Předchozí (1056)  Strana:1057  Další (1058) |
|
|||
1057
|
|||
|
|||
Vypuditi, il, zen, ení; vypouzeti, el, en,
ení; vypuzovati = vyhnati, austreiben, ver- drängen, fortschaffen. — co: nemoc, uhři- vosť, prašivinu, pajed etc. Us. V. plod, ab- treiben, Nz. lk., zvěř (vyhnati). Šp. Křest duchovní neduh vypúzie. Št. V. ďábly. ZN. — co koho (akk. ) odkud. Někoho z domu, z města, V., z úřadu, D., mouchy ze svět- nice. Us. Spíše sysla z díry, nežli jeho z domu v-díš. Sych. Duši z někoho v. Dal. Vypuď si to z hlavy. Us. Dch, V. někoho ze země. Ddk. II. 157., IV. 215., Dal. 63., Kat. 1731. V. z někoho dušiu. Dal. 154. Neb sú Krista zahubili, Štěpána kamenovali, jiné bičovali a jiné od sebe vypudili. Hus III. 14. — koho (gt. ) odkud, šp. m. akkus. Karthaginských z Hispanie v-li (m.: Kartha- ginské); Nepřítel našich (m.. naše) z města v-dil. Brt., Brs. 87. — koho kam: do ci- ziny. Kram. V. do vyhnanství. Šb., Vlč — koho čím: kouřením, D., čerta zaklínáním. D. V. nemoc léky na hlavu. Lk. Aby ozbro- jenou mocí v-dil papeže. Ddk. III. 264. Pavel v-dil mocí Krista Ježíše z ní (děvečky) onoho věštího ducha. Sš. II. 149. Vytrvalostí v-li vše, co ještě zbývalo ze staroslovan- ského pohanství. Ddk. IV. 186. — kdy. Věděl, co činí, vypudiv jediného dne všecky Němce z této země; Odkudž (z města) ho otec r. 1100 v-dil. Ddk. II. 224., 383. — jak. Její smrť v-la na čas v jejím srdci památku na pěstounku. Bes. ml. — co kde. Ale i v církvi všeliké trhování a krama- ření vypuditi náleží. Sš. L. 187. V dětech křest vypúzie hřiech přirozený. Št. — proč. Bratr jeho byl vypuzen na potupu říše. Ddk. III. 214. Vypudivý = vypuzující, austreibend. V.
moc. Ras. Výpudní, vz Vypudicí.
Vypudrovati co = pudrem posypati,
pudern; 2) pudrováním zpotřebovati, ver- pudern. V. libru pudru. Us., Jg. Vypuchati, vypýchati, vypuchnouti, chl,
utí = puch vydati, vydýchati, ausdampfen, schnaubend o. brausend von sich geben. — co odkud. Země vnitř hořící vypýchá (vyráží) z sebe popel. Ros. — komu kde. V-chla mi velká búla na noze (aufschwellen). Na Ostrav. Tč. — Vypuchnouti = puch ztratiti, ausdampfen, ausdünsten, Geruch verlieren. Vyndej šat, aby vypuchl. Ros., Jg. Vypuchnouti, vz Vypuchati.
Vypuchřiti, vypuchrovati, z něm. aus-
pochen = vydělati. — co: rudu. Ros. — si nač: na šaty (puchováním získati). Ros., Jg.
Výpůjčce, e, m. = uchazeč o půjčku,
der Darlehenswerber. Šp. Vypůjčení, n., das Ausleihen. V. peněz.
Vypůjčený; -en, a, o, ausgeliehen. V.
