Předchozí (1070)  Strana:1071  Další (1072) |
|
|||
1071
|
|||
|
|||
anglická, byla v mysli pravá mužatka. Skb.
Člověk jest tvor boží. Kom. — ß) Je-li podmětem infinitiv, stává přísudek obyčejně v nominativu. Bohatnouti není hřích, když se to děje bez uškození jiného. Kom. — y) Adjektiva neurčitého východu stávají též v nominativu. Nejsem toho hoden. Kdy budete hotovi? — ô) V krátkých větách, jichž podmětem jest ukazovací zájmeno rodu středního. To jest lež. To jest hanba. To není pravda. — s) V příslovích. Mladosť radosť. Mladí ležáci staří žebráci. — b) V instrumentale, a) když o podmětu vy- povídáme, čím jest, jakého povolání, řemesla, třídy vůbec; kde býti jest toliko co státi se, dokázati se, prokázati se, zastávati místo, službu atd., kdykoliv tedy výrokem opisuje se nějaká vlastnosť podmětu, nenáležející k pojmu podmětu n. k jeho podstatě. Tulá- kem a běhounem budeš ve světě. Br. Já jsem jeho otcem = jsem mu místo otce. Já mu budu otcem; budu otcem chudých; budu vojákem, knězem; člověk jest obrazem bo- žím. — ß) Zájmeno třetí osoby, vztahující se jakožto přísudek k předcházejícímu sub- stantivu, stává vždy v instrumentale. Kdy- bych se stal králem, byl bych jím jen proto rád, že bych.... — y) Po slovesech: zů- stati, státi se. Zůstaň mým ochrancem. — ď) Po slovesech: viděti se, domnívati se, domýšleti se, dělati se, stavěti se atd. buď s infinitivem býti aneb i bez něho. Domnívá se sám býti básníkem. Co se mi lepším vidí, volím. Tytoť já znám býti božími služebníky. V. Chudým se staví. Bohatým se dělá. — E) Po slovesech pojmenovati se, nazývati se, slouti. Jmenují ho udatným. — c) Když o podmětu vypovídáme, čí jest, klade se přísudek, je-li adjektivum, do nominativu, pakli jest substantivum, do genitivu. Ta zahrada jest matčina = mé matky. — Pozn. Místo genitivu přivlastňo- vacího kladou se adjektiva přivlastňovací toliko při určitých jménech osobních sing., jsou-li bez přídavkův. Vz -ův (-ova, -ovo), -in (-ina, -ino). — d) Když o podmětě vy- povídáme, jaké vlastnosti, jaké míry, povahy jest, vyslovuje se přísudek substantivem a klade se do genitivu jakosti. On jest pěkné postavy. Žák ten dobrých mravů jest. On jest své hlavy (= svéhlavý). Studeného jest žaludka. — Pozn. Tento genitiv často roz- vádíme, kladouce jméno podstatné do in- strumentalu a přídavné jméno pádem, číslem i rodem k podmětu vztahujíce. Dobrý jest Bůh těm, jižtojsou upřímní srdcem (= upřím- ného srdce). Št. — III. Slovesem býti s pří- slovci n. s předložkami s jich pády zvlášť tam, kde je přísudek substantivum odtažité znamenajíc stav, v němž podmět jest. Jsme tiše. Jest po hotově. Na tobě jest ta věc. Bůh jest bez proměny. Jest mu do smíchu. On jest bez bázně. — Zk. O shodě výroku s podmětem vz Shoda. Strany výroku vz: Spona, Věta, Přísudek, Zk. Skl. 14. a násl., Ht. Sr. ml. 4., Vm. o větě 5., 9., Bž. o větě, Programm olom. gymnasia 1873. -74. (Pk. )., Brt. S. 3. vyd. 1. a násl. Výroka, y, m. = kdo výrok činí, der Aus-
sager, Souffleur. Div. z och. 97. |
Vyrokovati = rokuje vyjednati, durch
Berathung ausmachen, festsetzen. Ros. — co. Ve valné hromadě dlouho rokovali, ale nic nevyrokovali. Us. Tč. Výrokový. V. návod = dogmatický. Ma-
rek. V. hymna. Sš. L. 36. — V. = k vý- roku věty se vztahující, Prädikats-. Nz. V. věta, poměr věty, otázka. Nz. O v-vých do- davcích vz Vm. 23. V. věty vztažné, jimiž se opisuje substantivní výrok věty hlavní, v jazyce našem po řídku se vyskytují. Bůh jest zajisté ten, kterýž srdce lidská v rukou svých má. Žal. 26. Já jsem ten, jenž zhla- zuji zlosti tvé a na hříchy tvé nevzpomenu. Hus I. 6. Vyrolničiti, il, en, ení, erbauern. — co.
