sb157-05 0..8296

1100

V. jako jedle, Pk., jako topol, Sd., jako věž,
jako hora. Šd. Brázda hluboká, sláma vy-
soká. Prov. Šd. Za naším huménkem lúka
široká, tráva vysoká až po kolena. Sš. P.
405. Otec v-ký, matka široká, syn otrhaný
a dcera hluchá (Bůh, země, vítr, noc). Mt.
S. II. 137. Čím schod vyšší, tím pád nižší.
Jg. Vz Chlap, Míra. — V. = více vzhůru
strmící nad jiné věci téhož druhu, hoch. V.
slez, althea. Dch. V. špalíčky u střevíců,
v. klobouk, Us., tráva. Rkk. Seděti ve vy-
sokém sedle, hoch zu Ross sitzen. Dch.
Dáti do vysokých = utéci. Mor. Vck. Já
za horou, za v-kou, ty za vodou za hlubo-
kou. Sl. ps. Šf. II. 271. — kam. Věž do
nebe v. Dal. — jak: po kolena. Us. Na
tři lokte v. Ros. — čím. Cedrové dřevo
vysoké výsostí. BO. — čeho. Tam jest
hrob úzký a čtyř noh vysoký. Har. Bylo
blízko dveří množství křížků sotva lokte
v-kých. Har. II. 57. — V novější době klade
se na otázku jak vysoký akkusativ, ale
i starší jej kladli. Výstupek v. čtyry lokty.
Har. Tři sáhy v. T. Zeď v. tři sáhy. Us.
Vz Akkusativ. Brt. S. 3. vyd. 50. 3. b. —
V. = nad jiné vynikající, andere übertref-
fend. — a) V. ton, hlas. V-kým hlasem kři-
četi. V. — b) V. barva (silná). Rostl. —
c) V. stáří (o čase), lépe: stará léta. Dočkal
se starých let. Brt. S. 3. vyd. 29. Také:
veliký věk, neobyčejný věk. Pk. — d) V.
cena, teplota, Stč. Zmp. 549., horečka, lépe:
prudká, silná. Brt. — e) V. = důležitější,
znamenitější, von grösserer Wichtigkeit, erha-
ben, hoch, hehr, wichtig. V. učení (kollej),
umění, rozum, duch, povolání, o sobě smý-
šlení, V., škola, Vus., v. školy pražské, D.,
mysl, Jel., sloh, Jg., zvěř (vz Veliký). D.
V. hrdosť. V. postavení. Mus. 1880. 475.
Bere to tuze ve v-kém smyslu, predigt im
hochtrabenden Stile. U Olom. Sd. Byl mysli
vysoké. Výb. II. 39. V. dokonalosť. Anth. Jir.
I. 3. v. IX. V. politika, Ddk. II. 184., pří-
saha. — v čem. Jablka údolní jsú svatí, v-cí
v ctnostech. Hus III. 78. — V. vyznačuje před-
nosť urození, stavu atd., vzácný, vznešený,
hoch, vornehm, edel, erhaben. Nejvyšší vrch-
nosť, moc, správa, důstojenství, stav, správce
a služebník církve; nejvyšší právo míti. V.
V. místo, Kom., osoba, Jg., šlechta, uro-
zenstvo. Us. Nejvyšší purkrabí pražský. D.
Vyšší lidé. Kom. Naposledy v posměch za-
vadí, kdož se s vyšším nesnadí. V. Nej-
vyšší kněz, kněžství, D., polní vůdce, V.,
velitelství, vojenská rada, kanclíř, Us., mar-
šálek, admiral. D. Vyšší důstojník. Us V.
sněm, úřad, lépe: slavný. Šb. Vysoké mini-
sterstvo. Šb. Vy jste vysocí před lidmi,
ale ohavní před Bohem; Což lidem vysoké
jest, ohavné jest před Bohem. Hus I. 243.,
253. (II. 238., 364. — Tč. ). Mezi světa správci
a lidmi ve světě v-kými a důstojnými ovšem
žádného nebývá přátelství. Jel. Enc. m. 21.
— Vyšším býti = vítězem, die Oberhand
haben. V. — V. znamená sílu, hoch, gross,
stark. Nejvyšší česť činiti; s nejvyšší snaž-
ností a starostí a péčí, bedlivostí. V. —
Na nejvyšší, při nejvyšším = co nejvíce,
im höchsten Grade, höchst, aufs höchste,
am meisten. Na nejvyšší ctíti, oslavovati,

něco haněti, se rozhněvati. V. — Vyšší =
hořejší, Ober-. V. země. D. — Vz Vyšší.

