Předchozí (1076)  Strana:1077  Další (1078) |
|
|||
1077
|
|||
|
|||
poroste? Vyrostla z ní růžička, z té růžičky
věneček. Sš. P. 49. (99. ). Zo stredu tohoto vyrástajú tri konáre; Z jeho srdca šípy vy- rastaly (je nemilosrdný, ukrutník). Mt. S. I. 55., 99. (Šd. ). Hlivy ze země vyrostají. V. Z pecek vyrostou křovíčka. Har. Kteréž vyrostá s velikými kořeny ven ze země. Byl. — z čeho. V. z dětinství. V. V-sti ze šatů, z metly, D., z podoby, z rozumu (hloupne). Us. Č. Všetko, všetko sa naučím, čo má veďjeť panenka, lebo zo mňa musí virasť hodná, drječna Slovenka. Phld. II. 1. 19. — jak Vyrostl na statného muže. Dch. V. při tuhé práci. Jg. Vyrůstá do podoby máminy. Němc. Vyrůstati u velikosť. Put. sv. 96. Kdyby s něco vyrostl, tloukl by pánu Bohu do podlahy (říká se o velikém). U Žirovn. Vlk. Keď Janko na miesto vyria- stol, vzal si Drndrlienku za ženu. Dbš. Sl. pov. I. 221. Vyrostlo to do semena. Sš. P. 390. Ratolesti, jež podlé přírody z olivy sadové vyrostly. Sš. I. 118. Ale v Aegyptě vyrostl v neohrabaného mlaďocha. Sš. II. 39. V slepotě a nevědomosti v. Chč. 451. Do pekla půjdeš, neb jsi vyrostl v sádlo skrze násilí chudých. Chč. P. 170. Len do kolen, konopi po uši má vyrůsti. Us. Tč. — kde. Vz V. jak. Na kom vojanská kůže
vyrostla, ten vojančině neujde. U Žamberka. Kf. Debe mně tak belo, jak mně belo v loni! Verostlo mně jabko na suché jabloni; V slav- kovském krchově vyrůstá hřebíček, tamto odpočívá můj milý tatíček. Sš. P. 256., 489. (Tč. ) Na tom našem dvore, vyrostel tam rozmarínček na strechu až hore. Sl. ps. 107. Však ja vam vyrostla ako v lese haluz. Sl. ps. 315. Vyrástol ako svrčina v hore. Mt. S. I. 98. Takto vyrostají pospolu na jediném družně na stvolu se zeleným listem růže. Sš. Bs. 170. — kdy. Po dešti jako houby vyrostly. Us. Dch. — kam. Vz V. kde. Vy- rostl mu nad hlavu, ist ihm über den Kopf gewachsen. Us. Dch. Boby vyrostly po špa- gátě až na zeď. Us. — pro koho. Nemohla jsem ja vyrůst pro te my chytrosti. Brt. P. 101. Na to sem vyrůstla, abys k nám cho- díval. Sš. P. 552. To děvče zrovna pro vás vyrostlo. Šml. — Poznam. Někdy se klade m.: vznikati, kdeby toto lepší bylo. Vyrušati, aufrühren. — koho odkud:
z postele. Na Ostrav. Tč. — V. = vykynouti, aufgähren. Chléb již se vyrušal, již se může do peca vložiť. Na Ostrav. Tč. — V. = dopra- viti, vytáhnouti, herausziehen, herausschaffen. — koho kam. Mileho Jašanka na břeh
vyrušali. Sš. P. 186. Vyrušení, n., die Störung. Us.
Vyrušený; -en, a, o, gestört, aufgestört,
aufgescheucht. — z čeho: z klidu. Vz Vy- rušiti. Vyrušiti, il, en, ení; vyrušovati, auf-
stören. — co: učení. Us. Dch. — koho čím z čeho: křikem ze spaní, z klidu. Us. V. někoho z dum, Vrch., ze sna. Us. — proč. Pro trochu vyssáté krve z poklidu se nevyruším. Kyt. 1876. 86. Výřutek, tku, m., salvertia, die Salvertie,
rostl. V. biserovonný, s. convallariodora. Vz Rstp. 537. |
Vyrútění, n., der Einfall, Einsturz. Bern.
