Předchozí (1094)  Strana:1095  Další (1096) |
|
|||
1095
|
|||
|
|||
se kotel z hrnca: O jak si ty černý! Slov.
Tč. Ach, co to je za slavíček, co tak krásně zpívá, snaď se to můj nejmilejší ze mě vy- smívá?; Nevysmívej se ty ze mě, z chu- dobné děvuchy. Slez. ps. Jak sa chceš z koho vysmívať, pohledni na sebe, zdali to, čo chceš vysmívať, též néni na tebe (tobě). Na Slov. Tč. Čo se ty domníváš, že bych já tě ráda? Já se z tě vysměju, stana za tvé záda. Sl. ps. Šf. II. 51. Z mládenců se vysmívá, když jí dává dary. Sl. ps. Ja dyž tys ňa nechtěla, aj mělas nezačínať, a ze mne sa, děvečko, ze mne sa nevysmívať. Brt. P. 82. On si holku namlouvá, pak se z ní jen vysmívá. Čes. mor. ps. 201. Sú tu lidé nic dobrého, vysmějú se z chudobného; Přes polečko chodíváš a ze mňa se vysmíváš; To sú šelmy ti pacholci ješče se z nás vysmejú; Ty se ze mne nevysmívej, z chudobnej siroty; Z nás se vysměvajú, sami nic nemajú. Sš. P. 258., 360., 534., 602., 699. (Tč. ). — se komu jak: na vrch hlavy. Vz Posměch, Smích, Mrkvička. Č., Lb. Někomu do očí se vysmáti. Dch. — zač. Nechce karhaného za výstupek vysmívati. Na Slov. Tč. — co v kom. Snaď i to je pri tebe, čo v jiných vysmíváš. Na Slov. Tč. — se komu s kým. Nemínils sa ženiť, mohels nezačínat, mohli sa mně s tebú ludé nevysmívať. Sš. P. 216. — koho kdy. Za karhání karhaného jestli
kdo vysmívá, obyčajně karhanému v nená- visti bývá. Na Slov. Tč. —se komu kde: v duši. Vrch. Vysmáti, n. = vysmání. Na Slov. Bern.
Vysmátý; -át, a, o, ausgelacht, verlacht
Na Slov. Bern. Vysmažení, n., die Ausrüstung. Us.
Vysmažený; -en, a, o, gehörig geRöstet.
V. ryby, kuřata. — V. = smažením spotře- bovaný, ausgeröstet. V. sádlo, máslo. Us. Vysmažiti, il, en, ení = smahy zbaviti,
smaže usušiti, ausschmoren, ausdörren, rö- sten; smaže něco obdržeti, durchs Schmoren gewinnen; smaže zpotřebovati, schmorend verbrauchen. Jg. — co: ryby, Ros., kuřata, koblihy. — co jak: ryby na másle. Us. Tč. — si co odkud: sádlo ze slaniny. Sych.
— co, čeho nač: Tys vysmažila toho má-
sla (i. e. mnoho) na ty šišky! Ros. Tys na ty šišky všecko máslo vysmažila. — čemu = něco dokonale učiniti. Kb. Vysmažování, n., das wiederholte Aus-
rösten. Vysmažovati, vz Vysmažiti.
Výsměch, u, m. = vysmívání se, das
Hohngelächter, Gespötte, Verlachen, der Spott, Hohn. Jg., Dch., Vrch. Z toho si ty v. vezmeš. Us. u Rychn. Vysmekání, n., vz Vysmeknouti.
Vysmekati, vz Vysmeknouti.
Vysmeklý, entschlüpft, entwichen, ent-
gleist. Vz Vysmeknouti. — z čeho: z práva a řádu. Č. Vysmeknouti, knul a kl, ut, utí; vy-
smekati, vysmykati, vysmekovati, vysmyko- vati, vysmekávati, vysmykávati = vytrhnouti, aus-, herausreissen; se, entschlüpfen, ent- wischen, entweichen, entfahren, ausgleiten, entgleisen. — co, se komu odkud. Meč z pošvy v. Vus. V. někoho někomu z rukou. |
Ros. Vysmeklo se mi to z ruky; Pes z pro-
vazu se vysmekl. Ros. V-la se mi ručnice, Sych., noha. D. V. se z koleji, ze síti. Us. Dch. Cípek se mi z ruky vysmekl. Us. Šd. Vysmekl se útočníku z paží. Čch. Mch. 80. Mívajíť i nejbedlivější spisovatelé ve spi- sech svých místa, kde péro se jim z ruky vysmeká. Šml. I. 42. Vysmeknutí, n., die Entschlüpfung, Ent-
wischung; Hin-, Herausschlüpfung. V. z ko- lejí, die Entgleisung. Zpr. arch. XI. seš. 2. str. 2. Vysmeknutý; -ut, a, o, entschlüpft, ent-
mischt, hin-, herausgeschlüpft, entgleist. Vz Vysmeknouti. Vysmekovati, vz Vysmeknouti.
Vysmésti, vz Vysmetati.
Výsměšek, šku, výsměšky, ův, pl., m. =
posměch, der Spott. Výsměška, y, f., die Ironie. Rk.
Výsměšně = posměšně, spöttisch.
Výsměšný = posměšný, auslachenswerth;
spöttisch, höhnend. Kram. V. poznámky, Dch., smích. Hrts. Vysmetati, ganz auskehren. Us. — co
odkud. Všecko smetí z jizby v. Us. Tč. Vysmetati = vybiti, durch-, abprügeln.
— komu jak: po řiti. Us. na Mor. a ve Slez. Mtl., Šd. Vysměvač, e, vysměváček, vysmívá-
ček, čka, m., der Ver-, Auslacher, Spötter, Hohnlacher. D. Vysměvačka, y, f. = posměvačka, ženská,
která se vysmívá, die Hohnlächerin, Spöt- terin. Šd. Vysměvačně = posměvačně, spöttisch.
Vysměvačnosť, i, f. = sklonnosť, k vy-
smívání, die Spottsucht. Ros. Vysměvačný = posmívačný. Ros. V.
rolnička. Vrch. Vysměvačův, -ova, ovo, dem Spötter an-
gehörig. Vysměvák, a, m. = vysměvač. Stupavčí
chlapci, to sú hodní chlapci, jenom to jim škodí, že sú vysměváci. Sš. P. 699. Vysměvání, n. = posmívání. Na Slov.
Bern. Vysměvati se = vysmívati se. Na Slov.
Bern. Vysměvavý = vysměvačný. Že sú v-ví ti
lhotští pacholci. Sš. P. 699. Vysmiatý. Má v-té oči. Pořek. na Slov.
Zátur. Vysmiknúť, entreissen. Na Slov. Ssk.
Vysmilnění, n., vz Vysmilniti.
Vysmilniti, il, ěn, ění, aufhören Unzucht
zu treiben. Bern. Vysmívač, e, m. = vysměvač. Us.
Vysmívačka, y, f. = vysměvačka. Us.
Vysmíválek, lka, m. = vysměvač. Ros.
Vysmívání, n. = vysměvání. Us.
Vysmívaný; -án, a, o, ausgelacht, ver-
höhnt. Vysmívati, vz Vysmáti. Us.
Vysmochliti se, sich ausschlodern. Už
se v-lo (padal sníh s deštěm). Na Ostrav. Tč. Vysmokliti, il, en, ení = vylokati. Slov.
Bern. |
||
|
|||
Předchozí (1094)  Strana:1095  Další (1096) |