sb157-05 0..8296

1097

Vysmyrkovati, ausschmirgeln. Šp.

Vysnabditi, il, ěn, ění, vysnabdívati =
vyšetřiti, vyskoumati, erforschen. Co těles-
ného neb nehodného v člověku, vše v-dí.
Trat. 15. stol.

Vysnažení, n. = vynasnažení. Bern.

Vysnažiti, il, en, ení, vysnažovati = vy-
čistiti, ausreinigen. = co čím. Na Ostrav.
Tč. — se = vynasnažiti se, sich bemühen;
vyčistiti se, vysrati se, sich ausleeren, seine
Nothdurft verrichten. Na Ostrav. Tč.

Vysnažiti, vz Vysněžiti.

Vysnažování, n. = vynasnažování. Bern.

Vysnažovati, vz Vysnažiti.

Vysněný; -en, a, o, erdichtet. V-né hrůzy
pekla. Čch. Mch. 84.

Vysnésti, vysnášeti, herauszusammentra-
gen. — co kam: na půdu. Na Ostrav. Tč.

Vysněžení, n., das Ende des Schneege-
stöbers.

Vysněžiti se, il, ění, aufhören zu schneien.
Na Slov. vysnažiti. Už se v-lo. Us.

Vysnídati, zum Frühstück verbrauchen.
— co. Už všecko jsme v-li, není už ani
kávy ani rohlíků. Us. Šd. — si co, durchs
Frühstück sich zuziehen. V. si nemoc. Ros.

Vysníti, vysnívati, austräumen. Vz Sníti.
Tč. Ty pravdy nejsou vysněny. Mus. 1880.
273. — V., den Traum verwirklichen. Co se
mi snilo, to sem vysnil. Na Ostrav. Tč.

Vysnívání, n., das Austräumen, die Aus-
träumung. Bern.

Vysnívati, vz Vysníti.

Vysnošati = vysnášeti, vz Vysnésti.

Vysnouti, vysnuji, ul, ut, utí; vysnovati
= vyplésti, vyviklati, herausfädeln; snová-
ním něco udělati, durch aufwinden verlieren.
— co: střeva, Koll., všecku přízi. Us. —
co kam: všecku bavlnu na jednu osnovu.
Us. Tč. — se odkud. Co se z toho vysnulo ?
Us. Tč.

Vysnožiti se = vysnažiti se.

Výsoba, y, f., das Nicht-Ich. Úsoba, das
Ich. Dch., Mus. XI. 192. (Purkyně).

Vysobniti, il, ěn, ění. Špuléřem vysobni
hladce. Ms. alch. 78.

Výsobnosť, i, f., die Objektivität. Věda
toho stupně v-sti dosáhla. Jičínský.

Výsobný = vnější. Tím se obnáší ale
jenom ta vnější či v-bná stránka života Lo-
gova; Aby (čistota ta) nezůstala v-nou to-
liko, nébrž... Sš. J. 12., 215. — V. =
předmětný, objektivní, objektiv. Mus. XI.
193. Cf. Výsoba.

Vysoce, komp. výšeji, výše, výš. — V.
= ne nízce, hoch, sehr. V. si vážiti, v-ce
učený, důstojný, moudrý, osvícený; roz-
umem, moudrostí v. obdařený; v. vychva-
lovati, o sobě smýšleti, v-ce potřebný, V.
Jedle v. vzrostlá. Kom. V. vážený; v. si
počínati, D., v. urozený. Aqu. V. nadaný,
Dch., zajímavý spis. Us. Pán v. laskavý;
V. jest si přáti; Poněvadž tyto punkty v.
zapověděny jsou; Bylo by v. žádoucno a
potřebí, aby..; V. důležitý. Mus. 1880. 85.,
86., 231., 453., 455. (Pdl. ). V. ho na cti
zhaněl. Vš. Jir. 49. I Uhři téhož v. žádali
sú. V. jsem ho napomínal. Arch. I. 277., IV.
402. (Šd. ). Bůh sobě vyvolených svých v.
váží. BR. II. 783. — Výšeji, výše, výš =

více, mehr, höher. Nad to výše, nejvýš pro-
siti. V. Rok i výš. Faukn. Všech nás bylo
něco výše přes 200 osob. Har. Na nejvýš
uražený. Us. Jg.

