sb157-05 0..8296

1086

Vyskočilý = kdo vyskočil, der herausge-
sprungene. — odkud: v. z domu. — V. =
strmící, vysedlý, hervorragend. — odkud:
ze země. Čern. — kde: skála nad břehem
v-lá. Troj. — Jg.

Vyskočiště, ě, n., der Sprungort, Sprung-
platz. Čsk.

Vyskočiti, skoč, skoče (íc), il, ení: vy-
skákati, vyskákám a skáči; vyskakovati =
skokem vyjíti, aus-, herausspringen; co síla
stačí skočiti, aus aller Macht springen; vzhůru
skočiti, in die Höhe springen, aufspringen,
aufhüpfen; prýštiti se, prameniti, počíti se,
entspringen; náhle se objeviti, hervorsprin-
gen, sich schnell zeigen. Jg. — abs. Běžel,
co mohl v. (rychle). D. Voda vyskakuje. D.
Tu vyskočí slunce a tu se schová. Us. Vy-
skakují neštovice. D. Vyskočil ako jelen.
Mt. S. I. 98. Daj si, šohaj, čižmy kovat,
abys mohl vyskakovat. Sš. P. 614. Štyry
kozy, piaty cap, kto vyskoči, bude chlap;
i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Sl.
spv. II. 52. Ráno v-lo tepló sluniečko. Dbš.
Sl. pov. I. 169. A pryskyřuov mnoho vy-
skákalo (na těle). Arch. III. 56. Div, že ne-
vyskočí duše. Alx. V. v. 1903. (HP. 46). —
odkud: ze zálohy, z města, ze svých mezí,
V., z vozu, z okna, Us., z postele; voda
vyskakuje ze skály; Z kůže bych vyskočil.
D. Raduje sa, dobre z kože nevyskočí. Mt.
S. I. 94. Člověk by z kůže vyskočil. Dch.,
Mt. S. I. 99. Div, že z kůže nevyskočí. Ako
ju mladý kráľ zazrel, od radosti dobre
z kože nevyskocil. Dbš. Sl. pov. I. 53. V-la
to, vraj, Vichorica, zo země; V-čí z něho
mládenec na svet súci, pekný, len akoby ho
bol ulial. Dbš. Sl. pov. II. 37., III. 15. (Šd. ).
V. naň z trní. Er. P. 375. Počkaj, sedláče,
šak ti vyskáčé z komory koláče; Počkaj,
boháču, šak ti vyskáčú ty dukáty z truhle.
Sš. P. 525. V-čil mu z rány, entkam aus
der Schussweite. Arch. rkv. Z pošetilej ne-
múdrosti múdrosť nevyskočí. Na Slov. Tč.
Iskričky z ohňov bystro vyskacujú. Sldk.
391. Vyskočil sám dolů z věže. Dač. I. 271.
Vyskočivše z vozů počali bíti Němce. Pal
Děj. III. 3. 260. Kamž jim Pán rozkázal, se
plavili a z lodí nevyskákali. BR. II. 66. Kůň
o dlouhých otěžích rád z koleje vyskakuje.
Prov. Šd. Vždy mu z rány vyskočil. Us.
Wtr. Z kře na někoho v-ti. Bl. — kudy:
oknem. Us. D. Světelko zahasila, oknem vy-
skočila; Ďábel kolečkem zatočil, vokýnkem
v-čil. Sš. Ps. 106., 153. Dobre moje srdce
bôčkom nevyskočí. Sl. ps. 140. Nemajíc čím
zaplatiti, musí kravím oknem ven vysko-
čiti. Prov. — kam: ze zálohy, z domu na
někoho v., na stůl, Ros., na koně, D., na
ulici. Ros. Řekové vyskáčí na zemi. Troj.
104. b. V. nad koho (pyšněti). Tkadl. Z hou-
ští k někomu rychle vyskočiti. Sá. I vy-
skoči Vlaslav protiv Čstmíru. Rkk. 23. Ona
zaslechla, ven v-la. Sš. P. 756. — jak kam.
Všetečnou otázkou na harc v. Sych. V. po-
mocí bidla na zeď. Dostal jsem koníčka
polovraného, já jsem si aj v-čil ruče na
něho. Čes. mor. ps. 263. — komu odkud.
V-lo mi to z huby, D, z ruky; jiskry mu
z očí vyskakovaly. Us. — si co nač: hůl
na záda si vyskákati. Us. — (na koho)

