sb157-05 0..8296

1057

Vypuditi, il, zen, ení; vypouzeti, el, en,
ení; vypuzovati = vyhnati, austreiben, ver-
drängen, fortschaffen. — co: nemoc, uhři-
vosť, prašivinu, pajed etc. Us. V. plod, ab-
treiben, Nz. lk., zvěř (vyhnati). Šp. Křest
duchovní neduh vypúzie. Št. V. ďábly. ZN.
— co koho (akk. ) odkud. Někoho z domu,
z města, V., z úřadu, D., mouchy ze svět-
nice. Us. Spíše sysla z díry, nežli jeho
z domu v-díš. Sych. Duši z někoho v. Dal.
Vypuď si to z hlavy. Us. Dch, V. někoho
ze země. Ddk. II. 157., IV. 215., Dal. 63.,
Kat. 1731. V. z někoho dušiu. Dal. 154. Neb
sú Krista zahubili, Štěpána kamenovali, jiné
bičovali a jiné od sebe vypudili. Hus III.
14. — koho (gt. ) odkud, šp. m. akkus.
Karthaginských z Hispanie v-li (m.: Kartha-
ginské); Nepřítel našich (m.. naše) z města
v-dil. Brt., Brs. 87. — koho kam: do ci-
ziny. Kram. V. do vyhnanství. Šb., Vlč —
koho čím: kouřením, D., čerta zaklínáním.
D. V. nemoc léky na hlavu. Lk. Aby ozbro-
jenou mocí v-dil papeže. Ddk. III. 264. Pavel
v-dil mocí Krista Ježíše z ní (děvečky)
onoho věštího ducha. Sš. II. 149. Vytrvalostí
v-li vše, co ještě zbývalo ze staroslovan-
ského pohanství. Ddk. IV. 186. — kdy.
Věděl, co činí, vypudiv jediného dne všecky
Němce z této země; Odkudž (z města) ho
otec r. 1100 v-dil. Ddk. II. 224., 383. —
jak. Její smrť v-la na čas v jejím srdci
památku na pěstounku. Bes. ml. — co kde.
Ale i v církvi všeliké trhování a krama-
ření vypuditi náleží. Sš. L. 187. V dětech
křest vypúzie hřiech přirozený. Št. — proč.
Bratr jeho byl vypuzen na potupu říše. Ddk.
III. 214.

Vypudivý = vypuzující, austreibend. V.
moc. Ras.

Výpudní, vz Vypudicí.

Vypudrovati co = pudrem posypati,
pudern; 2) pudrováním zpotřebovati, ver-
pudern. V. libru pudru. Us., Jg.

Vypuchati, vypýchati, vypuchnouti, chl,
utí = puch vydati, vydýchati, ausdampfen,
schnaubend o. brausend von sich geben. — co
odkud. Země vnitř hořící vypýchá (vyráží)
z sebe popel. Ros. — komu kde. V-chla
mi velká búla na noze (aufschwellen). Na
Ostrav. Tč. — Vypuchnouti = puch ztratiti,
ausdampfen, ausdünsten, Geruch verlieren.
Vyndej šat, aby vypuchl. Ros., Jg.

Vypuchnouti, vz Vypuchati.

Vypuchřiti, vypuchrovati, z něm. aus-
pochen = vydělati. — co: rudu. Ros. —
si nač: na šaty (puchováním získati). Ros.,

Jg.

Výpůjčce, e, m. = uchazeč o půjčku,
der Darlehenswerber. Šp.

Vypůjčení, n., das Ausleihen. V. peněz.

Vypůjčený; -en, a, o, ausgeliehen. V.
peníze = dluh. V. — jak. Peníze vypůj-
čené pod deset rýnských. Us. Brt.

Vypůjčitel, e, m., der Ausborger, An-
leiher, Entlehner. Us. Tč., Šp.

