sb157-05 0..8296

1059

X. 165. — V. = jméno jeskyně u Křtin na
Mor. Dch., Šd. — V., stka, m. = uličník.
U Něm. brodu. Hlk. — V., os. jm. Mtc.
1882. 75.

Vypustiti, pusť, stě (íc), il, stěn, ění;
vypouštěti, ejí, ej, eje (íc), ěl, ěn a ín, ění;
vypouštívati = ven pustiti, vyjíti, nebrániti
vyjíti, heraus-, aus-, weglassen, herausgehen
lassen; svobodu dáti, frei lassen, Freiheit
schenken; vydati, herauslassen, von sich
geben, von sich lassen; dáti slyšeti, von
sich geben, von sich hören lassen; pomi-
nouti, vynechati, aus-, weglassen, übergehen;
poněkud vydati, heraus-, hervorlassen, hervor-
führen, reichen lassen; uvolniti, nachlassen,
ausweiten. Jg. — co: duši, ducha, (duch,
D. ), život (= umříti), hlas, slovo (vydati),
květ, jiskry, V., dobytek, Jel., moč; včely
roj vypouštějí. Kom. A ako to povie, dušu
v-stí. Er. Sl. čít. 65., Dbš. Sl. pov. I 489.
Když vypustil ducha, kopím bok prohnali;
Jak to slovo v-la, hned jí hlava odskočila;
Nechtěl sokol dobrý býť, mosela ho vypu-
stiť. Sš. P. 75., 158., 176. V. studnice. Ž.
wit. 103. 10. V-stil znamenie. Ib. 134. 9.
Nemoc naňho Bůh dopustil, až i duši svou
v-stil. Sš. P. 791. Já som Mataj a kto dostal
se do mojich rúk, ešte každý dušu v-stil.
Dbš. Sl. pov. II. 16. V-li řeč o něm, že by
ustúpil pravdy. Let. 178. V. den, něčí jméno.
BR. 11. 74. b., 211. a. A prvý sem hlas
v-btil (plače po narození). Hus I. 293. Pla-
kánie a vzdychánie v-li sú. GR. V-li ha-
vrana. BO. Tak ho dusili, že by byl málem
ducha v-stil. Sych. V. ptáka, stroj, páru,
kouř, smrad, Us., kámen, zeď (aby vyční-
vala, überkragen), Us., šat, sukni (volnější
udělati). Slovo v-stiv a vodu rozliv nikdy
neschytáš. Šd. — co, koho odkud: něco
z mysli, z paměti, V., někoho z vězení, ze
služby, z přísahy, syna z otcovské moci,
Us., někoho z nevole (svobodu mu dáti), Jg.,
krev z sebe, Lk., některé místo ze spisu,
J. tr., slovo z úst, Jel., Br., vodu z rybníka.
Vys. Není hodno slova z úst před ním v.
Sych. Aby takové domnění z srdce svého
vypustili. Skl. I. 316. Vodu ze sudu, z voz-
nice, z rybníka v. Us. Dch. Tu ti ten v-stí
z kapsy jedno zlató jablčko. Dbš. Sl. pov.
I. 81. Já som vám dosiaľ ani jednu lož ne-
povedal, ani ďalej nevypustím z úst pu-
stého slova. Phld. III. 2. 144. Strom z sebe
vypouští ratolesti, pupeny. Us. Mnoho slov
šperkovaných, lahodných z úst vypouštějí.
Jir. Ves. čt. 381. (Šd. ). Vyšila na něm (šá-
tečku) dvě srdce, že ona mě vypouští ze
srdce. Čes. mor. ps. 136. Aby nevypouštěl
falešných slov z huby; V. něco ze srdce.
Er. P. 165., 235. Každé slovo, co vypustí
z huby, je lež. Us. Šd. To (takové slovo)
bych ani z huby nevypustil. Us. Šd. Z knihy
něco v. KB. VII. Stromoví v-ští již ze sebe
pupence. Sš. L. 193. Lépe jest, dí sv. Zla-
toúst, neřád vypouštěti z úst nežli řeči ne-
čisté. Sš. II. 127. Jako s vysokého hradu
snadno je střely dolů vypouštěti. Sš. II. 141.
Záhony kvítí z sebe v-štějí. Žer. Památku
mistra Jana Husa z kalendáře v-stil. Dač.
I. 158. Má také mieti, kdež zbožie postupují
neb z věže vypustie, kopu grošuov svého

