sb157-05 0..8296

1071

anglická, byla v mysli pravá mužatka. Skb.
Člověk jest tvor boží. Kom. — ß) Je-li
podmětem infinitiv, stává přísudek obyčejně
v nominativu. Bohatnouti není hřích, když
se to děje bez uškození jiného. Kom. —
y) Adjektiva neurčitého východu stávají též
v nominativu. Nejsem toho hoden. Kdy
budete hotovi? — ô) V krátkých větách,
jichž podmětem jest ukazovací zájmeno rodu
středního. To jest lež. To jest hanba. To
není pravda. — s) V příslovích. Mladosť
radosť. Mladí ležáci staří žebráci. — b)
V instrumentale, a) když o podmětu vy-
povídáme, čím jest, jakého povolání, řemesla,
třídy vůbec; kde býti jest toliko co státi
se, dokázati se, prokázati se, zastávati místo,
službu atd., kdykoliv tedy výrokem opisuje
se nějaká vlastnosť podmětu, nenáležející
k pojmu podmětu n. k jeho podstatě. Tulá-
kem a běhounem budeš ve světě. Br. Já
jsem jeho otcem = jsem mu místo otce. Já
mu budu otcem; budu otcem chudých; budu
vojákem, knězem; člověk jest obrazem bo-
žím. — ß) Zájmeno třetí osoby, vztahující
se jakožto přísudek k předcházejícímu sub-
stantivu, stává vždy v instrumentale. Kdy-
bych se stal králem, byl bych jím jen proto
rád, že bych.... — y) Po slovesech: zů-
stati, státi se. Zůstaň mým ochrancem. —
ď) Po slovesech: viděti se, domnívati se,
domýšleti se, dělati se, stavěti se atd. buď
s infinitivem býti aneb i bez něho. Domnívá
se sám býti básníkem. Co se mi lepším
vidí, volím. Tytoť já znám býti božími
služebníky. V. Chudým se staví. Bohatým
se dělá. — E) Po slovesech pojmenovati se,
nazývati se, slouti. Jmenují ho udatným. —
c) Když o podmětu vypovídáme, čí jest,
klade se přísudek, je-li adjektivum, do
nominativu, pakli jest substantivum, do
genitivu. Ta zahrada jest matčina = mé
matky. — Pozn. Místo genitivu přivlastňo-
vacího kladou se adjektiva přivlastňovací
toliko při určitých jménech osobních sing.,
jsou-li bez přídavkův. Vz -ův (-ova, -ovo),
-in (-ina, -ino). — d) Když o podmětě vy-
povídáme, jaké vlastnosti, jaké míry, povahy
jest, vyslovuje se přísudek substantivem a
klade se do genitivu jakosti. On jest pěkné
postavy. Žák ten dobrých mravů jest. On
jest své hlavy (= svéhlavý). Studeného jest
žaludka. — Pozn. Tento genitiv často roz-
vádíme, kladouce jméno podstatné do in-
strumentalu a přídavné jméno pádem, číslem
i rodem k podmětu vztahujíce. Dobrý jest
Bůh těm, jižtojsou upřímní srdcem (= upřím-
ného srdce). Št. — III. Slovesem býti s pří-
slovci n. s předložkami s jich pády zvlášť
tam, kde je přísudek substantivum odtažité
znamenajíc stav, v němž podmět jest. Jsme
tiše. Jest po hotově. Na tobě jest ta věc.
Bůh jest bez proměny. Jest mu do smíchu.
On jest bez bázně. — Zk. O shodě výroku
s podmětem vz Shoda. Strany výroku vz:
Spona, Věta, Přísudek, Zk. Skl. 14. a
násl., Ht. Sr. ml. 4., Vm. o větě 5., 9., Bž.
o větě, Programm olom. gymnasia 1873. -74.
(Pk. )., Brt. S. 3. vyd. 1. a násl.

Výroka, y, m. = kdo výrok činí, der Aus-
sager, Souffleur. Div. z och. 97.

