sb157-05 0..8296

1091

Vyslintati, vyslintovati, ausschäumen,
ausgeifern. — co kam. Co sní, to hned na
šaty vyslince, dej mu slintačku pod krk.
Na Ostrav. Tč.

Vyslípání, n., das Vorhalten, der Vor-
wurf. Musejí přes sto Arabů z rok do roka
den po dni s ženami i dětmi jejich vycho-
vávati, kteříž v-ním takovým od nich to
míti chtějí, že tu bydlejí v jejich zemi, ne-
majíce k ní práva jako oni Arabi v ní zro-
zení. Par. II. 88.

Vyslípati, vyslípnouti, pnul a pl, ut,
utí = vyslepiti, vytýkati, vorhalten, vor-
werfen. — co komu (jak). Kristus vy-
slípal jim nevěru; Pán jim (židům) vyslípá:
vy činíte...; Vyslípnuv židům nekolnosť
jejich vytýká vlastnosti ovcí svých. Sš. J.
107., 150., 179. (Hý. ). Já mu to svým časem
vyslípnu. V Kunv. Msk. V-pnu mu pravdu
do očí. Šml.

Výslípek, pku, m. = výslipka, výčitka,
výtka, der Vorwurf. Já jsem věděla, že to
bude takovej v. U Chocerad. Vk. Mlčela
žena k v-kům jí činěným. Sš. Mr. 62. Po-
dobný v. činí Pavel židům. Sš. J. 229. (Hý. ).
Ale na tom povšechném v-ku nepřestává;
Že ten, kdo mluvil, s výtkami, domluvami
a v-ky spojoval milostnosť. Sš. (Hk. ).

Vyslípka, y, f. = výslípek. A posaváde
touž v-ku činiti může světu; Kde nějakou
v-ku projádřiti hodlá; A s nemalým šetře-
ním v-ku činí; Když Pavel v-ky činil Pe-
trovi; Podlé toho slovo po pleti chová v sobě
v-ku a hanu nějakou; Není to v. jako raději
výstraha. Sš. J. 52., I. 23., II. 8., 24., 97.,
217. (Hý. ). Vz Výuka.

Vysliti, vyslívati, vyslévati, heraus- und
zusammengiessen. — co odkud kam. Se
všech sklenic vyslíval pozůstatky do flašky.
Na Ostrav. Tč.

Vyslízati dolů, ganz herunterkriechen. —
odkud. Všeci z hůry vyslízali, jak slyšeli,
že hore (hoří). Na Ostrav. Tč.

Vysloboditi = vysvoboditi, zastr. a na
Slov. posud. Ž. Kl. Vz Vysvoboditi.

Vysloniti, vysluniti, vysloňovati = vy-
hříti, auswärmen (von der Sonne). Dnes
tam vysloňuje. Ros. — se. Jdi na slunce
se vyslonit, sich sonnen. Šd.

Vyslopání, n., das Ausschlürfen.

Vyslopaný; -án, a, o, ausgeschlürft.

Vyslopati = slopaje vypiti, ausschlürfen,
ausschlabbern. Ros. — co odkud. Krávy
všecky pomyje ze škopku v-ly. Us. Tč.,
Vck.

Vyslopiti, il, en, ení. — si co. Ten na
tom koni colingal sa z boka na bok, dobre
že nespadol a grg si nevyslopil (= nezlá-
mal, brach den Hals). Dbš. Sl. pov. IV. 85.

Vyslouchání, n., die Aushorcherei (čin).
Dch. Vz násl.

Vyslouchavosť, i, f., die Aushorcherei
(als Eigenschaft). Dch. Vz předcház.

Vyslouchavý, aushorcherisch.

Vysloulý, bekannt. V. dobrodinec. Us.
Tč.

Vyslouti, bekannt werden. Vz Slouti. —
zač čím: svými spisy za dobrého spiso-
vatele v. Us. Tč.

Vyslouženec, nce, m., lépe: vysloužilec,
lce, m. Jg. Vz. Vysloužilec.