Vysocení, n., vz Vysotiti.

Vysocený, vz Vysotiti.

Vysocký, ého, m., osob. jm. V. Václ. Vz
Blk. Kfsk. 1262.

Vysocovati, vz Vysácati, Vysotiti.

Vysočanský, riesig hoch. V. věž, strom.
Na Ostrav. Tč. — V. = z Vysočan.

Vysočany, dle Dolany, Weschekun, ves
u Hajdy; Wischezahn, ves u Plané; Wiso-
čan, ves u Žatče; Wisokein, ves u Znojma;
Wisotschan, ves u Prahy. PL. Vz Tk. I.
46., 247., II. 553., III. 663., V. 124., 186.,
Blk. Kfsk. 1456, S. N.

Vysočec, čce, m. = osoba n. věc vysoce
postavená, altissimus, excelsus. Ž. wit. 17.,
14., 81. 6., Lex. 1470.

Vysočestvo, a, n. Najprv prišlo Jeho V.
veliký kňaz Konstantin Nikolajevič. Phld.
III. 3. 145. Cf. Vysočec.

Vysočina, y, f. V. = krajina více než
600' n. 190 metrů nad hladinou mořskou le-
žící, planina n. vysoká rovina, das Hoch-
land, die Hochebene; 2) pahorkatá planina
n. vysoká pahorkatina, hügeliges Plateau
(S. a Z. ); 3) hornatina (má-li na povrchu
hory). Největší vysočina: mongolská, jiho-
africká. V Rakousku: illyrská, alpská, česko-
německá, karpatská. Tl. V. českomoravská.
Ddk. IV. 126., Krč. G. 275. V. zvolenoge-
merská či Uherské rudohoří. Krč. 254, 347.
Vysočiny v Europě: alpská, hornatina fran-
couzská, hornatina českoněmecká, Karpaty,
Ural, skandinavská, pyraenejská, španělská,
apenninská, balkánská, islandská, britská,
irská. V Africe: berbeská, tripolská, Barka,
arabská, habešská, jižní Afrika, Madagaskar.

V Americe: kordilerská, eligenská (Alleg-
hany), venecuelská, gvianská, brasilská.

V Asii: Malá Asie, Arabie, Indie, syrská,
armenská, iranská, mongolská. V Australii:
pevnina australská jest jen na východní
straně vysočinou. Tl. Vz Země, Stč. Zmp.
793., Krč. G. 256., 255. Postavil se na v-ně,
kteráž s té strany vystupuje k nynějšímu
Novému městu. Ddk. IV. 29.

Vysočinka, y, f. = malá vysočina, eine
Anhöhe. Šml.

Vysočiti, il, en, ení = sočením k něčemu
přijíti, durch Anschwärzung erlangen. — si
co. Ros. — koho odkud = soče vypuditi,
durch Verleumdung vertreiben. St. skl. I.
36. Vy (vás) odtadto vysočie; Vy jste mé
syny odtud vysočili. Hr. rk. 55., 71.

Vysočizný = velice vysoký. Na Zlínsku.
Brt.

Vysoká, vz Vysoký. — V. é, f. (dleNová), město v Čechach, správně: Vysoký
(i. e, vrch), Hochstadt. Vz Brs. 2. vyd. 263.
— V., Hochdorf, ves v Jihlavsku; Wisoka,
vsi u Sedlčan, u Král. Hradce, u Vys. Mýta,
u Kolína, u Kutné Hory, u Holice, u Měl-
níka, u Milína, u Jevíčka, u Valaš. Meziříčí,
u Hustopeče (Weisskirchen), samota u Prahy;
něm. Wisset, ves u Kralup v Chebsku. PL.
V., Waissak, ves u Jindřichova ve Slez. Tč.,
Škd. V. hlídka, Hohe Warte, samota u Brna.

