sb157-05 0..8296

1075

v-mívati náš archidiaconus; Slovem curia
čili curtio vyrozumíval se úplný k hospo-
dářství zařízený statek. Ddk. IV. 275., 162.

— koho o čem. O tom se pan N. s tím
podotknutím v-mívá nadřečený zápis přilo-
žiti, špatně m.: Panu N. se to oznamuje
(dává věděti, dává na vědomí, vzkazuje se,
oznamuje se, dává se na srozuměnou) s do-
ložením (s připomenutím, nebo: oznamujeme
mu připomínajíce), aby svrchu řečený zápis
přiložil. Bs. O čemž se obě strany vyroz-
umívají, lépe: Což obojí straně věděti dá-
váme. Kmp. Cf. Brs. 2. vyd. 263. — jak.
A toho každého mají (páni) na přátely po-
dávati vyslyšíce při anebo po půhonu vy-
rozumějíce, že se cti dotýče. Zr. F. I. A.
XVIII. Každého potřebě porůzno vyrozu-
mějíc. 1532. Mus. 1880. 498.

Vyrozumitelnosť, i, f., die Begreiflich-
keit, Verständlichkeit.

Vyrozumitelný, begreiflich, verständlich.
Ros.

Vyrozumívání, n., das Verstehen, Ver-
ständniss. Tím výrokem jako nějakým klíčem
se nám otvírá v. starému i novému zákonu.
Sš. II. 43.

Vyrozumívati, vz Vyrozuměti.

Vyrozumkovati, erdeuteln. Dch.

Vyrozumovaný, -án, a, o, ausgeklügelt
Šm.

Vyrozumovati = rozumováním nalézti,
erdenken. Us. Tč.

Vyrozvážeti, el, en, ení, na Ostrav. vy-
rozvožati, vollends verführen. — co kudy:
tovar po celém kraji. Us Tč.

Vyrozvírati, vz Vyrozevřiti.

Vyrputiti (se), il, ění = zlosti pozbyti,
austoben. Ros.

Výrub, u, m., der Aushau, die Auslich-
tung. Škd. exc.

Výruba, y, f, v horn. = úplná poruba,
der Verhieb, Verhau. Hř.

Vyrubák, u, m. = vyrubce (ořech), vz
Výlupek.

Vyrúbání, n. = vysekání, die Aushauung,
Auslichtung. Vz Vyrubati.

Vyrubanina, y, f. = kluče.

Vyrubaný; -án, a, o = vysekaný, pose-
kaný, ausgehauen, abgeholzt, niedergehauen,
ausgehackt, ausgeschrotet. V. les, v. maso.
Us. Ten vybŕdol šťastlivé, ale jeho vojsko
zostalo na širokom poli do nohy v-no. Dbš.
Sl. pov. I. 450.

Vyrubati, vyrúbati, vyrubovati, vyrubá-
vati = vysekati. Vz Vyroubiti. — co: les
(aushauen), maso (ausschroten), Us. Šd.,
stromy. Dch. Šípinu vyrúbem, dětělinku
skosím. Čes. mor. ps. 185. Vyrúbali pří-
hradku, našli jsú za 4 zl. peněz bez sedmi
bílých. NB. Tč. 198. A Hradečtí vpadše do
Vyšehradu vyrubali bránu. Let. 153. Keď
bola zima, museli aj ten slivník vyrúbať, aby
sa voliak zahriali. Dbš. Sl. pov. VII. 83.
Dvéře v. Půh. II. 419. — co kde: dřevo
v lese. Us. Tč. — koho odkud. Vzal mi
člověka a v-bal z klády. Půh. II. 47. — co
na koho. Dvéře na ně v-oval. Půh. II. 419.

— se čím. Má ten dobrú papulu, vyrúbe sa
s ňou. Mt. S. I. 91. — někomu = vybiti,

durchhauen, durchbläuen, durchprügeln. Us.
Šd., Tč., Vck.