Vysloužení, n., die Ausdienung. Bůh
odplatí každému vedlé v. V.

Vysloužený; -žen, a, o, verdient, ausge-
dient. Dáti někomu za vyslouženou (=mzdu
mu dáti; 2. ze služby propustiti, z vojny).
Jg., J. tr., Sych. V. chléb. Š. a Ž. Má sedm
roků v-ných. Us. Brt. — jak. Mzda mozolně
v-ná. Dch. — čím. Tam je má vlasť zaslí-
bená, krví tvojí v-ná. Sš. P. 57.

Vysloužil, a, m., osob. jm. Šd., Vck.

Vysloužilcovna, y, f., šp. m.: invali-
dovna, dům vojenských churavců (poněvadž
v invalidovně jsou jen churavci vojenští,
ať si vysloužilí čili nic), das Invalidenhaus.
Čsk.

Vysloužilec, lce, m. = veteran, der Aus-
gediente, ausgediente (verabschiedete) Sol-
dat, Pensionist, Invalid, Tč., Šd., J. tr. V.
vojenský. Dch., Čsk., Mach.

Vysloužilecký, Veteranen-, Invaliden-.
V. znamení (z. vysloužilců). J. tr.

Vysloužilosť, i, f., der Pensionsstand.
J. tr.

Vysloužilý, ausgedient, pensionirt, in-
valid. Dům duchovních v-lých, geistliches
Emeritenhaus. V. voják. Dch. — V., ver-
dient. Muž dobře zachovalý a vysloužilý.
V.

Vysloužiti, služ, slouže, žil, žen, ení;
vysluhovati, vysluhovávati = za službu do-
stati, ver-, ausdienen, durch den Dienst er-
langen; dosloužiti, ausdienen, aufhören zu
dienen. — abs. Ten, ktož jest vyprosil a
vyslúžil, má po list provolací poslati. Vš.
Jir. 24. — co, koho. V-žil tam dzěvečku,
tu švarnu Terezečku. Brt. P. 148. To za to,
že si ma tak dobre vyslúžila (= obsloužila);
Nie dosť bolo pre niu práce okolo domu,
ale musela ešte aj macochu a jej dceru v-vať
(obsluhovati). Dbš. Sl. pov. I. 16., 183. (Šd. ).
O výsluhu, kterúž jest Malovec vyslúžil. Arch.
I. 183. Ten, ktož jest to vyslúžil, má osobně
k úřadu desk dvorských přijieti: Kto které
zbožie nebo dědictvie vyslúží. Vš. Jir. 24.,
25. A matka ku každému vstávala, každé
(dítě) vysluhovala, aby len neplakalo. Mt.
S. I. 65. — si co, koho. Sloužil Jura u Ko-
coura, vysloužil si šaty. Čes. mor. ps. 198.
Co bys poručila, to bych činil, dokavad
bych si tě nevysloužil. Obec. ps. Šd. Kto
do sveta ide, vždy vyslúži si čo to. Dbš.
Sl. pov. VI. 11. Vysloužiti si milosť. —
co na kom (jak). Ktož pak co vyslúži
na králi. Vš. Třetí díl v té vsi mi drží,
ješto jest otec náš nebožčík vyslúžil na
Markrabině milosti do dvú životú. Půh.
I. 156. Nižádný nevyslúžil jest na něm, že
mu dal duši a tělo. Hus II. 69. — kde.
Už vysloužil na vojně. Us. Šd. Veru si
vyslúžim pri vás šibenici. Dbš. Obyč. 123.
Co tobě bude platno, že u něho (u pána)
peniežky neb kostelík v-žíš, když sobě oba
na duši uškodíta? Hus III. 248. — si co
zač. V-žil jsem si kuřátko za to. Er. P.
380. Usilujú sa vysluhovať za skrovný piat.
Dbš. Obyč. 97. Hleď, abys tu zprávu dobře
vyslúžil (= vyřídil). Za tu výsluhu vyslúžíš
pochvalu. Na Ostrav. Tč. — koho čím od-