sb157-05 0..8296

1092

kud. Kněžím statky dávají, aby za ně mše
sloužili; kněži je z pekla vyslouží svými
mšemi. Chč. 376. — koho jak dlouho.
Ale ak mi tú píšťalku dáte, nuž vás ešte
len vyslúžim (obsloužím) do roka. Dbš. Sl.
pov. III. 46. — koho jak. Milá Janka hneď
poznala, ale nepoviedala nič, len ho s veľkou
ochotnosťou vysluhovala (obsluhovala). Dbš.
Sl. pov. I. 134. — si nač. V. si na šaty.
Ros. — co kdy. Vysloužil již 4 měsíce. Za
dva měsíce vyslouží. Us. Šedesát zlatých za
rok vyslouží. Us. — proč. Pustili o něm
hlas, že pro hlouposť vysloužil (službu ztra-
til). Sych.

Výslov, u, m. = vyslovení, das Ausspre-
chen. Nad v. (nevýslovně). Vz Výslova. Jg.

Výslova, y, f. = výslov, vyslovení, pro-
nuntiatio. Phld. II. 3. 102., Hol. 417.

Vyslovce, pl., ves. Arch. III. 485.

Vyslovení, vyslovování, n., das Ausspre-
chen, die Aussprache. Dvoje v. mají. —
V. = vymluvení, rčení, říkání, das Sagen,
der Ausdruck. Není k v., jaká zlořečení ze
sebe vyvrhl. Sych. V. počtu (počítání). V.
O vyslovování nesnadných vět vz Vysloviti
jak. Opovážlivosť k nevyslovení, eine un-
qualificirbare Verwegenheit. Dch. Skutečné
a dověrné vyslovení jména Páně. Sš. Sk. 40.
V. čísel; Celostné v. (čtení) zlomků dese-
tinných, das Aussprechen der Decimalbrüche
wie ganzer Zahlen; v. (čtení) svémístné
zlomků desetinných, stellenweises o. ziffern-
weises Aussprechen der Decimalbrüche. Nz.

Vyslovený; -en, a, o, ausgesagt, ausge-
sprochen. Nechť ospravedlní mínění naše
svrchu v-né. Ddk. IV. 74. Sládek je elegik
v-ného rázu. Mus. 1880. 366.

Výsloví, n. = výpoveď, der Ausspruch.
Jg. — V. = vyslovení, die Aussprache. V.
písmen t a ť.

Vyslovitel, e, m., pl. -lé, der Ausspre-
cher, Ausdrücker in Worten, Beschreiber.
Jg. Vz Výslovník.

Vyslovitelka, y, f., die Aussprecherin.

Jg.

Vyslovitelný, aussprechbar, aussagbar.
Nevyslovitelné slovo. Dch.

Vysloviti, il, en, ení; vyslovovati = vy-
říci, vypověděti, vypraviti, aussprechen, aus-
sagen, ausdrücken; vysvětliti, vollkommen
ausdrücken, aussprechen, beschreiben. Jg.
— abs. Milovali tu zem viac nežli možno
v-viti. Sl. let. II. 11. — co: slovo, Us.,
něčí jméno. V. Jak se to slovo (jméno)
vyslovuje? Us. Tč. Co sám v. se ostýchá,
klade na jazyk dobráku Boleslavovi. Ddk.
IV. 177. Do oné vsi, kterou nelze Slávům
v-viti. Koll. I. 162. — co komu. Já mu to
vyslovím (vysvětlím). Ros. V. někomu díky,
správně: vzdáti, činiti. Brs. 263. V. někomu
přání. KB. 3. vyd. VII. — čím. Oni mu to
tím slovem vyslovují. Scip. To právem psa-
ným vysloveno není. Pr. měst. — co kde:
příčinu zavření ve výměru v. J. tr. V Pa-
říži jazyk francouzský nemohl vysloviti
jména jeho; Biskup v jedné ze svých řečí
vyslovil: Jeden přeje...; Tak se vyslovuje
v listině.... Ddk. IV. 41., 299., V. 119.
(Tč. ). Ty věci zřiedil, jakož na hoře vy-
sloveno jest. NB. Tč. 206. Ve slovech těch

