Předchozí (1093)  Strana:1094  Další (1095) |
|
|||
1094
|
|||
|
|||
v-ho. Čsk. Plné v-né. J. tr. Právo k v-mu
míti, pensionsberechtigt sein. Šp. Kapitál fondu výslužného. Šp. — V. = výsluha. V. od stolu. Us. — V. = co si kdo vysloužil. Dali zloději v-ného na záda. Us. Č. Výslužní, vz Výslužný.
Výslužnice, e, f., die Pensionärin. Kra-
ľovu dcéru aj so všetkymi jej v-cami do môjho domu prenesieš. Dbš. Sl. pov. I. 545. Výslužnictvo, a, n., der Pensionsstand.
Šp.
Výslužník, a, m., der Pensionär, Pen-
sionist. Čsk., Šp., J. tr. Dočasný v. Šp. Výslužnosť, i, f. = výslužba, vysloužilosť,
der Pensionsstand, der Ruhestand. J. tr., Šp., Čsk. Výslužný, -ní = co vysloužiti lze, was
man durch Dienst erwerben kann. V. mzda. Jg. — V. = co se k výslužbě táhne, Pen- sions-. V. fond (fond výslužného), der Pen- sionsfond. Šp. — V., wohlverdient. A teraz zastrelil si mi tu mojho najvýslužnějšieho mládenca. Dbš. Sl. pov. VII. 39. (Šd. ). Vyslýchač, vyslychač, e, m. = kdo tajné
věci vyslýchá, der Aus-, Verhörer, Aushor- cher. Cf. Gl. 374. Vyslýchanec, nce, m., der Konstitut. J.
tr. Vyslýchání, n., das Verhören, Verhör.
V. lidí, V., svědkův. D. Vyslýchaný; -án, a, o, verhört. V-ný
svědek. Vyslýchárna, y, f., das Verhörzimmer.
J. tr. Vyslýchati, vz Vyslechnouti.
Vyslynouti, nul, utí, berühmt werden.
— zač: za dobrodince. Na Ostrav. Tč. Vyslyšení, n., die Erhörung. — V., die
Anhörung, das Verhör. K v. někoho potáh- nouti. D. Bez vyslyšení. D., Br. Žádný (z soudců) po v. stran o ty pře nemá žádné straně rady ani kterého naučení ke škodě druhé strany dávati. Zř. F. I. C. V. Bez v. žádného neodsuzuj; Výpověď bez pořádného v. činiti se nemá. Pr. V. míti. Bž. 214. Po v. všech věcí. Us. S strany solicitování o hlavní rozepři, kteráž i knížaty a stavy slezskými o přivlastnění téhož knížectví k jedné neb druhé zemi na v. jest, nebude nic na rozmyslu, pročby se to učiniti ne- smělo. Žer. 345. — V., die Audienz. Vy- slanec jel k v. Vrat. Žádati za v., um Au- dienz bitten. J. tr. Vyslyšený; -en, a, o, angehört, verhört,
erhört. Vz Vyslyšení, Vyslechnouti. Vyslyšeti, vz Vyslechnouti.
Vyslyšitelný, erhörbar, erhörlich. V. mo-
dlitba. — V., verhörbar. V. svědek. Vyslzalý, vyslzelý = vyplakaný, aus-
gethränt, ausgeweint. V. oči. Cant. Vyslzeti, ejí, el, en, ení = vyplakati, sl-
zením dosíci, er-, ausweinen. — co. Ros. — si co: oči (vyplakati). Jg. Vysmádání, n., das Durstigwerden. Mor.
a slov. Bern. Vysmádati, durstig werden. Mor. a Slov.
Vysmadění, n., das Quälen mit Durst.
Bern. Vysmaděný; -ěn, a, o, vom Durst ge-
plagt. Bern. |
Vysmaditi, il, ěn, ění, mit Durst plagen,
quälen. Bern. Vysmadlosť, i, f. = vysmadnutí. Bern.
