sb157-05 0..8296

1077

poroste? Vyrostla z ní růžička, z té růžičky
věneček. Sš. P. 49. (99. ). Zo stredu tohoto
vyrástajú tri konáre; Z jeho srdca šípy vy-
rastaly (je nemilosrdný, ukrutník). Mt. S. I.
55., 99. (Šd. ). Hlivy ze země vyrostají. V.
Z pecek vyrostou křovíčka. Har. Kteréž
vyrostá s velikými kořeny ven ze země.
Byl. — z čeho. V. z dětinství. V. V-sti
ze šatů, z metly, D., z podoby, z rozumu
(hloupne). Us. Č. Všetko, všetko sa naučím,
čo má veďjeť panenka, lebo zo mňa musí
virasť hodná, drječna Slovenka. Phld. II. 1.
19. — jak Vyrostl na statného muže. Dch.
V. při tuhé práci. Jg. Vyrůstá do podoby
máminy. Němc. Vyrůstati u velikosť. Put.
sv. 96. Kdyby s něco vyrostl, tloukl by
pánu Bohu do podlahy (říká se o velikém).
U Žirovn. Vlk. Keď Janko na miesto vyria-
stol, vzal si Drndrlienku za ženu. Dbš. Sl.
pov. I. 221. Vyrostlo to do semena. Sš. P.
390. Ratolesti, jež podlé přírody z olivy
sadové vyrostly. Sš. I. 118. Ale v Aegyptě
vyrostl v neohrabaného mlaďocha. Sš. II.
39. V slepotě a nevědomosti v. Chč. 451.
Do pekla půjdeš, neb jsi vyrostl v sádlo
skrze násilí chudých. Chč. P. 170. Len do
kolen, konopi po uši má vyrůsti. Us. Tč.

— kde. Vz V. jak. Na kom vojanská kůže
vyrostla, ten vojančině neujde. U Žamberka.
Kf. Debe mně tak belo, jak mně belo v loni!
Verostlo mně jabko na suché jabloni; V slav-
kovském krchově vyrůstá hřebíček, tamto
odpočívá můj milý tatíček. Sš. P. 256., 489.
(Tč. ) Na tom našem dvore, vyrostel tam
rozmarínček na strechu až hore. Sl. ps. 107.
Však ja vam vyrostla ako v lese haluz. Sl.
ps. 315. Vyrástol ako svrčina v hore. Mt.
S. I. 98. Takto vyrostají pospolu na jediném
družně na stvolu se zeleným listem růže.
Sš. Bs. 170. — kdy. Po dešti jako houby
vyrostly. Us. Dch. — kam. Vz V. kde. Vy-
rostl mu nad hlavu, ist ihm über den Kopf
gewachsen. Us. Dch. Boby vyrostly po špa-
gátě až na zeď. Us. — pro koho. Nemohla
jsem ja vyrůst pro te my chytrosti. Brt. P.
101. Na to sem vyrůstla, abys k nám cho-
díval. Sš. P. 552. To děvče zrovna pro vás
vyrostlo. Šml. — Poznam. Někdy se klade
m.: vznikati, kdeby toto lepší bylo.

Vyrušati, aufrühren. — koho odkud:
z postele. Na Ostrav. Tč. — V. = vykynouti,
aufgähren. Chléb již se vyrušal, již se může
do peca vložiť. Na Ostrav. Tč. — V. = dopra-
viti, vytáhnouti, herausziehen, herausschaffen.

— koho kam. Mileho Jašanka na břeh
vyrušali. Sš. P. 186.

Vyrušení, n., die Störung. Us.

Vyrušený; -en, a, o, gestört, aufgestört,
aufgescheucht. — z čeho: z klidu. Vz Vy-
rušiti.

Vyrušiti, il, en, ení; vyrušovati, auf-
stören. — co: učení. Us. Dch. — koho
čím z čeho: křikem ze spaní, z klidu. Us.
V. někoho z dum, Vrch., ze sna. Us. —
proč. Pro trochu vyssáté krve z poklidu
se nevyruším. Kyt. 1876. 86.

Výřutek, tku, m., salvertia, die Salvertie,
rostl. V. biserovonný, s. convallariodora. Vz
Rstp. 537.

