sb157-05 0..8296

1064

Výraž, e, f. = výražka, přední mouka,
das Ausschlagmehl. Vz Výražek. — V.
u sládka = co si pod rukou vyvaří. Jg.

Vyražec, žce, m. = želízko k vyrážení
hřebíků, das Stemmeisen. Jg. V. na špilky,
das Stiftentreibeisen. Čsk.

Vyrážecí stroj, die Press-, Schlagma-
schine. Techn.

Výražek, žku, m. = výraz, der Aus-
schlag. V. váhy = vyražení jazýčku nad
rovnou váhu, der Ausschlag. V. Váha bez
v-ku, s v-kem. Ros. — V. = jazýček váhy.
V. — V. = vyražená mouka, výražka, běl,
výraž, vyražená či přední mouka, das Aus-
zugmehl, Ausschlagmehl. V. pekařský, Bäk-
kerauszug. Chléb z v-ku. Us. Třeba chle-
bová (mouka), jen když potrvá, o výražek
se nestarej. Us. Tč. — V. = co vyrazilo
ku př. u stromu, u byliny, der Schuss.
Aqu. — V. = stéblo, der Halm. V. — V.
v plátně, když útek jde nad osnovu a ne-
utkává se do prostřed, nýbrž svrchu. Opak:
Podhažek. Hk. Vz Výražkovitý.

Vyražení, n. V. ze smyslu. Jel. — V.,
zábava, veselosť (tato slova lepší), die Un-
terhaltung. S ženou není vždycky v. Us.
Tč. Bruta přidal jim pro v. Us. Ono je to
za v., dient zur Unterhaltung. U Dobrus.
Vk. Divoké v. D. Jaké je to s ním v. !
Us. Má v. jako žid s prašivinou. Č. — V.
neštovic. Us. Vz Vyraziti.

Vyraženina, y, f. = vyražení, něco vy-
raženého: osypky, spála, strupy atd., Aus-
schlag, m. Zimnice k v-ně. V. v hubě,
v krku. Ja. V-ny potírají potem s okna,
aby zmizely. Mus.

Vyražený; -žen, a, o, aus-, herausgeschla-
gen atd., vz Vyraziti. V-ný rybí tuk. Šp. —
kde. Nápisy a obrazy v mědi řemeslně
v-né. Mus. 1880. 143. — odkud: z mysli
(vytržený). V. Je jako z brku vyražený
(= potřestěný). Šd., Dbv. — V. mouka =
výraž, vyrážka. Vz Výražek. Us. — Cesta
pro vyraženou. D. Vz Vyraziti.

Vyrážený; -en, a, o = častěji vyra-
žený. — V. plátno = podnožní dílo: ubrusy,
servity. Hk.

Vyrážeti, vz Vyraziti.

Vyraževaný; -án, a, o. Modrý podsta-
vec a v-ný a přestkvúcí len a hedvábie.
V rozličných v-ných sukních. (Ex. 27. 24. ).
BO. Vz Vyražovaný.

Vyrážitel, e, m., der Sorgenbrecher. Šm.

Vyráživý = vyrážející, ausschlagend. Síla
v. jest tak hojná, že klády z kůry výrazy
pouštějí. Um. les.

Výražka, y, f. = vyražení, vynětí, der
Ausschuss. Zlob. — V. = srážka, der Ab-
zug, Abschlag. Pr. měst. Vedlé uznání v-ky
povýšiti. Vz Vyraziti. Sl. let. V. 57. Z strany
v-ky z berně domovní, aby škod, které by
od lidu válečného obyvatelům se staly, na-
hraditi mohli. Vz Gl. 373. — V. = co se
na stromě vyrazí. Aqu. — V. = výraz, vý-
ražek, mouka přední, das Korn-, Ausschlag-
mehl. Vz Výražek. Hk., Jg, Tč., Bkř., Šd.,
Kšá-, Tr. V. císařská, krupařská, pekařská,
žitná. Kh. Třeba chlebová, jen když potrvá
a na výražku nespoléhej. Č. M. 434. — V.
= dláto kladní, široké, na vyrážení zátek

(ve mlýně). Jg. — V. = fintivá ženská. Us.
na Mor. Tr.

