sb157-05 0..8296

1093

Výslovnosť, i, f. = zřetelnosť, die Deut-
lichkeit, Klarheit. Ros. — V. = vypovídání,
vyslovování, die Aussprechung. Ros.

Výslovný = srozumitelný, zřetelný, pa-
trný, ausdrücklich, deutlich, klar, verständ-
lich. V. řeč, Ros., hlas, V., slova. Kom. V.
nezdar. Dch. V. nařízení, Tč., přání, dovo-
lení, znění zákona. Us. V-ná forma křestu
se udává u sv. Matouše (28. 20. ). Sš. Sk. 29.
(Hý. ). O tom nemáme v-ho návěští; O tom
nečiní se v. zmínka. Ddk. II. 149., IV. 279.
— V. = jmenovitý, slovný, wörtlich, na-
mentlich, ausdrücklich. V. poručení o něčem
míti. V. V. rozsudek, úsudek. Marek.

Výslovo, a, n. = výrok. V. prostého lidu.
Šf.

Vyslovování, vz Vyslovení. U v. zhusta
vypouštíme souhlásky uprostřed slova. Vz
Bž. 47.

Vyslovovaný; -án, a, o, wiederholt aus-
gesagt o. ausgesprochen.

Vyslovovati, vz Vysloviti.

Vyslučkovatl = vyvlékati, vymotávati.
Nebyl byste se v-val. Kulda 274.

Výsluha, výslužka, y, f. = pocta za
službu daná, odplata, verdienter Lohn, die
Dienstabfertigung, der Dienstlohn, Verdienst.
Dáti někomu v-hu. Šd. Obohacen ohromným
množstvím zlata a stříbra, neméně i ostat-
ními dary a v-hami darován. Ddk. II. 311.
Starý pastýř jde po v-hách. U Jižné. Vrů.
Nič si nežiadam, iba za žmeň soli, čo by
som otcovi doniesla výsluhu (výslužbu). Dbš.
Sl. pov. III. 28. Jaká práce, taková v. L. —
V. = statek manský odumřelý, kterýž komu
za jeho věrné služby od krále dán byl, ein
Gut, welches der König Jemanden für er-
wiesene Dienste verlieh. Cf. Výprosa, S. N.,
Pal. Rdh. I. 187. Žádosť, aby hojné statky
stavu duchovního proměněny byly ve vý-
sluhy zemské. Pal. Děj. III. 3. 186. Mus. —
V. = co se komu zvláštního ze stolu posýlá,
částka jídla z hostiny poslaná, das Bescheid-
essen, die Gastgabe. Jg., Dch., Sp. V-ha
svatební. Vrů. Ze svatby v-hu si nésti; v-hu
dostati. Us. Hledá v březině proň výsluhu
(metlu). Sych. — V., das Ausrichten, die
Ausführung der Nachricht. Za svou v-hu
zasloužíš pochvaly. Na Ostrav. Tč.

Vysluhování, n., die Bedienung, Ver-
waltung, Ehrenstelle. Na Slov. Bern.

Vysluhovaný; -án, a, o, bedient, ver-
waltet. Bern.

Vysluhovati, vz Vysloužiti.

Výsluhovnosť, i, f, die Dienstbarkeit,
der Diensteifer, die Dienstpflicht. Na Slov.
Bern.

Výsluhovný, dienstbar, dienstfertig. Bern.

Výsluch, u, m. = vyslyšení, das Anhören,
Horchen, zu Ende Hören. Mark. — V. =
výslech, das Verhör. Na Slov. Šd.

Vyslúchač, e, m. = vyslýchač, der Lek-
tionen aushört. Na Ostrav. Tč.

Výsluň, u, m. = vysluní. Šd.

Vysluněný; -ěn, a, o, sonnenbeschienen.
Dch.

