Předchozí (1074)  Strana:1075  Další (1076) |
|
|||
1075
|
|||
|
|||
v-mívati náš archidiaconus; Slovem curia
čili curtio vyrozumíval se úplný k hospo- dářství zařízený statek. Ddk. IV. 275., 162. — koho o čem. O tom se pan N. s tím
podotknutím v-mívá nadřečený zápis přilo- žiti, špatně m.: Panu N. se to oznamuje (dává věděti, dává na vědomí, vzkazuje se, oznamuje se, dává se na srozuměnou) s do- ložením (s připomenutím, nebo: oznamujeme mu připomínajíce), aby svrchu řečený zápis přiložil. Bs. O čemž se obě strany vyroz- umívají, lépe: Což obojí straně věděti dá- váme. Kmp. Cf. Brs. 2. vyd. 263. — jak. A toho každého mají (páni) na přátely po- dávati vyslyšíce při anebo po půhonu vy- rozumějíce, že se cti dotýče. Zr. F. I. A. XVIII. Každého potřebě porůzno vyrozu- mějíc. 1532. Mus. 1880. 498. Vyrozumitelnosť, i, f., die Begreiflich-
keit, Verständlichkeit. Vyrozumitelný, begreiflich, verständlich.
Ros. Vyrozumívání, n., das Verstehen, Ver-
ständniss. Tím výrokem jako nějakým klíčem se nám otvírá v. starému i novému zákonu. Sš. II. 43. Vyrozumívati, vz Vyrozuměti.
Vyrozumkovati, erdeuteln. Dch.
Vyrozumovaný, -án, a, o, ausgeklügelt
Šm. Vyrozumovati = rozumováním nalézti,
erdenken. Us. Tč. Vyrozvážeti, el, en, ení, na Ostrav. vy-
rozvožati, vollends verführen. — co kudy: tovar po celém kraji. Us Tč. Vyrozvírati, vz Vyrozevřiti.
Vyrputiti (se), il, ění = zlosti pozbyti,
austoben. Ros. Výrub, u, m., der Aushau, die Auslich-
tung. Škd. exc. Výruba, y, f, v horn. = úplná poruba,
der Verhieb, Verhau. Hř. Vyrubák, u, m. = vyrubce (ořech), vz
Výlupek. Vyrúbání, n. = vysekání, die Aushauung,
Auslichtung. Vz Vyrubati. Vyrubanina, y, f. = kluče.
Vyrubaný; -án, a, o = vysekaný, pose-
kaný, ausgehauen, abgeholzt, niedergehauen, ausgehackt, ausgeschrotet. V. les, v. maso. Us. Ten vybŕdol šťastlivé, ale jeho vojsko zostalo na širokom poli do nohy v-no. Dbš. Sl. pov. I. 450. Vyrubati, vyrúbati, vyrubovati, vyrubá-
vati = vysekati. Vz Vyroubiti. — co: les (aushauen), maso (ausschroten), Us. Šd., stromy. Dch. Šípinu vyrúbem, dětělinku skosím. Čes. mor. ps. 185. Vyrúbali pří- hradku, našli jsú za 4 zl. peněz bez sedmi bílých. NB. Tč. 198. A Hradečtí vpadše do Vyšehradu vyrubali bránu. Let. 153. Keď bola zima, museli aj ten slivník vyrúbať, aby sa voliak zahriali. Dbš. Sl. pov. VII. 83. Dvéře v. Půh. II. 419. — co kde: dřevo v lese. Us. Tč. — koho odkud. Vzal mi člověka a v-bal z klády. Půh. II. 47. — co na koho. Dvéře na ně v-oval. Půh. II. 419. — se čím. Má ten dobrú papulu, vyrúbe sa
s ňou. Mt. S. I. 91. — někomu = vybiti, |
durchhauen, durchbläuen, durchprügeln. Us.
Šd., Tč., Vck. Vyrubec, bce, m., vz Vyrubák.