práva. Arch. II. 485. Nemúdrú řeč z svých
úst v-stil. Dal. 131. Bůh nevolí žádnému
statku všeho rozdati, ale praménky toliko
jinam z něho v-štěti. BR. II. 609. b. Moře
často se z břehu vypúštie; Mnie, by hřie-
chóv byli prázdni, když se zpoviedají, ale
z úmysla hřiechu nevypustí; Patři, co v-stíš
z úst v řeči, aby nebylo nic marného; Pakli
v-stil svú zlosť z svých úst skrze slova ne-

čistá a nepravá, tehdy jest hřích smrtelný.
Hus I. 135., II. 142., III. 106., III. 181. (Tč. ).

— co na kom: svůj hněv (vyliti). D. —
co kam: knihu na světlo, Jg., na koho
psy, Us.; na vše strany v. Pulk. Na světlo
nevypouštěti (tajiti). V. Kázal ho na po-
třebu v. Us. Člun vypouštěli z korábu do
vody pod pokličkou, jakoby... Sš. Sk. 286.
(Hý. ). V-la som si ja sokola pre páva, išla
by som ho hľadať, neviem, kde sedává. Sl.
spv. II. 48. — čím: sukni aksamitem v.
(nastaviti). Us. — co kde. V. místo v psaní,
D., v knize. Ml., slovo ve čtení. Ros. Mezi
Joramem a Oziášem v-stil tři krále. BR. II.
6. a. V této úmrtní knize zcela jest vy-
puštěn. Ddk. III. 191. — jak. Něco mlčením
vypustiti (pominouti). V. Ježíš křiče velikým
hlasem v-stil jest duch. Hus 1. 249. S jeho-li,
žalobníkovým, vědomím jest na ty rukoj-
mie vypuštěn? NB. Tč. 99. V-stiv je na zá-
vazek manský (pod z... ) Bl. Aug. 4. Zlo-
činem ducha svého v-stil. Msn. Or. 61. Vz
V. koho kam. — kudy. Žížaly jed žihadlem
na nepřítele vypouštějí a nad tím samy
mrou. Ht. Sl. ml. 178. V. holubici oknem.
Chč. 612. — kdy. Již dne 18/2. v-stil zde
duši. Ddk. IV. 49. Ale ako sa to stalo, ona
v tom, okamžení dušu v-la. Dbš. Sl. pov. I.
221. Že ta krásná slova v. se neměla při
veřejném čtení. Sš. I. 137. (Hý. ). — co proč.
Mnoho příčinou krátkosti vypouštím. Har.
II 111.

Výpustka, y, f. = vypuštění, vysúvka,
die Ellipse. Vz Ellipse, Výpustek, Brt. S.
3. vyd. 195. V. spojek, vz Asyndeton.

Výpustkový srub (chvostový), das
Schwanzgezimmer. Bc. V. šňůra, die Passe-
poilschnur. — V. věta, Vz Slov. IV. 650. b.

Vypustlý, losgelassen. V-lý z uzdy kůň,
chybně m.: vypuštěný. Jg.

Výpustně = schodečně, ellipticky, ellip-
tisch. Mluví v. Sš. I. 40.

Výpustný, elliptisch. V. mluvení. Sš. I.
65. (Hý. ). — V., Auslass-. V. zámička. Hrm.
27. V. roura (u stříkačky). Khl. 7.

Výpustok = výpustek. Slov. Ssk.

Vypustošiti, il, en, ení = vyhubiti. L.

Výpustový, Auslass-. V. trubovod. Zpr.
Arch. XII. seš. 1.

Vypuščati = vypouštěti. Vz Vypustiti.

Výpušček, čku, m. = místo na látce, kde
barva pustila. Slez. Šd.

Vypuškovati = vyklevetiti, ausplaudern.

— co. On všecko vypuškuje. Us. Vrů.
Vypuštěnec, nce, m. = loupežník, der

Räuber. Proch. Ezech. 7. 22.

Vypuštění, n., das Auslassen. V. vody
z rybníka. Us. — V. ve stavitel. = výpustek,
die Uiberkragung. V. nad okny (nadokní),
das Gesims über dem Fenster, die Fenster-
verdachung. Nz.