Předchozí (1089)  Strana:1090  Další (1091) |
|
|||
1090
|
|||
|
|||
die Zeugenvornahme, das Zeugenverhör. Dch.
V-chu schopen, vernehmungsfähig. Dch. V. říditi, das Verhör leiten. J. tr. Křížový v., das Kreuzverhör. Dch. V. likvidační, das Liquidationsverhör. Šp. Přísednictvo u vý- slechu, das Verhörsassesorium; článkovitý v., artikulirtes Verhör. Čsk. Někoho na vý- slech vzíti. Kká. Td. 253. Hned v prvním výslechu přiznali se zajatí bez nucení, že...; Ve v-chu s nimi zavedeném jmenovali jedi- ným původem pána svého Miroslava. Ddk. III. 30., 31. (Tč. ). V. = soudní výkon, jímž nabývá soud o některé sporné věci těch vědomostí, jichž mu jest k rozeznání té věci potřebí. S. N. Vz tam více. V. u práva. Jg. V. před se vzíti. J. tr. — Vz S. N., Poslech. Vyslechací, Verhör-. V. síň. Us.
Vyslechanec, nce, m., der Verhörte. D.
exc. Vyslechnouti, chni, chna (ouc), chnul a
chl, ut, utí; vyslyšeti, slyš, še (íc), el, en, ení (dříve i: -šán), vyslýchati, vyslýchávati, vyslychovati, vyslyšovati = až do konce slyšeti, aushören, ganz anhören; uslyšeti, vernehmen, hören; poslouchati, Gehör ge- ben, Audienz geben; vyskoumati, vyšetřiti, aushorchen; zpovídati, Beicht hören; pře- slýchati, aushören, examiniren; uslyšeti, sklo- niti se k žádosti, erhören. Jg. — abs Kdo prve odpovídá, než vyslyší, ukazuje tím, že jest blázen. Prov. Co vám chci říci, račte vyslechnouti. Us. Tč. — co, koho: mo- dlitbu, prosbu, žádosť, prosícího, V., stíž- nosti, Kom., povahu pře, Troj., při, Zř. F. I. A. XVIII, Troj., celé kázání, Ros., ně- koho strany čeho, lekci, někoho (zpovídati), D., mši, svědky, žáka (zkoušeti), Us., vězně. Sych., J. tr. Hospodine vyslyš hlasy k tobě volajúcie. Rkk. 53. Obeslaný vyslyše žalobu, chce-li, může hned odpověď dáti, nach Ver- nehmung der Klage. Kol. 10. V. něčí zpo- věď; Je mi zle, aby mě Bůh vyslyšel. Us. Dch. Co mně řekne můj tatínek, jeho slova vyslyším. Sš. P. 582. A oni vyslyševše foj- tovú při všecku i svědomie, žádali roku. NB. Tč. 280. Vyslysujete chudé. Ždk. Vla- dislav vyslechl žalobu na Otíka vznesenou; Aby dílem další mínění strany obviňování z velezrady vyslechli; Tisíce vojínů vy- slechli kázání, přijali svátosť pokání a oltářní. Ddk. II. 424., III. 35., IV. 69. (Tč. ). V. pří- činy různice. Dač. I. 49. Bůh modlitby vy- slýchá. BR. II. 81., 511. (Šd. ). Vyslyšel-liby Bůh po každé pastuchu, všecko by stádo přes léto povzdychalo. Prov. Šd. — koho o čem. Přemysl vyslyšav o věcech minu- lých, byl toho nemálo vděčen. Háj. V. strany o zvolení znalcův. Řd. Svědky o článcích průvodních. J. tr. — koho v čem. Strany v jich rozepřích. Er. Žalovaného v žalobě v. J. tr. Ve zpovědi někoho vyslyšeti. Dch. V jedné mě věci vyslyšte. Us. Tč. — koho proč: pro přezvědění, dotázání. J. tr. An nás Bůh pro svou ku Kristu lásku vyslýchá; Že pro mnohomluvnosť svou ač chladnou vyslyšáni býti mohou. Sš. II. 88., 144. (Hý. ). — co odkud. Aby vyslechl konečně roz- sudek z úst císařových. Ddk. IV. 6. — co jak. Něčí vypravování mlčky vyslechnouti. |