2. Vysoký, ého, m., osob. jm. V. Arnošt,
spisov., †1872. Vz KP. IV. 129., Tf. H. 1.
173., Šb. H. 1. 307., S. N.

3. Vysoký dvůr, Wisoka, ves u Vim-
berka; V. Les, Hochwald, ves u Litomyšle;
V. Potok, Hohenfluss, ves u Rudy. PL. Cf.
Blk. Kfsk. 356., S. N. V-ký, vrch naVsacku.
Vck.

Výsol, u, m. = vysolení. Na Slov. Bern.
Doma tie voly na výsol zabil. Dbš. Sl. pov.

IV. 82.

Vysolení, n., das Salzen, die Salzung;
das Verbrauchen durchs Salzen. Bern.

Vysolený; -en, a, o, gesalzen; durchs
Salzen verbraucht. Bern. V. maso. Us.

Vysoliti, il, en, ení, vysolovati = naso-
liti, salzen, aussalzen; durchs Salzen ver-
brauchen. — co: maso (dobře nasoliti), sůl
(všecku solením zpotřebovati, viel Salz ver-
brauchen). — čeho: soli (mnoho, čásť). —
co komu. Vysolil mu 50 ran (vyťal, auf-
streichen, geben). Us. — co komu kam:
poliček za ucho. Plk. Všecku sůl na rosol
v. Us. Tč.

Vysolování, n., vz Vysolení (opakované).

Vysolovati, vz Vysoliti.

Výsoň, ě, m., herculites, zastr. Rozk.

Vysonín, a, m., Weisonin, ves u Nasa-
vrk. Vz Blk. Kfsk. 256.

Vysoptati, vz Vysoptiti.

Vysoptělý, erloschen. V. sopka. Us.

Vysoptěný; -ěn, a, o, hinausgeworfen.

V. kamení, das Eruptivgestein. Dch.
Vysoptiti, il, ěn, ění; vysoptati = sop-

taje vyřítiti, aussprühen, auswerfen. — co
odkud. Vesuv mnoho kamenů ze sebe vy-
soptil. Us. — se proti komu, sich aus-
wüthen. Us. Tč.

Výsos, u, m. = vývěva, die Luftpumpe.
Kodym. ve Květ. 1871. 403.

Výsoska, y, f. = násoska, der Heber.
Šp. V. pro továrny lučební, octárny a p.
Wld.

Výsosný, Sauge-. V. stroj. Dch.

Výsosť, i, f. = vzdálenosť od povrchu
vodorovného zemského, mořského atd., die
Höhe. V. nebeská, D., nebes, hvězdy. Sláva
na výsostech Bohu, pokoj lidem dobré vůle.
Ros. Na v. se vrátiti. Ž. wit. 7. 8. Hledám
chleba, své živnosti, pomůž mně, Bože s vý-
sosti; Bože na výsosti, přej mně do radosti.
Sš. P. 14., 89. (Tč. ). Moc dána s výsosti.
ZN. Oblečenu býti mocí s výsosti. BR. II.
14. a. — V. moře, V., řeky, vody, čela, die
Höhe, Erhabenheit. Us. — V. = přímá vy-
táhlosť vzhůru, die Höhe. V. hory, V., stromu,
der Gipfel. Pan Bohuslav byl muž slušné
výsosti (výšky). Pal. Děj. V. 1. 152. Mož
stavěti na v., na šíř i na dál. Arch. IV. 249.
Věž u velikou v. udělati. Pulk. — Na vý-
sosť — velice, sehr. Diviti se na v. Ehr. 9.
Také na Mor. Knrz. Byla na v. spokojena.
Ehr. Na v. popuzený, uražený. Šb. Na vý-
sosť na někoho se rozhněvati. Sb. — V. =
vznešenosť, die Höhe, Erhabenheit, Hoheit.
V. ducha, duše, mysli. Jel. Podle výsosti
tvé rozmnožil si syny člověčí. Ž. wit. 11. 9.
Státní v., Staatshoheit. Dch. Musíme se di-