Předchozí (1099)  Strana:1100  Další (1101) |
|
|||
1100
|
|||
|
|||
V. jako jedle, Pk., jako topol, Sd., jako věž,
jako hora. Šd. Brázda hluboká, sláma vy- soká. Prov. Šd. Za naším huménkem lúka široká, tráva vysoká až po kolena. Sš. P. 405. Otec v-ký, matka široká, syn otrhaný a dcera hluchá (Bůh, země, vítr, noc). Mt. S. II. 137. Čím schod vyšší, tím pád nižší. Jg. Vz Chlap, Míra. — V. = více vzhůru strmící nad jiné věci téhož druhu, hoch. V. slez, althea. Dch. V. špalíčky u střevíců, v. klobouk, Us., tráva. Rkk. Seděti ve vy- sokém sedle, hoch zu Ross sitzen. Dch. Dáti do vysokých = utéci. Mor. Vck. Já za horou, za v-kou, ty za vodou za hlubo- kou. Sl. ps. Šf. II. 271. — kam. Věž do nebe v. Dal. — jak: po kolena. Us. Na tři lokte v. Ros. — čím. Cedrové dřevo vysoké výsostí. BO. — čeho. Tam jest hrob úzký a čtyř noh vysoký. Har. Bylo blízko dveří množství křížků sotva lokte v-kých. Har. II. 57. — V novější době klade se na otázku jak vysoký akkusativ, ale i starší jej kladli. Výstupek v. čtyry lokty. Har. Tři sáhy v. T. Zeď v. tři sáhy. Us. Vz Akkusativ. Brt. S. 3. vyd. 50. 3. b. — V. = nad jiné vynikající, andere übertref- fend. — a) V. ton, hlas. V-kým hlasem kři- četi. V. — b) V. barva (silná). Rostl. — c) V. stáří (o čase), lépe: stará léta. Dočkal se starých let. Brt. S. 3. vyd. 29. Také: veliký věk, neobyčejný věk. Pk. — d) V. cena, teplota, Stč. Zmp. 549., horečka, lépe: prudká, silná. Brt. — e) V. = důležitější, znamenitější, von grösserer Wichtigkeit, erha- ben, hoch, hehr, wichtig. V. učení (kollej), umění, rozum, duch, povolání, o sobě smý- šlení, V., škola, Vus., v. školy pražské, D., mysl, Jel., sloh, Jg., zvěř (vz Veliký). D. V. hrdosť. V. postavení. Mus. 1880. 475. Bere to tuze ve v-kém smyslu, predigt im hochtrabenden Stile. U Olom. Sd. Byl mysli vysoké. Výb. II. 39. V. dokonalosť. Anth. Jir. I. 3. v. IX. V. politika, Ddk. II. 184., pří- saha. — v čem. Jablka údolní jsú svatí, v-cí v ctnostech. Hus III. 78. — V. vyznačuje před- nosť urození, stavu atd., vzácný, vznešený, hoch, vornehm, edel, erhaben. Nejvyšší vrch- nosť, moc, správa, důstojenství, stav, správce a služebník církve; nejvyšší právo míti. V. V. místo, Kom., osoba, Jg., šlechta, uro- zenstvo. Us. Nejvyšší purkrabí pražský. D. Vyšší lidé. Kom. Naposledy v posměch za- vadí, kdož se s vyšším nesnadí. V. Nej- vyšší kněz, kněžství, D., polní vůdce, V., velitelství, vojenská rada, kanclíř, Us., mar- šálek, admiral. D. Vyšší důstojník. Us V. sněm, úřad, lépe: slavný. Šb. Vysoké mini- sterstvo. Šb. Vy jste vysocí před lidmi, ale ohavní před Bohem; Což lidem vysoké jest, ohavné jest před Bohem. Hus I. 243., 253. (II. 238., 364. — Tč. ). Mezi světa správci a lidmi ve světě v-kými a důstojnými ovšem žádného nebývá přátelství. Jel. Enc. m. 21. — Vyšším býti = vítězem, die Oberhand haben. V. — V. znamená sílu, hoch, gross, stark. Nejvyšší česť činiti; s nejvyšší snaž- ností a starostí a péčí, bedlivostí. V. — Na nejvyšší, při nejvyšším = co nejvíce, im höchsten Grade, höchst, aufs höchste, am meisten. Na nejvyšší ctíti, oslavovati, |
něco haněti, se rozhněvati. V. — Vyšší =
hořejší, Ober-. V. země. D. — Vz Vyšší. 2. Vysoký, ého, m., osob. jm. V. Arnošt,
spisov., †1872. Vz KP. IV. 129., Tf. H. 1. 173., Šb. H. 1. 307., S. N. 3. Vysoký dvůr, Wisoka, ves u Vim-
berka; V. Les, Hochwald, ves u Litomyšle; V. Potok, Hohenfluss, ves u Rudy. PL. Cf. Blk. Kfsk. 356., S. N. V-ký, vrch naVsacku. Vck. Výsol, u, m. = vysolení. Na Slov. Bern.