Vyrútěný, eingefallen, eingestürzt. Slov.
Bern. Vyrútiti, il, cen (těn), ení, einreissen,
zerstören. — co. Na Slov. Bern. — se = vyřítiti se. Dvanášťhlavatý drak se vyrúti. Dbš. Sl. pov. I. 197. — odkud. Naši rychle sa vyrúťíc zo svojho táboru dali sa do nich. Sl. let. II. 55. Vz Vyřítiti. Výrův, -ova, -ovo, dem Uhu eigen. V.
přirození. Rd. zv. Vyruvati, vz Vyrvati. Na Slov.
Vyrůzniti, il, ěn, ění, vyrůzňovati, einzeln
heraustreiben, ausscheiden. Ros. Vyrva, y, f., durch Uiberfluthung heraus-
gerissene Stellen in den Ufern, der Ausriss. Voda dělá v-vy v zemi. Na Ostrav. Tč. Vyrvání, n., das Heraus-, Entreissen. V.
vlasů. Vyrvaný; -án, a, o, herausgerissen, ent-
rissen, entrungen. — čím: břehy vodou v-né. — čemu: půda moři v-ná. Us. Dch.
Vyrvati, vyrývati, vyrvávati = rváním vytáhnouti, dobyti, aus-, herausreissen, aus-,
herausziehen; vysvoboditi, entreissen, schnell befreien; vyskočiti, aus dem Hause stürzen; mocí vzíti, vydříti, weg-, entreissen, mit Gewalt nehmen. Jg. — co: zub, L, vlasy, vlnu, Kom., chlupy. V. V. koho = vybiti. Ros. — co komu čím: vlasy kléšťkami. V. Onen zločin, jímž v-la žena si lásku z ňader. Vrch. Koňovi žíně rukou, mocí. — co komu jak. Jak potomkům césarů vyrval v tváři světa sto korouhví. Kká. Td. 43. — komu zač: za vlasy, za pačesy. D., Sych. — (komu) se odkud: z rukou. U. V-val se zajíc z keře (vyskočil). L. Z tenat se v-la zvěř. Msn. Or. 125. Starý práva zvyk z rukou mrzce mně vyrval. Msn. Or. 150. O hrozná chvíle, kdy žena z ňader vyrve sobě lásku. Vrch. Z ňáder vzdech se mu vyrval. Čch. Bs. 88. Někomu jazyk z úst kleštěmi v. Šb. V. se z nesnázi. Kmp. Ba i těm se pokus v. jako trapným Laokoon hadům; Míchalo- vič v Jelšavě šest duší ohni vyrval. Koll. I. 128., 246. (Tč. ). Ješto věřícím víru z útrobu v. usiloval. Sš. II. 16. — kdy. Vzkřik z duše se vyrval v poslední okamžik. Osv. I. 377. — se na koho = vrci se. L. Vyřvati = řváním vyvolati, herausbrüllen. — koho odkud. On by čerta z pekla v-val.
Ros. — se = přestati řváti, zu brüllen auf- hören, ausbrüllen; vyplakati se, zu weinen (heulen) aufhören. Jg. Vyrvič, e, m., der Stöpselzieher. Suk.
Vyrybařiti, il, en, ení = přestati ryba-
řiti, die Fischerei aufgeben. — V. = ryba- řením něco si získati, durch Fischerei er- werben. — si co. Us. Vo veď si ho vyry- baríš. Kyt. 1876. 24. Vyrýbiry = laryfary. Klc.
Vyrycati se, vyrycnouti se = vytrhnouti
se, sich entreissen. U Brušperka. Mtl. — V. = vytančiti se, genug tanzen. To sem se v-la U Nové vsi v Kruml. Bauer. Vyryčeti, el, en, ení, vz Vyryknouti.
Vyrýhati, vyrýhnouti = rýhy udělati,
ausfurchen. — co čím kde: stůl, kůru nožem; Chlapci všecky lávky ve škole v-li. Us. Tč. — co (komu): Starosť už mi vrásky |
||
|
|||
Předchozí (1076)  Strana:1077  Další (1078) |