Komu se hnůj příčí, nic nevyrolničí. Na Ostrav. Tč. Vyrombana, y, f., hospoda u Třanovic
a u Tětína na Slov. Tč. Výron, u, m. = výplyn, vyronění, die
Emanation, der Ausguss, Erguss. Nz. Pod- mínka či hypothese v-nu, die Emanations- hypothese. Nz. Čistý v. jasnosti všemohou- cího Boha. Proch. Děj. bibl. I. 270. Výron srdce, ducha. Mus. 1880. 277. V. citu vla- steneckého, die Emanation eines patrioti- schen Gefühles. Dch. Almužna je v-nem a výtokem lásky křesťanské; Dobří skutkové jsou takměř v-nové a výplynové z božího pokladu; O níž (moudrosti boží) se dí, že jest čirý výtok či v. Hospodinův; Ustavičný z otce v syna plynoucí v. všeliké vědouc- nosti a všemocnosti; Výron a výplyn moci apoštolské; V. bezuzdné fantasie školské. Sš. I. 144., II. 96., J. 12., 87., Sk. 69., 194. (Hý. ). Prasvětla jsou sličné výrony; Jest to v. ducha národa. Sš. Snt. 129. Světů nočních lesklý v. Hlk. Newtonova theorie v-nu či emanační. ZČ. III. 1. Výroň, ě, m. = kůň starý, který vyronil
zuby, ein Pferd, das die Kernung verloren hat. L. Vyronilý. ergossen. — odkud. Moc a
síla boží z Boha v-lá. Sš. Sk. 97. (Hý. ). — kde v co. Jest to jako poslední žalm církve starozákonné, na samých mezech nového zákona ve chvalopíseň v-lé. Sš. L. 27. Vyroniti, il, ěn, ění; vyroňovati = vy-
řítiti, vyvrci, dáti upadnouti, pustiti, fallen lassen, aus-, herauswerfen. — co: slzu. Us. Kůň vyronil zuby. L. — co, se odkud. Vyronil duši z chrabrého těla. Krok. V. se z koleje (pol. ). L. Slasť v-la ty prorocké proudy z úst jeho; Bouře ta jen některé bojácné řeči z úst Petrovi v. mchla. Sš. L. 41., 201. — komu. Udeřil ho v oko, že mu hned v-lo (= vyteklo). Na Ostrav. Tč. — co nad čím. On v-nil slzy nad svým otcem. Us. Tč. Kto nad krivdou biednych slzu v-ní, tomu moja pieseň slávu zazvoní. Kuzmany. — se jak. Až krev má se klid- ným tokem vyroní. Msn. Or. 52. Vyrositi, il, en, ení, austhauen (o drob-
ném dešti). Až se mhla v-sí, vyjasní se. Us. Tč. Vyrosť = vyrůsti. Na Slov. Bern.
Výrost, u, m. = zrůst, der Aufwuchs,
Auswuchs. Někoho až do výrostu krmiti, živiti. Har., Zlob. Nebohé sirotky, už se |
||
|
|||
Předchozí (1070)  Strana:1071  Další (1072) |