sb157-05 0..8296

1067

už jsi v-ku zase našla? Sk. Ona nezůstane
se svou v-kou pozadu (umí odseknouti). Vk.
Má dobrou v-ku (řehtačku). Vz Váda. Jg.,
C. M. 602. — V. = žena takovou hubu ma-
jící, ein Weib mit gutem Mundwerk. Plk.,
Tč.

Vyříditel, vyřiditel, e, m., der Ausrichter.
Jehož Pavel jako v-le zpráv svých užíval.
Sš. Sk. 232. Cf. násl.

Vyřiditi = vyřediti, řídkým učiniti, dünn
machen.

Vyříditi, řiď, řídě (íc), dil, zen, ení; vy-
řizovati, vyřizovávati = vyhotoviti náležitě,
vypraviti, dodělati, vykonati, k místu a konci
vésti, ver-, ausrichten, ins Werk setzen,
vollkommen verfertigen, vollbringen, voll-
ziehen, vollstrecken; oznámiti, ausrichten,
sagen, entbieten, Bericht erstatten. Jg. —
abs. Ta věc vyřízena jest. V. — co: něčí
poručení, práci, V., něčí rozkaz. D. Což po-
ručeno, vyříditi. V. V. zprávu, žádosť, ža-
lobu (erledigen). J. tr. Tys všude byl, ale
nic nevyřídil. Us. Mtl. Objednávky přesně
v., běžné věci v., zakázku v.; Vyřiď to
dobře, aby nebyl z toho křik; Až to budu
míti v-zeno. Dch. Tam byla nejlepší příle-
žitosť v. věc založení nového biskupství
moravského. Ddk. II. 210. Krištof Popel
z Lobkovic revise takové vyřizoval. Dač.
II. 6. Soudné kusy v. Mus. 1880. 173. —
co komu: poselství. V. V-dil mu to. Us.
Vyřiď mu mé pozdravení, lépe: pozdravuj
ho ode mne. Mtc. XIII. 189. Abychom v-li
opatu, že... Pal. Děj. V. 1. 66. — co komu
od koho: pozdravení někomu od někoho
v. Us. V-zuje knížeti od krále pozvání k no-
vému roku do Řezna. Ddk. II. 415. — že.
V-dil nám, že jste zdrávi. Sych. — co při
čem. Kterak by své kmotrovství při dítkách
vyřizovati měli. Štelc. — co kde. V. něco na
sněmě. Dch., Ddk. V. 169. Že v těch svo-
bodných činech lidských prozřetelnosť boží
úradky své v-dila; Všecky věci ty netoliko
vážně a matorně, nýbrž ve veřejné schůzi
slavně a velebně vyřízeny byly. Sš. J. 200.,
Sk. 177. U císařského dvora poselství v.
Ml. Věci v říši své v-div odcestoval. —
kdy. Císař v měsíci květnu v Augšburku
v-val říšské záležitosti. Ddk. III. 251. —
co komu kam. Nanince do okna zkázání
v. Sš. P. 325. — proč. Pro práce nemohl
toho v. V. Co na Kristův rozkaz v-dil. Sš.
Sk. 110. — jak. Takoví půhonové tím způ-
sobem vyřízeni býti mají. Zř. F. I. Q. XXIV.
Krátce, správně, bez odkladu něco v. Dch.
Něčí pomocí v. Us. V. vše na chlup. Us. V.
něco nepříznivě. Us. Po dobrém se více
vyřídí. D. — co, se čím: spor narovná-
ním. Ml. Tímto se zpráva v-zuje. J. tr. Tím
se věc vyřizuje. Us. Šp. — co proti ko-
mu, lépe: provésti. Os.

Vyřidnouti, dnul a dl, utí, dünn werden.
Us. Šlichta vyřidla. Us. Tč.

Výřidný = kdo dobře vyřizuje, der gut
ausrichtende. Poslali jsme Julku, ona je
taká v-dná. Slez. Šd.

Vyřigati = vyříhati.

Vyřihač, e, m., der Rülpser. Bern.

Vyříhaní, n., das Ausrülpsen. Bern.

