sb157-05 0..8296

1088

Troj. Nejdávnější stopy Slovanů v Europě
vyskytují se v krajinách mezi mořem čer-
ným a baltickým. Šb. Zálesí vyskytuje se
v Čechách vícekrát; Téhož roku vyskytuje
se již Ondřej jako biskup v Olomúci; Vů-
bec vyskytuje se jméno její jen jednou v li-
stinách našich. Ddk. II. 197., 325., 328. (Tč).
Za horami záře vyskytá se rudá; Loučení
apoštolské teprv ve verši 13. se vyskytá;
Víra odhaluje závoj, jenž nad pravdami bo-
žími zraku našemu přeslabému se vyskytá.
Sš. Bs. 6., I. 403., J. 118. — kdy. Kostel
sv. Mauricia v Olomúci vyskytuje se ovšem
teprve r. 1257. v moravských listinách. Syn
Naděje, jenž k r. 1160. v-tuje se jako opat
v Třebíči. Ddk. III. 69., II. 436. (Tč. ). Při
některých dobách (záslony ty) na veřejný
odiv se vyskytují; V církvi svátek ten (na-
nebevstoupení Páně) teprva ve století třetím
se vyskytá. Sš. J. 58., Sk. 10. (Hý. ). Po-
dobné úkazy vyskytují se nám také ve věku
středním i novém. Osv. I. 340. — se o čem.
Není divu, že se o takovém záhadném, jed-
nomyslném pozdvižení hlasu nejeden výklad
vyskytá. Sš. Sk. 50. — v čem. Aby obrá-
cení jeho (Pavlovo) tím patrněji ve své zá-
zračnosti se vyskytlo. Sš. Sk. 92. — se jak.
Časové ti mohou jenom pod výminkou po-
kání dokonalého se vyskytnouti; Pokrytství
na jevo se vyskytlo. Ler. Sš. Sk. 41. (Hý. ).
Vyskytl se ostrov na moři. Jel. Mnohé
látky za daných určitých podmínek v. se
mohou v různých tvarech. ZČ. I. 250. —
se čím. Bystrostí ducha na horu se vy-
skytni. Jel. Tím se jasněji boží moc vy-
skytá. Kom. — se na koho = vypadnouti.
St. skl., Šm.

Vyskytnutí, n., das Erscheinen.

Vyskytnutý; -ut, a, o = vyskytlý. Beneš.

Vyskytovati, vz Vyskytnouti.

Vyslaběti, ěl, ění, vyslabnouti, schwach
werden. — čím: prací. Us. Tč.

Vyslabikovati, ausbuchstabiren. — co:
slovo. Jg., Jir. Ves. čt. 382.

Vyslabiti, il, en, ení, vyslabovati, schwä-
chen. — koho. Ta cesta mě v-la. Us Tč.
— se čím: prací.

Vyslablý, geschwächt, erschöpft.

Vyslabnouti, bl, utí, schwach werden.

Vyslabnutí, n., die Erschöpfung.

Vyslabovati, vz Vyslabiti.

Výslada, y, f., die Diffusion, v cukro-
varu. Dch.

Vysladič, e, m., navrhuje Dch. pro: Dif-
fuseur v cukrovaru. Vz Vyslazovač.

Vysladiti, il, zen, ení; vyslazovati = umý-
váním vodou cizích částek sprostiti, aussüssen,
absüssen. Řízky řepové se vysladí (vyluhují).
Vz S. N. XI. 372., Vys. — co čím: zlato,
stříbro vodou. Vys., Ms. alch.

Vysladnouti, dnul a dl, utí, süss werden.

Jg.

Vyslámiti = slamou vyložiti, mit Stroh
auslegen. — co: jámu. Um. les.

Vyslancův, -ova, ovo, dem Gesandten
gehörig. Koll. I. 392.

Vyslančík, a, m. = nepatrný vyslanec,
der Aussendling. J. tr.

