sb157-05 0..8296

1095

se kotel z hrnca: O jak si ty černý! Slov.
Tč. Ach, co to je za slavíček, co tak krásně
zpívá, snaď se to můj nejmilejší ze mě vy-
smívá?; Nevysmívej se ty ze mě, z chu-
dobné děvuchy. Slez. ps. Jak sa chceš z koho
vysmívať, pohledni na sebe, zdali to, čo chceš
vysmívať, též néni na tebe (tobě). Na Slov.
Tč. Čo se ty domníváš, že bych já tě ráda?
Já se z tě vysměju, stana za tvé záda. Sl.
ps. Šf. II. 51. Z mládenců se vysmívá, když
jí dává dary. Sl. ps. Ja dyž tys ňa nechtěla,
aj mělas nezačínať, a ze mne sa, děvečko,
ze mne sa nevysmívať. Brt. P. 82. On si
holku namlouvá, pak se z ní jen vysmívá.
Čes. mor. ps. 201. Sú tu lidé nic dobrého,
vysmějú se z chudobného; Přes polečko
chodíváš a ze mňa se vysmíváš; To sú šelmy
ti pacholci ješče se z nás vysmejú; Ty se
ze mne nevysmívej, z chudobnej siroty;
Z nás se vysměvajú, sami nic nemajú. Sš.
P. 258., 360., 534., 602., 699. (Tč. ). — se
komu jak: na vrch hlavy. Vz Posměch,
Smích, Mrkvička. Č., Lb. Někomu do očí
se vysmáti. Dch. — zač. Nechce karhaného
za výstupek vysmívati. Na Slov. Tč. — co
v kom. Snaď i to je pri tebe, čo v jiných
vysmíváš. Na Slov. Tč. — se komu s kým.
Nemínils sa ženiť, mohels nezačínat, mohli
sa mně s tebú ludé nevysmívať. Sš. P. 216.

— koho kdy. Za karhání karhaného jestli
kdo vysmívá, obyčajně karhanému v nená-
visti bývá. Na Slov. Tč. —se komu kde:
v duši. Vrch.

Vysmáti, n. = vysmání. Na Slov. Bern.

Vysmátý; -át, a, o, ausgelacht, verlacht
Na Slov. Bern.

Vysmažení, n., die Ausrüstung. Us.

Vysmažený; -en, a, o, gehörig geRöstet.
V. ryby, kuřata. — V. = smažením spotře-
bovaný, ausgeröstet. V. sádlo, máslo. Us.

Vysmažiti, il, en, ení = smahy zbaviti,
smaže usušiti, ausschmoren, ausdörren, rö-
sten; smaže něco obdržeti, durchs Schmoren
gewinnen; smaže zpotřebovati, schmorend
verbrauchen. Jg. — co: ryby, Ros., kuřata,
koblihy. — co jak: ryby na másle. Us. Tč.

— si co odkud: sádlo ze slaniny. Sych.

— co, čeho nač: Tys vysmažila toho má-
sla (i. e. mnoho) na ty šišky! Ros. Tys na
ty šišky všecko máslo vysmažila. — čemu
= něco dokonale učiniti. Kb.

Vysmažování, n., das wiederholte Aus-
rösten.

Vysmažovati, vz Vysmažiti.

Výsměch, u, m. = vysmívání se, das
Hohngelächter, Gespötte, Verlachen, der
Spott, Hohn. Jg., Dch., Vrch. Z toho si ty
v. vezmeš. Us. u Rychn.

Vysmekání, n., vz Vysmeknouti.

Vysmekati, vz Vysmeknouti.

Vysmeklý, entschlüpft, entwichen, ent-
gleist. Vz Vysmeknouti. — z čeho: z práva
a řádu. Č.

Vysmeknouti, knul a kl, ut, utí; vy-
smekati, vysmykati, vysmekovati, vysmyko-
vati, vysmekávati, vysmykávati = vytrhnouti,
aus-, herausreissen; se, entschlüpfen, ent-
wischen, entweichen, entfahren, ausgleiten,
entgleisen. — co, se komu odkud. Meč
z pošvy v. Vus. V. někoho někomu z rukou.

Ros. Vysmeklo se mi to z ruky; Pes z pro-
vazu se vysmekl. Ros. V-la se mi ručnice,
Sych., noha. D. V. se z koleji, ze síti. Us.
Dch. Cípek se mi z ruky vysmekl. Us. Šd.
Vysmekl se útočníku z paží. Čch. Mch. 80.
Mívajíť i nejbedlivější spisovatelé ve spi-
sech svých místa, kde péro se jim z ruky
vysmeká. Šml. I. 42.

Vysmeknutí, n., die Entschlüpfung, Ent-
wischung; Hin-, Herausschlüpfung. V. z ko-
lejí, die Entgleisung. Zpr. arch. XI. seš. 2.
str. 2.

Vysmeknutý; -ut, a, o, entschlüpft, ent-
mischt, hin-, herausgeschlüpft, entgleist. Vz
Vysmeknouti.

Vysmekovati, vz Vysmeknouti.

Vysmésti, vz Vysmetati.

Výsměšek, šku, výsměšky, ův, pl., m. =
posměch, der Spott.

Výsměška, y, f., die Ironie. Rk.

Výsměšně = posměšně, spöttisch.

Výsměšný = posměšný, auslachenswerth;
spöttisch, höhnend. Kram. V. poznámky,
Dch., smích. Hrts.

Vysmetati, ganz auskehren. Us. — co
odkud. Všecko smetí z jizby v. Us. Tč.

Vysmetati = vybiti, durch-, abprügeln.
— komu jak: po řiti. Us. na Mor. a ve
Slez. Mtl., Šd.

Vysměvač, e, vysměváček, vysmívá-
ček, čka, m., der Ver-, Auslacher, Spötter,
Hohnlacher. D.

Vysměvačka, y, f. = posměvačka, ženská,
která se vysmívá, die Hohnlächerin, Spöt-
terin. Šd.

Vysměvačně = posměvačně, spöttisch.

Vysměvačnosť, i, f. = sklonnosť, k vy-
smívání, die Spottsucht. Ros.

Vysměvačný = posmívačný. Ros. V.
rolnička. Vrch.

Vysměvačův, -ova, ovo, dem Spötter an-
gehörig.

Vysměvák, a, m. = vysměvač. Stupavčí
chlapci, to sú hodní chlapci, jenom to jim
škodí, že sú vysměváci. Sš. P. 699.

Vysměvání, n. = posmívání. Na Slov.
Bern.

Vysměvati se = vysmívati se. Na Slov.
Bern.

Vysměvavý = vysměvačný. Že sú v-ví ti
lhotští pacholci. Sš. P. 699.

Vysmiatý. Má v-té oči. Pořek. na Slov.
Zátur.

Vysmiknúť, entreissen. Na Slov. Ssk.

Vysmilnění, n., vz Vysmilniti.

Vysmilniti, il, ěn, ění, aufhören Unzucht
zu treiben. Bern.

Vysmívač, e, m. = vysměvač. Us.

Vysmívačka, y, f. = vysměvačka. Us.

Vysmíválek, lka, m. = vysměvač. Ros.

Vysmívání, n. = vysměvání. Us.

Vysmívaný; -án, a, o, ausgelacht, ver-
höhnt.

Vysmívati, vz Vysmáti. Us.

Vysmochliti se, sich ausschlodern. Už
se v-lo (padal sníh s deštěm). Na Ostrav.
Tč.

Vysmokliti, il, en, ení = vylokati. Slov.
Bern.