sb157-05 0..8296

1089

Apoštolská stolice k zachování klášterní
kázně ob čas vysýlala zplnomocněné při-
hlížitele do Čech. Ddk. V. 164. — kdy.
V čas vojny pomoc na nepráteľa vyslať.
Hvl 16. Roku 1039. vyslal od sebe posly
do Říma. Ddk. II. 129. — koho s kým
zač, za kým. Této povinnosti dostál Vla-
dislav, vyslav s vojskem bratrovce svého
Břetislava za králem německým; Koho vy-
slal do Říma za svého zástupce, není známo.
Ddk. II. 419., V. 69. (Tč. ).

Vyslávati = vysýlati. Na Slov. Bern.

Vyslaviti, il, en, ení; vyslavovati = vy-
hlásiti, preisen, verkünden. — co: něčí ví-
tězství. Kram. — koho, se jak (mezi
kým). Krok. Všichni vrstevníci vyslavují
jej nejvyššími chválami. MP.

Výslaz, u, m. = více nebo méně řídká
tekutina (v širším smyslu řídká cukrová
šťáva); povstala ve filtru rozpuštěním zbytků
cukru, das Absüsswasser. Pta. Vz KP. V. 48.

Vyslazení, n., das Süssmachen. V. v cu-
krovaru, das Absüssen. V. řízků.

Vyslazený; -en, a, o, genug versüsst.
V. těsto. Us. v cukrovar. Absüss-. V. voda,
der Absüssaft. Šp. V-né řízky řepové. KP.
V. 48.

Vyslazovací, Absüssungs-. V. přístroj,
der Absüssungsapparat, voda, das Absüs-
sungswasser. Šp. V. způsob, die Absüss-
methode. Šp.

Vyslazovač, e, m., v cukrovar., der
Diffuseur. Cf. Vysladič.

Vyslazovadlo, a, n., der Aussüssungs-
apparat. Vz Vyslazovací.

Vyslazování, n., das Aussüssen, die Dif-
fusion, das Diffusionsverfahren, v cukrovar.
Šp. Přístroj k v., die Absüssvorrichtung;
v. cedidel, filtru, das Aussüssen der Filter.
Šp., S. N. XI. 371. V. řepových řízků, die
Maceration der Rübenschnitte. KP. V. 48.

V. kalu. Ib. V. 86., 91. V. mláta, das Aus-
süssen der Traber. Suk.

Vysléci, vyslékati, vz Vysvléci..

Vyslečený; -čen, a, o = kdo je bez ka-
bátu nebo vůbec bez svrchního oděvu, aus-
gezogen. Us. Brt. Vz Vysvlečený, Vysvléci.

Výslečka, y, f. = vysvlekání, das Aus-
ziehen. Opak: Obláčka. Us. na Mor. Šd.

Výsled, u, m. = výsledek. V-dů se do-
brati, domoci, dodělati. Kos. Ol. I. 50., KB.

VI, Dch.

Výsledečný, konsekutiv. V. částice, Sš.
J. 127., věta. Vz Věta.

Výsledek, dku, m. (slovo nové), der
Erfolg, Ausgang, das Ergebniss, Resultat,
Facit. Nz. Dobrých v-dků se dočiniti; Ko-
nečný v.; V. sbírky, das Sammlungsergeb-
niss. Dch. K těmto v-kům dospěl. Us. V.
hlasování, voleb. Us. V. sypání, zkoušky,
žní, zklizně, těžby, Šp., pozorování, ZČ. 8.,
praktický. Mus. 1880. 519. V bitkách platí
konečný v. Lipa 89. Boleslav očekával ko-
nečný v. války ve Vratislavi; I to prošlo
bez v-ku; Jaký v. měl sjezd ten; Menhart
v. jejich poselství klidně očekával; V. po-
selství byl příznivý; Podal zprávu o vý-
sledku; Jindřichova snaha nezůstala bez
v-ku; Dorozumění to bylo zdárným v-kem
korunováno; To se může považovati za v.

