sb157-05 0..8296

1094

v-ho. Čsk. Plné v-né. J. tr. Právo k v-mu
míti, pensionsberechtigt sein. Šp. Kapitál
fondu výslužného. Šp. — V. = výsluha.
V. od stolu. Us. — V. = co si kdo vysloužil.
Dali zloději v-ného na záda. Us. Č.

Výslužní, vz Výslužný.

Výslužnice, e, f., die Pensionärin. Kra-
ľovu dcéru aj so všetkymi jej v-cami do
môjho domu prenesieš. Dbš. Sl. pov. I. 545.

Výslužnictvo, a, n., der Pensionsstand.

Šp.

Výslužník, a, m., der Pensionär, Pen-
sionist. Čsk., Šp., J. tr. Dočasný v. Šp.

Výslužnosť, i, f. = výslužba, vysloužilosť,
der Pensionsstand, der Ruhestand. J. tr.,
Šp., Čsk.

Výslužný, -ní = co vysloužiti lze, was
man durch Dienst erwerben kann. V. mzda.
Jg. — V. = co se k výslužbě táhne, Pen-
sions-. V. fond (fond výslužného), der Pen-
sionsfond. Šp. — V., wohlverdient. A teraz
zastrelil si mi tu mojho najvýslužnějšieho
mládenca. Dbš. Sl. pov. VII. 39. (Šd. ).

Vyslýchač, vyslychač, e, m. = kdo tajné
věci vyslýchá, der Aus-, Verhörer, Aushor-
cher. Cf. Gl. 374.

Vyslýchanec, nce, m., der Konstitut. J.
tr.

Vyslýchání, n., das Verhören, Verhör.
V. lidí, V., svědkův. D.

Vyslýchaný; -án, a, o, verhört. V-ný
svědek.

Vyslýchárna, y, f., das Verhörzimmer.
J. tr.

Vyslýchati, vz Vyslechnouti.

Vyslynouti, nul, utí, berühmt werden.
— zač: za dobrodince. Na Ostrav. Tč.

Vyslyšení, n., die Erhörung. — V., die
Anhörung, das Verhör. K v. někoho potáh-
nouti. D. Bez vyslyšení. D., Br. Žádný
(z soudců) po v. stran o ty pře nemá žádné
straně rady ani kterého naučení ke škodě
druhé strany dávati. Zř. F. I. C. V. Bez v.
žádného neodsuzuj; Výpověď bez pořádného
v. činiti se nemá. Pr. V. míti. Bž. 214. Po
v. všech věcí. Us. S strany solicitování
o hlavní rozepři, kteráž i knížaty a stavy
slezskými o přivlastnění téhož knížectví
k jedné neb druhé zemi na v. jest, nebude
nic na rozmyslu, pročby se to učiniti ne-
smělo. Žer. 345. — V., die Audienz. Vy-
slanec jel k v. Vrat. Žádati za v., um Au-
dienz bitten. J. tr.

Vyslyšený; -en, a, o, angehört, verhört,
erhört. Vz Vyslyšení, Vyslechnouti.

Vyslyšeti, vz Vyslechnouti.

Vyslyšitelný, erhörbar, erhörlich. V. mo-
dlitba. — V., verhörbar. V. svědek.

Vyslzalý, vyslzelý = vyplakaný, aus-
gethränt, ausgeweint. V. oči. Cant.

Vyslzeti, ejí, el, en, ení = vyplakati, sl-
zením dosíci, er-, ausweinen. — co. Ros. —
si co: oči (vyplakati). Jg.

Vysmádání, n., das Durstigwerden. Mor.
a slov. Bern.

Vysmádati, durstig werden. Mor. a Slov.

Vysmadění, n., das Quälen mit Durst.
Bern.

Vysmaděný; -ěn, a, o, vom Durst ge-
plagt. Bern.

Vysmaditi, il, ěn, ění, mit Durst plagen,
quälen. Bern.