Vyrokovati = rokuje vyjednati, durch
Berathung ausmachen, festsetzen. Ros. —
co. Ve valné hromadě dlouho rokovali, ale
nic nevyrokovali. Us. Tč.

Výrokový. V. návod = dogmatický. Ma-
rek. V. hymna. Sš. L. 36. — V. = k vý-
roku věty se vztahující, Prädikats-. Nz. V.
věta, poměr věty, otázka. Nz. O v-vých do-
davcích vz Vm. 23. V. věty vztažné, jimiž
se opisuje substantivní výrok věty hlavní,
v jazyce našem po řídku se vyskytují. Bůh
jest zajisté ten, kterýž srdce lidská v rukou
svých má. Žal. 26. Já jsem ten, jenž zhla-
zuji zlosti tvé a na hříchy tvé nevzpomenu.
Hus I. 6.

Vyrolničiti, il, en, ení, erbauern. — co.
Komu se hnůj příčí, nic nevyrolničí. Na
Ostrav. Tč.

Vyrombana, y, f., hospoda u Třanovic
a u Tětína na Slov. Tč.

Výron, u, m. = výplyn, vyronění, die
Emanation, der Ausguss, Erguss. Nz. Pod-
mínka či hypothese v-nu, die Emanations-
hypothese. Nz. Čistý v. jasnosti všemohou-
cího Boha. Proch. Děj. bibl. I. 270. Výron
srdce, ducha. Mus. 1880. 277. V. citu vla-
steneckého, die Emanation eines patrioti-
schen Gefühles. Dch. Almužna je v-nem a
výtokem lásky křesťanské; Dobří skutkové
jsou takměř v-nové a výplynové z božího
pokladu; O níž (moudrosti boží) se dí, že
jest čirý výtok či v. Hospodinův; Ustavičný
z otce v syna plynoucí v. všeliké vědouc-
nosti a všemocnosti; Výron a výplyn moci
apoštolské; V. bezuzdné fantasie školské.
Sš. I. 144., II. 96., J. 12., 87., Sk. 69., 194.
(Hý. ). Prasvětla jsou sličné výrony; Jest
to v. ducha národa. Sš. Snt. 129. Světů
nočních lesklý v. Hlk. Newtonova theorie
v-nu či emanační. ZČ. III. 1.

Výroň, ě, m. = kůň starý, který vyronil
zuby, ein Pferd, das die Kernung verloren
hat. L.

Vyronilý. ergossen. — odkud. Moc a
síla boží z Boha v-lá. Sš. Sk. 97. (Hý. ). —
kde v co. Jest to jako poslední žalm církve
starozákonné, na samých mezech nového
zákona ve chvalopíseň v-lé. Sš. L. 27.

Vyroniti, il, ěn, ění; vyroňovati = vy-
řítiti, vyvrci, dáti upadnouti, pustiti, fallen
lassen, aus-, herauswerfen. — co: slzu. Us.
Kůň vyronil zuby. L. — co, se odkud.
Vyronil duši z chrabrého těla. Krok. V. se
z koleje (pol. ). L. Slasť v-la ty prorocké
proudy z úst jeho; Bouře ta jen některé
bojácné řeči z úst Petrovi v. mchla. Sš. L.
41., 201. — komu. Udeřil ho v oko, že
mu hned v-lo (= vyteklo). Na Ostrav. Tč.
— co nad čím. On v-nil slzy nad svým
otcem. Us. Tč. Kto nad krivdou biednych
slzu v-ní, tomu moja pieseň slávu zazvoní.
Kuzmany. — se jak. Až krev má se klid-
ným tokem vyroní. Msn. Or. 52.

Vyrositi, il, en, ení, austhauen (o drob-
ném dešti). Až se mhla v-sí, vyjasní se. Us.
Tč.

Vyrosť = vyrůsti. Na Slov. Bern.

Výrost, u, m. = zrůst, der Aufwuchs,
Auswuchs. Někoho až do výrostu krmiti,
živiti. Har., Zlob. Nebohé sirotky, už se