Us. Sotva asi s nezkalenou radostí vyslechl
zprávu o zpětném pochodu císařově. Ddk. II. 86. Zloděje útrpným právem v.; Věc gruntovně vyslýchati. Mus. 1880. 292., 495 V. něco zkroušeným srdcem. Pass. 668. Když krátce lidi vyslyší v jich úmyslech a potřebách. Vš. 321. Krátce vyslyš nás podlé své povolnosti. Sš. Sk. 264. V. ně- koho klidně, pozorně, dychtivě. Šml. — kde. Vyslýchati někoho ve škole, na úřadě, na soudě. Us. Šd. Všechny řeči vyslyšal pan mincmejstr přede všemi úředníky. Dač. I. 341. — kdy. Naděje byla, že by při tom sjezdu některé neřády a odpory vyslyšeli. Dač. II. 19. Pozoru hodno, že apoštolé před modlitbou ho vyslyšeli. Sš. Sk. 37. — co mezi kým. Dotud, dokudžbychom toho mezi stranami vyslyšeti a rozeznati neráčili. 1545. My to všecko mezi nimi vyslyševše takto o tom vypovídáme. 1547. Tč. exc. Vyslechnutí, n., die Aushörung, Ver-
nehmung atd., vz Vyslechnouti. Vyslechnutý; -ut, a, o, ausgehört, ver-
nommen atd., vz Vyslechnouti. Vysléknouti, vz Vysvléknouti.
Vyslepčiti = vyzevlovati, erschauen, er-
lauern. — si co. Ros. Vyslepený; -en, a, o = oslepený, ge-
blendet, blind. Tak na všetko zloboh Rasti- slavu kráľu podobný: aj na hlas, aj na tvár i bledé od vlhkoty ústa, vyslepený aj zrak, na celú též postavu údov; Včil tedy v-ný a ode všeho ľudstva opuštěn lutým som Nemcom posmech a srdca radosť. Hol. 44., 391. (Šd. ). Vyslepičiti, il, en, ení = pověděti, vy-
tlachati, sagen, ausplauschen, ausschwätzen. Na Mor. a ve vých. Čech. Šd., Sd. — co kdy komu. Druhý den mu to vše vysle- pičil. Tr. Vyslepiti, vyslípati = oslepiti, blenden.
Baiz. — komu co čím: oči = vytýkati, vorwerfen. Plk., Šm. Výslibek, bku, m. = slib, das Verspre-
chen. Místo ní tu lípu objímám, kde mi uči- nila v-bky, abych ukojil své pochybky. Koll. I. 36. Vyslíbiti, il, en, ení, vyslibovati se komu
= slibováním se vymáhati, durch Verspre- chungen herauskommen. Mus. Ale vida svú núzi, nám sie vysliboval, že na jeho sliby pustili jsme jeho. Arch. I. 491., V. 308. (Šd. ). Výslida, y, m. a f., wer alles ausspürt.
Us. Vrů. Vyslídění, n., die Ausspürung, Ausfor-
schung. Vyslíděný; -ěn, a, o, ausgespürt, ausge-
forscht. V. kořisť. Hdk. Vyslíditi, vz Vyslediti.
Výslidný. V. chůzka, die Visitation. Obt.
Vyslíknouti, vz Vysvléknouti.
Vysliniti, il, ěn, ění, vysliňovati, aus-
spucken, ausspeien. Us. — se, sich begei- fern. Jak se hněvá, hned se vysliní. Na Ostrav. Tč. Vyslíniti, il, ěn, ění = slínem (neúrod-
nou zemí) promíchati, schmirgeln. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (1089)  Strana:1090  Další (1091) |