Výsluní, n. = místo na slunci, kam slunce
svítí, ein sonniger, dürrer Platz, die Sonnen-
seite, das Sonnenlicht. Na v. se procházeti.
Kom. Na v. býti, se staviti, D.; na v. se

plaziti. Sych. Ta vinice leží na v. Ros. Saď
víno na výsluní. Us. Tč. Fialovej kvítku,
zazelenej se jen dost malou chvilku na tom
v. Čes. mor. ps. 86. Jak by na v. věčnej
slávy postavili spasenia zahradu. Lipa 178.
By na v. zářil v barvách tisícerých. Kká.
Td. 83. V v. jsme již zavili (milou), měsíce
září kojili. Ps. srb. II. 14. Naše nesvornosť
se na velebném v. lásky stopila. Hurban.
Vz Výsluniště.

Výsluniště, ě, n., ein sonniger Ort, vý-
sluní. Rst. 519.

Výsluništní = na výsluní, výsluništi ro -
stoucí. V. rostliny, Pflanzen des dürren Bo-
dens. Rst. 519.

Vysluniti, il, ěn, ění, sonnig bescheinen.
Dch. — se, sich ausheitern. Až se v-ní,
bude vzduch čistý. Us. Tč. Vz Vysloniti.

Vyslunní, vz Vyslunný.

Výslunník, a, m., aleochara, brouk. V.
lesklý, a. nitida, začazený, a. fumata, hnědo-
nohý, a. fuscipes, červenokřídlý, a. rufipen-
nis, truchlivý, a. tristis, vlnitý, a. lanugi-
nosa, smutný, a. moerens, černý, a. moesta.
Kk. Br., 80., 81.

Výslunnosť, i, f. = výsluní. Ros. —
V. = horkosť, palčivosť slunce, die Sonnen-
hitze, der Sonnenstich. Ros. Příležitě zaro-
zuje se vzteklosť od v-sti. Ja.

Výslunný = na slunci ležící, Sonnen-,
sonnig, sonnenreich. V. místo, V., stráň, die
Sonnenlehne, strana, D., půda, Um. les.,
bylina. Rostl., Škd., Tč. Vz Výsluní.

Výslužba, y, f. = pense, die Pension.
Dáti někoho do v-by, pensioniren, quiesci-
ren; žíti ve v-bě. J. tr. Způsobilosť k v-bě;
pravidla o v-bě. Šp. Na v-bě, in Pension;
V. až k ustrnutí malá; Kněz na v-bě pro
chorobu, der Deficientenpriester. Dch. Zá-
kon o v-bě, das Pensionsgesetz. Čsk. Dání
do v-by, die Pensionirung. J. tr. Vz Vý-
služné. — V. = výsluha. Podlé obyčeje
lidem dobře známého, kteří jedni druhým
v-ly a pocty posýlají. BR. II. 355. a. —
V. = výsluha, dar za přinesení něčeho. V-hu
někomu dáti. Kda.

Výslužek, žku, m. = výslužka, veliká
okrášlená buchta, již si čeledín vysloužil.
Na Hané. Bkř. Když dívka na nový rok
jde ze služby, dostane v. t. j. bábu (buchtu),
pečivo dobré. U Uher. Hrad. Tč.

Vyslúžený = vysloužilý. Mor. Vck.

Výslužka, y, f. = vysloužené. Jaká služba,
taká výslužka. Č. M. Vz Vlšk. 194., 210.,
Výsluha, Výslužba. V., das Bescheidessen.
Po svatbě (i před svatbou, když se zazývá),
posýlá se v-ka, vývazné. Mor. a Slez. Tč.,
Klš. Po hostinách dávají hostům koláče,
cukroví výslužkou, kterou si domů nosí.
Us. V-ky, na Mor. šperky (vz toto) ze za-
bíjaček známým posýlají. Šd.

Výslužné, ého, n. = pense, výslužba, der
Pensionsgehalt, -betrag, Ruhegehalt, Ruhe-
genuss, die Pension. Obstávka v-ho, das
Pensionsverbot; poživatel v-ného. J. tr.
V. úředníkům, sluhům, vdovám, dětem; pří-
spěvek na v.; právo k v-mu, třída, roz-
vrh, kniha, stanovy, tabulka, výkaz, účet
z v-ného; náhrada za v.; návrh k udělení
v-ného; přídavek k v-mu. Šp. Pojištění