Vyříhaný; -án, a, o, ausgerülpst. Bern.

Vyříhati, vyřihnouti (zastr. vyřehnouti),
hnul a hl, ut, utí; vyřihovati (zastr. vyře-
hovati) = říháním vyhazovati, vy chrkati,
herausrülpsen, von sich speien, ausbrechen;
vyprskati, herausspritzen, hervorbringen. —
co: vodu, Reš., jídlo. Vyřihlo srdce mé
slovo dobré. Ž. wit. — co odkud kam.
Súsěci jich plni vyřihující z toho v onen.
Ž. wit. 143. 13. (Č. ). Cf. Říhati. — co ko-
mu = vytýkati, vorwerfen. U Opav. Klš.

Výřihek, hku, m., der Auswurf. Bern.

Vyříkati, vz Vyřici.

Vyřímati, vz Vyřinouti.

Vyřinkati, vyřindati někomu = vyhu-
bovati, ausschelten, aushunzen. Us. V-li mu.
Vz Váda. Č.

Vyřinouti, ul, ut, utí; vyřínati, vyvino-
vati = vypuditi, vytlačiti, ausstossen, spru-
deln machen; vypuknouti, vyvaliti se, vytéci,
ausbrechen; se = vyskočiti, vyprýštiti se,
vytlačiti se, ausbrechen, hinausfahren, her-
ausfahren, vorschiessen. — co. Řeka miesto
ryb vyřinula mnostvie žab (eructavit). BO.
— co, se odkud. Krev mu valem z prsou
v-la. Čch. L. k. 81. Manna z hrobu v-nuje;
Také list druhý Korinthanům psaný z téhož
pramene v-nul se. Z filosofie té (epikurejské)
netečnosť náboženská všude se v-novala. Sš.
J. 309., II. 150., Sk. 204. Z houští jezdec
v-ne. Koll. I. 395. Studnice ze sebe vody
s tenkými pěnkami vyřinují. Troj. Voda
z pramene se v-nuje. D. — se. Pramen se
v-nuje. D. Moře se v-nulo. BO. Zuby se vyří-
najú, brechen durch. Na Ostrav. Tč. — co,
se kam (kudy). Voda šparou všecky na
zem v-nula. Na Ostrav. Tč. V-nuli se na
nás jako rozškádlené vosy. Sych. Ze Šváb
do Čech se v-nul. Puch. — co, se jak.
Ó vyřiň valnou zátokou již slova milovděká;
To je ta má radosť nad předobrým Bohem,
co mně vyřinuje ve zpěvu tom mnohém;
Aniž později nějak vyřinulo (Slovo) výronem
nějakým z prabytě. Sš. Bs. 45., 5. J. 13.

Vyřisk, a, m., Wirsitz, mě. v Poznaňsku.
Vz S. N.

Vyřískati = vyhubovati, aushunzen, aus-
schelten. — komu. Puch.

Výřit, u, m., der Auslauf, v tělocv. Vz
KP. I. 529.

Výřitec, tce, m., proctotrupes, hmyz.
Krok. II. 263.

Výřitek, tku, m. = výhozek, der Aus-
wurf, das Weggeworfene. L.

Výřiti, il, ení, výřívati = jako výr hle-
děti, oči vybouliti, die Augen glozen, auf-
sperren. — na koho. Us. — V. = výrem
bubnovati, wirbeln.

Vyřititel, e, m., der Herauswerfer, Her-
ausstürmer. L.

Vyřítiti, il, cen, ení; vyřicovati (zastr.
vyřiťovati) = vyhoditi, vytisknouti, vyky-
dnouti, heraus-, hinaus-, aus-, wegwerfen;
vybořiti, einreissen; se = vypadnouti, vy-
skočiti, vyvaliti se, ausbrechen, herausfahren,
ausfallen, herausströmen. Jg. — co odkud.
Vyřítil to ze sebe. Ros. — se odkud kam.
V. se z města na nepřítele. Zlob. V. se ze-
spaní. Us., Šm. Voda se vyřicuje ze skály
(D. ) do studánky. Us. V-li se na nás jak
rozškádlené vosy. Sych. Aby se na nás v-ly

278*