Předchozí (1090)  Strana:1091  Další (1092) |
|
|||
1091
|
|||
|
|||
Vyslintati, vyslintovati, ausschäumen,
ausgeifern. — co kam. Co sní, to hned na šaty vyslince, dej mu slintačku pod krk. Na Ostrav. Tč. Vyslípání, n., das Vorhalten, der Vor-
wurf. Musejí přes sto Arabů z rok do roka den po dni s ženami i dětmi jejich vycho- vávati, kteříž v-ním takovým od nich to míti chtějí, že tu bydlejí v jejich zemi, ne- majíce k ní práva jako oni Arabi v ní zro- zení. Par. II. 88. Vyslípati, vyslípnouti, pnul a pl, ut,
utí = vyslepiti, vytýkati, vorhalten, vor- werfen. — co komu (jak). Kristus vy- slípal jim nevěru; Pán jim (židům) vyslípá: vy činíte...; Vyslípnuv židům nekolnosť jejich vytýká vlastnosti ovcí svých. Sš. J. 107., 150., 179. (Hý. ). Já mu to svým časem vyslípnu. V Kunv. Msk. V-pnu mu pravdu do očí. Šml. Výslípek, pku, m. = výslipka, výčitka,
výtka, der Vorwurf. Já jsem věděla, že to bude takovej v. U Chocerad. Vk. Mlčela žena k v-kům jí činěným. Sš. Mr. 62. Po- dobný v. činí Pavel židům. Sš. J. 229. (Hý. ). Ale na tom povšechném v-ku nepřestává; Že ten, kdo mluvil, s výtkami, domluvami a v-ky spojoval milostnosť. Sš. (Hk. ). Vyslípka, y, f. = výslípek. A posaváde
touž v-ku činiti může světu; Kde nějakou v-ku projádřiti hodlá; A s nemalým šetře- ním v-ku činí; Když Pavel v-ky činil Pe- trovi; Podlé toho slovo po pleti chová v sobě v-ku a hanu nějakou; Není to v. jako raději výstraha. Sš. J. 52., I. 23., II. 8., 24., 97., 217. (Hý. ). Vz Výuka. Vysliti, vyslívati, vyslévati, heraus- und
zusammengiessen. — co odkud kam. Se všech sklenic vyslíval pozůstatky do flašky. Na Ostrav. Tč. Vyslízati dolů, ganz herunterkriechen. —
odkud. Všeci z hůry vyslízali, jak slyšeli, že hore (hoří). Na Ostrav. Tč. Vysloboditi = vysvoboditi, zastr. a na
Slov. posud. Ž. Kl. Vz Vysvoboditi. Vysloniti, vysluniti, vysloňovati = vy-
hříti, auswärmen (von der Sonne). Dnes tam vysloňuje. Ros. — se. Jdi na slunce se vyslonit, sich sonnen. Šd. Vyslopání, n., das Ausschlürfen.
Vyslopaný; -án, a, o, ausgeschlürft.
Vyslopati = slopaje vypiti, ausschlürfen,
ausschlabbern. Ros. — co odkud. Krávy všecky pomyje ze škopku v-ly. Us. Tč., Vck. Vyslopiti, il, en, ení. — si co. Ten na
tom koni colingal sa z boka na bok, dobre že nespadol a grg si nevyslopil (= nezlá- mal, brach den Hals). Dbš. Sl. pov. IV. 85. Vyslouchání, n., die Aushorcherei (čin).
Dch. Vz násl. Vyslouchavosť, i, f., die Aushorcherei
(als Eigenschaft). Dch. Vz předcház. Vyslouchavý, aushorcherisch.
Vysloulý, bekannt. V. dobrodinec. Us.