Doma tie voly na výsol zabil. Dbš. Sl. pov. IV. 82.
Vysolení, n., das Salzen, die Salzung;
das Verbrauchen durchs Salzen. Bern. Vysolený; -en, a, o, gesalzen; durchs
Salzen verbraucht. Bern. V. maso. Us. Vysoliti, il, en, ení, vysolovati = naso-
liti, salzen, aussalzen; durchs Salzen ver- brauchen. — co: maso (dobře nasoliti), sůl (všecku solením zpotřebovati, viel Salz ver- brauchen). — čeho: soli (mnoho, čásť). — co komu. Vysolil mu 50 ran (vyťal, auf- streichen, geben). Us. — co komu kam: poliček za ucho. Plk. Všecku sůl na rosol v. Us. Tč. Vysolování, n., vz Vysolení (opakované).
Vysolovati, vz Vysoliti.
Výsoň, ě, m., herculites, zastr. Rozk.
Vysonín, a, m., Weisonin, ves u Nasa-
vrk. Vz Blk. Kfsk. 256. Vysoptati, vz Vysoptiti.
Vysoptělý, erloschen. V. sopka. Us.
Vysoptěný; -ěn, a, o, hinausgeworfen.
V. kamení, das Eruptivgestein. Dch.
Vysoptiti, il, ěn, ění; vysoptati = sop- taje vyřítiti, aussprühen, auswerfen. — co
odkud. Vesuv mnoho kamenů ze sebe vy- soptil. Us. — se proti komu, sich aus- wüthen. Us. Tč. Výsos, u, m. = vývěva, die Luftpumpe.
Kodym. ve Květ. 1871. 403. Výsoska, y, f. = násoska, der Heber.
Šp. V. pro továrny lučební, octárny a p. Wld. Výsosný, Sauge-. V. stroj. Dch.
Výsosť, i, f. = vzdálenosť od povrchu
vodorovného zemského, mořského atd., die Höhe. V. nebeská, D., nebes, hvězdy. Sláva na výsostech Bohu, pokoj lidem dobré vůle. Ros. Na v. se vrátiti. Ž. wit. 7. 8. Hledám chleba, své živnosti, pomůž mně, Bože s vý- sosti; Bože na výsosti, přej mně do radosti. Sš. P. 14., 89. (Tč. ). Moc dána s výsosti. ZN. Oblečenu býti mocí s výsosti. BR. II. 14. a. — V. moře, V., řeky, vody, čela, die Höhe, Erhabenheit. Us. — V. = přímá vy- táhlosť vzhůru, die Höhe. V. hory, V., stromu, der Gipfel. Pan Bohuslav byl muž slušné výsosti (výšky). Pal. Děj. V. 1. 152. Mož stavěti na v., na šíř i na dál. Arch. IV. 249. Věž u velikou v. udělati. Pulk. — Na vý- sosť — velice, sehr. Diviti se na v. Ehr. 9. Také na Mor. Knrz. Byla na v. spokojena. Ehr. Na v. popuzený, uražený. Šb. Na vý- sosť na někoho se rozhněvati. Sb. — V. = vznešenosť, die Höhe, Erhabenheit, Hoheit. V. ducha, duše, mysli. Jel. Podle výsosti tvé rozmnožil si syny člověčí. Ž. wit. 11. 9. Státní v., Staatshoheit. Dch. Musíme se di- |
||
|
|||
Předchozí (1099)  Strana:1100  Další (1101) |