Výražkovitý. V. plátno (špatné plátno).
Vz Výražek. Hk.

Výražkový = z výražku, von Auszugmehl.
V. mouka, chléb, das Mundmehl-, Kornmehl-
brod. Vz Vyražený. Jg., Šd., Vrů.

Vyrážlivosť, i, f. = výražnosť, die Aus-
drücklichkeit, Deutlichkeit, Klarheit. L.

Vyrážlivý = výražný.

Výražní, ího, m., der Untermüller. Prm.

IV. 271. — V. = výražný.

Výražník, u, m., das Rändeleisen. Šp.

Výražnosť, i, f. = vyrážlivosť.

Výražný, -žní = dobře vyražený, aus-
drücklich, deutlich ausgedrückt o. abge-
drückt, deutlich, klar, bestimmt. V. zvuk.
Krok. — V. = z výraže, výražkový, von
Korn-, Mundmehl. V. chléb, D., žemle. Ros.
— V. = na výraz, do zásoby jsoucí, vor-
räthig, Uiberschuss-, V-žní sochor. Us. Vý-
ražní postel, náčiní, vz Výrazní. U Poličky
a j. Zkr. — V. cesta, když se člověk z pravé
cesty vyrazí. Marek. — V-žní váha, vz Vý-
ražek. — V. pluh s v-žní radlicí.

Vyražovaný; -án, a, o. V-né hedvábí. ZN.
Napsané na stěně obrazy chaldejské, v-né
barvami. Ez. 23. 14. BO. Vz Vyraževaný.

Vyražovati, vz Vyraziti.

Vyrčení, vyřčení, n. = vyřknutí, výrok,
die Aussage, der Spruch, Ausdruck. Pěkné
v.; při konečném v. V. Brání v. od svědků,
Zeugenaussage. Tr. zák. — V. = nález, roz-
kaz, der richterliche Ausspruch, der Befehl.
Radní v. D. — Br., Sych. Kteráž by strana
takového našeho v. nedržela. List z r. 1449.
A oni měšťané nadepsaní vedlé v. těch
hadší dali nám 500 hř. 1447. V. páně Pe-
trovo nedržel; To v. má se mezi nimi ko-
nati do sv. Jiří; Tu mi se nic nestalo podlé
v. jich; Pakliby bylo čím hnuto do našich
hadčích v., tehdy aby mi tu při propadl.
Půh. I. 189., II. 72., 172., 285. Nebáli sú sě
královského v. (regis). ZN. — V. = zřeknutí
se, der Verzicht, die Verzichtleistung (od:
vyříci se něčeho). Prodaje, odevzdávky i v.,
Aufgaben u. Verzichte. Zř. zem. opav. a rat.
1562. Vz Vyrčený.

Vyrčený, vyřčený; -čen, a, o, ausge-
sprochen, ausgedrückt. Vyrčen jest nález.
Zříz. — Br., D. — V. list, der Verricht-
brief. Zř. zem. opav. a rat. 1562. Dali nám
toho list svój v-ný, co bychmy měli uči-
niti. Půh. II. 502. Vz Vyrčení.

Vyrebrený = ozdobený. Na Slov. Ssk.

Vyrebriť = ozdobiti. Vz Vyrebrený. —

V. = vybiti, abprügeln. Na Slov. Phld. II.
2. 51. (Šd. ).

Výrec, rce, m., Weyretz, dvůr u Boro-
tína. PL. Vz Blk. Kfsk. XVIII. 85.

Vyřéci, zastr., vz Vyříci.

Výřeč, i, f., die Aussprache, Aussage.
Us. Vrů.

Výreček, čka, m., scops zorca (strix
scops), die Zwergohreule. Rk.

Vyrečení, n. = vyřčení. Na Slov. Bern.

Vyřečiti, il, ení, wohlreden (nové). Jg.

Vyřečniti, il, ěn, ění; vyřečňovati =
řečně dostati, durchs Reden erhalten. Ros. —
se s kým, sich ausplauschen. Us. Tč.