sb157-05 0..8296

1090

die Zeugenvornahme, das Zeugenverhör. Dch.
V-chu schopen, vernehmungsfähig. Dch. V.
říditi, das Verhör leiten. J. tr. Křížový v.,
das Kreuzverhör. Dch. V. likvidační, das
Liquidationsverhör. Šp. Přísednictvo u vý-
slechu, das Verhörsassesorium; článkovitý
v., artikulirtes Verhör. Čsk. Někoho na vý-
slech vzíti. Kká. Td. 253. Hned v prvním
výslechu přiznali se zajatí bez nucení, že...;
Ve v-chu s nimi zavedeném jmenovali jedi-
ným původem pána svého Miroslava. Ddk.
III. 30., 31. (Tč. ). V. = soudní výkon, jímž
nabývá soud o některé sporné věci těch
vědomostí, jichž mu jest k rozeznání té věci
potřebí. S. N. Vz tam více. V. u práva.
Jg. V. před se vzíti. J. tr. — Vz S. N.,
Poslech.

Vyslechací, Verhör-. V. síň. Us.

Vyslechanec, nce, m., der Verhörte. D.
exc.

Vyslechnouti, chni, chna (ouc), chnul a
chl, ut, utí; vyslyšeti, slyš, še (íc), el, en,
ení (dříve i: -šán), vyslýchati, vyslýchávati,
vyslychovati, vyslyšovati = až do konce
slyšeti, aushören, ganz anhören; uslyšeti,
vernehmen, hören; poslouchati, Gehör ge-
ben, Audienz geben; vyskoumati, vyšetřiti,
aushorchen; zpovídati, Beicht hören; pře-
slýchati, aushören, examiniren; uslyšeti, sklo-
niti se k žádosti, erhören. Jg. — abs Kdo
prve odpovídá, než vyslyší, ukazuje tím, že
jest blázen. Prov. Co vám chci říci, račte
vyslechnouti. Us. Tč. — co, koho: mo-
dlitbu, prosbu, žádosť, prosícího, V., stíž-
nosti, Kom., povahu pře, Troj., při, Zř. F.
I. A. XVIII, Troj., celé kázání, Ros., ně-
koho strany čeho, lekci, někoho (zpovídati),
D., mši, svědky, žáka (zkoušeti), Us., vězně.
Sych., J. tr. Hospodine vyslyš hlasy k tobě
volajúcie. Rkk. 53. Obeslaný vyslyše žalobu,
chce-li, může hned odpověď dáti, nach Ver-
nehmung der Klage. Kol. 10. V. něčí zpo-
věď; Je mi zle, aby mě Bůh vyslyšel. Us.
Dch. Co mně řekne můj tatínek, jeho slova
vyslyším. Sš. P. 582. A oni vyslyševše foj-
tovú při všecku i svědomie, žádali roku.
NB. Tč. 280. Vyslysujete chudé. Ždk. Vla-
dislav vyslechl žalobu na Otíka vznesenou;
Aby dílem další mínění strany obviňování
z velezrady vyslechli; Tisíce vojínů vy-
slechli kázání, přijali svátosť pokání a oltářní.
Ddk. II. 424., III. 35., IV. 69. (Tč. ). V. pří-
činy různice. Dač. I. 49. Bůh modlitby vy-
slýchá. BR. II. 81., 511. (Šd. ). Vyslyšel-liby
Bůh po každé pastuchu, všecko by stádo
přes léto povzdychalo. Prov. Šd. — koho
o čem. Přemysl vyslyšav o věcech minu-
lých, byl toho nemálo vděčen. Háj. V. strany
o zvolení znalcův. Řd. Svědky o článcích
průvodních. J. tr. — koho v čem. Strany
v jich rozepřích. Er. Žalovaného v žalobě
v. J. tr. Ve zpovědi někoho vyslyšeti. Dch.
V jedné mě věci vyslyšte. Us. Tč. — koho
proč: pro přezvědění, dotázání. J. tr. An
nás Bůh pro svou ku Kristu lásku vyslýchá;
Že pro mnohomluvnosť svou ač chladnou
vyslyšáni býti mohou. Sš. II. 88., 144. (Hý. ).
— co odkud. Aby vyslechl konečně roz-
sudek z úst císařových. Ddk. IV. 6. — co
jak. Něčí vypravování mlčky vyslechnouti.