Vypůjčiti, vypůjč, il, en, ení; vypůjčo-
vati = půjčkou vyžádati, entlehnen, aus-
leihen, ausborgen, borgen, erborgen, ent-
leihen, aufnehmen; si (nikoliv: se) = vy-

půjčiti, von Jem. borgen. — si. Pět ode tří
nemohu, musím si v. Šim. 20. — si co, čeho
(z čeho) (ne: se něco): něco ze mzdy,
činže sobě v. (najíti, najmouti). N. V-čil si
to = ukradl to. Us. V. si někoho = vypla-
titi ho nebernou mincí. Us. Kšť., Šd. Peněz
si v-čil. Abr. 235. Když není kde co v. ani
kde co vzíti. Pal Děj. V. 2. 295. — čeho
k čemu. Čehos k užívání vypůjčil, to též
navrať. Kom. Kterých věcí od jiných sobě
k použití vypůjčil. Sš. Sk. 2. — si čeho
jak. Na věčnou oplátku peněz si v. Us. Vz
Vyzajmouti. — si čeho na koho, nač.
Arch. I. 71. Totiž té summy zlatých na nás
anebo na budúci potomky naše vypuojčíc.
List z r. 1517. Tč. Že se v něm (v listu)
neklade, na kterú potřebu ty penieze v-li a
obrátili. NB. Tč. 70. — kde. Salda jemu
býval dlužen po několiko zlatých a vypoj-
číval u něho. NB. Tč. 63. V. si peněz v zá-
ložně. Us. Šd. — si odkud: ze záložny.
Us. Šd. V. si co n. čeho od někoho. Bibl.,
Kram.

Vypůjčka, y, f., das Anlehen, der Borg,
die Anleihe. J. tr., Nz. Pokus o v-ku. J. tr.
O v-ku někam běhati. Kom. V-kami se ži-
viti. Ros. V. nucená (z donucení, Zwangsan-
lehen), loterní, Lottoanlehen. Šp. V. státní,
Staatsanlehen; rozvrh výpůjčky, der Anle-
hensplan. Šp.

Výpuk, u, m. = vypuknutí i co vypuklo,
das Herausplatzen, Herausbersten, der Aus-
bruch. Zemětřesení jsou toliko výpuky so-
pečné. Krok. Tou měrou bouře ona k v-ku
dostihla. Sš. Sk. 213. — V. = puk, pupenec
(na stromech), das Auge, Plk.; výstřelek, der
Schössling, Sprosse. D. — V. na chlebě, puk,
pupek, hrče, der Anlauf, Anschuss. Vck.,
Plk., Rk.

Výpuka, y, f. = puk, výpuk. Komu vóľa
je včul sa lučišťom ukázať, do prostred kola
jahňadovej nech v-ky míri. Hol. 28.

Vypukání, n., die Abpuffung; der Aus-
schlag (nemoc). Na Slov. Bern. Vz Vypu-
kati.

Vypukaný; -án, a, o, abgepufft; ausge-
schlagen, blasig. Vz Vypukati. Bern.

Vypukati, vypuknouti, kl, utí; vypuko-
vati = pukna vyskočiti, heraus-, hervorplat-
zen, ausbersten, hervorbrechen; propuk-
nouti, ausbrechen, zum Ausbruch kommen;
se = vypuknouti, ausbrechen; vypouliti se,
sich bauchig herausbeugen; pučiti se, aus-
schlagen, Knospen treiben, hervorspriessen,
aufplatzen; na Slov. vyraziti se, vypučeti, aus-
schlagen. Jg. — abs. Vypuklo dno. Ros.
Vojna, válka vypukla (vz Propuknouti. ),
Sych., oheň v-kl (= vznikl, vzňal se, vyšel,
povstal). Os. Někteří mají tyto frase za
špatné, ale bez příčiny podstatné. Cf. Brs.
2. vyd. 262. V-lo vzbouření lidu. Ddk. II.
275., Dch. Hádka v-kla. Jg. Sbr. sp. 1841.
210. Oheň, nepokoj v-kl. J. tr. Různice v-kly.
Šb. Nemoci v-kly. Us. Vrba už vypukala,
bekam Knospen. Tč. — komu = vybiti.
U Místka. Mtl. — (se) odkud. Vypuklo to
z něho (tajnosť z něho vyšla). Ros. Těžké
bouře se z toho vypukly. Trip. Hrách z pu-
kačky v-kl, aussehiessen. Mor. Tč. Nemohl
se zdržeti, než vypuklo se to z něho. Čr.