Vyslanec, nce, m. = vyslaný, poslanec,
posel. V. = diplomat vyslaný od státu ku

státu, aby tam zastával interessy toho, od
koho jest vyslán, der Gesandte, Botschafter,
Abgesandte, Legat. S. N. V. mandatem králov-
ským zmocněný věci řídí. Kom. V. jel k vysly-
šení. Vrat. Velevyslanec, v. nebo splnomoc-
něný ministr, ministerresident, jednatel, kon-
sul. Vz S. N., Vlšk. 64. (řím. a řečtí). V.
soudní, der Gerichtsabgeordnete. J. tr. V.
papežský; Protivili se v-cům a je ztrýznili.
Ddk. IV. 18., 232.

Vyslanectví, n. = úřad a hodnosť vy-
slancova, die Gesandtschaft. Kram., Presl.

Vyslání, n., die Sendung, Ab-, Aussen-
dung. J. tr. Vz Vyslati.

Vyslankyně, ě, f., die Gesandte, Abge-
sandte. D.

Vyslanstvi, n. = vyslanectví. Kram.
V jakém v. přišel jsi sem? Koll. I. 123.

Vyslanstvo, a, n., die Gesandtschaft.
Dánské v. obdrželo následující přislíbení.
Ddk. V. 65.

Vyslaný; -án, a, o, der gesandte, aus-
gesandte. V. poselstvo. BR. II. 48. — kam.
Vojsko proti někomu v-né. Mus. 1880. 451.
— nač. Relatoři na to od země v-ní. Zř.
F. I. A. XXXVI. — V. = vyslanec, der Ge-
sandte. V. Skrze v-né; Přednešení v-ných
císařských. Skl. I. 98., 268.

Vyslati, vyšli a vyšlu, 3. pl. -šlí a -šlou,
vyšli, šle (íc), slal, án, ání; vysýlati (vz
Poslati), vysýlávati = vypraviti, ausschicken,
aussenden, absenden, abordnen. — co, koho:
vyzvědače, Kom., list. D. Jenž vysielá úmluvu
svú. Z. wit. 147. 15. Vysielá svou kázeň. BO.
Vysýlám široko svůj zrak. Čch. Bs. 9. —
co, koho komu. Flav. — koho, co kam.
V. někoho k někomu, ku kommissi. J. tr.
Vyslal odtud vojsko k Mantově; Vyslal
jednatele do Čech; Vyslal sbor proti ne-
příteli; Vladislav vyslal za sebe Vacka do
Hradce. Ddk. II. 333., 379., 407., 415. (Tč. ).
Vyslal ho s úředníky na plučiště na ty
lúky. Půb. I. 620. V. ku pomezí. Dač. I.
176. Zlob., Byl. V. do západních zemí. Flav.
Nevysílej zrak svůj v dol ni vzhůru. Čch.
Bs. 63. Z hloubi jeskyně vysílá své hledy
do háje. Ib. 93. — aby. Vyslal je, aby zvě-
děli. Vrat. — co odkud. Do těch slezina
mnoho krve černé z sebe vysílá. Sal. I byli
bychom někoho z sebe v-li k JMti. Arch.
III. 24. Cf. V proč. — koho, co jak. V.
někoho s plnou mocí. Kram. Pročež také
císař rychle vyslal před se 12 plukův; Be
rengara vyslal jest král před sebou, aby...
Ddk. II. 84., 417. (Tč. ). Matičné město vy-
slalo na osady své nejstatečnější občany
s hotovým již zřízením a upravením. Ddk.
V. 112. — koho oč jak. Let. V. někoho
o potřeby královské i vší země s mocnými
listy. Bart. 1. 7. — kudy. Vyslal posly po
zemi. Us. Tč. — proč. V. někoho na vý-
zvědy. Us., žáky své na svěcení, Čr., po
špíži. Dch. Toho, k čemuž byli vysláni,
neprovedli nikterak; Aby mu vyslal na
pomoc se značným sborem také syna Frid-
richa; Kníže v té příčině vyšle soudce své
vlastní kurie. Ddk. II. 247., III. 244., IV.
244. Svědkové kšaftovní, to jest lidé dobří,
k němu na kšaft k žádosti jeho vyslaní.
Kold. Dva z sebe vyslali na radu. Vš. 11.