280



	1097

	Vysmyrkovati, ausschmirgeln. Šp. Vysnabditi, il, ěn, ění, vysnabdívati = vyšetřiti, vyskoumati, erforschen. Co těles- ného neb nehodného v člověku, vše v-dí. Trat. 15. stol. Vysnažení, n. = vynasnažení. Bern. Vysnažiti, il, en, ení, vysnažovati = vy- čistiti, ausreinigen. = co čím. Na Ostrav. Tč. — se = vynasnažiti se, sich bemühen; vyčistiti se, vysrati se, sich ausleeren, seine Nothdurft verrichten. Na Ostrav. Tč. Vysnažiti, vz Vysněžiti. Vysnažování, n. = vynasnažování. Bern. Vysnažovati, vz Vysnažiti. Vysněný; -en, a, o, erdichtet. V-né hrůzy pekla. Čch. Mch. 84. Vysnésti, vysnášeti, herauszusammentra- gen. — co kam: na půdu. Na Ostrav. Tč. Vysněžení, n., das Ende des Schneege- stöbers. Vysněžiti se, il, ění, aufhören zu schneien. Na Slov. vysnažiti. Už se v-lo. Us. Vysnídati, zum Frühstück verbrauchen. — co. Už všecko jsme v-li, není už ani kávy ani rohlíků. Us. Šd. — si co, durchs Frühstück sich zuziehen. V. si nemoc. Ros. Vysníti, vysnívati, austräumen. Vz Sníti. Tč. Ty pravdy nejsou vysněny. Mus. 1880. 273. — V., den Traum verwirklichen. Co se mi snilo, to sem vysnil. Na Ostrav. Tč. Vysnívání, n., das Austräumen, die Aus- träumung. Bern. Vysnívati, vz Vysníti. Vysnošati = vysnášeti, vz Vysnésti. Vysnouti, vysnuji, ul, ut, utí; vysnovati = vyplésti, vyviklati, herausfädeln; snová- ním něco udělati, durch aufwinden verlieren. — co: střeva, Koll., všecku přízi. Us. — co kam: všecku bavlnu na jednu osnovu. Us. Tč. — se odkud. Co se z toho vysnulo ? Us. Tč. Vysnožiti se = vysnažiti se. Výsoba, y, f., das Nicht-Ich. Úsoba, das Ich. Dch., Mus. XI. 192. (Purkyně). Vysobniti, il, ěn, ění. Špuléřem vysobni hladce. Ms. alch. 78. Výsobnosť, i, f., die Objektivität. Věda toho stupně v-sti dosáhla. Jičínský. Výsobný = vnější. Tím se obnáší ale jenom ta vnější či v-bná stránka života Lo- gova; Aby (čistota ta) nezůstala v-nou to- liko, nébrž... Sš. J. 12., 215. — V. = předmětný, objektivní, objektiv. Mus. XI. 193. Cf. Výsoba. Vysoce, komp. výšeji, výše, výš. — V. = ne nízce, hoch, sehr. V. si vážiti, v-ce učený, důstojný, moudrý, osvícený; roz- umem, moudrostí v. obdařený; v. vychva- lovati, o sobě smýšleti, v-ce potřebný, V. Jedle v. vzrostlá. Kom. V. vážený; v. si počínati, D., v. urozený. Aqu. V. nadaný, Dch., zajímavý spis. Us. Pán v. laskavý; V. jest si přáti; Poněvadž tyto punkty v. zapověděny jsou; Bylo by v. žádoucno a potřebí, aby..; V. důležitý. Mus. 1880. 