Výrubek, bku, m. = vyrubný (vyťatý)
stromek, ein niedergehauener Baum. — V-ky = vyrubané třísky ze dřeva, z něhož lesáci kolářům dělají loukotě. Mor. Šd. Výrubí, n., der Aushau (místo, kde se
kus lesa vyrube). Na Ostrav. Tč. Vz Vyru- blisko. Vyrubitelný, aushaubar. Vz Výrubný.
Vyrubiti, il, en, ení, vyrubovati = obrá-
titi, umwenden. Na Slov. Bern. Vyrublisko, a, n. = mýtina. Vz Výrubí.
U Opav. Klš. Výrubný, aushaubar. L.
Vyrúcati, vz Vyrútiti. Bern.
Vyrúčané, pl., kmen venedský. Sl. let.
VI 39. Vyručení, n., das Bürgen, die Befreiung
durch Bürgschaft. O v. zájmu vz Vš. Jir. 329., 331. V. komorníka. Vz Zř. zem. Jir. G. 28. Vyručený; -en, a, o, der durch Bürg-
schaft befreite. Faukn. V. na postavení má od rukojmě postaven býti; V. pro zlý sku- tek ujde-li. Vz Kol. Jir. J. XI., XXII. Vz Vyručiti. Vyručitel, e, m., der Ausbürger, Aus-
händiger. Vz Vyručiti. Jg. Vyručitelka, y, vyručitelkyně, ě, f,
die Ausbürgerin, Aushändigerin. Jg. Vyručiti, il, en, ení, vyrukovati = ně-
koho na rukojemství n. na zápis z vazby vymoci, durch Bürgschaft Jemanden befreien, ausbürgen; něco od práva k užívání ruko- jemstvím neb dostatečným zaručením dostati, etwas ausbürgen; se = rukojemstvím se vy- svoboditi, sich ausbürgen, sich durch seine Bürgschaft von einer Haftung befreien; z ru- kojemství se vytáhnouti, sich von der Bürg- schaft losmachen. Jg. — koho. Ach sedi tam, sedi a i seděť bude, dokud ho ma mila vy- ručiť nepůde. Šla bych ho vyručiť a nevim pro koho. Čes. mor. ps. 135. Přemysl ne- činil nic, aby ho v-čil. Pal. Děj. I. 2. 95. Matka toho vězně o to chodila, jeho pro- sila a prosbú přemohla, že jest jej vyručil; A když Kubáč již řečený nechtěl jest jeho s tiem přijíti, uvedl jej zase tam, odkudž jeho v-čil. NB. Tč. 44. 150. (Tč. ). Zájem od někoho v. Vš. Jir. 330, Chtěla Alžbětu v. a zastati v službách domácích. Sš. L. 20. A Hájek řekl Hubalovi: Kdyžť jest dobytek v-čen, odbývajtež podlé jiných súsedov; Suda a Hošťálek uhodili na ně a zjímali jemu jiezdné i pěší a vuoz musili v. Arch. I. 165., V. 317. (Šd. ). Turci nemeškali, vězňa vyručali. Sš. P. 145. — koho nač, proč. K jeho prosbě a z jeho kázání v-čil jsem jeho panoši v padesáti hřivnách gr. od Sta- nislava. Půh. II. 54. Pro tyto a na tyto věci se komorník vyrukuje. Vl. zř. 112—114. V-číš-li dlužníka na hotový groš. Pr. měst. J. — koho, se odkud. Někoho ze žaláře v. Br. Se z vězení v. Zlob. Z vězení do dvou nedělí na hotový groš se v. Pr. měst. 95. Že jsú zaň z víry slíbili a jej v-li z vě- zení pod 20 hřivnami; Ten kuoň chtěl v. od fojta a fojt jemu jeho na rukojmie dáti |
||
|
|||
Předchozí (1074)  Strana:1075  Další (1076) |