sb157-05 0..8296

1066

komu (čím jak) = vybiti. Us. V. metlou.
Jel., Brt. V-li mu, co se do něho vešlo (co
do něho vlezlo). Us. Vck., Dch. V-zati ně-
komu po řiti. Tč. — co komu: jazyk, D.,
Šb., prsy. Pass. 36. Vz Kolo. V-ti komu
pravdu, sagen. Slov. Ssk. — co nač. Ras.
— co kde: na dřevě, D, na kamenu, Byl.,
ve dřevě. Us. V. něco na rámci, nádor
v břiše. Us. — se = mocí se vybrati, sich
durchschneiden. Zuby se mu v-zují (mocí
ven lezou). Us. Pramen se vyřízl (když před
svým koncem způsobem klínu se ztenčuje.
V horn. ). Vys. Jen jak se to vyřízne (jak
se to skončí)! V Kunv. Msk. A už sa vře-
zaly, už sa nevyřežú, pokad mé srdenko
v poly nepřeřežú. Sš. P. 219 Užte se to
v-lo (už to pověděl, už to přišlo na jevo).
Vz Tajemství. Č.

Vyřezávací, Ausschneid-. V. stroj, pilka.
Techn. II. 147. Vz Vyřezací.

Vyřezávač, vyřezavač, e, m., der Aus-
schneider. V. forem, der Formschneider.

Vyřezávačka, vyřezavačka, y, f,. die
Ausschneiderin. — V., die Schweifsäge. Šm.

Vyřezávání, n., das Ausschneiden, Aus-
schnitzen. — V. = miškování, kleštění, ca-
stratio. Nz. lk.

Vyřezávaný; -án, a, o, ausgeschnitten.
Hůl uměle v-ná. Us. Jedna těchto desk byla
mistrně v-ná i obsahovala obrázky ze ži-
vota svatých. Ddk. III. 182. V. cedule, řezka,
na Slov. rezka = druh vrubů na smlouvách
zachovávaný. Smlouva na prvopisu sepsaná
na prázdném okraji tak se prořízla nebo
prostříhala buďto zoubkovitě anebo vlnitě,
že druhý stejnopis do těchto vyřezů úplně
vložiti se mohl svou stranou vyřezávanou a
tak přiléhal, že oba spisy činily jeden celek.
Sk. v Km. 1880. 621. (Šd. ). Vz Cedule, Vy-
řezaný.

Vyřezávati, vz Vyřezati.

Vyřezbářiti, il, ení, aufhören ein Bild-
hauer zu sein. Bern. — si co, als Bildhauer
sich erwerben.

Vyřezbovati, ausschnitzen. — co: obraz
(vyřezati). Ros.

Výřezek, zka, m. = ze života matky vy-
řezaný, vyřezanec. — V. = býk n. volek vy-
řezaný, ein verschnittener Ochs, Schnittling.
Reš., Sb. D. 14., Vrů. — V., zku, m. =
kus vyříznutý, der Ausschnitt. D. V. podlé
něčeho. D. Vz Výřez.

Vyřezničiti, il, en, ení, als Fleischer er-
werben. — si co. Us. Šd.

Vyřezník, a, m. = vyřezávač.

Vyřezovati, vz Vyřezati.

Výří, Uhu-. V. oči, peří. Us.

Vyřícení, n., das Hervorbrechen. Šm.

Vyříci (zastr. vyřéci, v obecné mluvě:
vyříct, zastr. vyřku), vyrci, řekl a řkl, řečen,
řečení a řčen, ení, rčen a rčení, vyřeknouti,
vyřeknu a vyřknu, vyřekni a vyřkni, vy-
řekna a vyřkna (ouc), knul, ut, utí; vyří-
kati, vyřikovati = vysloviti, vymluviti, pro-
pověděti, sagen, aussprechen; vypověděti,
nález, soud vynésti, Ausspruch thun, er-
kennen. — abs. Nález méně 10 osob ne-
může vyřčen a dělán býti. Faukn. — co:
literu (vysloviti). Us. Ledva to vyřkl, bylo
po něm. Sych. Vyříci ortel, ubrmanskou