Vyrútění, n., der Einfall, Einsturz. Bern.

Vyrútěný, eingefallen, eingestürzt. Slov.
Bern.

Vyrútiti, il, cen (těn), ení, einreissen,
zerstören. — co. Na Slov. Bern. — se =
vyřítiti se. Dvanášťhlavatý drak se vyrúti.
Dbš. Sl. pov. I. 197. — odkud. Naši rychle
sa vyrúťíc zo svojho táboru dali sa do nich.
Sl. let. II. 55. Vz Vyřítiti.

Výrův, -ova, -ovo, dem Uhu eigen. V.
přirození. Rd. zv.

Vyruvati, vz Vyrvati. Na Slov.

Vyrůzniti, il, ěn, ění, vyrůzňovati, einzeln
heraustreiben, ausscheiden. Ros.

Vyrva, y, f., durch Uiberfluthung heraus-
gerissene Stellen in den Ufern, der Ausriss.
Voda dělá v-vy v zemi. Na Ostrav. Tč.

Vyrvání, n., das Heraus-, Entreissen. V.
vlasů.

Vyrvaný; -án, a, o, herausgerissen, ent-
rissen, entrungen. — čím: břehy vodou v-né.

— čemu: půda moři v-ná. Us. Dch.
Vyrvati, vyrývati, vyrvávati = rváním

vytáhnouti, dobyti, aus-, herausreissen, aus-,
herausziehen; vysvoboditi, entreissen, schnell
befreien; vyskočiti, aus dem Hause stürzen;
mocí vzíti, vydříti, weg-, entreissen, mit
Gewalt nehmen. Jg. — co: zub, L, vlasy,
vlnu, Kom., chlupy. V. V. koho = vybiti.
Ros. — co komu čím: vlasy kléšťkami. V.
Onen zločin, jímž v-la žena si lásku z ňader.
Vrch. Koňovi žíně rukou, mocí. — co komu
jak. Jak potomkům césarů vyrval v tváři
světa sto korouhví. Kká. Td. 43. — komu
zač: za vlasy, za pačesy. D., Sych. —
(komu) se odkud: z rukou. U. V-val se
zajíc z keře (vyskočil). L. Z tenat se v-la
zvěř. Msn. Or. 125. Starý práva zvyk z rukou
mrzce mně vyrval. Msn. Or. 150. O hrozná
chvíle, kdy žena z ňader vyrve sobě lásku.
Vrch. Z ňáder vzdech se mu vyrval. Čch.
Bs. 88. Někomu jazyk z úst kleštěmi v. Šb.
V. se z nesnázi. Kmp. Ba i těm se pokus
v. jako trapným Laokoon hadům; Míchalo-
vič v Jelšavě šest duší ohni vyrval. Koll. I.
128., 246. (Tč. ). Ješto věřícím víru z útrobu
v. usiloval. Sš. II. 16. — kdy. Vzkřik
z duše se vyrval v poslední okamžik. Osv.
I. 377. — se na koho = vrci se. L.
Vyřvati = řváním vyvolati, herausbrüllen.

— koho odkud. On by čerta z pekla v-val.
Ros. — se = přestati řváti, zu brüllen auf-
hören, ausbrüllen; vyplakati se, zu weinen
(heulen) aufhören. Jg.

Vyrvič, e, m., der Stöpselzieher. Suk.

Vyrybařiti, il, en, ení = přestati ryba-
řiti, die Fischerei aufgeben. — V. = ryba-
řením něco si získati, durch Fischerei er-
werben. — si co. Us. Vo veď si ho vyry-
baríš. Kyt. 1876. 24.

Vyrýbiry = laryfary. Klc.

Vyrycati se, vyrycnouti se = vytrhnouti
se, sich entreissen. U Brušperka. Mtl. — V.
= vytančiti se, genug tanzen. To sem se
v-la U Nové vsi v Kruml. Bauer.

Vyryčeti, el, en, ení, vz Vyryknouti.

Vyrýhati, vyrýhnouti = rýhy udělati,
ausfurchen. — co čím kde: stůl, kůru
nožem; Chlapci všecky lávky ve škole v-li.
Us. Tč. — co (komu): Starosť už mi vrásky