sb157-05 0..8296

1058

Už všeci v-kali z pukačů (vydali rány).
Mor. Šd. Z jeho ostnu tři ratolesti zelené
vypukly. V. — se komu kde. V Praze
mezi zajatými v-kla vzpoura; Ve tvrzi sv.
Heleny před Bologni v-kl oheň v příbytku
biskupově. Ddk. II. 330., III. 286. Ve vojště
nemoci v-kly. Šb. V z V. kdy. Co střízlivý
na srdci má, to se opilému na jazyku vy-
pukne. V. Zrna v zemi se vypukala. O Štěp.
— se na koho. V-klo se něco na něho.
Ros. — se. Tajnosť se vypukla. Ros. Dřevo
vypuká se, ač sě jest sstaral kořen jeho
v zemi. BO. Vypukne sě kmen (erumpet
radix). BO. — se komu. Hlava se mu vy-
pukla (dostal vředy atd. ). Plk. — več. V.
v smích, v pláč (dáti se v pláč, dáti se do
pláče. Os. ). Us. Ml., Dhn., Vrch. Dch. Vz
Slov. II. 567. — kdy. V srpnu v-kl ve vojsku
mor. Ddk. IV. 78. Vie on dobře, že v-kne
do léta (vypučí). Sl. ps. 281. Za oněch dob
v-klo pronásledování Křesťanů. Sš. II. 17.
V měsíci říjnu válka na několika místech
v-la. Pal. Děj. III. 3. 259.

Vypukávati, vz Vypukati.

Vypukle, erhoben. V. řezaný drahokam,
die Čamée, erhoben geschnittener Edelstein.
Nz.

Vypuklení, n., die Boinbirung. V. plechu.
Zpr. arch. IX. 36.

Vypuklený; -en, a, o, bombirt. V. plech.
Zpr. arch. IX. 36.

Vypuklina, y, f. = vypuklosť, vydutosť,
die Erhöhung, etwas Hervorragendes, das
Schründchen, Friesen. Byl., Č., Techn. V.
štítu. Msn. Or. 134. V., násadec, der Kno-
chenfortsatz. Nz. V., protuberantia; nase-
dlina chrustavková, ecchondrosis. Nz. lk. V.
kulovité rohovky, keratoglobus, v. kuželo-
vitá rohovky, keratoconus. Schb.

Vypukliti, il, en, ení, vypuklovati, aus-
böschen. Šm.

Vypuklo = vypukle. Pověsť je čisto epi-
cká: zo samých dejov a činov vylupují sa
postavy a charaktery tak v., že žiaden či-
tateľ... Phld. III. 2. 203.

Vypukločelistný = vypuklé čelisti ma-
jící. Mus. XI. 19.

Vypuklodutý, konvexkonkav. Nz.

Vypuklosť, y, f., die Bauchigkeit, der
Buckel. D. V. rohovky s povlaky, kerectasia
ex panno. Schb.

Vypuklovací, Relief-. Techn. I. 368.

Vypuklovati = vypuklým činiti (nové),
erhaben, bauchig machen. Jg.

Vypuklovydutý, konkavkonvex. V-tá
plocha. Stč. Dif. 249.

Vypuklovypuklý. V. plocha. Stč. Dif.
248.

Vypuklý = vydutý, kulatě vysedlý, vy-
zdvižený, vydaný, erhoben, relief, konvex,
ausgebaucht, bauchig, hervorragend, hervor-
stechend. V. čelo, oči, Kom., V., zrcadlo,
Sedl. (vz KP. II. 134. ), Nz., nos, Záv., zeď,
Us., nádoba, D., sochy, řezby, dílo (Basre-
lief), Techn., Nz., kladivo, Techn., tvary.
KP. I. 106. V. úhel, konvexer Winkel, Nz.,
obraz, Relief, n. Dch. — kde jak. Spodní
čásť kadidelnice jest dole válcovitá a ke
středu v báň v-lá. Mus. 1880. 393. — V.,

ausgebrochen. Vz Vypukati. Válka na novo
v-lá. Ddk. III. 30.