85., 86., 231., 453., 455. (Pdl. ). V. ho na cti zhaněl. Vš. Jir. 49. I Uhři téhož v. žádali sú. V. jsem ho napomínal. Arch. I. 277., IV. 402. (Šd. ). Bůh sobě vyvolených svých v. váží. BR. II. 783. — Výšeji, výše, výš =	více, mehr, höher. Nad to výše, nejvýš pro- siti. V. Rok i výš. Faukn. Všech nás bylo něco výše přes 200 osob. Har. Na nejvýš uražený. Us. Jg. Vysocení, n., vz Vysotiti. Vysocený, vz Vysotiti. Vysocký, ého, m., osob. jm. V. Václ. Vz Blk. Kfsk. 1262. Vysocovati, vz Vysácati, Vysotiti. Vysočanský, riesig hoch. V. věž, strom. Na Ostrav. Tč. — V. = z Vysočan. Vysočany, dle Dolany, Weschekun, ves u Hajdy; Wischezahn, ves u Plané; Wiso- čan, ves u Žatče; Wisokein, ves u Znojma; Wisotschan, ves u Prahy. PL. Vz Tk. I. 46., 247., II. 553., III. 663., V. 124., 186., Blk. Kfsk. 1456, S. N. Vysočec, čce, m. = osoba n. věc vysoce postavená, altissimus, excelsus. Ž. wit. 17., 14., 81. 6., Lex. 1470. Vysočestvo, a, n. Najprv prišlo Jeho V. veliký kňaz Konstantin Nikolajevič. Phld. III. 3. 145. Cf. Vysočec. Vysočina, y, f. V. = krajina více než 600' n. 190 metrů nad hladinou mořskou le- žící, planina n. vysoká rovina, das Hoch- land, die Hochebene; 2) pahorkatá planina n. vysoká pahorkatina, hügeliges Plateau (S. a Z. ); 3) hornatina (má-li na povrchu hory). Největší vysočina: mongolská, jiho- africká. V Rakousku: illyrská, alpská, česko- německá, karpatská. Tl. V. českomoravská. Ddk. IV. 126., Krč. G. 275. V. zvolenoge- merská či Uherské rudohoří. Krč. 254, 347. Vysočiny v Europě: alpská, hornatina fran- couzská, hornatina českoněmecká, Karpaty, Ural, skandinavská, pyraenejská, španělská, apenninská, balkánská, islandská, britská, irská. V Africe: berbeská, tripolská, Barka, arabská, habešská, jižní Afrika, Madagaskar. V Americe: kordilerská, eligenská (Alleg- hany), venecuelská, gvianská, brasilská. V Asii: Malá Asie, Arabie, Indie, syrská, armenská, iranská, mongolská. V Australii: pevnina australská jest jen na východní straně vysočinou. Tl. Vz Země, Stč. Zmp. 793., Krč. G. 256., 255. Postavil se na v-ně, kteráž s té strany vystupuje k nynějšímu Novému městu. Ddk. IV. 29. Vysočinka, y, f. = malá vysočina, eine Anhöhe. Šml. Vysočiti, il, en, ení = sočením k něčemu přijíti, durch Anschwärzung erlangen. — si co. Ros. — koho odkud = soče vypuditi, durch Verleumdung vertreiben. St. skl. I. 36. Vy (vás) odtadto vysočie; Vy jste mé syny odtud vysočili. Hr. rk. 55., 71. Vysočizný = velice vysoký. Na Zlínsku. Brt. Vysoká, vz Vysoký. — V. é, f. (dleNová), město v Čechach, správně: Vysoký (i. e, vrch), Hochstadt. Vz Brs. 2. vyd. 263. — V., Hochdorf, ves v Jihlavsku; Wisoka, vsi u Sedlčan, u Král. Hradce, u Vys. Mýta, u Kolína, u Kutné Hory, u Holice, u Měl- níka, u Milína, u Jevíčka, u Valaš. Meziříčí, u Hustopeče (Weisskirchen), samota u Prahy; něm. Wisset, ves u Kralup v Chebsku. PL. V., Waissak, ves u Jindřichova ve Slez. Tč., Škd. V. hlídka, Hohe Warte, samota u Brna. 280