Vyrubec, bce, m., vz Vyrubák.

Výrubek, bku, m. = vyrubný (vyťatý)
stromek, ein niedergehauener Baum. — V-ky
= vyrubané třísky ze dřeva, z něhož lesáci
kolářům dělají loukotě. Mor. Šd.

Výrubí, n., der Aushau (místo, kde se
kus lesa vyrube). Na Ostrav. Tč. Vz Vyru-
blisko.

Vyrubitelný, aushaubar. Vz Výrubný.

Vyrubiti, il, en, ení, vyrubovati = obrá-
titi, umwenden. Na Slov. Bern.

Vyrublisko, a, n. = mýtina. Vz Výrubí.
U Opav. Klš.

Výrubný, aushaubar. L.

Vyrúcati, vz Vyrútiti. Bern.

Vyrúčané, pl., kmen venedský. Sl. let.
VI 39.

Vyručení, n., das Bürgen, die Befreiung
durch Bürgschaft. O v. zájmu vz Vš. Jir.
329., 331. V. komorníka. Vz Zř. zem. Jir.
G. 28.

Vyručený; -en, a, o, der durch Bürg-
schaft befreite. Faukn. V. na postavení má
od rukojmě postaven býti; V. pro zlý sku-
tek ujde-li. Vz Kol. Jir. J. XI., XXII. Vz
Vyručiti.

Vyručitel, e, m., der Ausbürger, Aus-
händiger. Vz Vyručiti. Jg.

Vyručitelka, y, vyručitelkyně, ě, f,
die Ausbürgerin, Aushändigerin. Jg.

Vyručiti, il, en, ení, vyrukovati = ně-
koho na rukojemství n. na zápis z vazby
vymoci, durch Bürgschaft Jemanden befreien,
ausbürgen; něco od práva k užívání ruko-
jemstvím neb dostatečným zaručením dostati,
etwas ausbürgen; se = rukojemstvím se vy-
svoboditi, sich ausbürgen, sich durch seine
Bürgschaft von einer Haftung befreien; z ru-
kojemství se vytáhnouti, sich von der Bürg-
schaft losmachen. Jg. — koho. Ach sedi tam,
sedi a i seděť bude, dokud ho ma mila vy-
ručiť nepůde. Šla bych ho vyručiť a nevim
pro koho. Čes. mor. ps. 135. Přemysl ne-
činil nic, aby ho v-čil. Pal. Děj. I. 2. 95.
Matka toho vězně o to chodila, jeho pro-
sila a prosbú přemohla, že jest jej vyručil;
A když Kubáč již řečený nechtěl jest jeho
s tiem přijíti, uvedl jej zase tam, odkudž
jeho v-čil. NB. Tč. 44. 150. (Tč. ). Zájem od
někoho v. Vš. Jir. 330, Chtěla Alžbětu v.
a zastati v službách domácích. Sš. L. 20.
A Hájek řekl Hubalovi: Kdyžť jest dobytek
v-čen, odbývajtež podlé jiných súsedov;
Suda a Hošťálek uhodili na ně a zjímali
jemu jiezdné i pěší a vuoz musili v. Arch.
I. 165., V. 317. (Šd. ). Turci nemeškali, vězňa
vyručali. Sš. P. 145. — koho nač, proč.
K jeho prosbě a z jeho kázání v-čil jsem
jeho panoši v padesáti hřivnách gr. od Sta-
nislava. Půh. II. 54. Pro tyto a na tyto věci
se komorník vyrukuje. Vl. zř. 112—114.
V-číš-li dlužníka na hotový groš. Pr. měst.
J. — koho, se odkud. Někoho ze žaláře
v. Br. Se z vězení v. Zlob. Z vězení do
dvou nedělí na hotový groš se v. Pr. měst.
95. Že jsú zaň z víry slíbili a jej v-li z vě-
zení pod 20 hřivnami; Ten kuoň chtěl v.
od fojta a fojt jemu jeho na rukojmie dáti