jak. Vesele si vyskakuje. Us. Šd. Vyskoč
honem, běž na salaš. Kol. ván. 172. Dúpkom
vyskoč, ale sa nepotoč. Mt. S. I. 105. Liška
až k zunováňú (k unavení) prehrozno vy-
skakovala, potom preč odešla, když sa zu-
novala (unavila). Na Slov. Tč. Hore vysko-
čila, mezi nich běžala. Sl. ps. Šf. I. 139.
Z lesa s palicí na někoho v. Vz Palice. Č.
— kde. Oheň vyskočil v stodole. Us. Bielky
na očach jej vyskokly ako upečené vajcia.
Dbš. Sl. pov. V. 81. Predo (přede) dvermi
v-val, štyry groše ukazoval. Sl. ps. 186. Jak
já plakat budu? Na jeho hrobě vyskočím
sobě. Sš. P. 663. Skála nad břehem v-la.
Troj. 464. — si co: nohu (skokem vyvi-
nouti). D., Č. — za kým. Vyskočil za ním
oknem, aby ho chytil. — komu. Však ti
ty tolary (stříbrňáky) brzo vyskáčou. Us.
Šd. — proč. Radostí vyskakovati. Us. Hneď
ju obklopily ostatnie kamarátky a ujúkajúc
v-valy od radosti; Šol zavolať kráľovského
synka. Nebožiatko dobre z kože nevysko-
čilo od radosti, že mu otec predca už zaz
dovolil výnsť na polovačku. Dbš. Sl. pov.
I. 307., 273. (Šd. ). Od radosti v-čil. Pk. —
kdy. Na sv. Josefa vyskočí beran na vršek
a poděkuje hospodáři. Pranost. Tč. Ustaneš,
jak v cestě z předku budeš vyskakovať. Na
Ostrav. Tč. V-lo slunečko skoro ráno ra-
níčko. Sš. P. 24. V-lo sluniečko zavčas ráno,
v-lo na stienku, na tŕňovu zahrádku. Sl.
spv. IV. 147. — (se) s čím, s kým. Ja
jinou nechci než Káču, já se s ní dobře
vyskáču. Čes. mor. ps. 202. Já pánu rád
bych sloužil a dobrú vuoli okazoval. A ty
velmi s neobyčejnými věcmi vyskakuješ (po-
čínáš). Arch. V. 345. — se. Ten se dnes
vyskákal.

Výskočky, pl., m. = výpalky. Na Slov
Bern.

Výskočnosť, i, f., die Ausschweifung.

Jg.

Výskočný = vyskakující, rychlý, hüpfend,
behend. L. — V. = z míry vyskakující.
ausschweifend. V. (zápolný) sloh. Nz. — V.
= všetečný, mudráček, naseweis, vorwitzig.
V. V-ným svým jazykem mluvila, co jí slina
i k hubě přinesla. Drsk.

Výskok, u, m. = vyskočení, der Auf-
sprung. V. radosti. Us. Na výskok stříleti
(když se v huštinách jen krátce mířil, der
Fangschuss. Potuočkem, potuočkem, koníčky
výskokem. Sl. ps. Šf. I. 126. Běžeti v-kem
= rychle. Kld. Do roka proroka (dítě) a
potom výskoka. Mt. S. I. 89. V. v tělocviku:
roznožmo, skrčmo, schylmo s obratem, der
Drehkatzensprung, skrčmo na hřbet n. na
sedlo, die Hocke nach der Seite in den Stand
aufs Kreuz, auf den Sattel, v. skrčmo na
sedlo kol zadního madla, die Hocke nach
der Seite in den Stand auf den Sattel um
die Hinterpausche (Čsk. ), prednožmo. Tš.
Vz KP. I. 453. — V. míti = předejíti,
Vorsprung haben. V. Lodí jejich chtěla
výskok míti před naší lodí. Har. Čímž
potom veliký v. před nepřátely měli. Abr.
z G. 168. — V. = výpad nepřátelský, der
Ausfall. — V. vody = výstřel, der Sprudel,
Schuss des Wassers. — V. ve stavení, vý-
pust, der Vorsprung. L. — V. = výběžek,