lo. Ros. — se kam. Mázdřice do té vy-
hřezlosti se v-la. Sal. — se kdy kde. Ne
každý květ, kterýž se v podletí na rato-
lestech v-čí, k užitku přichází. Pont. o stat.

Výpučky, pl., m. = malé růžky na hlavě
ku př. ovčí. Na mor. Val. Vck., Brt. Ct.
Rožkaňa.

Vypučněti, ěl, ění, vypučnati, aufquellen.
Hrách v-ční, vypočná. Na Ostrav. Tč. Vz
Vybobněti.

Výpučný, gekröpft. Slov. Ssk.

Vypučovati, vz Vypučiti.

Vypudění = vypuzení. Slov.

Vypudicí = výpudní, vypuzovací, aus-
treibend. Šm.

Vypuditel, e, m., der Austreiber.

Vypuditelka, y, f., die Austreiberin.

Vypuditelkyně, ě, f. = vypuditelka.

Vypuditelný = mohoucí býti vypuzen,
vertreibbar. — V. = vypuzovací, austreibend.
Moc v-ná žluč. Sal.