Us. Sotva asi s nezkalenou radostí vyslechl
zprávu o zpětném pochodu císařově. Ddk.
II. 86. Zloděje útrpným právem v.; Věc
gruntovně vyslýchati. Mus. 1880. 292., 495
V. něco zkroušeným srdcem. Pass. 668.
Když krátce lidi vyslyší v jich úmyslech
a potřebách. Vš. 321. Krátce vyslyš nás
podlé své povolnosti. Sš. Sk. 264. V. ně-
koho klidně, pozorně, dychtivě. Šml. — kde.
Vyslýchati někoho ve škole, na úřadě, na
soudě. Us. Šd. Všechny řeči vyslyšal pan
mincmejstr přede všemi úředníky. Dač. I.
341. — kdy. Naděje byla, že by při tom
sjezdu některé neřády a odpory vyslyšeli.
Dač. II. 19. Pozoru hodno, že apoštolé před
modlitbou ho vyslyšeli. Sš. Sk. 37. — co
mezi kým. Dotud, dokudžbychom toho
mezi stranami vyslyšeti a rozeznati neráčili.
1545. My to všecko mezi nimi vyslyševše
takto o tom vypovídáme. 1547. Tč. exc.

Vyslechnutí, n., die Aushörung, Ver-
nehmung atd., vz Vyslechnouti.

Vyslechnutý; -ut, a, o, ausgehört, ver-
nommen atd., vz Vyslechnouti.

Vysléknouti, vz Vysvléknouti.

Vyslepčiti = vyzevlovati, erschauen, er-
lauern. — si co. Ros.

Vyslepený; -en, a, o = oslepený, ge-
blendet, blind. Tak na všetko zloboh Rasti-
slavu kráľu podobný: aj na hlas, aj na tvár
i bledé od vlhkoty ústa, vyslepený aj zrak,
na celú též postavu údov; Včil tedy v-ný
a ode všeho ľudstva opuštěn lutým som
Nemcom posmech a srdca radosť. Hol. 44.,
391. (Šd. ).

Vyslepičiti, il, en, ení = pověděti, vy-
tlachati, sagen, ausplauschen, ausschwätzen.
Na Mor. a ve vých. Čech. Šd., Sd. — co
kdy komu. Druhý den mu to vše vysle-
pičil. Tr.

Vyslepiti, vyslípati = oslepiti, blenden.
Baiz. — komu co čím: oči = vytýkati,
vorwerfen. Plk., Šm.

Výslibek, bku, m. = slib, das Verspre-
chen. Místo ní tu lípu objímám, kde mi uči-
nila v-bky, abych ukojil své pochybky.
Koll. I. 36.

Vyslíbiti, il, en, ení, vyslibovati se komu
= slibováním se vymáhati, durch Verspre-
chungen herauskommen. Mus. Ale vida svú
núzi, nám sie vysliboval, že na jeho sliby
pustili jsme jeho. Arch. I. 491., V. 308.
(Šd. ).

Výslida, y, m. a f., wer alles ausspürt.
Us. Vrů.

Vyslídění, n., die Ausspürung, Ausfor-
schung.

Vyslíděný; -ěn, a, o, ausgespürt, ausge-
forscht. V. kořisť. Hdk.

Vyslíditi, vz Vyslediti.

Výslidný. V. chůzka, die Visitation. Obt.

Vyslíknouti, vz Vysvléknouti.

Vysliniti, il, ěn, ění, vysliňovati, aus-
spucken, ausspeien. Us. — se, sich begei-
fern. Jak se hněvá, hned se vysliní. Na
Ostrav. Tč.

Vyslíniti, il, ěn, ění = slínem (neúrod-
nou zemí) promíchati, schmirgeln. Na Ostrav.
Tč.