Tč. Vyslouti, bekannt werden. Vz Slouti. —
zač čím: svými spisy za dobrého spiso- vatele v. Us. Tč. |
Vyslouženec, nce, m., lépe: vysloužilec,
lce, m. Jg. Vz. Vysloužilec. Vysloužení, n., die Ausdienung. Bůh
odplatí každému vedlé v. V. Vysloužený; -žen, a, o, verdient, ausge-
dient. Dáti někomu za vyslouženou (=mzdu mu dáti; 2. ze služby propustiti, z vojny). Jg., J. tr., Sych. V. chléb. Š. a Ž. Má sedm roků v-ných. Us. Brt. — jak. Mzda mozolně v-ná. Dch. — čím. Tam je má vlasť zaslí- bená, krví tvojí v-ná. Sš. P. 57. Vysloužil, a, m., osob. jm. Šd., Vck.
Vysloužilcovna, y, f., šp. m.: invali-
dovna, dům vojenských churavců (poněvadž v invalidovně jsou jen churavci vojenští, ať si vysloužilí čili nic), das Invalidenhaus. Čsk. Vysloužilec, lce, m. = veteran, der Aus-
gediente, ausgediente (verabschiedete) Sol- dat, Pensionist, Invalid, Tč., Šd., J. tr. V. vojenský. Dch., Čsk., Mach. Vysloužilecký, Veteranen-, Invaliden-.
V. znamení (z. vysloužilců). J. tr. Vysloužilosť, i, f., der Pensionsstand.
J. tr. Vysloužilý, ausgedient, pensionirt, in-
valid. Dům duchovních v-lých, geistliches Emeritenhaus. V. voják. Dch. — V., ver- dient. Muž dobře zachovalý a vysloužilý. V. Vysloužiti, služ, slouže, žil, žen, ení;
vysluhovati, vysluhovávati = za službu do- stati, ver-, ausdienen, durch den Dienst er- langen; dosloužiti, ausdienen, aufhören zu dienen. — abs. Ten, ktož jest vyprosil a vyslúžil, má po list provolací poslati. Vš. Jir. 24. — co, koho. V-žil tam dzěvečku, tu švarnu Terezečku. Brt. P. 148. To za to, že si ma tak dobre vyslúžila (= obsloužila); Nie dosť bolo pre niu práce okolo domu, ale musela ešte aj macochu a jej dceru v-vať (obsluhovati). Dbš. Sl. pov. I. 16., 183. (Šd. ). O výsluhu, kterúž jest Malovec vyslúžil. Arch. I. 183. Ten, ktož jest to vyslúžil, má osobně k úřadu desk dvorských přijieti: Kto které zbožie nebo dědictvie vyslúží. Vš. Jir. 24., 25. A matka ku každému vstávala, každé (dítě) vysluhovala, aby len neplakalo. Mt. S. I. 65. — si co, koho. Sloužil Jura u Ko- coura, vysloužil si šaty. Čes. mor. ps. 198. Co bys poručila, to bych činil, dokavad bych si tě nevysloužil. Obec. ps. Šd. Kto do sveta ide, vždy vyslúži si čo to. Dbš. Sl. pov. VI. 11. Vysloužiti si milosť. — co na kom (jak). Ktož pak co vyslúži na králi. Vš. Třetí díl v té vsi mi drží, ješto jest otec náš nebožčík vyslúžil na Markrabině milosti do dvú životú. Půh. I. 156. Nižádný nevyslúžil jest na něm, že mu dal duši a tělo. Hus II. 69. — kde. Už vysloužil na vojně. Us. Šd. Veru si vyslúžim pri vás šibenici. Dbš. Obyč. 123. Co tobě bude platno, že u něho (u pána) peniežky neb kostelík v-žíš, když sobě oba na duši uškodíta? Hus III. 248. — si co zač. V-žil jsem si kuřátko za to. Er. P. 380. Usilujú sa vysluhovať za skrovný piat. Dbš. Obyč. 97. Hleď, abys tu zprávu dobře vyslúžil (= vyřídil). Za tu výsluhu vyslúžíš pochvalu. Na Ostrav. Tč. — koho čím od- |
||
|
|||
Předchozí (1090)  Strana:1091  Další (1092) |