Vysmadlosť, i, f. = vysmadnutí. Bern.

Vysmadlý, durstig geworden. Bern. Le-
žela naše matuška v-dlá. Sldk. 196.

Vysmadnouti, dnul a dl, utí, durstig
werden. Mor. a Slov. — čím. Slanečkem
hned vysmadneš. Na Ostrav. Tč. — kde.
Tu ti tvoj otec posielá pohár vína, lebo vie,
že si sa na tejto pustatine vysmädnul. Dbš.
Sl. pov. I. 195. — V., aufhören zu dürsten.

Vysmadnutí, n., das Durstigwerden.
Bern.

Vysmadnutý; -ut, a, o, durstig gewor-
den. Mor. a Slov. Taký bol v-tý. Dbš. Sl.
pov. I. 195. Nachýlili krčach ku v-tým
ústom. Phld. III. 3. 225. (Šd. ).

Vysmahle, dürr, trocken. Bern.

Vysmahlosť, i, f., die Dürre, Trocken-
heit. Us.

Vysmahlý, dürr, trocken, eingedörrt. V.
V. jídlo, pečeně. Us. Dch.

Vysmahnouti, hnul a hl, utí = vyschnouti,
vyprahnouti, aus-, eindörren, dürr o. trocken
werden. — abs. Pečeně v-hla. Země v-hla.
Tč. V mraveništi žabku chovám, až jen
dobře vysmahne. Č. Ps. IX. 231. — kde:
na horkých kamnech, Us. Dch., na slunci.

— čím: horkem.

Vysmahnutí, n, das Ausdörren, Dür-
rewerden, Trockenwerden. Bern., Šp.

Vysmahnutý; -ut, a, o = vysmahlý.
Bern.

Výsmach, a, m., oederema, hmyz. Krok
II. 255.

Vysmánec, nce, m., der Verlachte. Koll.
Sl. dc. 1862. Zn 70. str. 251. (I. 251. ).

Vysmání, n., die Verlachung. Dch.

Vysmaný; -án, a, o, ausgelacht, verlacht.

Jg.

Vysmáti (u Místka vysmjať a vysmjoť,

Tč. ), směji, směj, smál, án, ání; vysmívati,
aus-, verlachen, höhnen, verhöhnen, aus-
höhnen, verspotten. Jg. — koho. Jedni
mne vysmáli, druzí na mne fukali. Kom.
Toho jako blázna vysmívali. Kom. Lidi vy-
smívati není žádná věc. Bern. Vysmívať mi-
zerného není věc chvalitebná; Matku nikdy
nevysmívej ani otca tvého; Čo ho vysmíváš,
že je zubatý, keď ty sám v smíchu vyške-
ruješ zuby jak lopaty; Chybu na jiném vy-
smíváš, snad ju i sám na sebe (= sobě)
máš; Koho karhajú, tého nevysmívaj. Na
Slov. Tč. Na to princ sa rozrehotal a šu-
haja nášho vysmievať započal. Mt. S. I. 62.
Báli sa Popeľčíka zobudit, až se tento sám
prebudil a vysmieval jich, že ako mu přišli
na pomoc. Dbš. Sl. pov. I. 518. Řeč mou
vysmívalo. Koll. I. 87. V. dobrou radu, šp.
prý m. vysmáti se dobré radě, ale vz před-
cházející. — co komu = směšným učiniti.
Žádný nebyl, kterýžby něco činil, aby mu
toho jiní nevysmáli. Kom. Lb. — se komu,
čemu. A král sedí na pavlači, vysmívá se
svojí Káči. Sš. P. 104. Vysmál se mu. Ros.

— Kom. — se. Jak kdo prehrá, nerád vidí,
keď sa kdo vysmívá. Na Slov. — se z koho.
Ob. pan. Jak sě budzěm namluvaci a z tebe
sě vysmívaci; Jenom se, sestřičko, ze mne
nevysmívej. Sš. P, 229., 249., 258. Vysmíval