bohonáduch písma sv. se vyslovuje; To
Festus jim (mocencům židovským) v Jeru-
salemě v-vil. Sš. Sk. 41., 271. (Hý. ). — co
nad kým: kletbu, Ddk. III. 22., hluboký
svůj žal. Mus. 1880. 37. — se o čem.
O něčem příznivě se v. Us. Tak skoupě
vyslovuje se zde zpravodaj o této vážné
události; Jak se to stalo, o tom nám bude
hned se v.; Máme-li se v. o dvanáctiletém
panování jeho. Ddk. I. 178., II. 130., IV.
67. — kdy. Slova ta pod zákonem a za
vlády zákona vyslovená ne jinak slyšána
býti mohou. Sš. II. 26. — jak. Zřejmě něco
v.; Město Lava v-lo se ve prospěch Frid-
richa. Ddk. IV. 116., V. 202. Zlomky desi-
tinné cifru po cifře vyslovovati n. čísti,
Decimalbrüche ziffernweise o. stellenweise
aussprechen. Nz. Dosť čistě se polsky v-val.
Vká. Td. 115. V. svou žádosť slušným způ-
sobem; V. své mínění, domněnku bez obalu.
Us. Pdl. V-vil své výzkumy způsobem vě-
deckým. Osv. I. 521. Princip vyslovujeme
v ten rozum, že... ZČ. I. 154. — Vyslov
několikrát po sobě: Vím velmi veliký
vrch, v tom vrše velmi veliký vlk. Volala
Vilina Voršulu: Voršulo, vem vidly vod
pece, vyžeň velmi velikého vlka ven. Na
Moravě u Vyzovic. Nebo: Ty Petře, pepř
vepře; jestli, ty Petře, toho vepře pře-
pepříš, tak ty, Petře, toho přepepřeného
vepře sám snísť musíš. Nebo: Rozprosto-
vlasatila-li jest se Nabuchodonozorova dcera,
čili nerozprostovlasatila jest se Nabucho-
donozorova dcera? Nebo: Pan kaplan má
vrabce v kapse. Nebo: Strč prst skrz krk.
Nebo: Naše lomenice je mezi všemi lome-
nicemi ta nejlomenicovatější. Přeletělo tři
a třicet křepeliček přes tři a třicet stříbr-
ných střech. Uhlíř uhodil učenníka uhlem,
ubohý učenník upadl, umřel. Pět ptačátek,
pět penkavek ptačátek. Zaželezilo-li se že-
lezo či nezaželezilo-li se? Šla Prokopka pro
Prokopa: Pojď Prokope jísť trochu úkropa.
Mezi domama má má máma malou zahrádku.
Cf. Er. P. 6. Na Mor. Šla Prokopka pro
Prokopa: poď Prokope dóm nasypat koňom.
Skákalo psisko přes příkopisko, přes pcháč,
přes rozsocháč, přes Nevyrovnávalo humno.
Oblemujeme-li mu to, anebo neoblemujeme-li
mu to. Pět pepřů před pecú (pětkrát po
sobě). Všeci ptáci v seči sú (několikrát po
sobě). Petře, Pavle, pověz pravdu pravdivú,
prodala-li pekařka peřinu prachovú. Pekař
popadl poleno, praščil pekařku pod koleno.
— že. V-vil se, že rozhodně ne. Us. Dch.
Kňahňa sa vyslovila, že viac s nikým tan-
covať nebude. Dbš. Sl. pov. I. 412.

Výslovně = srozumitelně, patrně, deut-
lich, ausdrücklich, klar. V. něco vyměřiti.
V. V. napsati, Eus., někomu něco pověděti.
Krab. Tak, jakžto i samá práva s sebou v.
přinášejí a vyměřují. Skl. II. 240. V. něco
naříditi, přikázati, něco podotknouti, při-
pomenouti. Us. V. slova slabikovati. Jir.
Ves. čt. 382. — V. = jmenovitě, namentlich,
ausdrücklich. Mojžíš v. jmenuje. V. Někoho
v. jmenovati. Plác. Annalista saský vzpo-
míná toho v. k r. 1015. Ddk. II 110.

Výslovník, a, m. = vyslovitel. Na Slov.
Bern.