Vysmadlý, durstig geworden. Bern. Le-
žela naše matuška v-dlá. Sldk. 196. Vysmadnouti, dnul a dl, utí, durstig
werden. Mor. a Slov. — čím. Slanečkem hned vysmadneš. Na Ostrav. Tč. — kde. Tu ti tvoj otec posielá pohár vína, lebo vie, že si sa na tejto pustatine vysmädnul. Dbš. Sl. pov. I. 195. — V., aufhören zu dürsten. Vysmadnutí, n., das Durstigwerden.
Bern. Vysmadnutý; -ut, a, o, durstig gewor-
den. Mor. a Slov. Taký bol v-tý. Dbš. Sl. pov. I. 195. Nachýlili krčach ku v-tým ústom. Phld. III. 3. 225. (Šd. ). Vysmahle, dürr, trocken. Bern.
Vysmahlosť, i, f., die Dürre, Trocken-
heit. Us. Vysmahlý, dürr, trocken, eingedörrt. V.
V. jídlo, pečeně. Us. Dch. Vysmahnouti, hnul a hl, utí = vyschnouti,
vyprahnouti, aus-, eindörren, dürr o. trocken werden. — abs. Pečeně v-hla. Země v-hla. Tč. V mraveništi žabku chovám, až jen dobře vysmahne. Č. Ps. IX. 231. — kde: na horkých kamnech, Us. Dch., na slunci. — čím: horkem.
Vysmahnutí, n, das Ausdörren, Dür-
rewerden, Trockenwerden. Bern., Šp. Vysmahnutý; -ut, a, o = vysmahlý.
Bern. Výsmach, a, m., oederema, hmyz. Krok
II. 255. Vysmánec, nce, m., der Verlachte. Koll.
Sl. dc. 1862. Zn 70. str. 251. (I. 251. ). Vysmání, n., die Verlachung. Dch.
Vysmaný; -án, a, o, ausgelacht, verlacht.
Jg.
Vysmáti (u Místka vysmjať a vysmjoť,
Tč. ), směji, směj, smál, án, ání; vysmívati,
aus-, verlachen, höhnen, verhöhnen, aus- höhnen, verspotten. Jg. — koho. Jedni mne vysmáli, druzí na mne fukali. Kom. Toho jako blázna vysmívali. Kom. Lidi vy- smívati není žádná věc. Bern. Vysmívať mi- zerného není věc chvalitebná; Matku nikdy nevysmívej ani otca tvého; Čo ho vysmíváš, že je zubatý, keď ty sám v smíchu vyške- ruješ zuby jak lopaty; Chybu na jiném vy- smíváš, snad ju i sám na sebe (= sobě) máš; Koho karhajú, tého nevysmívaj. Na Slov. Tč. Na to princ sa rozrehotal a šu- haja nášho vysmievať započal. Mt. S. I. 62. Báli sa Popeľčíka zobudit, až se tento sám prebudil a vysmieval jich, že ako mu přišli na pomoc. Dbš. Sl. pov. I. 518. Řeč mou vysmívalo. Koll. I. 87. V. dobrou radu, šp. prý m. vysmáti se dobré radě, ale vz před- cházející. — co komu = směšným učiniti. Žádný nebyl, kterýžby něco činil, aby mu toho jiní nevysmáli. Kom. Lb. — se komu, čemu. A král sedí na pavlači, vysmívá se svojí Káči. Sš. P. 104. Vysmál se mu. Ros. — Kom. — se. Jak kdo prehrá, nerád vidí,
keď sa kdo vysmívá. Na Slov. — se z koho. Ob. pan. Jak sě budzěm namluvaci a z tebe sě vysmívaci; Jenom se, sestřičko, ze mne nevysmívej. Sš. P, 229., 249., 258. Vysmíval |
||
|
|||
Předchozí (1093)  Strana:1094  Další (1095) |