peníze = dluh. V. — jak. Peníze vypůj- čené pod deset rýnských. Us. Brt. Vypůjčitel, e, m., der Ausborger, An-
leiher, Entlehner. Us. Tč., Šp. Vypůjčiti, vypůjč, il, en, ení; vypůjčo-
vati = půjčkou vyžádati, entlehnen, aus- leihen, ausborgen, borgen, erborgen, ent- leihen, aufnehmen; si (nikoliv: se) = vy- |
půjčiti, von Jem. borgen. — si. Pět ode tří
nemohu, musím si v. Šim. 20. — si co, čeho (z čeho) (ne: se něco): něco ze mzdy, činže sobě v. (najíti, najmouti). N. V-čil si to = ukradl to. Us. V. si někoho = vypla- titi ho nebernou mincí. Us. Kšť., Šd. Peněz si v-čil. Abr. 235. Když není kde co v. ani kde co vzíti. Pal Děj. V. 2. 295. — čeho k čemu. Čehos k užívání vypůjčil, to též navrať. Kom. Kterých věcí od jiných sobě k použití vypůjčil. Sš. Sk. 2. — si čeho jak. Na věčnou oplátku peněz si v. Us. Vz Vyzajmouti. — si čeho na koho, nač. Arch. I. 71. Totiž té summy zlatých na nás anebo na budúci potomky naše vypuojčíc. List z r. 1517. Tč. Že se v něm (v listu) neklade, na kterú potřebu ty penieze v-li a obrátili. NB. Tč. 70. — kde. Salda jemu býval dlužen po několiko zlatých a vypoj- číval u něho. NB. Tč. 63. V. si peněz v zá- ložně. Us. Šd. — si odkud: ze záložny. Us. Šd. V. si co n. čeho od někoho. Bibl., Kram. Vypůjčka, y, f., das Anlehen, der Borg,
die Anleihe. J. tr., Nz. Pokus o v-ku. J. tr. O v-ku někam běhati. Kom. V-kami se ži- viti. Ros. V. nucená (z donucení, Zwangsan- lehen), loterní, Lottoanlehen. Šp. V. státní, Staatsanlehen; rozvrh výpůjčky, der Anle- hensplan. Šp. Výpuk, u, m. = vypuknutí i co vypuklo,
das Herausplatzen, Herausbersten, der Aus- bruch. Zemětřesení jsou toliko výpuky so- pečné. Krok. Tou měrou bouře ona k v-ku dostihla. Sš. Sk. 213. — V. = puk, pupenec (na stromech), das Auge, Plk.; výstřelek, der Schössling, Sprosse. D. — V. na chlebě, puk, pupek, hrče, der Anlauf, Anschuss. Vck., Plk., Rk. Výpuka, y, f. = puk, výpuk. Komu vóľa
je včul sa lučišťom ukázať, do prostred kola jahňadovej nech v-ky míri. Hol. 28. Vypukání, n., die Abpuffung; der Aus-
schlag (nemoc). Na Slov. Bern. Vz Vypu- kati. Vypukaný; -án, a, o, abgepufft; ausge-
schlagen, blasig. Vz Vypukati. Bern. Vypukati, vypuknouti, kl, utí; vypuko-
vati = pukna vyskočiti, heraus-, hervorplat- zen, ausbersten, hervorbrechen; propuk- nouti, ausbrechen, zum Ausbruch kommen; se = vypuknouti, ausbrechen; vypouliti se, sich bauchig herausbeugen; pučiti se, aus- schlagen, Knospen treiben, hervorspriessen, aufplatzen; na Slov. vyraziti se, vypučeti, aus- schlagen. Jg. — abs. Vypuklo dno. Ros. Vojna, válka vypukla (vz Propuknouti. ), Sych., oheň v-kl (= vznikl, vzňal se, vyšel, povstal). Os. Někteří mají tyto frase za špatné, ale bez příčiny podstatné. Cf. Brs. 2. vyd. 262. V-lo vzbouření lidu. Ddk. II. 275., Dch. Hádka v-kla. Jg. Sbr. sp. 1841. 210. Oheň, nepokoj v-kl. J. tr. Různice v-kly. Šb. Nemoci v-kly. Us. Vrba už vypukala, bekam Knospen. Tč. — komu = vybiti. U Místka. Mtl. — (se) odkud. Vypuklo to z něho (tajnosť z něho vyšla). Ros. Těžké bouře se z toho vypukly. Trip. Hrách z pu- kačky v-kl, aussehiessen. Mor. Tč. Nemohl se zdržeti, než vypuklo se to z něho. Čr. |
||
|
|||
Předchozí (1056)  Strana:1057  Další (1058) |