Předchozí (1057)  Strana:1058  Další (1059) |
|
|||
1058
|
|||
|
|||
Už všeci v-kali z pukačů (vydali rány).
Mor. Šd. Z jeho ostnu tři ratolesti zelené vypukly. V. — se komu kde. V Praze mezi zajatými v-kla vzpoura; Ve tvrzi sv. Heleny před Bologni v-kl oheň v příbytku biskupově. Ddk. II. 330., III. 286. Ve vojště nemoci v-kly. Šb. V z V. kdy. Co střízlivý na srdci má, to se opilému na jazyku vy- pukne. V. Zrna v zemi se vypukala. O Štěp. — se na koho. V-klo se něco na něho. Ros. — se. Tajnosť se vypukla. Ros. Dřevo vypuká se, ač sě jest sstaral kořen jeho v zemi. BO. Vypukne sě kmen (erumpet radix). BO. — se komu. Hlava se mu vy- pukla (dostal vředy atd. ). Plk. — več. V. v smích, v pláč (dáti se v pláč, dáti se do pláče. Os. ). Us. Ml., Dhn., Vrch. Dch. Vz Slov. II. 567. — kdy. V srpnu v-kl ve vojsku mor. Ddk. IV. 78. Vie on dobře, že v-kne do léta (vypučí). Sl. ps. 281. Za oněch dob v-klo pronásledování Křesťanů. Sš. II. 17. V měsíci říjnu válka na několika místech v-la. Pal. Děj. III. 3. 259. Vypukávati, vz Vypukati.
Vypukle, erhoben. V. řezaný drahokam,
die Čamée, erhoben geschnittener Edelstein. Nz. Vypuklení, n., die Boinbirung. V. plechu.
Zpr. arch. IX. 36. Vypuklený; -en, a, o, bombirt. V. plech.
Zpr. arch. IX. 36. Vypuklina, y, f. = vypuklosť, vydutosť,
die Erhöhung, etwas Hervorragendes, das Schründchen, Friesen. Byl., Č., Techn. V. štítu. Msn. Or. 134. V., násadec, der Kno- chenfortsatz. Nz. V., protuberantia; nase- dlina chrustavková, ecchondrosis. Nz. lk. V. kulovité rohovky, keratoglobus, v. kuželo- vitá rohovky, keratoconus. Schb. Vypukliti, il, en, ení, vypuklovati, aus-
böschen. Šm. Vypuklo = vypukle. Pověsť je čisto epi-
cká: zo samých dejov a činov vylupují sa postavy a charaktery tak v., že žiaden či- tateľ... Phld. III. 2. 203. Vypukločelistný = vypuklé čelisti ma-
jící. Mus. XI. 19. Vypuklodutý, konvexkonkav. Nz.
Vypuklosť, y, f., die Bauchigkeit, der
Buckel. D. V. rohovky s povlaky, kerectasia ex panno. Schb. Vypuklovací, Relief-. Techn. I. 368.
Vypuklovati = vypuklým činiti (nové),
erhaben, bauchig machen. Jg. Vypuklovydutý, konkavkonvex. V-tá
plocha. Stč. Dif. 249. Vypuklovypuklý. V. plocha. Stč. Dif.
248. Vypuklý = vydutý, kulatě vysedlý, vy-
zdvižený, vydaný, erhoben, relief, konvex, ausgebaucht, bauchig, hervorragend, hervor- stechend. V. čelo, oči, Kom., V., zrcadlo, Sedl. (vz KP. II. 134. ), Nz., nos, Záv., zeď, Us., nádoba, D., sochy, řezby, dílo (Basre- lief), Techn., Nz., kladivo, Techn., tvary. KP. I. 106. V. úhel, konvexer Winkel, Nz., obraz, Relief, n. Dch. — kde jak. Spodní čásť kadidelnice jest dole válcovitá a ke středu v báň v-lá. Mus. 1880. 393. — V., |
ausgebrochen. Vz Vypukati. Válka na novo
v-lá. Ddk. III. 30. Vypuknouti, vz Vypukati.
Vypuknutí, n., der Ausbruch. V. bouře.
Šb.
Vypuknutý = vypuklý. Ros.
Výpukořezba, y, f., das Basrelief. Ssk.
Vypukovati, vz Vypukati.
Vypukující, erumpens. odkud: z kůry.
Rst. 518. Vypulerovati, vyhladiti, auspoliren. V.
— co: spis. D. Vypumpování, n., das Auspumpen. Zpr.
arch. IX. 9. Vypumpovaný; -án, a, o, ausgepumpt.
V. voda. Us. Vypumpovati, auspumpen. — co odkud:
vodu ze studny. Us. — co na kom: peníze. Us. Kšť. Vypupeněti, vypupenatěti, vypupencova-
těti = pupence vytlačiti, aufkeimen. Ros. Vypupeniti, il, ěn, ění, aufkeimen machen,
entwickeln. Ros. Vypůsobení, n., die Gewinnung, Erzie-
lung, Bewerkstelligung. Ale ve všech svo- láních, kteréž mívají pro v. užitku hor- ského... CJB. 295. Připuzeni byli k vy- působení těch věcí. Nic sobě za nemožné nepokládá k vypůsobení (k dovedení) Troj. Vypůsobený; -en, a, o, erwirkt. — kde.
Upevnění u víře v utrobách a myslech jejich v-né. Sš. 1. 161. Vypůsobilosť, i, f., die Wirkung. Rkp.
pr. hor. 77. Vypůsobiti, il, en, ení = činiti, vyvésti,
způsobiti, wirken, aus-, bewirken, bewerk- stelligen. — něco. Troj. Podobenstvie člo- věčie v-bil. BO. — co jak. K jich radám všecky věci má v. Ms. pr. kut. Výpust, u, m. = vypuštění, i to co se
vypouští; též místo kudy se to vypouští, das Auslassen, der Auslass, das Ausflussloch, die Ausflussöffnung. Šp., Sš. I. 65. V. vody. D. — V., der Baumschössling. Jg. — V. = výpustek, der Vorsprung im Gebäude. Výpusť, i, f. = výpust. V. vody.
Výpusta, y, f. = vypust, der Auslass,
das Zapfloch. Na Ostrav. Tč. — V. = jm. pole u Leskovic na Vsacku, u Ludkovic. Vck., Sk. — V., y, m., os. jm. Šd. Vypustatiti, il, ěn, ění vyhubiti, ver
wüsten, verderben. Na Slov. Bern. Výpustek, stku, m. = co se napřed vy-
pouští, die Gesimsausladung, die Uiberkra- gung. Nz.., D. V. ve stavení, das Gesimse. V. oltáře. Bibl. Troas město leželo na v-stku hory. Sš. Sk. 234. V. = chvost srubový, der Gezimmerschwanz. Br. V. vodní. — V. = místo, kudy se co vypouští, výtok, emissa- rium, der Durchlass, Ausfall. Vz Vlšk. 73., Nz. lk. — V. = výstřelek u stromu, der Schössling, Wildling. Jg., Tč. — V., die Alkove. Na Slov. Ssk. — V. = prohloubené dno, stoky vodní před otvorem, z ní do ko- mory vedoucím, der Sumf. Zpr. arch. VIII. 111. — V. u krejčího, das Passpoil. V. la- kýrkový, das Lacklederpassepoil. Šp — V., die Weglassung. V. nejlépe doplniti měrou touto; Tu jest. nějaký v. a musí se doplniti. Sš. I. 65., J. 216. Vz Ellipse, Výpustka, S. N. |
||
|
|||
Předchozí (1057)  Strana:1058  Další (1059) |