rozmluvy jeho s Otakarem. Ddk. II. 86.,
174., III. 20., 35., 55., 139., 152., 205., V.
321. (Tč. ). Kdo ve výsledek dobrou má
naději, ve bdělosti pranic neulevuj, až vý-
sledku svého pánem budeš. Km. V. hospo-
daření s něčím. Šp. Dokonav důvodění svá
sbírá apoštol výsledky; To svrchovaný v.,
jehož docházíme z uvažování povahy zá-
kona; Nemíjeli se oni (bludaři) s velikým
v-dkem; V. divu tím opatrněl přede vším
lidem; V. onoho hledání záhaden byl; V.
záporný, kladný. Sš I. 57., II. 42., 191.,
Sk. 37., 209., 278. (Hý. ). V. z toho vyplý-
vající. Mus. Ta cesta byla bez v-ku m.:
byla marna, zbytečna. Jaký byl v. volby,
lépe: jak vypadlo volení, volba? Hráli
s dobrým v-kem, lépe: s dobrým prospě-
chem. V. (konec) toho byl, že... Často
dobře slovo to opisuje se větou: Na čem
se usnesl n. uradil, čeho se dopátral, ať
předloží. Brs. 2. vyd. 263. Také lze užiti
slov: následek, účinek, úspěch, zdar, pro-
spěch n. sloves s předponami -do, -vy: do-
chovati se koho, vyzpívati si co. Vz Brt.
S. 3. v. 178.

Vysleditel, e, m., der Ausspürer. Jg.

Vysleditelka, y, vysleditelkyně, ě, f.,
die Ausspürerin. Jg.

Vyslediti (zastr. ), nyní: vyslíditi, sleď
a sliď, il, děn, ění = vyhlédati, vyzvěděti,
ausspüren, ausforschen, ausfindig machen,
ausstöbern. — co: zvěř. V. — čím: psem.
Achan losem vyslíděn byl. Sš. Sk. 16. (Hý. ).
— co kde (na kom). Us. Tč.

Výsledkování, n., die Schlussfolgerung.
A protož ve v. takovém sluší počínati sobě
mírně. Pal. Rdh. II. 171.

Výsledkovati, einen Schluss folgern. Vz
Výsledkování.

Výsledně, mit Erfolg. V. mluviti. Sš. I.
70.

Výslední = koneční, End-, V. dojem.
Dk. Vz Výsledný.

Výslednice, e, f., die Resultirende, resul-
tirende Kraft, Mittelkraft. Nz. V. sil přitaž-
livých a odpuzovacích. Šm. Vz KP. II. 11.,
47. Mnohoúhelník výslednic, das Gelenk-
polygon; křivka výslednic, die Seilkurve.
Pcl. 31., 33., Pek. 11. Čára v-dnic, das Seil-
polygon. Šln. I. 5., 7. V-ce jest síla, která
na těleso s takovým účinkem působí, s ja-
kým složky. Km. 1878. 158.

Výslednosť, i, f., die Folgewirkung. Dch.

Výsledný, resultirend. V. účinek, die
Folgewirkung. Dk. V. stav duše. Dk. P. 27.,
118. V. pohyb, síla, rychlost'. ZČ. I. 52,
101. V. rameno prvého, druhého stupně sou-
stavy sil. Šln. I. 16. V. věta, vz Věta vý-
sledná v Slov. IV. 657. a.

Vysledovati = vyplývati, folgen. Ze
vzorky... výsleduje. Zpr. arch. VII. 30.

Výslech, u, m., die Ausspürung, Kon-
statirung. Tatínek juž službu zastati nemohl,
i chodil Jakub místo něho na výslech ko-
roptví. Sk. Z naš. lidu 48. — V. = vysly-
šení, die Erhörung. Chrám zajisté vystavěný
byl výslechem a výsledkem modlitby Da-
vidovy. Sš. Sk. 88. — V. = vyslýchání, vy-
slechnutí, das Verhör. Předsevzetí v-chu,
die Vornahme des Verhörs. J. tr. V. svědků.