smlouvu. V. Neumím toho česky vyříci
(ausdrücken). Exc. Vyřekl ta hrozná slova.
Us. Jg. Vyříkal otčenáš, celou knihu, celý
růženec. Us. Šd. V. písmeno r. Us. Nechtěl
mi plniti, což sú ubrmanové vyřkli. Půh. II.
264., 288. — v čem. Ať se v té při vyřkne.
Ros. — co proti komu: zlé. Br. — co
jak, na koho. Purkmistr sám ortel na zlo-
čince z uvážení společného vyříci má. Pr.
měst. Kol. 5. Rozsudek z domnění na ni-
koho nevyříkej. Pr. V. trest na někoho. J.
tr. Vyřknul to zhola. Us. Dch. Na tom pře-
stávám, cožkoli k mému dobrému vyřkli.
Tč. exc. Čemu se naučil, z paměti vyříkává.
Tč. Podlé toho mají vyřknúti, ktoby k tomu
lepší právo měl. Půh. II. 60. A ti jistí hadčí
s naší dobrú volí a vedlé našie obapolné
prosby vyřkli jsú mocně mezi námi a nás
konečně smluvili. List z r. 1447. Tč. Něco
stručně, jadrně, úsečně, krátce v. Us. — co
komu. Tak jsem jí tam hodné vyříkal (vy-
huboval). U Rychn. Neb jsú nám naši hadší
tak vyřkli; Tu mi králova rada vyřkla, aby
mi vše sstúpil. Půh. I. 374., II. 614. — co
nad čím. Tuť biskup vyřkl nad povstalci
a nad celou dioecesí anathema; Klatbu vyřkli
nad vévodou bavorským. Ddk. III. 97.. 139.
(Tč. ). Nade kteroužto (smrtí) zvláštní kletba
boží vyrčena byla. Sš. II. 35. (Hý. ). — co
mezi kým, aussprechen, entscheiden, Ur-
theil fällen. NB. Tč. 259. Měli na tom dosti
míti, cožby mezi mnú a mezi nimi p. Al-
brecht vyřekl; Cožby oni mezi námi vy-
řkli, aby to učinil; Což oni mezi nimi vy-
řknou, toho mají poslušni býti; Slíbil mezi
námi vyříci a konec učiniti a toho jest neu-
činil; Vyřkli-li jsú co ti ubrmanové mezi
nimi, to sobě držte. Půh. I. 238., 330., II.
72., 429., 485. (II. 348., 516., 626). I jsme
mezi stranami svrchu psanými vyřkli a mocí
tohoto listu vyřiekamy. 1449. Mus. 1880.
404. A což za spravedlivé bude, ráčí mezi
námi vyřéci. Arch. IV. 279. — kdy. Při
poslední cihle vyřkl kněz amen. Ddk. IV.
320. — o čem. O budoucnosti nic nevy-
říká. Sš. I. 17. (Hk. ). — se čeho = odříci
se, auf etwas Verzicht leisten. Vz Vyrčení.
Č. A byla ti jedna překrasna děvečka, co
se vyřikala sveho mladenečka. Sš. P. 789.,
790. — že. Ten vyřekl, že podlé těch vý-
pisuov z desk nemá k tomu práva. Půh. II.
331.

Vyřicovati, vz Vyřítiti.

Výříček, čka, m. = lesní sova, ephialtes
scops, die Zwergohreule. Pdy.

Vyřičeti se, el, ení, sich auswiehern.
Kůň se vyřičel.

Výřida, y, f. (vyslovuje se: výřiďa) =
vyřízení, pořízení, eine Verrichtung. Mám
ve městě v-ďu. Slez. Šd.

Vyřidati se = odejíti. Na Slov. Koll.

Vyřídění, n. = vyřízení. Na Slov.

Vyříděný; -ěn, a, o = vyřízený. Na
Slov. Bern.

Vyřídil, a, vyřídílek, lka, m. = kdo
něco vyřizuje, der Besorger, Ausrichter. Šd.

Vyřídilka, y, f. = huba výmluvná (s pří-
hanou), odříkačka, repetilka, brebentilka,
gutes Mundwerk o. Mundstück, loses Maul.
Spoléhá na svou v-ku. Dch. Kýho šlaka,