Vypuknouti, vz Vypukati.

Vypuknutí, n., der Ausbruch. V. bouře.

Šb.

Vypuknutý = vypuklý. Ros.

Výpukořezba, y, f., das Basrelief. Ssk.

Vypukovati, vz Vypukati.

Vypukující, erumpens. odkud: z kůry.
Rst. 518.

Vypulerovati, vyhladiti, auspoliren. V.
— co: spis. D.

Vypumpování, n., das Auspumpen. Zpr.
arch. IX. 9.

Vypumpovaný; -án, a, o, ausgepumpt.
V. voda. Us.

Vypumpovati, auspumpen. — co odkud:
vodu ze studny. Us. — co na kom: peníze.
Us. Kšť.

Vypupeněti, vypupenatěti, vypupencova-
těti = pupence vytlačiti, aufkeimen. Ros.

Vypupeniti, il, ěn, ění, aufkeimen machen,
entwickeln. Ros.

Vypůsobení, n., die Gewinnung, Erzie-
lung, Bewerkstelligung. Ale ve všech svo-
láních, kteréž mívají pro v. užitku hor-
ského... CJB. 295. Připuzeni byli k vy-
působení těch věcí. Nic sobě za nemožné
nepokládá k vypůsobení (k dovedení) Troj.

Vypůsobený; -en, a, o, erwirkt. — kde.
Upevnění u víře v utrobách a myslech jejich
v-né. Sš. 1. 161.

Vypůsobilosť, i, f., die Wirkung. Rkp.
pr. hor. 77.

Vypůsobiti, il, en, ení = činiti, vyvésti,
způsobiti, wirken, aus-, bewirken, bewerk-
stelligen. — něco. Troj. Podobenstvie člo-
věčie v-bil. BO. — co jak. K jich radám
všecky věci má v. Ms. pr. kut.

Výpust, u, m. = vypuštění, i to co se
vypouští; též místo kudy se to vypouští, das
Auslassen, der Auslass, das Ausflussloch,
die Ausflussöffnung. Šp., Sš. I. 65. V. vody.
D. — V., der Baumschössling. Jg. — V. =
výpustek, der Vorsprung im Gebäude.

Výpusť, i, f. = výpust. V. vody.

Výpusta, y, f. = vypust, der Auslass,
das Zapfloch. Na Ostrav. Tč. — V. = jm.
pole u Leskovic na Vsacku, u Ludkovic.
Vck., Sk. — V., y, m., os. jm. Šd.

Vypustatiti, il, ěn, ění vyhubiti, ver
wüsten, verderben. Na Slov. Bern.

Výpustek, stku, m. = co se napřed vy-
pouští, die Gesimsausladung, die Uiberkra-
gung. Nz.., D. V. ve stavení, das Gesimse.
V. oltáře. Bibl. Troas město leželo na v-stku
hory. Sš. Sk. 234. V. = chvost srubový, der
Gezimmerschwanz. Br. V. vodní. — V. =
místo, kudy se co vypouští, výtok, emissa-
rium, der Durchlass, Ausfall. Vz Vlšk. 73.,
Nz. lk. — V. = výstřelek u stromu, der
Schössling, Wildling. Jg., Tč. — V., die
Alkove. Na Slov. Ssk. — V. = prohloubené
dno, stoky vodní před otvorem, z ní do ko-
mory vedoucím, der Sumf. Zpr. arch. VIII.
111. — V. u krejčího, das Passpoil. V. la-
kýrkový, das Lacklederpassepoil. Šp — V.,
die Weglassung. V. nejlépe doplniti měrou
touto; Tu jest. nějaký v. a musí se doplniti.
Sš. I. 65., J. 216. Vz Ellipse, Výpustka, S. N.